A musi do skolky? Pokud ne, dala bych ho treba jen na dva dny v tydnu. Nebude to tak casto a TOBE to psychicky pomuze:):)

Udelejte to podle sebe jak to citite, spousta deti chodila i s maminkama do tridy a byli tam spolu. Prvni den treba na hodinku si tam hrat, pak dalsi dny muzete odejit na chvili do satny nebo si treba v koutku nekde cist aby na vas videl. Neni to predskolak takze tam ani nemusi chodit kazdy den. Je to jenom o domluve. Vetsinou strhavaji deti k placi ty ostatni okolo kdyz je vidi.

Já se teda za ňuňací maminku nepovažuji, ale taky bych pro dceru (2 roky a 4 měsíce) udělala cokoliv. ALe naše je strašně společenská a děti miluje. Takže od září jde na dopoledne do školky. U nás je adapťák - chodíme teď 3× týdně na 2 hodiny - ať se děti seznámi s prostředím, školkou. Kde co je, jak to funguje. A je to dobré i pro maminky. Ačkoliv jsem si myslela, že jsem jasně nad věcí a nemám žádny problém - tak jsem to v pondělí po prvních 2 hodinách hůř nesla já. Dcera naprosto v klidu - ani jednou nedošla se slzičkou nebo že by chtěla potulit. Nebo že by něco potřebovala. Takže u nás adapťák a je to super. Myslím, že i těm maminkám dodá klidu, když vidí jak to tak probíhá a jak dítě reaguje. V tomhle si myslím, že děti cítí pocity rodičů - že je potřeba se co nejvíc hodit do klidu a případné obavy nedát na sebe znát. Ať z toho nejsou ješte víc zmatené A samozřejmě mluvit o školce, jak to tam bude super a fajn - nové hračky, nové děti, nové aktivity…

Váš už je velký - chápu, že když je to trochu víc bojín, tak se to hůř nese i pro mámu. Ale já si nemyslím, že školka je za trest. Naopak - musí se děti naučit komunikovat s rovesníky, to že ne všichni jsou rozumní (jako dospělí) a že jsou občas i děti co dělaj schválně zle - a jak na to reagovat.

Nemam nic k tematu..spis jen obdiv za to, co delate. Pestounska pece je jen docasna nebo jak to mate? Kdyz se bojite louceni uz ted..co pripadne potom? 

Hele, ale třeba ne, netěší se tam? Už je veliký, moje děti šly obě kolem toho čtvrtého roku, vyloženě natěšené, a nikdy ani slzička, ani jednou. Třeba nebude plakat. Hlavně nesmí cítit tu úzkost z tebe. Já u prvorozené jsem byla úplně úzkostí bez sebe, že mám to své dítě poslat do světa. Nesmí to cítit, dělala jsem paráda a jak jí to závidím, že si tam může chodit a bla bla a bylo to v pohodě. Šla hned a mně trvalo čtvrt roku, než jsem si zvykla, že jí mám ve školce. A když by bylo nejhůř, nevím jak to máš, jestli k tomu máš manžela, že by ho mohl vodit on. Jak to ti chlapi tak neprožívají, tak jsou s nimi ty děti nějak víc neplačící. Ale třeba to bude v pohodě, moje děti nikdy ani slzička.

@Alyss1 píše:
A musi do skolky? Pokud ne, dala bych ho treba jen na dva dny v tydnu. Nebude to tak casto a TOBE to psychicky pomuze:):)

Ráda bych, aby se dostal do kolektivu stejně starých dětí a trošku vyzrál a vyvíjel se. Máme v pěstounské péči ještě jednoho kloučka. Ten je mladší a trochu opožděný vlivem velmi špatné výchovy biologických rodičů a on ho napodobuje. Hodně miminkuje. Tak nám školku doporučila psycholožka.

@plenkovedorty píše:
Nemam nic k tematu..spis jen obdiv za to, co delate. Pestounska pece je jen docasna nebo jak to mate? Kdyz se bojite louceni uz ted..co pripadne potom?

Máme oba kloučky na trvalo - dlouhodobě v pěstounské péči, návrat k bio rodičům není a s největší pravděpodobností nebude nikdy možný.

@terinka4444 píše:
Hele, ale třeba ne, netěší se tam? Už je veliký, moje děti šly obě kolem toho čtvrtého roku, vyloženě natěšené, a nikdy ani slzička, ani jednou. Třeba nebude plakat. Hlavně nesmí cítit tu úzkost z tebe. Já u prvorozené jsem byla úplně úzkostí bez sebe, že mám to své dítě poslat do světa. Nesmí to cítit, dělala jsem paráda a jak jí to závidím, že si tam může chodit a bla bla a bylo to v pohodě. Šla hned a mně trvalo čtvrt roku, než jsem si zvykla, že jí mám ve školce. A když by bylo nejhůř, nevím jak to máš, jestli k tomu máš manžela, že by ho mohl vodit on. Jak to ti chlapi tak neprožívají, tak jsou s nimi ty děti nějak víc neplačící. Ale třeba to bude v pohodě, moje děti nikdy ani slzička.

Mám přítelkyni, s kterou dítka vychováváme. Ona je statečnější, jak já. Říkala, že by bylo možná rozumnější, aby první den s ním šla ona, jinak tam budeme bulet oba dva. 

Jestli do skolky nemusi, tak ho tam dekte jen obden, dva dny v tydnu. Uz je velky, treba prekvapi, jak moc se mu bude doma libit.

Ve vetsine skolek minimalne prvni den tam s nim byt muzete. At vidite, ze je v pohode.

@Enmamma píše:
Milé maminky, mám kloučka v pěstounské péči. Jsou mu 4 a půl a je na mě hodně fixovaný. Doma je rošťák, venku se trošku bojí, bývá nesmělý až přecitlivělý. Já jsem taková ňuňací maminka. Pro kloučka bych udělala cokoliv. A teď k jádru problému. Mám strach z nástupu do školky. Bojím se, že bude plakat. Vím, že bych neměla v den nástupu nijak prodlužovat loučení a odejít s tím, že to zvládne a přitom moje přirozenost velí ho popusinkovat, obejmout a plakat s ním. Samozřejmě, že vím, že to nesmím, jinak to zhorším, ale už teď je mi z toho špatně. Jak jste nástup dítka zvládly vy, které to máte podobně jako já? Poraďte prosím, jak to zvládnout. Předem moc děkuji.

asi bych měla před očima to počůravani postelí však 4 hodiny zvládne 

Ahoj, já bych vyzkoušela, ale pokud to nebude zvládat, nechala bych ho ještě rok doma psycholožka nepsycholožka. Já mám sama dost nedobré vzpomínky na školku, na kterou jsem nebyla ještě zralá, i když jiné děti ji už zvládaly bez problémů. Dost jsem tam plakala a toužila být s maminkou doma. Svoje děti posílám proto do školky až na ten jeden předškolní rok. Nerada bych, aby si ke školce vytvořily tak negativní postoj jako tehdy já. Uvidïš, jak to bude zvládat malý, třeba tě překvapí a bude se mu tam líbit. Ale jestli ne, ještě bych ho rok ňuňala doma, má na to nárok.

@Alyss1 to je ten omyl. z praxe vim, ze vsechny detibsi 2-3 dny zvykaji, pak 2 dny jsou v pohode. vy ho odvedete po 2 dnech v te zvykaci fazi, to nema smyl.

Stačí dítě namotivovat. To ale půjde těžko, když nám tu překáží opičí láska.

@Bubla_Bučková píše:
asi bych měla před očima to počůravani postelí však 4 hodiny zvládne

Počůraný postele jsou moje noční můra. Teď jsme na chalupě a předevčírem děti utekly do podkroví. Já si říkala, jaká jsou hodná zlatíčka, jak si hezky hrají v pokojíčku a najednou slyším rány. Vyběhnu do patra a mladší za asistence staršího házel ze schodů knížky z knihovny. Protože to byly převážně knihy z antikvariátu sešitového typu, dovedeš si představit, jak to pod schodama vypadalo. Na hromadě rozmetané na všechny strany ležely rozsalátované knihy. Do teď nevím, kam ta hromada stránek patří. Myslela jsem, že je oba zakousnu.