Mám strach zůstat sama s dětmi.

Anonymní
23.12.20 00:13

Mám strach zůstat sama s dětmi.

Dobrý večer,
jen se jdu vypovídat, každá rada drahá, věci z minulosti nezměním.
Vím, že tady budou maminky, které mají tisíckrát větší starosti, ale moje problémy mi taky způsobují bezesné noci 8o.

Je mi 30 let, s partnerem (40 let) máme dvě zdravé děti (2,5 roku a 7 měsíců), rekonstruujeme dům. Já jsem na RD, partner přišel během covidové krize o dobře placenou práci, momentálně sice pracuje, ale s penězi to není nic moc. Otázka je, kdy si najde lepší práci. Nebo já a za čas a můžeme se na RD vystřídat.

Bydlíme blíž k partnerově rodině, kamarádky zde nemám. Občas nám s úpravami domu pomáhá tchán, díky bohu. Tchyně až na výjimky děti hlídat nechce (povozit na chvíli kočárek, pohrát si se starším u nás doma…) nebo mi občas drobně pomoct doma. Mí rodiče jsou 250 km daleko, navštěvuji je s dětmi, jak se dá, odreaguji se tam, ale doma na mě zase všechno padne.

Že jsem na všechno sama, na úklid, děti, vaření, žehlení… Pomáhá mi po práci partner, hraje si s dětmi, nakupuje, uspává starší dítě atp. Nejsou teď peníze na paní na úklid, nebo slečnu na hlídání. Starší dítě mi do školky nevezmou, nemáme možnost platit soukromou školku.

Všechna má frustrace se podepsala i na našem vztahu. Jsme oba protivní, dost často se hádáme a ztrácíme společnou řeč. Vytrácí se milá slova. Mám pocit, že spolu žijeme jen jako spolubydlící a rodiče dětí, ale ne jako partneři. Že na to není oboustranně ani chuť. Když jdou děti spát, tak si partner radši sedne k TV a k PC, já si jdu nejradši lehnout. Pomalu nemáme chuť spolu trávit čas, bavit se.
V takových chvílích na partnera v hlavě vytahuji to, čím mě naštval a co mě štve. Že je v něčem neskutečně nepraktický a chaotický a připadá mi jako třetí děcko. Zde nechci uvádět konkrétní příklady kvůli detailům. Vlastně si tak říkám, že to nikdy nebyla velká láska, spíš jsme si nevadili.
Po narození prvního dítěte jsem doufala, že se vezmeme. Odložilo se to po domluvě s tím, až dítě povyroste. Pak přišlo druhé dítě, nutná rekonstrukce neobytného pokoje, plot… Na svatbu s rodinou a pár kamarády stejně nemáme peníze, to jsme mohli být oddáni na úřadě dávno… S rodinou a svědky. I tohle mi dává pocit, že se mnou v životě nepočítal. Nemůžu nikoho do svatby nutit, že. Teď je jasné, že si nikdo nebude brát v současné době protivnou spolubydlící… :D

Začínám uvažovat o tom, že se s dětmi odstěhuju do města ke svým rodičům. Co mě drží zde, jsou děti. Na jednu stranu jim nechci brát skvělého tátu, na druhou stranu cítím, že pro sebe přestáváme být partnery. Mám obrovský strach být s dětmi sama, žít z RD, nějakých alimentů. Mám něco málo našetřeno z bezdětného života, ale to by stačilo tak na pořízení pronájmu, popřípadě nějakého zařízení do bytu. Sama jsem z rozvedené rodiny, táta mi jako malé hodně chyběl. Nevím, zda tohle chci dětem také udělat. Na druhou stranu vím, že pro ně není dobrý vzor to, že mají unavenou a utrápenou mámu. Jenže co když se mi neuleví, ani když odejdu… Do toho řešit, kdy uvidí táta své děti… Už jsem i zmínila to, že bych chtěla odejít, partner mě utěšuje tím, že se to zlepší, až děti trochu povyrostou, budeme oba pracovat a neřešit jen děti, plenky, příkrmy… Jenže co když ne…

Jsou Vánoce, děti jsou ještě malé na to, aby to vnímaly. S partnerem si vyměníme knížky, aby se neřeklo, a já se budu užírat tím, že mi chybí partnerská láska. Že jsme si ani jeden nestáli za tu práci vybrat si nějakou osobitější drobnost.

Děkuji, že jste to dočetly až sem.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3948
23.12.20 00:43

Poradna. To je jediné co ti mohu poradit. Dle popisu není zas tak špatný, stejně jako ty. Prostě jste všechno nakupili ve špatný čas, stejně jako spousta lidí a stres se na vás podepisuje. Člověk vidí všechno černěji a světlo na konci tunelu zatím není viditelné. Občas se to prostě umí sesypat. Já osobně bych se snažila nejdříve co nejvíce racionalizovat situaci, podle mě jsi příliš pod vlivem emocí a smutku. Takže poradna, zkusit zapracovat a pak teprve dělat nějaké konečné řešení. Jen mě trošku zaráží ten tvůj popis vašeho vztahu aha „vlastně jsme si nevadili“, protože když není láska od začátku, tak jsou krize vždy o to horší. Ty teď dle popisu vidíš hlavně to špatné, to co jsi celou dobu přehlížela a tolerovala i když jsi vlastně nechtěla. Máš na tom svůj podíl viny. Chtěla jsi svatbu mělas mu to říct, nechtěla jsi děti tak rychle po sobě, měla jsi se chránit. Je jasný, že když jsi na RD a on jediný vydělává, tak většina věcí bude na tobě, on se rozkrájet nemůže. A dle popisu pomáhá co může.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
832
23.12.20 00:44

Odpíchla bych se od těch Vánoc…osobitý dárek může být i milé věnování do té knihy :srdce: Začni u sebe a pokud není úplný tupec, pochopí a třeba začnete spolu oba hledat znovu cestu k sobě. Za ty děti bych to alespoň zkusila. Zvlášť pokud ti říká, že bude lépe, nevypadá, že by to nechtěl řešit. Držím palce a přeji krásné Vánoce :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.12.20 00:44

Ahoj, jdu te podporit, ze v tom urcite nejsi sama…jako bys mi mluvila z duse, ale mam s partnerem dite jen jedno…bydlime u jeho rodicu, kteri me v lasce nemaji, jsou neustale spory, ktere me nici a dvakrat to nepomaha ani nasemu vztahu…mam ho rada, to ano, ale uz asi jen jako kamarada, nerada bych o nej prisla a diteti brala tatinka. Jenze on je typ, co nepotrebuje dotyk a takove ty citove projevy ve vztahu a me to chybi tak, ze bych brecela…taky rekonstruujeme a casu na sebe mame malo a kdyz uz nejaky je, jsme oba unaveni a protivni a partner porad kouka do mobilu a me vadi, ze se misto toho nevenuje aspon chvili tomu nasemu ditku…nechci se s nim porad jen hadat a do veskerych aktivit s nami ho nutit a nemyslim, ze je to dobry vzor, deti to vsechno vnimaji a ja si kolikrat rikam, ze by mi bylo lip nekde jinde…ale jestli je to tak doopravdy, netusim. Financni moznosti k tomu to zkusit taky zatim nemam a asi ani tu odvahu…i kdyz uz se dostavam do faze, kdy k tomu sbiram sily, prtz citim, ze se to na me zacina podepisovat i po dalsich strankach…

  • Citovat
  • Nahlásit
3200
23.12.20 00:44

Budu hnusny, ale na me to pusobi tak, ze naprosto neumis zit sama se sebou. Pani na hlidani, pani na uklid a co budes delat ty. Jasne ze to na tebe pada, kdyz nic nedelas s chuti na vsechno jsi znechucena. Uz dopredu vis, ze si vymenite knizky. A jaky cas jsi venovala tomu, abys jej prekvapila nejakou osobni drobnosti, aby se chytil za nos?

Nedavno jsem to tady nekde cetl, tak to s dovolenim pouziji. Nemate problem. Problem je tvoje povaha.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
657
23.12.20 00:54

S dětmi je to těžké, ale na druhou stranu, když je dobrá vůle, tak se vždycky na partnera chvilička najde a připravit mu pár drobností pod stromeček taky. Bez toho si nedovedu Vánoce představit. Rozumím tomu, že jsi unavená a myslím, že partner má pravdu, časem se to může zlepšit. Taky jsem neměla babičky, které by s radostí trávily čas s vnoučaty, máme tři děti, už 15 let je to o nekončícím úklidu a starostech, péči o děti. Taky mě občas přepadají smutky, to k životu patří, ale vážím si každé minuty, kdy se o ně všechny můžu starat. Představ si, že by se něco stalo a ty zůstala sama, pokud bys chtěla vrátit vše tak, jak to máš teď, tak si jen neuvědomuješ jaký poklad ve své rodině máš a pokud by Ti nic nechybělo a spíš by se Ti ulevilo, že ses zbavila starostí asi nastal čas odejít. Ale než bych odešla, zkusila bych ještě připravit Vánoce s pěkným dárkem i pro partnera, třeba mu zabalila lístek s poukazem na příjemnou erotickou masáž ve vaší ložnici - třeba by se podařilo ještě vše zachránit. Do vztahu se musí investovat hlavně vlastní úsilí a musíte chtít oba dva.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
84
23.12.20 00:59

Ahoj. Na tvém místě bych hlavně omezila domácí práce. Vždyť nemusí být pořád naklizeno a žehlit taky nemusíš všechno. Najdi si během dne čas sama na sebe, třeba když dáš děcka spát. Tchyni neřeš-pomůže, nepomůže. Hlavně, že pomáhá partner. Nemá to lehké ani on. Snaž se pochopit i ty jeho. Uspi děti, uvař dobrou večeři, otevři láhev dobrého vína a udělejte si hezký večer. Promluvte si. Bude-li mít dobrou vůli, tak hoď za hlavu ukřivděnost a ber věci tak jak jsou. Má vás rád, nechlastá, netahá se se ženskejma. O vztah se musí pečovat. Ke tvým rodičům si jeďte odfrknout oba, jestli to jde a svatbu zvládnete i se dvěma svědkama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10001
23.12.20 01:56

Jestli mate vztah z rozumu a doted to stacilo, tak by to mohlo jit i dal, akorat na tom oba musite zapracovat. Tohle vsechno si rict, vyjit si vstric se spolecnym casem, vymyslet spolecny konicek, stanovit priority.
A jak uz tu nekdo psal, je podstatne to zvladnout i sama se sebou. Najit si aktivity, ktere muzes delat i s detmi, aktivne hledat nove zname, do neceho se v miste bydliste zapojit.
Jako sedet furt doma na baraku na zadku a bez kontaktu s okolim, to by se zblaznil kazdej.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.12.20 02:30

Prijde mi, ze brod je jeste daleko a ty uz stahujes gate. Uklizecka a hlidani by tvuj vztah k manzelovi zlepsily? Nebo papir z radnice? Nebo blizkost tvoji rodiny, ale porad budes na dve deti sama, protoze tvoji rodice by ti mozna obcas pohlidali, ale nenahradi ve vsem to, co dela tvuj manzel. A myslis, ze najdes nekoho lepsiho? Zenska se dvema detma? Mozna ano, ale taky mozna ne, a unavena budes jeste vic, protoze na vsechno budes jen ty sama-budes mama i tata v jednom-ufff budes vzpominat na to jak se manzel staral o deti, zlepsoval vase bydleni a rikal “neboj, bude zase lip”. Taky mame s partnerem par krizicek, kdy jsem se na nej nemohla ani podivat, ale nas vztah a nase rodina mi za to stoji, abych se snazila vse zlepsit. Zacni u sebe necim co ti udela radost-cteni, siti, prochazka, sama jet nakoupit, kadernik, jed na tyden k rodine. Vyhlas letos darek za 99,90 Kc ani o halir vic nebo min, at mate pod stromeckem veselo. Bojuj ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
48206
23.12.20 03:29

Na to odstěhování k rodičům zapomeň. Bez jeho souhlasu ti to neprojde, respektive se můžeš odstěhovat sama.
A tedy přijdeš mi jako zpovykaná panička, když potřebuješ paní na hlídání a úklid
A v době, kdy na to partner nemá, tak ho chceš poslat do háje. Snad si najde nějakou hodnou paní, která ho nebude jen využívat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
339
23.12.20 04:11

Prijde mi ze se hroutis kvuli financim, ze si byla zvykla na jiny standart a ten ted nemas. Proste je horsi doba a to si porad myslim ze ses na tom fakt dobre.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30358
23.12.20 05:01
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
jen se jdu vypovídat, každá rada drahá, věci z minulosti nezměním.
Vím, že tady budou maminky, které mají tisíckrát větší starosti, ale moje problémy mi taky způsobují bezesné noci 8o.

Je mi 30 let, s partnerem (40 let) máme dvě zdravé děti (2,5 roku a 7 měsíců), rekonstruujeme dům. Já jsem na RD, partner přišel během covidové krize o dobře placenou práci, momentálně sice pracuje, ale s penězi to není nic moc. Otázka je, kdy si najde lepší práci. Nebo já a za čas a můžeme se na RD vystřídat.

Bydlíme blíž k partnerově rodině, kamarádky zde nemám. Občas nám s úpravami domu pomáhá tchán, díky bohu. Tchyně až na výjimky děti hlídat nechce (povozit na chvíli kočárek, pohrát si se starším u nás doma…) nebo mi občas drobně pomoct doma. Mí rodiče jsou 250 km daleko, navštěvuji je s dětmi, jak se dá, odreaguji se tam, ale doma na mě zase všechno padne.

Že jsem na všechno sama, na úklid, děti, vaření, žehlení… Pomáhá mi po práci partner, hraje si s dětmi, nakupuje, uspává starší dítě atp. Nejsou teď peníze na paní na úklid, nebo slečnu na hlídání. Starší dítě mi do školky nevezmou, nemáme možnost platit soukromou školku.

Všechna má frustrace se podepsala i na našem vztahu. Jsme oba protivní, dost často se hádáme a ztrácíme společnou řeč. Vytrácí se milá slova. Mám pocit, že spolu žijeme jen jako spolubydlící a rodiče dětí, ale ne jako partneři. Že na to není oboustranně ani chuť. Když jdou děti spát, tak si partner radši sedne k TV a k PC, já si jdu nejradši lehnout. Pomalu nemáme chuť spolu trávit čas, bavit se.
V takových chvílích na partnera v hlavě vytahuji to, čím mě naštval a co mě štve. Že je v něčem neskutečně nepraktický a chaotický a připadá mi jako třetí děcko. Zde nechci uvádět konkrétní příklady kvůli detailům. Vlastně si tak říkám, že to nikdy nebyla velká láska, spíš jsme si nevadili.
Po narození prvního dítěte jsem doufala, že se vezmeme. Odložilo se to po domluvě s tím, až dítě povyroste. Pak přišlo druhé dítě, nutná rekonstrukce neobytného pokoje, plot… Na svatbu s rodinou a pár kamarády stejně nemáme peníze, to jsme mohli být oddáni na úřadě dávno… S rodinou a svědky. I tohle mi dává pocit, že se mnou v životě nepočítal. Nemůžu nikoho do svatby nutit, že. Teď je jasné, že si nikdo nebude brát v současné době protivnou spolubydlící… :D

Začínám uvažovat o tom, že se s dětmi odstěhuju do města ke svým rodičům. Co mě drží zde, jsou děti. Na jednu stranu jim nechci brát skvělého tátu, na druhou stranu cítím, že pro sebe přestáváme být partnery. Mám obrovský strach být s dětmi sama, žít z RD, nějakých alimentů. Mám něco málo našetřeno z bezdětného života, ale to by stačilo tak na pořízení pronájmu, popřípadě nějakého zařízení do bytu. Sama jsem z rozvedené rodiny, táta mi jako malé hodně chyběl. Nevím, zda tohle chci dětem také udělat. Na druhou stranu vím, že pro ně není dobrý vzor to, že mají unavenou a utrápenou mámu. Jenže co když se mi neuleví, ani když odejdu… Do toho řešit, kdy uvidí táta své děti… Už jsem i zmínila to, že bych chtěla odejít, partner mě utěšuje tím, že se to zlepší, až děti trochu povyrostou, budeme oba pracovat a neřešit jen děti, plenky, příkrmy… Jenže co když ne…

Jsou Vánoce, děti jsou ještě malé na to, aby to vnímaly. S partnerem si vyměníme knížky, aby se neřeklo, a já se budu užírat tím, že mi chybí partnerská láska. Že jsme si ani jeden nestáli za tu práci vybrat si nějakou osobitější drobnost.

Děkuji, že jste to dočetly až sem.

Myslím, že je za tím i stereotyp na „mateřské dovolené“.

Počkala bych na Tvém místě, až půjdu do práce, děti do školky, přijdeš na jiné myšlenky.
Ono je dobré si uvědomit, že život není jen happy jízda, ale i hodně práce, starostí, všude dojde po čase k jistému stereotypu, na vztahu se musí pracovat.
Tvůj partner to nejspíš vidí stejně, vidí protivnou ženskou, která je věčně negativní.

Odvézt mu děti takhle daleko, to by nejspíš bez jeho souhlasu nešlo, zkus si představit sebe, jak by Ti bylo, kdyby Ti děti odvezl takhle daleko a Tys je viděla jen někdy?
Má na ně stejné právo jako Ty.

Zkuste poradnu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3670
23.12.20 05:16

Mně to přijde jen taková ta frustrace ze stereotypu života s takhle malými dětmi. Se sedmiměsíčním je to kolotoč zoubky, nevyspání, furt ty samé cinnosti, to by umořilo i osla a skorotříleťáka zase musíš pořád hlídat. Přijde mi, že toužíš po pohodlnějším životě pro sebe. Jsi teď ovšem zodpovědná i za štěstí svých dvou dětí, které odchodem připravíš o tátu (a to doslova, na vzdálenost 250 km budou rády, kdyz ho uvidí jednou za dva týdny na víkend). To, že nejsi vdaná, je stejně chyba tvého muže jako tvoje, pokud jsi se chtěla vdávat, tak jsi neměla přistoupit na pořízení dětí za svobodna. Přijde mi, že ze svého „neštěstí“ viníš hlavně svého muže, ale on tě neunesl a nedonutil žít takto. Mluvili jste o tom? Ono je totiž dost možné, že ho trápí to samé a neví, jak o tom začít nebo tě třeba nechce dráždit, může si myslet, že se potřebuješ vyspat, tak tě večer nechává apod.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2765
23.12.20 05:58

Zakladatelko, pusobis jako slusna fnukna. Partner ti pomaha po praci, jsi doma se dvema detmi a chces uklizecku? A jak by ti pomohlo se odstehovat? Ze by se starala tvoje maminka? Mas zajimave predstavy o zivote. Ve 30 se odstehovat 250 km od otce svych deti, jen z toho duvodu, aby ti pomahali rodice? :poblion:
Sorry, kdybys sama chodila do prace, tak bych uklizecku chapala, ale takhle moc ne. Co porad musi uklizet? Pracka pere sama a zehlit se vsechno nemusi - skoro nic.
To, ze partner nevydelava tolik, jako kdyz jste si poridili deti, je smula, ale da se s tim casem zas neco delat. Podle me je to u tebe hlavni problem. Nebo si muzes najit lepsi praci ty a jeho nechat doma s detmi :)
Ale asi udelal dobre, ze si te nevzal (a spatne, ze si s tebou poridil deti). A kdyby si te ted vzal, tak uz se stehovat chtit nebudes? Proc by sis ho brala ty, kdyz uvazujes nad tim, ze ho opustis?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14924
23.12.20 06:03

Mě přijdeš jako zhýčkaná princezna.
A dost nepraktická jako partnerka.
Máš dvě děti ( dobrovolné početí předpokládám) a jsi matka. A už toho máš prakticky plné zuby, chceš uklízečku a chůvu.
A pokud to tak nebude, odstěhuješ se za maminkou domu. :roll:
Vlastně přišel první problém a už chceš zdrhnout.
Problém je ale v tobě. V nikom jiném.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat