Mám talent, znáte nějakou soutěž, váš názor

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
milujuki
Povídálka 19 příspěvků 07.02.18 12:22
Mám talent? Znáte nějakou soutěž? Co si o tom myslíte?

PRO LIDI, CO RÁDI ČTOU

Dobrý den,

ráda bych se zeptala na Váš názor NA MÁ DÍLA. Děkuji :)

Dílo napsané k výročí 700 let Karla IV.

Středa je pro mě asi nejhorší den v týdnu. Dva pracovní dny za mnou a dva přede mnou. Bývam nejvíc vyčerpaná. Teda hlavně, když za mnou každej den příjde minimálně jeden pár s problémy po šedesáti letech manželství.

Sedím a vyplňuju papíry, protože má dorazit inspekce. Někdo mě ale vytrhne z dumání, když zaklepe na dveře od mojí pracovny.

Je to žena plnoštíhlé postavy. Sálá z ní síla. Vypadá sebevědomá, ale přijde mi nervózní, když se rozhlíží po mojí pracovně, jako by některé věci viděla snad poprvé v životě. Line z ní zvláštní zatuchlina. Chvíli se rozhlíží po bílé místnosti a koulí po ní očima, až si mě všimne.

„Dobrý den, přejete si?“ Otážu se nejistě a rychle listuju v diáři objednávek. Na třetí tady žádnou konzultaci nemám.

„Dobré odpoledne, madam.“ Odvětí a napřímí se, jako by chtěla dát najevo, že se ničeho nebojí.

Vypadá, jako by se právě probudila. Má pomuchlané šaty, které mimochodem určitě nejsou výstřelkem posledního Gucciho návrhu. Nad čím se ale pozastavuji, jsou krásné dlouhé vlasy s čelenkou, podobající se snad koruně.

S nezvanými klienty si vždy poradím, avšak tentokrát mě ani nenapadlo, že bych jí ze své kanceláře měla vyhostit se slovy, aby se příště objednala. Místo toho si sednu naproti ní, a upřeně na ní hledím.

„Mé jméno Alžběta Eliška Pomořanská jest. Na tento okamžik Boží, čekala jsem celý život a sedm set let. Na okamžik, kdy vyprostím srdce své od pout, jež svírají ho věky, jež trápila mě celý můj život a ani snad že v hrobu nedaly mi spáti. I takto využiji tedy svůj čas. Uleviti duši své jest mi cennější, než–li nahlédnouti na svou vlast o sedm set let později.

„Byla jsem jeho poslední manželkou, a možná proto nesu to těžké břímě jen já. Snad je to již povinností mou, jako i tenkráte - býti použita coby poslední možnost zachránit zemi. A kdyby jen. Též jako obvaz na srdce vdovci trojitému sloužiti, což snad ještě horší se jeví. Kam však se zahazuje důstojnost lidská i city přirozené? Copak už nikdo neshledal, že býti císařovnou římskou i královnou českou, netěší mladou děvu? Nestála jsem o muže o jedna třicet roků staršího. Přesto, že majetek mi ponechal, s úctou se ke mne choval, i pohledný a moudrý byl.

Tedy, jestliže na pravou míru uvedeme situaci, oblíbenec král měl téže stránky své stinné. Obzvláště, napil – li se při hodech slavnostních, nebo vrátil – li se z cest. I vyžadoval po mne

Karel tenkráte předvádět návštěvám, jakou že to vlastním od Boha sílu, i jak umím podkovy a meče ohýbat. To jsem si připadla spíše rovna dvornímu šaškovi, než–li královnou českou.

Lítostí mou životní však bylo vědomí, že král můj nenašel si za život ke mne cestu, ni lásku sebemenší, coby přátelskou, kterou jsem aspoň já chtěla budovat.

Nemohouc se nikdy ani svěřit o trablech manželovi svému mi přidalo vrásek na čele. Ni smrtelná postel Karlova nesvedla nás k sobě. Tím víc se ve mne probudil pocit nenávisti, když král zemřel, že břímě takové mi tu nechal. Děti vychovávat a ženit jsem měla, i zemi sama spravovat.

Co však horší bylo, udržovat smír rodinný.

I nezvládla jsem další ze svých úloh, když Zikmunda před Václavem upřednostňovala jsem a do rukou ženě Václavově to nejtěžší jsem posléze položila, abych již více nemusela snášet.

Vím, že matkou i ženou, i tchýní špatnou jsem byla, nyní však mohu jít klidně spát, díky Vám.

Děkuji, madam, že jste tu v době nynější pro takové lidi, jako jsem já. Na shledanou.

Ta žena odešla a já se nezmohla, než na pokynutí hlavy, když mi došlo, kdo ke mně do ordinace přišel.

Téma: Tam, kde lišky dávají dobrou noc
Slohový útvar: líčení noci na vesnici

Miluji tu vůni zimního oparu, jež se společně s mlhou táhne jako pavučina po lesích. Miluji tu křehkost právě napadeného sněhu. Miluju ticho a klid, které mě doprovází každým dalším krokem.

Jsem tu jen já a moje milovaná vesnička, ve které jsem se narodila a ve které umírám.

Každá vločka, která přistane na mém těle, mi vybaví další vzpomínku na život, který jsem strávila na této prosté, a přesto kouzelné dědině. Procházím se po pěšině, po které jsem chodila snad milionkrát. Dneska je však jiná. Je zapadaná sněhem a přikrytá nočním stínem. Zastavím se a kochám se vzhůru ke korunám stromů, jež lemují tuto cestu. Hvězdy, které prosvítají mezi jehličnany dnes svítí jen pro mě, zdá se, že mi mávají. Takové nebe není nikde jinde na světě.

Jemný sníh křupe pod nohama hlasitěji, avšak jemněji, než jindy. Je bělejší, než kdy byl, třpytí se víc, než by měl. Možná je to tím, že je letos první, možná je to tím, že je můj poslední.

Přicházím na místo, které je paradoxně na vesnici a na celém světě to nejúchvatnější. Hřbitůvek u kapličky sv. Marie bylo vždy místo mojí útěchy, protože na kopci, na kterém hřbitov stojí, se cítím být pánem nad tímto světem. Dneska je však místem úplně jiným a já nevím čím to je. Po zádech mi přeběhl mráz. Pomník, stojící zde už dvě století, je lehce zapadaný čerstvým sněhem, jak to bývá každou zimu.

Otočím se, a konečně – vidím to nejkrásnější místo mého světa. Vypadá jako nejkrásnější obraz. Louka táhnoucí se na jihozápadě až ke starému rybníku je to první co zpozoruji. I odtud vidím, jak se vločky padající do vody rozpouští. Jako já, jen o něco rychleji.

Štěkání psů je neodmyslitelnou součástí noční vesnice. Slyším potok, který je nejúchvatnější v noci, protože jeho šumění je píseň víl, tančících při měsíci. Ano, měsíc. Jako by svítil jen na naší dědinu. Jako by dnes existoval jen pro louky, vody a domy jen v naší vesnici. Jen se usmívám. A ticho. To je to nejúžasnější. Ticho utkané samotným Bohem, protože takové není nikde jinde.

Zvony, jež zvou lidi na půlnoční, právě odbíjejí, a z domů je slyšet zpěv Vánočních koled. Zpívám taktéž. Naposledy.

Téma: Neopakovatelná krása

Slohový útvar: líčení

Pomalu sestupuji níž a níž, snad až do samého nitra matky Země. Sem dolů paprsky slunce nedolétnou, s každým krokem je stále jasnější, že jeskynním vládcem je chlad. Můj dech se sráží v drobné stříbrné krystalky ledu. Temnota, ticho, tajemno. Strop je obsypaný drobnými i mohutnými krápníky, po nichž v pravidelných intervalech stéká kapka za kapkou. Jejich dutý hlas jako by měřil podzemní čas. Zní-hyne-zní a hyne zas.

Podívám se doleva a vidím to nejkrásnější kouzlo, které jsem kdy spatřila. Tekuté stříbro v podobě vody oslňuje moje oči. Obraz tohoto jezera se zapisuje do mé paměti a do mého srdce. Stojím, a koukám, jen a jen na modrou klidnou hladinu.

Království krápníků, zimy a tajemna se rozrůstá. Sestupuji hlouběji do přenádherné podzemní říše. Slyším jen čas měřený kapkami. Je tu jen zima. A vlhko. Kde to jsem? Tekuté stříbro stoupá víš k mým kotníkům, a dále k mým lýtkům. Cítím závan větru. V podzemí? Mám pocit, že voda mne pohlcuje víc a víc. Vánek sílí, avšak nechápu odkud pochází. Vidím před sebou světelnou skulinku, malou jako plamen svíčky. Můj zrak se teď upírá jen, a jen na nepatrné světélko podobající se tomu dennímu. Jdu dál, a nechápu to. Také nevnímám, že voda postupně klesá, zatímco to malé světélko se postupně zvětšuje. Zrychluji tempo, a zjišťuji, že ona skulinka se mění v jakýsi průchod. Objevila jsem snad nový svět uprostřed nitra Země?

Nejspíš ano. Stojím v obrovském skalním průchodu. Jsem oproti němu tak malá. Mám pocit, že sním, z tohoto omámení mě však probudí silný závan větru, a já si konečně uvědomím, že to, co vidím, není sen.

Přede mnou se rozléhá nádherná krajina, která se však nepodobá vůbec té podzemní. Je to místo krásnější, než jsem si kdy dokázala představit. Slyším zpěvy ptáků, jež se odrážejí ozvěnou mezi skalami postavených do půlkruhu. Stojí tak vznešeně. Nalevo i napravo ode mě, se tyčí dva stromy, jež se proplétají korunami, z nichž se spouští namodralé liány. Stromy jsou bránou – do jiného světa?

Uvědomím si, že mám ústa dokořán otevřené, avšak nemám v úmyslu je zavřít. Naopak, sundám si boty, protože nabývám pocitu, že stojím na svaté půdě. Mech pod mýma nohama připomíná tak moc vatu, že se musím ujistit, jestli stojím opravdu na mechu. Zůstávám v údivu.

Zvednu svůj zrak. Před sebou vidím a slyším vodopád, který padá k zemi, do koryta průzračné modré vody. Očima sleduji jeho trasu. Koryto je lemováno květy, které jsem nikdy neviděla. Jsou bílé s fialovými pruhy. Je jich kolem něho tolik, že se oddělují od svého stonku, a nechávají se unášet vodou, která v tichosti odplouvá kamsi. Nevím proč, avšak věřím, že právě tento vodopád stojí za zrozením onoho světa.

Létají kolem mne motýli, sedají si na mne. Jsou modří, žlutí, barevní, a je jich stovka, možná i tisícovka.

Podívám se nad sebe. Vidím sluneční paprsky, jež se lámou o zrcadlo vody a přímo uprostřed krajiny vytváří duhu. Nechápu, kde se zde vzali, jsem přeci v podzemí.

Sedá si na mě červený motýl, paprsky mě oslňují. Motýl náhle odlétá, nevidím už skoro nic, motýli mizí, duha také, stromy se ztrácejí, mech přestává vonět, neslyším vodopád, otevřu oči.

Jsem v posteli a přes žaluzie se derou sluneční paprsky.

Příspěvek upraven 07.02.18 v 12:50

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

Reakce:
 
Uživatel je onlineŠarlota4
Echt Kelišová 9503 příspěvků 07.02.18 12:27
:zed:
 
milujuki
Povídálka 19 příspěvků 07.02.18 12:27

?

 
Russet
Echt Kelišová 9244 příspěvků 07.02.18 12:29

Toto není úvaha. A nastuduj si, jak se píše dál po přímé řeči. A příjde, problémama a každej je trochu mimo, pokud se snaží o spisovnou čestinu.

 
jessikka
Extra třída :D 10571 příspěvků 07.02.18 12:30

Kolik ti je? Na základku velmi dobře, na střední žádná sláva. Stylistika je hodně špatná, ale docela dobře se to čte. Pokud budeš hodně pracovat na kreativním psaní, můžeš se zlepšit a třeba někam přispívat. Je fakt hodně na čem makat. Zatím je to fakt jen dobré, rozhodně to nevyčnívá a na talentovou soutěž ani náhodou.

 
milujuki
Povídálka 19 příspěvků 07.02.18 12:33

V tom případě ani nebudu říkat, kolik mi je. :D
Ale děkuji za názor.

 
milujuki
Povídálka 19 příspěvků 07.02.18 12:33

Místy nespisovné tvary jsou tam schválně :)

 
jessikka
Extra třída :D 10571 příspěvků 07.02.18 12:37

Nespisovny a neexistujici tvar je rozdíl. Problemama? Ale jdi. Slovosled hned v první větě je taky špatně.

 
Russet
Echt Kelišová 9244 příspěvků 07.02.18 12:37
@kellina píše:
V tom případě ani nebudu říkat, kolik mi je. :D
Ale děkuji za názor.

Dvacet. Děvče, tady už jsi profláklá.

 
milujuki
Povídálka 19 příspěvků 07.02.18 12:39
:D
 
Russet
Echt Kelišová 9244 příspěvků 07.02.18 12:39

A jí/ji a ni/ní tam máš taky schválně špatně :jazyk:

 
milujuki
Povídálka 19 příspěvků 07.02.18 12:39

Ani jsem si nevšimla, díky, opravuji to.

 
Uživatel je onlineka2ka
Extra třída :D 12455 příspěvků 1 inzerát 07.02.18 12:40

Za mě jako za laika a náhodného čtenáře, bych knížku odložila nesnáším přeskakování z minulosti do přítomnosti a zpátky

 
milujuki
Povídálka 19 příspěvků 07.02.18 12:40

Každý se občas splete. Nemusíte si mě dobírat. :)

 
milujuki
Povídálka 19 příspěvků 07.02.18 12:41

Knížku?

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství,... číst dále >

Do první třídy jedině s kvalitní aktovkou. Víte, na co si dát při výběru pozor?

Prázdniny pomalu končí a blíží se začátek školního roku, pro mnohé děti... číst dále >

Články z Expres.cz

Zasekl byty a teď si žije jako pán! Stropnického zámek štve i politiky

Bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický se uchýlil na menší... číst dále >

Osudová žena Kaira: Bolest z rozchodu ukrývá mezi řádky na Instagramu

Kaira Hrachovcová (43) se letos na jaře rozpadlo manželství a ačkoliv rány... číst dále >

Články z Ona Dnes

Svět mě dřív štval, dospěla jsem teprve nedávno, říká Simona Babčáková

Proměna herečky Simony Babčákové na blondýnu se promítla i do chování lidí... číst dále >

Potraviny, které byste rozhodně neměli omývat před vařením

Takřka každý ví, že si má před jídlem umýt ovoce či zeleninu. Možná vás však... číst dále >


Reklama