Mamá a její psychika

Anonymní
22.2.21 03:06

Mamá a její psychika

Zdravím Vás,

píši tohle opravdu se smutkem, ale potřebuju to ze sebe dostat ven a tady jsou určitě lidi, co budou mít pochopení.
Už delší dobu, trpím nespavostí, ale je to spíše způsobené tím, že vždy před spaním mám milion myšlenek, to je v pořádku, to má každý, ale já usínám s pláčem a bolestí v srdci a to kvůli svojí mámě, ale částečně i tátovi. Víte…moji rodiče, jsou vyloženě zbitý životem. Prožili si strašně moc trápení a bolesti, upřímně, asi to nebyli nejlepší rodiče, udělali spousty chyb. Jako děti jsme byli často na ulici, neměli co jíst, otec je od matky starší 20 let, takže maj oba jinou mentalitu. Otec byl i ve vězení 15 let, je hodně agresivní, ne - jednou jsem viděl svoji mámu mlácenou když jsem byl dítě. Svoji mámu jsem od mala miloval, at byla jaká byla, byl jsem na ní závislý, mám vůči ní takový zvláštní propojení, ale je to jiný…mám k ní silnější pouto než sourozenci. Problém je v tom, že mně hrozně mrzí co si kvůli tátovi protrpěla. Ona vyloženě protrápila skoro celej svůj život. Jako malá v 6 letech přišla o otce a s matkou nevycházela dobře. Když si vzpomenu, jak jí táta mlátil, jak musela spát se svýma dětma venku ve stanu, v holých bytech po nocích tajně, jak přišla i o svou rodinu kvůli tátovi (protože její rodina ho neměla ráda), jak musela vidět svoje děti v takových podmínkách a do toho byla po boku s mým tátou. Nechápejte to špatně, můj otec není zlej člověk, jen neměl dobrou výchovu. Jemu neodpustím co nám provedl, nikdy v životě, kdyby nebyl agresor a žárlivec a spíš miloval a staral se o rodinu, tak by to bylo jiné. Okay, od nějakých mých 5 let začali oba dva po přistěhování se do Prahy pracovat a finančně jsme na tom byli v pohodě a měli jsme byt atd…nic nám nechybělo, už jsme se měli prostě finančně líp, ale vztahy v rodině byly špatný. Ted je mi 20 let a musím říct, že na jedno stranu jsem „rád“ za ten život, hodně mě to naučilo, ale co mám dělat s tou bolestí co cejtím vůči tomu co si moje máma prožila. Jelikož hodně jejích ran jsem schytal po jejím boku, vím jak se cítí. Samozřejmě tu nebudu vypisovat co všechno si toho prožila, ale ta ženská nezažila opravdovou mužskou lásku, pohodový život, nikdy si nic pro sebe nedopřeje. Přijde mi jako „at už umřu“ a to jí je teprv 47 let a má krásný vnoučátko od mý sestry, což je fakt asi ta největší radost v naší rodině. Každý večer před spaním myslím na ní, jak musela trpět. Já vím, že za to třeba nemůžu, že každej má možnost volby a každý si může vybrat cestu, ale ona si s tátou začala jako 18 letá holka a hned ve 20 jí táta zbouchnul. Budu vydělávat jednoho dne velký peníze, posouvám se vpřed jen kvůli svoji rodině. Chci vydělávat hodně peněz, aby máma měla už jen relax, zábavu a aby si mohli užívat moje plody a užívat si být ženou, nakupovat si oblečení, chodit ke kadernikovi (vím, že to potřebuje jako žena musí bejt hýčkaná. Ale to chvíli potrvá, jsem teprv na začátku. Neříkám, že je matka bezchybná, ale za ten stres, trápení, si myslim, že si zaslouží to nejlepší. Jak se mám vypořádat s těmihle pocity? Nemůžu z toho spát, kvůli životu jaký měla máma, mně to prostě trhá srdce…jak přestat myslet takhle a jít dál? Snad jste to nějak pochopili. Sami vidíte, že to tu píšu ve 3 ráno. Předem díky všem maminám za odpověd. Díky.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1058
22.2.21 04:00

Ahoj, já bych ti doporučila psychoterapii. Nejen mama, ale i ty jsi dostal v životě dost naloženo a je videt, že mas problém se s tím vyrovnat (čemuž naprosto rozumím). Mluvíš o tom, jak tě bolí, co se stalo mámě, ale co se stalo tobě vůbec nereflektujes. Určitě vyhledej psychoterapeuta, není na tom nic špatného, snad ti pomůže.
A na to spaní se zeptej v lékárně na kozlíkové kapky. Není to hypnotikum, ale pomůže ti to usnout, protože to uklidní ty myšlenky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8044
22.2.21 06:10

Tvoje máma je dospělý a svepravny člověk, život jaký měla a jaký bude mít je především její rozhodnutí a její svobodná volba. S tím ty nic udělat nemůžeš a je proto zbytečně se tím trápit. Hlavně nikomu nepomáhá, když se donekonečna hrabe v minulosti, kterou už stejně nejde změnit.

Sám jsi podle mě těžce labilní a sám potřebuješ pomoc odborníka, aby ses naučil sám sebe mít rád a začal žít svůj život a měl z něj radost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
851
22.2.21 06:27
@Anonymní píše:
Zdravím Vás,píši tohle opravdu se smutkem, ale potřebuju to ze sebe dostat ven a tady jsou určitě lidi, co budou mít pochopení.
Už delší dobu, trpím nespavostí, ale je to spíše způsobené tím, že vždy před spaním mám milion myšlenek, to je v pořádku, to má každý, ale já usínám s pláčem a bolestí v srdci a to kvůli svojí mámě, ale částečně i tátovi. Víte…moji rodiče, jsou vyloženě zbitý životem. Prožili si strašně moc trápení a bolesti, upřímně, asi to nebyli nejlepší rodiče, udělali spousty chyb. Jako děti jsme byli často na ulici, neměli co jíst, otec je od matky starší 20 let, takže maj oba jinou mentalitu. Otec byl i ve vězení 15 let, je hodně agresivní, ne - jednou jsem viděl svoji mámu mlácenou když jsem byl dítě. Svoji mámu jsem od mala miloval, at byla jaká byla, byl jsem na ní závislý, mám vůči ní takový zvláštní propojení, ale je to jiný…mám k ní silnější pouto než sourozenci. Problém je v tom, že mně hrozně mrzí co si kvůli tátovi protrpěla. Ona vyloženě protrápila skoro celej svůj život. Jako malá v 6 letech přišla o otce a s matkou nevycházela dobře. Když si vzpomenu, jak jí táta mlátil, jak musela spát se svýma dětma venku ve stanu, v holých bytech po nocích tajně, jak přišla i o svou rodinu kvůli tátovi (protože její rodina ho neměla ráda), jak musela vidět svoje děti v takových podmínkách a do toho byla po boku s mým tátou. Nechápejte to špatně, můj otec není zlej člověk, jen neměl dobrou výchovu. Jemu neodpustím co nám provedl, nikdy v životě, kdyby nebyl agresor a žárlivec a spíš miloval a staral se o rodinu, tak by to bylo jiné. Okay, od nějakých mých 5 let začali oba dva po přistěhování se do Prahy pracovat a finančně jsme na tom byli v pohodě a měli jsme byt atd…nic nám nechybělo, už jsme se měli prostě finančně líp, ale vztahy v rodině byly špatný. Ted je mi 20 let a musím říct, že na jedno stranu jsem „rád“ za ten život, hodně mě to naučilo, ale co mám dělat s tou bolestí co cejtím vůči tomu co si moje máma prožila. Jelikož hodně jejích ran jsem schytal po jejím boku, vím jak se cítí. Samozřejmě tu nebudu vypisovat co všechno si toho prožila, ale ta ženská nezažila opravdovou mužskou lásku, pohodový život, nikdy si nic pro sebe nedopřeje. Přijde mi jako „at už umřu“ a to jí je teprv 47 let a má krásný vnoučátko od mý sestry, což je fakt asi ta největší radost v naší rodině. Každý večer před spaním myslím na ní, jak musela trpět. Já vím, že za to třeba nemůžu, že každej má možnost volby a každý si může vybrat cestu, ale ona si s tátou začala jako 18 letá holka a hned ve 20 jí táta zbouchnul. Budu vydělávat jednoho dne velký peníze, posouvám se vpřed jen kvůli svoji rodině. Chci vydělávat hodně peněz, aby máma měla už jen relax, zábavu a aby si mohli užívat moje plody a užívat si být ženou, nakupovat si oblečení, chodit ke kadernikovi (vím, že to potřebuje jako žena musí bejt hýčkaná. Ale to chvíli potrvá, jsem teprv na začátku. Neříkám, že je matka bezchybná, ale za ten stres, trápení, si myslim, že si zaslouží to nejlepší. Jak se mám vypořádat s těmihle pocity? Nemůžu z toho spát, kvůli životu jaký měla máma, mně to prostě trhá srdce…jak přestat myslet takhle a jít dál? Snad jste to nějak pochopili. Sami vidíte, že to tu píšu ve 3 ráno. Předem díky všem maminám za odpověd. Díky.

Na 20-letého kluka jsi až moc sentimentální, přecitlivělý a fixovaný na matku. :think:

K tomu zvýrazněnému: dej si pozor, ať si z mámy ve svých myšlenkách a činech neděláš svou budoucí partnerku.

Je dobře, že jí chceš pomoct vylepšit její životní standard, ale zavání to už nějakou patologií. :? Měl bys svou budoucnost vidět ve vlastním osamostatnění se a vlastních vztazích s holkami tvého věku.

A neneseš odpovědnost za minulost tvých rodičů - to si uvědom.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
197
22.2.21 06:44

Každý strůjcem svého štěstí. A to i v případě Tvé matky.Ona si takový život vybrala mohla, měla, může to řešit a od otce odejít. Obzvlášť, když to prožívali i děti. A evidentně to na vás zanechalo následky. A trochu se odpoutat od matky a minulosti je pro Tebe hodně důležité, jinak si to pojedeš do svých vztahů a nedopadne to dobře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6107
22.2.21 07:26

Nežijeme ve středověku, žádná ženská nemusí žít s tyranem a kriminalnikem a ještě mu porodit X dětí.. Je hezké, že máš svou maminku rád a chceš aby byla šťastná, ale zaměř se především sám na sebe, máš život před sebou tak ať ho žiješ jinak a líp než tvoji rodice.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
973
22.2.21 08:02

Babras se v necem, co nezmenis… jdi k psychologovi, sama si asi neporadis :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10632
22.2.21 08:04

Pomoc potřebuješ hlavně ty. Tvoje přehnaná fixace na matku je výsledkem toho, v čem vás nechala vyrůstat. Kdykoliv mohla odejít. Není normální ani to, jak omlouváš svého otce. Taky se může stát, že zažiješ pořádnou srážku s realitou, až zjistíš, že máma o ten,, normální " život nestojí. Oni totiž lidé, kteří celý život v něčem žijí, neumí z minuty na minuty přepnout do jiného módu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7594
22.2.21 08:14

Hele takovou mamu ma partner. Bohuzel, jeji zivot, jeji volba. A Ty tu nejsi od toho, abys ji zachranoval. Zrovna u me skorotchyne je to tak, ze vyhorela. Ja ji ikskrat chtela nekam vytahnout. Nic. Kdyz jsem dovezla lak na nehty, ze ji je nalakuju, skoro ji kleplo, ze na to neni zvykla a nechce to. Chodi v milion let starejch hadrech a patla se v tom, jak je nemocna. Nikdo a nic ji nezajima. Ale je o dost starsi no. Pritel rodicum pomaha, vsechno resi a ona je ve svy ulite a nechce ven. Problem je, ze tyhle utrapeny zensky maj odstup vetsinou od vsech, aby je nezranovali.
Takze muzes ji samo pomahat hmotne ale psychiku si musi chtit napravit sama. A vazne za ni nejsi zodpovednej. Musis se naucit prijmout a uzavrit minulost. Preci nechces stravit zivot odcinovanim otcovych hrichu, to totiz ani nejde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat