Máme se rádi, ale nemůžeme spolu být?

Ahoj Všem..začínám být celkem zoufalá. Minulý pátek, jsem byla v práci povýšena na vedoucí pozici a půl hodiny před odchodem slavit do restaurace s blízkými přáteli mi přítel řek, že chce pauzu a buď já půjdu k našim a nebo on k jeho rodičům. V tom šoku jsem se začala balit a šla jsem…přítel mi řek, že neví co chce, že není chyba ve mě, ale v něm, že já dělám všechno co můžu, ale z jeho strany se to vytratilo…celej víkend když jsem byla v práci, tak jsme si psali, a on že chce být sám, že je velkej sobec, ale nechce na někoho brát ohledy, řešit kde byl apod. Naši (máma s manželem) mi už od druhýho dne dávali najevo, že už k nim
nepatřím, že zase chtějí svůj prostor atd. Během toho týdne jsem si uvědomila, že jsem na přítele furt čekala až příjde pozdě v noci z práce, chodila na srazy s kamarádama sama protože kvůli práci a podnikání neměl čas…ve čtvrtek jsme si promluvili a já sama navrhla rozchod…nechtěla jsem, abych byla na tom hrozně, když se mnou první kluk po 3 letech se rozešel v hádce a řvaní a dodnes si nemůžem přijít na jméno…na všem jsme se slušně domluvili, i jsme si řikali jak jsme se těšili na společný vánoce, jak nás spojovalo, že máme oba rozvedený rodiče a naši tátové nešli v dětství pro facku daleko..za vším jsme si vždycky šli sami…drželi jsme se za ruku a řek mi ať mu dám pusu, takže jsme se líbali..řek mi, že mě má rád, ale nemiluje už, a že na mě jentak taky nezapomene…včera jsem u něj byla na bytě, protože tam mám ještě věci a jsme domluveni, že než si najdu byt tak tak můžu zůstat, maximálně do půlky prosince…a objímali jsme se v leže na posteli a sem tam si dali pusu, vzpomínali na všechno to hezký, a řekl mi, že kdybych minulý pátek se nezeptala co se děje, tak bysme spolu byli dál, ale že by tohle přišlo pozdějc…byl naštvaný, že se mi nelíbilo, že chodil plavat s mojí ségrou, na jaře jsme se kvůli tomu chytli, ale vysvětlil mi, že chce něco dělat sám, já to brala, ale před měsícem a půl začal chodit se ségrou i na sqaush a to už mě naštvalo…vím, že by mě trápilo kdyby s ní chodil za mími zády, se ségrou nemáme idylický vztah, a nikdy nenapsala ahoj nechceš jít plavat nebo tak něco…a já si pak myslela bůh ví co…nevím co mám dělat, mám ho ráda, nejradši bych všechno vrátila zpět, řekl mi, že kdyby před 4 lety věděl jak to dopadne stejnak by do toho vztahu šel, bojím se, že jsem se připravila o toho pravýho…že už nikdy s nikým nebudu…je mi 24 let a myslela jsem si, že to s ním bude na furt i když nechce svatbu, děti apod…a do toho se potřebuji soustředit na vedoucí pozici, na kterou jsem rok a půl čekala co mám dělat? Mám chuť si z toho jít skočit…