Mamky, holky -pejskařky, poraďte prosím :-(

2237
22.3.09 07:51

Mamky, holky -pejskařky, poraďte prosím :-(

Píši anonymě, aby mě tu někdo neměl za blázna a nepustil se do mě, ale patří to k životu. Už týden doma zvažujeme, jestli uspat a vysvobodit, našeho „Dandu“-pudlík posl. března 16.let.
Má podle všeho jak jsem jeho stav konzultovala s paní chovatelkou cukrovku, strašně pije a tím pádem i čůrá. Chodíme s ním už co dvě hod. ven a i přesto se stane že z něj doma nekontrolovatelně při chůzi odchází moč. Má stařecký třes -řekla bych čím dál tím větší, po bytě chodí dezorentovaný a navíc už měl i glykemické záchvaty.
Písněte mi, jak se k tomu postavit, paní chovatelka nám řekla, že situace v žádném případě lepší nebude a že i pro něj to bude vysvobození. Nikdy jsem si neuměla představit, že to bude tak těžké.
Naše malá (6,5roku) jak jej hladila a sama vidí, jak chodí, tak říkala „že to vypadá, že už s námi Daneček dlouho nebude, že už brzy odejde do psího nebíčka“.
Jak to píši bulím, jak želva, někdo se do mě pustí, je to jen pes a ta nadělá, ale 16.let je kus života a kdo není pejskař, nepochopí a tak ať raději nepíše, je to pro nás strašně těžké i s manž. jak se o tom bavíme, tak se mu lesknou oči.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
22.3.09 07:53

Odhlášení se nezdařilo, takže -neanonymě :-(.

  • Nahlásit
  • Citovat
5697
22.3.09 08:22

Anulko pokud je to pro pejska vysvobození, tak bych mu ho dopřála. Nikdo by se neměl tak trápit, ani lidé, ani zvířata…
ale je to na tobě. Chápu, že vám pejsek bude moc chybět, ale než aby se trápil… dcerka už je větší, vidí, jak živoří a určitě to časem všichni překonáte ;-)
vůbec tě za blázna nemám, řešili jsme něco podobného v rodině.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
980
22.3.09 08:24

pejsek

Anulko, a co chceš napsat ? Já vím, že je to těžké, ale ROZHODNUTÍ je zcela na tobě a tvých blízcích co s pejskem sdílíte byt. Vy ho vidíte a jen vy dokážete posoudit jeho stav.
Já ti tu můžu foukat bolístku, ale nikdy nebudu cítit to co ty - a věř, že vím, že ta situace pro tebe je strašně bolavá. Můžeš navštívit veta a poradit se tam s ním.
A vzhledem k věku a zdravotnímu stavu se rozhodnout.

Před pár lety jsem před tímto rozhodnutím stála taky :-( A až teď s odstupem času vím,že jsem se rozhodla správně. ALe tenkrát to strašně bolelo a ještě pár let to trvalo.

Ať už se rozhodneš jak chceš, musíš cítit,že tohle je to správné rozhodnutí. Tak se drž, přeju ti hodně síly k vyřešení situace tak,aby jste všichni byli vítězové.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
VERONIKA
22.3.09 08:37

Ahoj Anulko
My jsme si museli nechat uspat psa ne Velikonoční neděli před 4 lety!
Taky jsme věděli, že je špatný, ale pořád jsme neměli to srdce to udělat! Dopadal na zadní nohy a byl rád, že vůbec lezl, ale pořád se měl k světu, žral a tak jsme to pořád odkládali - věděli jsme, že má rád jaro a doufali, že se to zlepší (byla to blbost!!!) a ráno za ním taťka šel a Ramča tam jen ležel s pěnou u pusy a třepal se - takže bylo rozhodnuto! Přijel veterinář a uspal ho - Ramča měl poslední noc nějakou mrtvičku :cry: :cry: :cry:

Na tvém místě bych ho uspat nechala, protože pokud je to pro pejska vysvobození tak je hloupé ho jen uměle udržovat při životě jen pro ten pocit, že jsme ho „nezabili“!!!

Já už bych to nikdy nenechala dojít tak daleko jako to bylo s našim Ramonem!

Omlouvám se za chybka, ale brečím tu jak blázen :cry: :cry: :cry:

Přeji pevné nervy a zdravý rozum při rozhodování co dál

  • Nahlásit
  • Citovat
158
22.3.09 08:38

Ahoj, v říjnu to byl rok, co jsme se rozhodli nechat uspat našeho psa, rotwajlerku Jessicu, bylo to strašně těžké rozhodnutí, byla naše zlatíčko,ale vím, že jsme udělali dobře, byla hodně nemocná a trpěla. Pokud není výhled na zlepšení, tak je to nejlepší řešení jak pro pejska, tak pro vás. Přeju hodně síly.Kadla

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2558
22.3.09 08:48

NO tady se doopravdy musíte rozhodnout samy. Je to těžký. Nám umřel pejsek když Šimonkovi byl rok. Pejsek byl s ním od narození, byl to yorki a fenka. Byla mladá, veterinář nám ji předávkoval narkozou (hajzl jeden - pardon). Líteli jsme s ní po pohotovostech, já ji měla v náručí když měla epileptické záchvaty a potom nakonec umřela manželovi v náručí. Je to strašný pocit, musel mě i malého odvést k rodičům, protože jak jsem se doma podívala tam jsem ji viděla. I teď když si na to vzpomenu je tečou mi slzy. Její fotku mám pořád na ledničce. Ztráta psa a ještě když je to miláček a člen rodiny je strašná. Nakonec jsme to vyřešili novým pejskem. Bylo to lepší i pro syna. Pořídili jsme si pejska hned když pejskovi bylo 9 týdnů a malýmu byl asi rok a půl. Šimon taky totiž hledal pejska a plakal kdepak je. Teď máme 2letou Sheilu anglického kokršpaněla a ti dva by se od sebe ani nehli. Sheila hlídá malýho kam jde a co dělá a prostě je to dvojka a i my s manželem když jsme si ji přivezli jsme přišli na jiné myšlenky. Je doma živo a to musí být. Nám pomohla na smutek právě naše Sheila.

Přeju ať je vaše rozhodnutí ze srdce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5552
22.3.09 09:00

Ahoj,

za par dni budeme mit taky smutne prvni vyroci. Nase Rita byl jezvcik - 16let nedozitych o mesic, mela rakovinu prsni zlazy. Taky byla spatna, curala, nekdy i kakala doma, strasne kaslala od metastáz v plicich, ale porad se plizila bytem a nikdo nemel tu odvahu udelat to rozhodnuti. Pak to rozhodla sama, dostala horecku, metastazy se nekde provalily a nemohla se postavit ani na nohy. Pak uz nebylo o cem pochybovat. Zpetne videno bych tohle rozhodnuti udelala aspon o 3mesice driv, bylo by to vysvobozeni.
Smrt pejska neni nic jineho nez smrt clena rodiny, at si nepejskari mysli cokoli. Je to o to horsi, ze jde o eutanazii, na kterou nejsme „zvykli“. Lidi proste umrou sami od sebe najednou a nam nezbyva nic jineho, nez se s tim nejak vyrovnat.
Napisu ti jen nasledujici. Jendou nebo pozdeji stejne umre, je jen na vas, jestli to bude ted nebo po nejakem dalsim case. Sami musite rozhodnout, nakolik je to trapeni zvirete.

Preju hodne sily!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6234
22.3.09 09:09

Ahoj,
mám stejnou zkušenost, musela jsem v září nechat uspat svého prvního pejska, ještě teď se mi chce brečet, když si na to vzpomenu, ale nedalo se nic jinýho dělat, nějak to poslední den věděla, měla úplně prázdný pohled! Je to tvoje rozhodnutí, ale myslím si, že 16 let je krásný věk a ten pejsek si zaslouží nenechat se trápit!!!!
Přeju ti hoddně ně síly a brzy novýho pejska, to hodně pomáhá, vím o čem mluvím :) právě mi leží u nohou 15ti měsíční labík, dárek od studentů, bez něj by bylo všechno mnohem horší!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10016
22.3.09 09:38

I kdyz ti moc neporadim,vubec ti tvoji situaci nezavidim.Presne tohle jsem musela resit loni v listopadu,par tydnu pred porodem :( Mela jsem desetileteho labradora a stari si zacinalo vybirat svou dan.Hrozne zhubl,nezral,obcas uz chodil malatne a kdyz uz zustaval v boude,jindy lehaval u dveri,vedela jsem,ze uz to lepsi nebude :( Dva dny jsem jen brecela a nedokazala jsem si pripustit,ze ja budu muset rozhodnout o jeho smrti,proste jsem to nedokazala,chytala jsem se kazdy nadeje,kdy vypadal chvilku lip.To bylo pondeli,o vikendu mel prijet vet ockovat kone,tak jsem si rekla,ze to necham na nem,at pejska prohlidne a rekne.Ve stredu byl rano Badik veselej,nazral se a zustal lezet u dveri,tak jsem mela radost,ze bude lip.Za 2hodiny jsem se na nej sla podivat a on tam lezel mrtvy :cry: Tak uzasnyho psa,jsem v zivote nemela a mit nebudu a i v poslednich chvilich byl ke me milosrdny a vyresil to za me.Netrpel,asi mu selhalo srdicko.Preju ti hodne sily v rozhodovani,protoze to musis ty sama :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10016
22.3.09 09:39

I kdyz ti moc neporadim,vubec ti tvoji situaci nezavidim.Presne tohle jsem musela resit loni v listopadu,par tydnu pred porodem :( Mela jsem desetileteho labradora a stari si zacinalo vybirat svou dan.Hrozne zhubl,nezral,obcas uz chodil malatne a kdyz uz zustaval v boude,jindy lehaval u dveri,vedela jsem,ze uz to lepsi nebude :( Dva dny jsem jen brecela a nedokazala jsem si pripustit,ze ja budu muset rozhodnout o jeho smrti,proste jsem to nedokazala,chytala jsem se kazdy nadeje,kdy vypadal chvilku lip.To bylo pondeli,o vikendu mel prijet vet ockovat kone,tak jsem si rekla,ze to necham na nem,at pejska prohlidne a rekne.Ve stredu byl rano Badik veselej,nazral se a zustal lezet u dveri,tak jsem mela radost,ze bude lip.Za 2hodiny jsem se na nej sla podivat a on tam lezel mrtvy :cry: Tak uzasnyho psa,jsem v zivote nemela a mit nebudu a i v poslednich chvilich byl ke me milosrdny a vyresil to za me.Netrpel,asi mu selhalo srdicko.Preju ti hodne sily v rozhodovani,protoze to musis ty sama :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4219
22.3.09 09:42

Ahoj Anulko...............
nikodo tě přece nebude mít za blázna
Každý kdo někdy stál před touto situací ví, jak je to strašné :cry: :cry: :cry:
Já jsem tedka v pondělí vzpomínala na naší fenku Munsterlandského ohaře Argu-se kterou jsme se rozloučily přesně před dvěma roky :cry:
Bylo jí 11 roků a měla problémy s kyčlema-veterinář řek, že už by jí trápit nenechal-měla úplně pryč ty kloubní pouzdra-veterinář říkal, že tohle ještě nikdy neviděl-že by ten RTG snímek od maminy chtěl, aby se to mohlo ukazovat studentům, kteří studují na veterině.
Ten RTG se dělal původně kvůli zácpě, kterou Argiša měla už týden a zjistilo se toto :cry: :cry: :cry:
Hrozný je, že moje mamka brečela, že nikdy Arga nic nenaznačovala-neknučela-akorát občas trošku pajdala, ale to, že měla problémy s kyčlemi-jsme věděli už od jejích 7mi let.Mamka jí každý měsíc kupovala Alavis-poměrně drahý přípravek na kosti pro pejsky a prý jí tím prodloužila život-pravil veterinář..............
Pamatuju si dobře, že byl pátek 16.března a my se rozhodovali-co....... :cry: :cry: Jsou to muka-opravdu..........
Můj tatínek řekl, že Argu druhý den v sobotu odveze :cry: :cry: :cry:
Taky píšu a zase se mi ty pocity vybavily-nevidím ani na klávesnici :cry: :cry: :cry:
Ale to, co se stalo je skoro neuvěřitelný............moje maminka mi v pátek večer volala-že Arga umřela............maminka jí dělala kuřecí vývar-kvůli té zácpě, ten prý jestě snědla a pak si lehla mamině k nohám(mamča prý stála u sporáku-ještě něco kuchtila) a umřela jí u nohou :cry: :cry: :cry:
Takže nám to vlastně všem ulehčila.........Dlouho nám hlodalo v hlavách-proč a na co asi umřela-myslíme si, že to bylo tou zácpou............

Přeju vám hodně síly..............................

A nepejskaři at si myslí co chtěj............................

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2257
22.3.09 10:07

Anulko, přesně tohle dilema jsem měla já, když moje kníračka žila poslední rok života na prášcích, zavodňovala se a měla vrozenou srdeční vadu. Stačilo jí malé leknutí a omdlela, křísila jsme jí všude, venku, doma, prostě děs. Každá návštěva u veterináře byla pro mě utrpění, pokaždé konzultace s doktorem, ale je pravda, že když jí odsáli vodu z těla, byla jako za mlada. Po roce se ale její stav začal zhoršovat, rychleji se plnila vodou, kolem Nového roku přestala jíst a do týden byla pryč. Ten den jsem jí ráno chtěla dát piškot a když už ani ten nechtěla, věděla jsem, že je zle. Měla jsem jet odpoledne na vet, ale její stav byl snad hodinu od hodiny horší a když jsme vyrazili, sotva dýchala. Než jsme dojeli a dostali se k doktorovi, tak umřela. Jsou to dva roky, ale pořád na ní myslím, bylo jí 14 a půl. Veterináři mě ujišťovali, že s tou nemocí, co měla to pak má rychlý konec a mělo. Ale i tak to bylo velmi těžké. Jenže její stav se zhoršil opravdu až těch posledních 14 dní. V tomhle nemůže nikdo nikomu radit, protože je moc těžké uspat tvora, který je pro něj vším…A je to opravdu těžké..Držím palce a hodně sil, ať to dopadne jakkoliv

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18639
22.3.09 10:34

Anulko, nečetla jsem příspěvky přede mnou, ale já bych ho rozhodně netrápila. Sama tu zkušenost nemám, ale manžel takhle musel pochovat svého německého ovčáka a dodnes si ho nosí v srdíčku a vzpomíná na něj. Už nikdy žádného psa nechtěl a teď je mi líto že jsem ho neposlechla, ale to je OT, takže promiň.
Nikdo tě nebude odsuzovat že pejskovi pomůžeš od bolesti a nikdo tě nebude mít za blázna že ho máš tolik moc ráda. Bohužel to konečné rozhodnutí je na vás.. Přeji hodně sil na správné rozhodnutí ve správný čas…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2114
22.3.09 10:39

Zvolila bych utracení. Mě to taky brzy čeká, mam 14l Německou ovčandu, na podzim jí bude 15l. Zatim to jde ale vim až to bude špatný tak ji trápit nenechám.. Mam jí moc ráda a za ty roky už ji znám a myslím si že na ní poznám kdy bude ten správný čas na důstojný odchod :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama