Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je líný, jak s ním promluvit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.4.20 09:41
Prostě ho ubíjí to, že nechodí do práce a jen sedí doma. A ano, je to lenoch, neuvěřitelný. Proč, když sedí doma, tak má spát do 11-12? Místo aby pomohl a něco udělal. Nevím, pro mě naprosto nepochopitelný exemplář muže, naprosto nevhodného pro rodinu. Ano, chodit do práce, nosit peníze to jo, ale jinak asi nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.20 09:42
Ne, takové to naštěstí nemám. U nás musí manžel fungovat, sice jsem asi za diktatorku, ale nejsem služka aby se on válel a já makala. Jo taky by se rád vyspal do oběda a pak nedělal nic, ale to neměl mít ve děti 
u nás neexistuje aby on řekl, že s námi někam nejde nebo ho to nebaví 
mě to taky nebaví a jsem zticha
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.20 09:44
Když pracoval jako kuchař 6 dní v týdnu, tak bylo vše na tobě stejně jako teď. Zvyk je holt železná košile. Změnil práci, ale ne zvyky.
To je taková ta klasika, ženská kolem chlapa skáče, vše obstará, a když se situace změní, čeká, že se o povinnosti podělí, kdežto chlap je zvyklej na to svoje, ten nemá potřebu měnit nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.20 09:46
No ty jo, to je šílený. Řekla bych mu, že když se teď válí doma, bude výhradně na něm vaření a následný úklid kuchyně a to tak, že oběd bude ve 12 na stole a 3× týdně vezme vlastní dítě a půjde s ním ven a nevrátí se dřív jak za 2 hodiny a obden bude uspavat on. Je snad otec. A jestli ne, ať se sebere a odstěhuje se, že je jak koule u nohy. Byla bych pěkně ostrá. Jsem se vytočila, jen to čtu, chová se jako puberťák, ale už dávno nebydlí s matkou, to by si měl uvědomit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.20 09:48
@Anonymní píše:
Dobré ráno,mám takový problém s manželem, vždy byl líný, ale dalo se to, ale je to horší a horší, má naročnou práci, je kuchař a v sezone dělal i 12 hod denně 6 dní v týdnu, tak jsem po nem moc nechtěla, od prosince změnil práci a dělá 8 hod a víkendy volné..ted co začala korona je doma, od půlky března. já taky, chodím jen 1× týdně do práce, on vůbec..
a je to tragedie, už když začal dělat ty 8 jsme myslela, že se víc zapojí, vydrželo mu to asi 10 dní..pořád se kvůli tomu hádáme, nedá se s ním bavit, už fakt i přemýšlím, že by bez něj bylo lépe..
Můj den vypadá každý den takhle, ted co je korona: vstávám v půl 7 s dcerou - 4 roky - má ADHD a vývojovou dysfázii, udělám snídani, začnu doklízet bordel z předešleho dne, co se nestihlo, hodim pračku, když je třeba prát, složím prádlo, hraju si s dcerou, musíme cvičit logopedii, grafoortomotoriku, zrakové a sluchové vnímání atd, je to těžké, je jak pytel blech, pak zametu, vyklidim myčku co se umyla večer, hraju si s dcerou, je znuděná, jen zlobí, ráda bych s ni dopo i na procházku, ale musim vařit, někdy jdu a vařím neco rychleho potom, manžel spinká..
když chci jít s dcerou dopo ven, pre je s ní k nevydržení, snažím se ho vzbudit, at uvaží on, ale marně, stejně vstane v 11 nebo v půl 12 a pak si dá sprchu, snídani, sedne k pc, přečte zprávy a pak začně vařit, což už je pozdě, jsme zvyklé s dcerou jíst ve 12, dcera už má pak hlad, on po 12 teprve začíná neco dělat..
většinou začne fungovat až kolem půl 1 bud si dá snídani či už obed, usedne k pc či se rozvalí na gauč, ja uklizim po vaření, po obědě, poklidim co je třeba, pověsim prádlo..
když nejsme dopo venku, ráda bych třeba kolem půl 2 vypadla ven, ale nebaví mě chodt sdama, pre nejde jít na hřště a s dcerou se musí pořád něco podnikat, běhat, kopat s míčem, neco a já mám problémy se zády, někdy je to lepší, ale jsou dny, kdy mě hrozně bolí a jsme ráda, že sjme ráda, fyzioterapie ted nemám, cvičit doma moc nejde, dcera po mne skáče, leda večer po 9, ale to už jsme ko, tak to cvičení dle toho vypadá…
jít ven kolem té půl 2 třeba - na to se mi dostane odpovědi, že ted nikam nejde, že ven až třeba ve 4..což je prstě pozdě, když je venku krásně a máme hyperaktivní dítě (doma se mu nevenuje, sedí u pc, takže proto to ženu ven, doma je dcera zlobivá, dělá blbosti a věnuji se ji já, když zlobí, manžel jen řve..
většinou se chytneme a jdeme ven kolem 14 - 14:30, většinou někam popojedem do přírody a vracíme se kolem 6, když je hezky, jdu s ní ještě někam kolem u nás, pre co doma, manžel řekne, že už ho to neba a jde domu, kde ho pak najdu u pc či tv, ničeho se netkne..
udělám věčeři, hraji si s dcerou, cvičím logo, dělám věci co jsou třeba, máme kočku, když roznese kočkolit, jdu a vysaju, manžel vždy jen řekne, tak to nedělej..nebo mi řekni, já to udělám, mu to řekn ua ozve se jo, potom a potom znamená, že druhý den to dělám já..po večeři nádobí dělám já, on ho udělá jen, když naleham a mě už nebaví se doprošovat, pre už xkrát se stalo, že řekne to udělám a ráno vstanu a bordel v kuchyni a zbyde to na mě, to si to raději udělám sama hned..to samé kočkolit, večer řeknu, udělej kočkolit, prosím, je už špinavý, jo udělám ho za chvíli..a rán ovstanu a načurano na chodbě, pre kočkolit neudělal..ne vždy, ale často to tak je..večer uspávám dceru, má večer záchvaty, je totalně hyperaktivní, musim tam být s ní, jiank usne až o půlnoci..já ji prostě zpacifikuji, ale džív jak v 9 neusne, čtu pohádky, povídám, i když ona spíš skáče po psoteli a snaží se dělat blbosti, co je manžel bez práce, obden tam je se mnou, ale většinou si lehne a usne, takže o ničem…já nemužu říct, tak dnes uspáváš ty, chci večer mít pro sebe..to mi řekne, ja to s ní neumim, stejně chce tebe a konec debaty, prostě ne, sam tam s ní nebude,1× jsme si to fakt prosadila a po 5 min vylezl, že na to nemá nervy a at ji pustim tv, že u ni usne..to já nechci, prostě je to s ní těžké, ale neusadim ji prostě večer před tv a neudu čekat do půlnoci než vytuhne, beztak neposedí u tv víc jak 20 min, nebudu ji tu honim po bytě do plnoci, on si sedne k pc, dá si sluchátka a pustí film a víc ho nic nezajímá..
za ty skoro 2 měsíce, 1× vysál, asi 6× udělal myčku, párkrát obstaral kočičí záchod..občas uvaří..jo, ven chodí s námi odpo, ale dnes mě dorazil, když mi řekl, že bych taky někdy mohla vzít malou odpo ven sama, že by si rád odpočinul, tak on má každé dopo pr sebe (ale to nebere, že to prý spí, ok, říkám, tak si vstan a kdy já mám dopo pro seb? jediný den si nemůžu poležet..ležet v posteli a číst si knihu, vše kolem domácnosti dělám já, za celý den se nezastavim, každý večer uspávám já, po 9 jsme už prostě unavená, včera jsme si chtěla pustit film a šla spát v půl 1 a říkám, taky bych si 1× chtěla přispat, a on, ok já vstanu, obstaram malou a uvařim a ráno? že chce spát a nezajem, otočí se a spí..a ještě mi řekne, že bych mohla odpo sama s malou ven..
každý druhý den má celý večery pro sebe, pre každý druhý den uspávám dceru sama, když se v noci vzbudí, jsme to já, kdo k ni vstava, máví noční děsy a pak se ji těžko usíná, odmala špatně spí, často se budí a nejde ji usnout..
když chodím 1× týdne do práce, chodím na 6 hod, přijdu v půl 2 a ani oběd není hotový, doma bordel, takže já se jen svléknu a začnu uklízet, ptám se co dělali? logo žádná, s tím se čeká na mě, malá usazená před tv či tablet do ruky a tatínek prý dělal hají na gauči..
prostě už ho mám dost..když se s ním snažím mluvit, hned startuje, nevyčítám, a le chci, aby pochopil, že taky nejsme stroj, za 4 roky nebyl jediný den, kdy bych si mohla přispat, doma vše dělám já, on za měsíc a půl ani není schopný mi přivrtat 1 poličku..že prý kdy?
pardon za román, muselo to někde ven..já už prostě nevim jak s ním mluvit, je líný, nadutý, sobecký..občas mi přijde, že prostě nedává dceru jako takovou, občas se na ni tak utrhne a řve, že je postižená a že už toho má dost a přitom jsme to já, kdo vše kolem ni obstarava, jindy, když je vyspinkaný, najedený a nic se po nem nechce je zlatý a dobrý táta, ale já už si všímám, že je to opravdu jen, když já dělám vše a on má klidek..ale tqk to nemůže fungovat..musí se taky zapojovat..
umí být i fajn, vlastně ale nevim co mě u něj drží, nechci rozbít rodinu, asi pořád věřím, že by zase mohl být jako dřív, býval oc fajn, veselý, i když vždy línější, ale co z něj je ted, poslední 2 roky je to s ním k nevydržení..
Vážně bych si s ním promluvila, že to takhle dál nejde, že takhle s ním žít nebudu a pokud se něco nezmění, tak půjdeme od sebe a taky bych to dodržela. Tímto stylem je Ti ten chlap jedině přítěží a nevidím ani žádný přínos, kterým by měl být pro dcerku. Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.20 09:51
@Anonymní píše:
Dobré ráno,mám takový problém s manželem, vždy byl líný, ale dalo se to, ale je to horší a horší, má naročnou práci, je kuchař a v sezone dělal i 12 hod denně 6 dní v týdnu, tak jsem po nem moc nechtěla, od prosince změnil práci a dělá 8 hod a víkendy volné..ted co začala korona je doma, od půlky března. já taky, chodím jen 1× týdně do práce, on vůbec..
a je to tragedie, už když začal dělat ty 8 jsme myslela, že se víc zapojí, vydrželo mu to asi 10 dní..pořád se kvůli tomu hádáme, nedá se s ním bavit, už fakt i přemýšlím, že by bez něj bylo lépe..
Můj den vypadá každý den takhle, ted co je korona: vstávám v půl 7 s dcerou - 4 roky - má ADHD a vývojovou dysfázii, udělám snídani, začnu doklízet bordel z předešleho dne, co se nestihlo, hodim pračku, když je třeba prát, složím prádlo, hraju si s dcerou, musíme cvičit logopedii, grafoortomotoriku, zrakové a sluchové vnímání atd, je to těžké, je jak pytel blech, pak zametu, vyklidim myčku co se umyla večer, hraju si s dcerou, je znuděná, jen zlobí, ráda bych s ni dopo i na procházku, ale musim vařit, někdy jdu a vařím neco rychleho potom, manžel spinká..
když chci jít s dcerou dopo ven, pre je s ní k nevydržení, snažím se ho vzbudit, at uvaží on, ale marně, stejně vstane v 11 nebo v půl 12 a pak si dá sprchu, snídani, sedne k pc, přečte zprávy a pak začně vařit, což už je pozdě, jsme zvyklé s dcerou jíst ve 12, dcera už má pak hlad, on po 12 teprve začíná neco dělat..
většinou začne fungovat až kolem půl 1 bud si dá snídani či už obed, usedne k pc či se rozvalí na gauč, ja uklizim po vaření, po obědě, poklidim co je třeba, pověsim prádlo..
když nejsme dopo venku, ráda bych třeba kolem půl 2 vypadla ven, ale nebaví mě chodt sdama, pre nejde jít na hřště a s dcerou se musí pořád něco podnikat, běhat, kopat s míčem, neco a já mám problémy se zády, někdy je to lepší, ale jsou dny, kdy mě hrozně bolí a jsme ráda, že sjme ráda, fyzioterapie ted nemám, cvičit doma moc nejde, dcera po mne skáče, leda večer po 9, ale to už jsme ko, tak to cvičení dle toho vypadá…
jít ven kolem té půl 2 třeba - na to se mi dostane odpovědi, že ted nikam nejde, že ven až třeba ve 4..což je prstě pozdě, když je venku krásně a máme hyperaktivní dítě (doma se mu nevenuje, sedí u pc, takže proto to ženu ven, doma je dcera zlobivá, dělá blbosti a věnuji se ji já, když zlobí, manžel jen řve..
většinou se chytneme a jdeme ven kolem 14 - 14:30, většinou někam popojedem do přírody a vracíme se kolem 6, když je hezky, jdu s ní ještě někam kolem u nás, pre co doma, manžel řekne, že už ho to neba a jde domu, kde ho pak najdu u pc či tv, ničeho se netkne..
udělám věčeři, hraji si s dcerou, cvičím logo, dělám věci co jsou třeba, máme kočku, když roznese kočkolit, jdu a vysaju, manžel vždy jen řekne, tak to nedělej..nebo mi řekni, já to udělám, mu to řekn ua ozve se jo, potom a potom znamená, že druhý den to dělám já..po večeři nádobí dělám já, on ho udělá jen, když naleham a mě už nebaví se doprošovat, pre už xkrát se stalo, že řekne to udělám a ráno vstanu a bordel v kuchyni a zbyde to na mě, to si to raději udělám sama hned..to samé kočkolit, večer řeknu, udělej kočkolit, prosím, je už špinavý, jo udělám ho za chvíli..a rán ovstanu a načurano na chodbě, pre kočkolit neudělal..ne vždy, ale často to tak je..večer uspávám dceru, má večer záchvaty, je totalně hyperaktivní, musim tam být s ní, jiank usne až o půlnoci..já ji prostě zpacifikuji, ale džív jak v 9 neusne, čtu pohádky, povídám, i když ona spíš skáče po psoteli a snaží se dělat blbosti, co je manžel bez práce, obden tam je se mnou, ale většinou si lehne a usne, takže o ničem…já nemužu říct, tak dnes uspáváš ty, chci večer mít pro sebe..to mi řekne, ja to s ní neumim, stejně chce tebe a konec debaty, prostě ne, sam tam s ní nebude,1× jsme si to fakt prosadila a po 5 min vylezl, že na to nemá nervy a at ji pustim tv, že u ni usne..to já nechci, prostě je to s ní těžké, ale neusadim ji prostě večer před tv a neudu čekat do půlnoci než vytuhne, beztak neposedí u tv víc jak 20 min, nebudu ji tu honim po bytě do plnoci, on si sedne k pc, dá si sluchátka a pustí film a víc ho nic nezajímá..
za ty skoro 2 měsíce, 1× vysál, asi 6× udělal myčku, párkrát obstaral kočičí záchod..občas uvaří..jo, ven chodí s námi odpo, ale dnes mě dorazil, když mi řekl, že bych taky někdy mohla vzít malou odpo ven sama, že by si rád odpočinul, tak on má každé dopo pr sebe (ale to nebere, že to prý spí, ok, říkám, tak si vstan a kdy já mám dopo pro seb? jediný den si nemůžu poležet..ležet v posteli a číst si knihu, vše kolem domácnosti dělám já, za celý den se nezastavim, každý večer uspávám já, po 9 jsme už prostě unavená, včera jsme si chtěla pustit film a šla spát v půl 1 a říkám, taky bych si 1× chtěla přispat, a on, ok já vstanu, obstaram malou a uvařim a ráno? že chce spát a nezajem, otočí se a spí..a ještě mi řekne, že bych mohla odpo sama s malou ven..
každý druhý den má celý večery pro sebe, pre každý druhý den uspávám dceru sama, když se v noci vzbudí, jsme to já, kdo k ni vstava, máví noční děsy a pak se ji těžko usíná, odmala špatně spí, často se budí a nejde ji usnout..
když chodím 1× týdne do práce, chodím na 6 hod, přijdu v půl 2 a ani oběd není hotový, doma bordel, takže já se jen svléknu a začnu uklízet, ptám se co dělali? logo žádná, s tím se čeká na mě, malá usazená před tv či tablet do ruky a tatínek prý dělal hají na gauči..
prostě už ho mám dost..když se s ním snažím mluvit, hned startuje, nevyčítám, a le chci, aby pochopil, že taky nejsme stroj, za 4 roky nebyl jediný den, kdy bych si mohla přispat, doma vše dělám já, on za měsíc a půl ani není schopný mi přivrtat 1 poličku..že prý kdy?
pardon za román, muselo to někde ven..já už prostě nevim jak s ním mluvit, je líný, nadutý, sobecký..občas mi přijde, že prostě nedává dceru jako takovou, občas se na ni tak utrhne a řve, že je postižená a že už toho má dost a přitom jsme to já, kdo vše kolem ni obstarava, jindy, když je vyspinkaný, najedený a nic se po nem nechce je zlatý a dobrý táta, ale já už si všímám, že je to opravdu jen, když já dělám vše a on má klidek..ale tqk to nemůže fungovat..musí se taky zapojovat..
umí být i fajn, vlastně ale nevim co mě u něj drží, nechci rozbít rodinu, asi pořád věřím, že by zase mohl být jako dřív, býval oc fajn, veselý, i když vždy línější, ale co z něj je ted, poslední 2 roky je to s ním k nevydržení..
Chlap má doma fungovat už od začátku! Prostě si zvykl.Ale takhle to je v plno rodinách že chlap nehne prstem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.20 09:53
Nemáš manžela, ale 2 náročné děti. Nebylo by ti bez něj líp?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.4.20 09:54
Já se s nim snažím mluvit, ale naprosto zbytečně, jak házet hrách na zed, už jsme se tolikrát chytli, že jsme měla i chut ho nečím praštit, prostě řekne, že dělá dost a že co furt chci, že když mě nebaví uklízet, at neuklízím..no ale nebudu žít v bordelu..a když mu řeknu, že by mohl vzít malou ven, ušklibne se, že co po nem jako chci, at ji vezmu nekdy ja, chodí pozdě spát, čučí na seriály, kolikrát už jsme si řekli, rano vstaneš ty, ok..ale enni schopný jit normálně spát, chodí kolem 2-3 ráno a ráno je nepoužitelný, mě už ubíjí chodit ho budit jak jeho matka, že má vstát..je to hrozný..nejhorší je, že on to fakt nevidí, má pocit, co vše nedělá, toi nechápu..a ještě má drzost mi říct, že bych mohla někdy s malou sama, aby si odpočinul, že má celé dopoledne to nebere, protože spi..já už prostě nevim, nevim jak s nim mlucit, celý je to absurdní..
- Citovat
- Upravit
27.4.20 09:55
Můj muž je taky lenoch, ale já jsem mrcha v tomhle a neberu si servítky. Čas od času mu dam poradny ceres, když toho mám plne zuby a pak šlape. On ale ví, ze je líný. Teď jsem těhotná s druhým a je mi dost blbě, takže musí kmitat. Děti chtěl, tak se musí starat, tečka. Ví moc dobre, ze jestli to nechá na mě, tak s nim být nemusím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.4.20 09:58
@Verurizeckova nj, jenže to já taky, ale skončí to tak, že se brutálně pohádáme a nic..naopak, přestane dělat vše a ještě řekne, že teda nebude dělat nic a že si mám chodit ven sama a konec debaty..to je to nejhorší, já už prostě nevim jak na něj, asi opravdu uvažovat o odchodu..
- Citovat
- Upravit
27.4.20 10:01
Vím jaké to je mít doma dítě s ADHD. Je to fakt mazec. Takhle to prostě dál nejde. Velmi vážně bych si sním promluvila, že takto teda ne, buď se zapojí do péče o domácnost a nebo konec. Je kuchař, tak může doma vařit, nebo aspoň pomoct s úklidem. Jako aby jsi se starala o tak náročné dítě a ještě o celou domácnost a milostpána, který se chová jak puberťák, to se akorát tak složíš. Ani bych se nedivila, kdyby se ti problémy se zády zhoršovaly od psychiky. To fakt nemá cenu!
Jo a ještě pokud se jeho chování změní, tak určitě zajděte k psychologovi aby řekl, jak se má k dceři chovat a třeba ji i vysvětlil, co to přesně ADHD je a co způsobuje. Protože to jak se chová k dceři by mi vadilo opravdu dost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.20 10:15
Dočetla jsem do půlky a stačí. Tvůj muž je doma líný, to je jeden problém a druhý problém je, že si to zbytečně komplikuješ sama a pak prudíš. Nechce vstát a vařit? Koupila bych dceři a sobě meníčko a on ať uvaří odpoledne, bude to na druhý den. Uklidit stačí večer, nemá smysl lítat celý den kolem domácnosti a s dcerou buď hodně venku. Vypustila bych jí v lese, ať se zabaví sama. A samozřejmě to pořešit s partnerem, určitě začni tím, že si o tom promluvite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.20 10:30
Ja s ním promluvit? Jako s puberťákem. Okamžitě, od zítřka vstává nejpozději v 9 a vaří obědy, večeře, nakupuje jídlo - každý den! Když nezvládá dceru, uspávat můžeš sama, ale na tom, co umí, prostě trvej- úklid kuchyně je samozřejmý. O kočičí záchod a bežný úklid ne můžete dělit. Ale nečekej, že „jo, udělám to, až se mi bude chtít“ bude fungovat. Nechová se jako dospělý, ani ty se k němu nechovej jako k dospělýmu. Jestli chce mít volný odpoledne, tak jde s dcerou jednou on sám a podruhé ty sama. Jestli se nevzpamatuje, hrozí vážně rozpad manželství, takového chlapa si nemůžeš vážit, těžko si s ním užiješ sex… ale ten nezájem, že nevidí, kolik práce máš ty a on že vyspává, sedí u PC a ještě má hlody, to je do nebe volající.
Znám to a nedopadlo to dobře. Hlavně pro manželku, protože chlap byl prostě deb..il a bylo mu vše jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.20 10:46
Nedočítám, ale proč neuvaří, když se ráčí vychrápat, na druhý den dopředu, aby jsi jen ohřívala?
Jako člověk je z té ztráty toho svého běžného stereotypu vykolejený, nic se mu nechce.
Ale měl by si uvědomit, že takhle se žít nedá, aby jeden vše oddřel a on se jen vezl. asi bych udělala doma bugr - oznámila bych mu, že hotel ať si ledá jinde, buď se bude zapojovat, nebo jídlo, prádlo apod. dělám jen pro sebe a dítě. A pokud se neprobere, může seí najít nějakou jinou blbku, která vedle sebe snese lempla.
A pokud má problém vykopat se z pelechu, tak bych mu tam klidně chrstla kýbl vody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobré ráno,
mám takový problém s manželem, vždy byl líný, ale dalo se to, ale je to horší a horší, má naročnou práci, je kuchař a v sezone dělal i 12 hod denně 6 dní v týdnu, tak jsem po nem moc nechtěla, od prosince změnil práci a dělá 8 hod a víkendy volné..ted co začala korona je doma, od půlky března. já taky, chodím jen 1× týdně do práce, on vůbec..
a je to tragedie, už když začal dělat ty 8 jsme myslela, že se víc zapojí, vydrželo mu to asi 10 dní..pořád se kvůli tomu hádáme, nedá se s ním bavit, už fakt i přemýšlím, že by bez něj bylo lépe..
Můj den vypadá každý den takhle, ted co je korona: vstávám v půl 7 s dcerou - 4 roky - má ADHD a vývojovou dysfázii, udělám snídani, začnu doklízet bordel z předešleho dne, co se nestihlo, hodim pračku, když je třeba prát, složím prádlo, hraju si s dcerou, musíme cvičit logopedii, grafoortomotoriku, zrakové a sluchové vnímání atd, je to těžké, je jak pytel blech, pak zametu, vyklidim myčku co se umyla večer, hraju si s dcerou, je znuděná, jen zlobí, ráda bych s ni dopo i na procházku, ale musim vařit, někdy jdu a vařím neco rychleho potom, manžel spinká..
když chci jít s dcerou dopo ven, pre je s ní k nevydržení, snažím se ho vzbudit, at uvaží on, ale marně, stejně vstane v 11 nebo v půl 12 a pak si dá sprchu, snídani, sedne k pc, přečte zprávy a pak začně vařit, což už je pozdě, jsme zvyklé s dcerou jíst ve 12, dcera už má pak hlad, on po 12 teprve začíná neco dělat..
většinou začne fungovat až kolem půl 1 bud si dá snídani či už obed, usedne k pc či se rozvalí na gauč, ja uklizim po vaření, po obědě, poklidim co je třeba, pověsim prádlo..
když nejsme dopo venku, ráda bych třeba kolem půl 2 vypadla ven, ale nebaví mě chodt sdama, pre nejde jít na hřště a s dcerou se musí pořád něco podnikat, běhat, kopat s míčem, neco a já mám problémy se zády, někdy je to lepší, ale jsou dny, kdy mě hrozně bolí a jsme ráda, že sjme ráda, fyzioterapie ted nemám, cvičit doma moc nejde, dcera po mne skáče, leda večer po 9, ale to už jsme ko, tak to cvičení dle toho vypadá…
jít ven kolem té půl 2 třeba - na to se mi dostane odpovědi, že ted nikam nejde, že ven až třeba ve 4..což je prstě pozdě, když je venku krásně a máme hyperaktivní dítě (doma se mu nevenuje, sedí u pc, takže proto to ženu ven, doma je dcera zlobivá, dělá blbosti a věnuji se ji já, když zlobí, manžel jen řve..
většinou se chytneme a jdeme ven kolem 14 - 14:30, většinou někam popojedem do přírody a vracíme se kolem 6, když je hezky, jdu s ní ještě někam kolem u nás, pre co doma, manžel řekne, že už ho to neba a jde domu, kde ho pak najdu u pc či tv, ničeho se netkne..
udělám věčeři, hraji si s dcerou, cvičím logo, dělám věci co jsou třeba, máme kočku, když roznese kočkolit, jdu a vysaju, manžel vždy jen řekne, tak to nedělej..nebo mi řekni, já to udělám, mu to řekn ua ozve se jo, potom a potom znamená, že druhý den to dělám já..po večeři nádobí dělám já, on ho udělá jen, když naleham a mě už nebaví se doprošovat, pre už xkrát se stalo, že řekne to udělám a ráno vstanu a bordel v kuchyni a zbyde to na mě, to si to raději udělám sama hned..to samé kočkolit, večer řeknu, udělej kočkolit, prosím, je už špinavý, jo udělám ho za chvíli..a rán ovstanu a načurano na chodbě, pre kočkolit neudělal..ne vždy, ale často to tak je..
večer uspávám dceru, má večer záchvaty, je totalně hyperaktivní, musim tam být s ní, jiank usne až o půlnoci..já ji prostě zpacifikuji, ale džív jak v 9 neusne, čtu pohádky, povídám, i když ona spíš skáče po psoteli a snaží se dělat blbosti, co je manžel bez práce, obden tam je se mnou, ale většinou si lehne a usne, takže o ničem…já nemužu říct, tak dnes uspáváš ty, chci večer mít pro sebe..to mi řekne, ja to s ní neumim, stejně chce tebe a konec debaty, prostě ne, sam tam s ní nebude,1× jsme si to fakt prosadila a po 5 min vylezl, že na to nemá nervy a at ji pustim tv, že u ni usne..to já nechci, prostě je to s ní těžké, ale neusadim ji prostě večer před tv a neudu čekat do půlnoci než vytuhne, beztak neposedí u tv víc jak 20 min, nebudu ji tu honim po bytě do plnoci, on si sedne k pc, dá si sluchátka a pustí film a víc ho nic nezajímá..
za ty skoro 2 měsíce, 1× vysál, asi 6× udělal myčku, párkrát obstaral kočičí záchod..občas uvaří..jo, ven chodí s námi odpo, ale dnes mě dorazil, když mi řekl, že bych taky někdy mohla vzít malou odpo ven sama, že by si rád odpočinul, tak on má každé dopo pr sebe (ale to nebere, že to prý spí, ok, říkám, tak si vstan a kdy já mám dopo pro seb? jediný den si nemůžu poležet..ležet v posteli a číst si knihu, vše kolem domácnosti dělám já, za celý den se nezastavim, každý večer uspávám já, po 9 jsme už prostě unavená, včera jsme si chtěla pustit film a šla spát v půl 1 a říkám, taky bych si 1× chtěla přispat, a on, ok já vstanu, obstaram malou a uvařim a ráno? že chce spát a nezajem, otočí se a spí..a ještě mi řekne, že bych mohla odpo sama s malou ven..
každý druhý den má celý večery pro sebe, pre každý druhý den uspávám dceru sama, když se v noci vzbudí, jsme to já, kdo k ni vstava, máví noční děsy a pak se ji těžko usíná, odmala špatně spí, často se budí a nejde ji usnout..
když chodím 1× týdne do práce, chodím na 6 hod, přijdu v půl 2 a ani oběd není hotový, doma bordel, takže já se jen svléknu a začnu uklízet, ptám se co dělali? logo žádná, s tím se čeká na mě, malá usazená před tv či tablet do ruky a tatínek prý dělal hají na gauči..
prostě už ho mám dost..když se s ním snažím mluvit, hned startuje, nevyčítám, a le chci, aby pochopil, že taky nejsme stroj, za 4 roky nebyl jediný den, kdy bych si mohla přispat, doma vše dělám já, on za měsíc a půl ani není schopný mi přivrtat 1 poličku..že prý kdy?
s dcerou je to těžké, má problémy s chováním, občas je nezvladatelná, má špatné porozumění řeči, nemluví ve větách, takže komunikace s ní obtížná, špatně se soustředí, jen dělá blbosti, bývá agresivní, já každý den jsme v tom od rána a jsme prostě vyfluslá, navíc ted ta situace, kdy nemáme terapie, kdy nemůlžeme na hřiště, do bazenu, tězko se zabavuje, celý dny s ní cvičím, hraju si a mám pocit, že prostě to psychicky už nedávám a ještě poslouchat kecy, že bych ho mohla nechat odpočinout..
pardon za román, muselo to někde ven..já už prostě nevim jak s ním mluvit, je líný, nadutý, sobecký..občas mi přijde, že prostě nedává dceru jako takovou, občas se na ni tak utrhne a řve, že je postižená a že už toho má dost a přitom jsme to já, kdo vše kolem ni obstarava, jindy, když je vyspinkaný, najedený a nic se po nem nechce je zlatý a dobrý táta, ale já už si všímám, že je to opravdu jen, když já dělám vše a on má klidek..ale tqk to nemůže fungovat..musí se taky zapojovat..
umí být i fajn, vlastně ale nevim co mě u něj drží, nechci rozbít rodinu, asi pořád věřím, že by zase mohl být jako dřív, býval oc fajn, veselý, i když vždy línější, ale co z něj je ted, poslední 2 roky je to s ním k nevydržení..