Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je narcis
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
24.4.16 21:26
@Anonymní píše:
LucaTakže souhra různých okolností. Koho najde teď, nevím. byla jsem taky dlouho pod tlakem jedné známé (asi si na něj myslela, která mi říkala - ty jsi to s ním neuměla, to ta jeho milenka to s ním umí) - tohle mě dostalo hodně do kolen. jenže porovnávat výlety dvakrát do měsíce po dobu 3/4 roku a skoro tři dekády soužití nejde. Byla jsem tehdy dost KO, že jsem si to pos…, že jsem se měla ještě víc ohnout, podřídit. Pomalu, ale fakt pomalu se z toho dostávám a pomáhá mi to, že se všude píše, že tahle porucha se nezmění. Protože kdyby se fakt zlepšil a byl fajn, tak by mě to fakt strašlivě mrzelo - už kvůli těm společným rokům a investované energii. Tak mi aspoň napište, že se fakt nezmění…
Já byla s mým narcisem 20 let, takže ti rozumím moc dobře. A jsem si jistá, ža ani můj ani tvůj se nezmění. Ani smykem.
A jestli ho v jeho narcismu živila nebo ještě živí jeho máma, tak tím spíš ne.
Já se musím smát jedné věci. Narcisové nejsou schopni schopni empatie a hlubších citů a já teď s odstupem času při komunikaci s tím mým to vidím krásně. Pokud se mi ozve sám, vím, že bude něco potřebovat. On. Ne děti, ne nikdo jiný, pouze on. Jinak mi NIKDY nevolá a to nejsme rozhádaní. Prostě mě nepotřebuje.
Pokud se ozve sám a v komunikaci mě osloví ve zdrobnělině, tak vím, že chystá podraz a začně mi mrazit. Ale jsem aspoň připravená a velmi ostražitá.
Dřív bych byla ráda a myslela si, jak je od něho pěkné, že si vzpomněl. Je to jen divadlo a přijde směšné a smutné zároveň, jak on to nevidí a ani vidět nemůže.
24.4.16 21:29
@Anonymní píše:
LucaTo je úplně jednoduché… u nás něco zakryla devadesátá léta a rozmach podnikání )alias podnikatelé vpřed) a moje MD (bez peněz, on přece musí vydělávat). A na začátku to není až tak poznat - imponuje, mluví, co má známých, mezi známými skoro lev salonu - všechno se začalo vybarvovat až po několika letech. Já měla růžové brýle - holka po škole, bez peněz, bez rodiny - v té jejich mě „nechtěli přijmout“, tak jsem se snažila moc, podřizovala - ona to totiž živila i tchýně. Pořád jsem si říkala, že to bude tím, že on opravdu do rodiny přináší peníze. pak jsem je začala přinášet já a dala mu finanční „prázdniny“ - tím jsem zase něco trochu oddálila, protože on je po tchýni skrblík. Jenže se udály nějaké věci, já to začala rovnat a začalo být veliké, ale opravdu veliké ouvej.
Takže souhra různých okolností. Koho najde teď, nevím. byla jsem taky dlouho pod tlakem jedné známé (asi si na něj myslela, která mi říkala - ty jsi to s ním neuměla, to ta jeho milenka to s ním umí) - tohle mě dostalo hodně do kolen. jenže porovnávat výlety dvakrát do měsíce po dobu 3/4 roku a skoro tři dekády soužití nejde. Byla jsem tehdy dost KO, že jsem si to pos…, že jsem se měla ještě víc ohnout, podřídit. Pomalu, ale fakt pomalu se z toho dostávám a pomáhá mi to, že se všude píše, že tahle porucha se nezmění. Protože kdyby se fakt zlepšil a byl fajn, tak by mě to fakt strašlivě mrzelo - už kvůli těm společným rokům a investované energii. Tak mi aspoň napište, že se fakt nezmění…
nezmění… Jak jsi správně napsala, kafíčka, vyprávění jak manželka či ořítelkyně ho nechápe, v přípdě narciś je psychicky nemocná - zrcadlení se, milé úsměvy, to je jiná, než s ním řešit, každodení život popřípadě děti. Jednou jsem si říkala, že kdyby odešel tehdy za tou milenkou, tak ho nechám a časem si role vyměním. Budu chápavě naslouchat u luxusní večeře, nechám si zase galantně otvírat dveŕe. A pak ji ho pošlu:-)))))) tyto typy lidí nejsou moc dobří partneři pro život a výchovu dětí. A navíc v 95% se neumí a ani nechtějí změnit.
24.4.16 21:30
@botl no, můj ex se v něčem změnil. Potřeboval prostě facku od života. ALE v některých, a zásadních věcech se to jen otupilo, částečně a podle mě dočasně. Protože ho mám prokouklého už a vidím to, že to tam pořád je. Tak, aby se s ním dalo v pohodě žít, se nezmění.
24.4.16 21:35
@Ellusa Problém mám s hlídáním nejmladšího, s dítětem mě psycholožka nebezme a syn už u psycholožky byl, budu ho muset znovu objednat. Snažím se, ale je toho moc a štve mě, že nemůžu žádné tlumící prášky.
24.4.16 21:38
@botl Přesně jak píšeš - osloveni. Zdrobnělinou je pro mě to samé. Vždy je zatím to nejhorší. A stále dokáže překvapit, co vymyslí:-(
24.4.16 21:39
@Ellusa Chodila jsem na psychoterapii rok a půl a až pak jsem dokázala zvládnout odejít.
24.4.16 21:45
@Ploskutáček píše:
A nemá v sobě kus narcise v podstatě každej chlap? My se k vám k tomu nepřiznáme, ale de facto každý chlap chce být obdivován a chválen. Bod 1, 2, 5, 7 a 9 občas splňuje každý muž, ono i některé dámy na Emiminu jsou přezíravé a arogantní.
Ukazatelem je míra. Kde je například hranice mezi alkoholikem a člověkem, co se častěji napije?
Představ si chlapa, vysokoškoláka, který ovládá pefektně 4 jazyky, co v průběhu 18 let vystřídal 11 zaměstnání a vzteká se, že manželka nejuchá nad prací dvanáctou. Cítí se manželkou nepochopen a nedoceněn.
A mimochodem, v každé té práci končil z „externích“ důvodů. Nikdy to nebylo jím, nebo jeho chybou. Takže se ani nemůže poučit a něco zlepšit nebo změnit.
Od manželky se očekává soustavný obdiv. Pokud to nedělá, nerozumí jemu, ani jeho genialitě.
Příspěvek upraven 24.04.16 v 21:48
24.4.16 21:46
@Anonymní píše:
LucaTo je to, s čím bojuju. U jiného bych už byla jako dračice za to, co dělá a co udělal, tady to pořád ještě nemám tak, jak by bylo potřeba. A že je to na válku Roseových
Mě paradoxně zachránilo to, že on už je ve stádiu, kdy nepřijde sám, protože tohle kdyby i po rozvodu udělal, já bych bývala všechno stáhla, ještě víc se ponížila - a on by pak měl úplně jednoduchou situaci udělat ze mě doslova žebráka a trosku.
Už jsem to leckde řešila - tohle propojení - spousta lidí mi radila - opakuj si to zlé, naštvi se, udělej tohle a tohle - nepomáhá to. Normálně jsem te´d začala si psát, jaký by musel být chlap, abych ho nesnášela - a myslela na řadu narcistických kolegů, s nimiž jsem se kdy v práci setkala. tak uvidím, zatím to moc úspěšné není, protože… zase mi jdou do hlavy ty hezké chvíle.
Zkoušela jsi psycholožku nebo třeba skupinovou terapii?
Chápu tě, jak je to těžké a nejde to odstranit. Hlava to ví, ale srdce to neakceptuje a pak v tom člvěk lítá. Věř, že jednoho dne se to zlomí a ty si ulevíš. Možná ještě by mhla pomoct terapie pomocí konfrontace, kdy tu osobu zastupuje někdo jiný, takže je konfrontace možná a nevznikne z toho hádka. Zní to jako banalita, ale na vlastní kůži mám vyzkoušené, že to funguje.
24.4.16 21:49
@andelka83 píše:
@botl no, můj ex se v něčem změnil. Potřeboval prostě facku od života. ALE v některých, a zásadních věcech se to jen otupilo, částečně a podle mě dočasně. Protože ho mám prokouklého už a vidím to, že to tam pořád je. Tak, aby se s ním dalo v pohodě žít, se nezmění.
No tak hurá alespoň za dočasné cosi. 
Mezitím získáváš čas a děti povyrostou.
24.4.16 22:30
@Ellusa no,je fakt že ode mně se mu pár facek dostalo. Nicméně naprosto přesně vidím, kde to probublava, kde to ego hraje prim, i když to staví jinak. Postupně získávám odvahu to odrážet, argumentovat a odhalovat.
Letos mu bude 38, tak jsem zvědavá.
On není úplně extremni případ, takže občas nějaká sebereflexe nebo uvědomění situace probleskne. Obvykle je z toho depka, protože to prostě neumí uchopit, řešit. On ví, že mění co rok dva práci, že se mu hroutí vztahy v rodině, že nám kolabovalo manželství.. On to vnímá, ale nic nedělá. A předpokládá, že za chyby se neplatí. Že stačí že se omluví, když to hoří a bude zas vsechno OK. To že jsem to po xte odmítla udělat asi dodnes nechápe a cítí se ukřivděný. Má dojem že mu všichni všechno odpustí, že počkají, že se mu přizpůsobí, že svět půjde podle něho.
Kupodivu sám priznal že sociálně je nezdatny, a nikdy nepochopil co je empatie, jak se to dělá.
24.4.16 22:32
@Ellusa píše:
Psychiatři a psychologové udávají, že je u nich určitá malá šance, že se změní po čtyřicítce, nebo v případě velkého šoku, kdy spadnou až na to samé dno a pochopí, že je to jejich vina. Třeba velmi vážná nemoc, smrt někoho blízkého apod., nebo s věkem trochu otupí a ty projevy se zmírní (a jako tu hranici, kdy se to děje, udávají kolem té čtyřicítky). U Lucy podle toho, co kdy psala, mi naopak přijde, že se to u toho jejího postupně s věkem zhoršuje, tam bych bohužel na nějaké zlepší díky stárnutí nečekala, možná tak za dvacet třicet let a to nestojí za to na něho čekat.
Tak u nás po čtyřicítce taky spíš zhoršení. Právě po čtyřicítce si našel první milenku, kvůli které pak od nás odešel.
Možná je to tím, že jeho poruchu živí a prohlubují jeho rodiče. Zásadně nad vším, co udělá, jásají a zásobují ho penězi. (Dělali to ta mými zády, když jsme byli manželé a mysleli si, že to nevím).
Když extchánovi zjistili rakovinu, tak jeho syn odfrčel do zahraničí na měsíc (byl opět nezaměstnán) za slečnou.
Ex tchán obvolával všechny příbuzné a říkal, jak je šťastný, že jeho děti stojí při něm a jeho syn, jak je báječný, že mu volá obden. 
24.4.16 22:41
@andelka83 píše:
@Ellusa no,je fakt že ode mně se mu pár facek dostalo. Nicméně naprosto přesně vidím, kde to probublava, kde to ego hraje prim, i když to staví jinak. Postupně získávám odvahu to odrážet, argumentovat a odhalovat.
Letos mu bude 38, tak jsem zvědavá.
On není úplně extremni případ, takže občas nějaká sebereflexe nebo uvědomění situace probleskne. Obvykle je z toho depka, protože to prostě neumí uchopit, řešit. On ví, že mění co rok dva práci, že se mu hroutí vztahy v rodině, že nám kolabovalo manželství.. On to vnímá, ale nic nedělá. A předpokládá, že za chyby se neplatí. Že stačí že se omluví, když to hoří a bude zas vsechno OK. To že jsem to po xte odmítla udělat asi dodnes nechápe a cítí se ukřivděný. Má dojem že mu všichni všechno odpustí, že počkají, že se mu přizpůsobí, že svět půjde podle něho.
Kupodivu sám priznal že sociálně je nezdatny, a nikdy nepochopil co je empatie, jak se to dělá.
Tak u nás je to naprosto stejné, až na ty občasné sebereflexe. Ty neexistují. Naopak, řekl synovi:„Pamatuj si, že já se nikdy nemýlím. Nikdy.“
24.4.16 22:48
@Ellusa píše:
Oni udávají, že u malé části z nich pozorovali zlepšení. Ne že se tak stane, nebo by se na to mělo spoléhat.A jejich rodiče, kapitola sama pro sebe. Kdyby mého netahal pořád otec z průšvihů a nežehlil, tak by spadl na h.ubu, pardon na ústa už dávno. Ale kdykoli má chlapeček problém, nastoupí rodiče a zahlazují. Když mají světlou chvilku, přiznají, že ví, že on je problém, ale jinak je pro ně pořád malý kluk, který potřebuje opečovávat, jsem se kvůli tomu s nimi samozřejmě chytla. Nejvíc mne dojala jeho matka, která mi pod dojmem, že to takto funguje všude, loni (už jsme byli těžce pohádaní) pořád volala a dokonce chtěla číslo na mé rodiče, že si to vyřídí s nimi
U nás světlé chvilky s tchánovci probíhali maximálně tak, že mi vyčetli, jak kazím jejich synovi kariéru. To časté střídaní zaměstnání byla samozřejmě moje vina.
Je zajímavé, že ten, kdo byl neskutečně závistivý a podlý vůči mě nebyl ani tak můj bývalý, ale hlavně ex tchyně. Pozvala synáčka i s milenkou (byli jsme manželé a já teprve začínala něco o milence tušit) k nim domů a obdarovala ji dary.
I tchán byl spokojený, že se seznámil se synovou slečnou. Jen snacha a vnuci nic nevěděli. Ale ti nejsou tak důležití.
Musím říct, že doteď mi to připadá absolutně úchylný.
24.4.16 22:53
@botl mně se zdá, že právě tím, že není v té nejhorší formě, to má dost blbé. Že si uvědomuje co dělá, co způsobuje, nebo prostě že něco je špatně ale neumí to přiznat, pracovat s tím, nedokáže se/to změnit. A na druhou stranu okolí má mnohdy dost trpělivosti a neprohledne ho.
24.4.16 23:05
@Anonymní píše:
@botlLuca
mě tchán měl rád, tchýně si taky zvykla a pak mě velebila - vždyť co jsem se tam nauklízela, napomáhala v hospodářství, nastála tchýni za zadkem při vaření jako pomocník, protože vyžadovala asistenci, ale jen na pomocné práce. mně to až tak nevadilo, docela dobře vařila, aspoň jsem se přiučila.
Mě měl tchán taky nejdřív rád a moc Asi taky proto, že jeho máma - babička - mě doslova milovala a ona byla opravdu neskutečná ženská respektovaná široko daleko. Když se tchán vracíval za služební cesty, přivezl tchýni, svojí dceři a mě luxusní boty. Tchýně pokaždé strašně zuřila.
Když umřela babička, časem se všechno změnilo. Pomáhala jsem taky, ale připadal jsem si jako služka. Jednou mě tchýně požádala, jestli bych pro pár přátel něco na druhý den neupekla a neudělala nějakou palačinku. Že přátelé odlétají v blbý čas, že by bylo fajn udělat brunch. Řekla jsem ok, ale až pak jsem zjistila, že se jedná o 20 lidí. No, když už jsem to slíbila, tak jsem, já idiot, v pět ráno vstala a se mými dětmi, malými prcky v té době, u nohou upekla 2 koláče a udělala 40 palačinek. Nic neříkejte, ano, jsem blbá.
Tchýně vylezla z ložnice v půl desáté a jediné co udělala bylo, že protáhla obličej a zeptala se, jak to, že nemám ještě prostřeno.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
