Manžel nezvládá pití a ponižuje mě

Anonymní
6.5.20 09:49

Manžel nezvládá pití a ponižuje mě

Ahoj všem, jsme s manželem dva roky a máme roční dítě. Do svatby téměř nepil, byl skoro abstinent. Po svatbě se jeho spotřeba alkoholu zvýšila. Nejdříve třeba jen když měl nějaký sraz s kamarády, ale pak například i na návštěvě u jeho rodičů. Je pravda, že i oni jsou zdatní pijani. Momentálně manžel pije skoro denně. Není každý den opilý, ale tak dvakrát týdně to opravdu přežene. Problém je v tom, že pak je na mě hrozně zlý a začne být verbálně agresivní. Ne vulgární, ale začne mě ponižovat, kritizovat, vyčítat mi kdejaký nesmysl a směje se tomu, jak mě to zlobí nebo jak se snažím bránit. Běda, když ho zkritizuju já nebo mu dokážu oplatit stejnou. To na mě pak nevidí chlup dobrý a shazuje na mě snad úplně všechno. Nejhorší je, že říká neuvěřitelné nesmysly a jeho kritika i poznámky jsou úplně mimo. Prostě mě jen chce za každou cenu urážet a vyvolat konflikt. Libuje si v tom.

Jeho rodina mi řekla, že to dělal vždycky a vždy s tím měl problém. On sám to dokonce uznává a druhý den, když vystřízliví, začne se zase „vnucovat“. Už jsme o tom i mnohokrát mluvili, ale je to jako házet hrách o zeď. Své pití řešit odmítá, je přesvědčen, že to má pod kontrolou (i přesto, že o sobě sám tvrdí, že je „tak trochu alkoholik“).

Domlouvali mu kvůli tomu už i jeho rodiče a jeho sourozenci, ale nic na dlouho nezabírá. S žádným odborníkem to řešit nechce a já jsem z toho už psychicky vyčerpaná. Nejhorší je, že se bojím, že to poznamená našeho syna. Nechci, aby měl v otci takový „vzor“ - opilec a rejpala, který se nad každého jen povyšuje, vytahuje se a uráží mě.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

72
6.5.20 09:59

Jako tady asi není co radit. On své pití řešit nechce. Odejdi od něj. Než tě začne ještě mlátit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8063
6.5.20 10:03

Žila jsem s takovým. Když se opil, byl zlý, urážel mě. Já většinou mlčela, to ho točilo ještě víc. Když jsem se chtěla bránit, ještě víc ho to podporovalo. Zdrhla jsem po dlouhých pěti letech. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Věděl moc dobře, že je to následek jeho po. sraného dětství, ale řešit to nechtěl. Vygradovalo to až k tomu, že mě fyzicky napadl. Nejdřív jednou, vše jsem mu odpustila. Když to bylo podruhé, šla jsem. Vy máte dítě, které to poznamená. Neváhej

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15327
6.5.20 10:03

Přečti si po sobě svůj příspěvek ještě jednou - nevím, nač se ptáš, v podstatě sis všechno shrnula a ujasnila sama :nevim:

Jestliže manžel svůj problém odmítá řešit a dokonce si ho vůbec nepřipouští jako závažný, tak s tím Ty nic neuděláš a zbývá Ti jen razantnější řešení…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.5.20 10:06

Bohužel jsem si téměř na 100% jistá, že syna to poznamená, pokud to nezačnete řešit. Otčím je alkoholik a dělal přesně to co popisuješ…ponižování, vždy když přišel pod parou v noci chtěl řešit různé problémy. Samozřejmě hlouposti. Já osobně z toho byla psychicky hodně rozhozená, rozjeli se mi zdravotní problémy, prokázáno, že ze stresu. Hned po maturitě jsem se odstěhovala a přiznám se, že mi trvalo ještě dobrý 3 roky než jsem se dostala do pohody. Takže já bych byla nekompromisní, buď to začne řešit s odborníkem nebo bych se synem odešla. Takové dětství bych mu nepřála.

  • Nahlásit
  • Citovat
11662
6.5.20 10:09

No co chceš slyšet? Máš manžela alkoholika, který s tím nechce nic dělat :nevim: Od verbálního násilí k fyzickému je jen krůček a i kdyby ho nikdy neudělal, rozhodně není v pořádku, jak se k tobě chová. Zkus ho někdy v tomhle stavu natočit a druhý den v klidu mu to ukaž. Pokud odmítne abstinovat, odejdi. Dřív, než bude pozdě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13061
6.5.20 10:11

V tomhle případě potřebuješ jasně začít chránit sebe a svoje dítě. Tvůj muž má zcela zjevný a velký problém s alkoholem, který posiluje jeho problematické psychické rysy.

Najdi si nejbližší adiktologickou ambulanci a objednej se klidně sama na to, aby ses poradila co dál.

Jinak si s někým, že by ses ta s dítětem mohla případně na nějaký čas nastěhovat - můžeš třeba k rodičům? nemáte chatu? - a postav muže před volbu - buď dokáže, že nemá s alkoholem problém a následující měsíc se ho ani nedotkne, nebo přizná že je v průšvihu a neumí to sám řešit - to samé znamená že zkusí abstinovat a selže a půjde do adiktologické ambulance a začne se léčit dřív, než se rozchlastá tak, že skončí v léčebně a nebo že od něj prostě odcházíš a začneš řešit s právníkem vyrovnání. Svou výhružku odchodu někam, když nepřistoupí ani na to, že zkusí jeden blbej měsíc nechlastat musíš splnit.

Jinak to co potřebuje tvůj muž jsou nějaký lehčí antidepresiva, která mu pomůžou zvládat úzkost/stres, který teď zapíj a naučit se konstruktivně řešit svoje problémy.
Plus po té, co se mu podaří se nastartovat v nějakém léčebném procesu potřebujete pár setkání v párové terapii, abyste si dočistili něco běžných témat co jsou v každém dlouhodobém vztahu.

Pro tebe je teď důležité jasně vymezit hranice, že prostě takhle se chovat nesmí a myslet to vážně. Když ho necháš být a budeš doufat, že to samo přejde, tak se vcelku rychle přehoupnete do spoluzávislého vztahu a to nehceš.

Ambulanci adiktologa dohledej tady - zadej AT ambulance a kraj, kde bydlíte (a spadá tam i alkohol, je to stejná tvrdá droga, jako ty nelegální)

Pokud bys čirou náhodou byla z Prahy, tak rozhodně chceš do Sananimu, jsou fakt svkělí. A to do poradny pro rodiče - zahrunuje to i manželky lidí co mají problém s alkoholem, jmenuje se to tak z historických důvodů.

http://www.sananim.cz/…ice-ppr.html

https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3620
6.5.20 10:22
@Anonymní píše:
Ahoj všem, jsme s manželem dva roky a máme roční dítě. Do svatby téměř nepil, byl skoro abstinent. Po svatbě se jeho spotřeba alkoholu zvýšila. Nejdříve třeba jen když měl nějaký sraz s kamarády, ale pak například i na návštěvě u jeho rodičů. Je pravda, že i oni jsou zdatní pijani. Momentálně manžel pije skoro denně. Není každý den opilý, ale tak dvakrát týdně to opravdu přežene. Problém je v tom, že pak je na mě hrozně zlý a začne být verbálně agresivní. Ne vulgární, ale začne mě ponižovat, kritizovat, vyčítat mi kdejaký nesmysl a směje se tomu, jak mě to zlobí nebo jak se snažím bránit. Běda, když ho zkritizuju já nebo mu dokážu oplatit stejnou. To na mě pak nevidí chlup dobrý a shazuje na mě snad úplně všechno. Nejhorší je, že říká neuvěřitelné nesmysly a jeho kritika i poznámky jsou úplně mimo. Prostě mě jen chce za každou cenu urážet a vyvolat konflikt. Libuje si v tom.

Jeho rodina mi řekla, že to dělal vždycky a vždy s tím měl problém. On sám to dokonce uznává a druhý den, když vystřízliví, začne se zase „vnucovat“. Už jsme o tom i mnohokrát mluvili, ale je to jako házet hrách o zeď. Své pití řešit odmítá, je přesvědčen, že to má pod kontrolou (i přesto, že o sobě sám tvrdí, že je „tak trochu alkoholik“).

Domlouvali mu kvůli tomu už i jeho rodiče a jeho sourozenci, ale nic na dlouho nezabírá. S žádným odborníkem to řešit nechce a já jsem z toho už psychicky vyčerpaná. Nejhorší je, že se bojím, že to poznamená našeho syna. Nechci, aby měl v otci takový „vzor“ - opilec a rejpala, který se nad každého jen povyšuje, vytahuje se a uráží mě.

Pokud nejsi od přirození trpitelka a pečovatelka, tak od něj odejdi. Každého měsíce je škoda. Stejně ti to hodí na tvou hlavu, že kvůli tobě pije, že jsi na peníze, že máš chlapy, protože jak jinak by bylo možné, že opouštíš takového úžasňáka. :roll: Pil vždycky, jen ty jsi to neviděla. Pije, protože mu to chutná. Pije na žalost i radost, důvod se vždy najde. Sám si lehce uvědomuje, že to asi není OK a proto tě potřebuje srazit k sobě dolů. Někdo pít umí a může, někdo neumí a měl by toho nechat. Tvoje děti si z dětství budou pamatovat nejvíce řev ožralce a nakonec to bude on, koho jim bude líto, protože on jim to vysvětlí, jak musí chlastat, protože jsou všichni proti němu a nejvíc ty. A čím déle s ním budeš, tím více se budeš sunout na jeho úroveň a budeš spoluzávislá. Čím dříve z toho kruhu vyskočíš, tím lépe. Jednu šanci bych mu možná dala, ale on ji nebude chtít, protože přece nepije a dělá to každý a v podstatě za to můžeš ty. Čeká tě těžké rozhodnutí. Udělej ho brzy. :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.5.20 10:37
@Ou píše:
V tomhle případě potřebuješ jasně začít chránit sebe a svoje dítě. Tvůj muž má zcela zjevný a velký problém s alkoholem, který posiluje jeho problematické psychické rysy.

Najdi si nejbližší adiktologickou ambulanci a objednej se klidně sama na to, aby ses poradila co dál.

Děkuji moc za radu i tipy, moc to oceňuji, protože už mě to psychicky vysává a nevím jak dál. Bohužel nemám s kým to řešit. Mí rodiče se se mnou už léta nestýkají a žijí daleko a moc blízkých přátel taky nemám. Ale určitě to chci řešit kvůli synovi, nelíbí se mi ani to, že celkově manželova rodina, s níž si je manžel velmi blízký, má velmi pozitivní vztah k alkoholu a všichni pijí nad míru. Manželky to s humorem tolerují, mě to zase tak vtipné nepřipadá :,( Děkuji moc za odkazy, určitě vyhledám a vyzkouším. Ani jsem nečekala, tak skvělou zpětnou vazbu a rady. Děkuji!

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
6.5.20 10:44
@Uslava píše:
Pokud nejsi od přirození trpitelka a pečovatelka, tak od něj odejdi. Každého měsíce je škoda. Stejně ti to hodí na tvou hlavu, že kvůli tobě pije, že jsi na peníze, že máš chlapy, protože jak jinak by bylo možné, že opouštíš takového úžasňáka. :roll: Pil vždycky, jen ty jsi to neviděla. Pije, protože mu to chutná. Pije na žalost i radost, důvod se vždy najde. Sám si lehce uvědomuje, že to asi není OK a proto tě potřebuje srazit k sobě dolů. Někdo pít umí a může, někdo neumí a měl by toho nechat. Tvoje děti si z dětství budou pamatovat nejvíce řev ožralce a nakonec to bude on, koho jim bude líto, protože on jim to vysvětlí, jak musí chlastat, protože jsou všichni proti němu a nejvíc ty. A čím déle s ním budeš, tím více se budeš sunout na jeho úroveň a budeš spoluzávislá. Čím dříve z toho kruhu vyskočíš, tím lépe. Jednu šanci bych mu možná dala, ale on ji nebude chtít, protože přece nepije a dělá to každý a v podstatě za to můžeš ty. Čeká tě těžké rozhodnutí. Udělej ho brzy. :hug: :kytka:

Trpitelka a pečovatelka od přírody rozhodně nejsem. Souhlasím s tebou, že můj muž si vždy najde důvod, proč pít. Jednou mi dokonce řekl, že když je střízlivý, tak si připadá moc nudný, že pod parou má aspoň nějakou kuráž. To mě straší dodneška. Je pravda, že když je střízlivý, tak jen sedí na gauči a zírá na televizi nebo do mobilu, nic se mu nechce. Když ho vytáhnu někam na rodinný výlet je otrávený a protivný, má hloupé poznámky a shazuje to. Mě je to pak líto a vždycky si říkám, že už s ním nikam nepůjdu. Díky za názor, souhlasím a bohužel se s tím ztotožňuji. Budu to určitě řešit. Po včerejšku, kdy mě opět v noci neuvěřitelně vytočil a urážel mě od hlavy až k patě jsem se rozhodla definitivně…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
6.5.20 11:05
@Aduš8 píše: Žila jsem s takovým. Když se opil, byl zlý, urážel mě. Já většinou mlčela, to ho točilo ještě víc. Když jsem se chtěla bránit, ještě víc ho to podporovalo. Zdrhla jsem po dlouhých pěti letech. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Věděl moc dobře, že je to následek jeho po. sraného dětství, ale řešit to nechtěl. Vygradovalo to až k tomu, že mě fyzicky napadl. Nejdřív jednou, vše jsem mu odpustila. Když to bylo podruhé, šla jsem. Vy máte dítě, které to poznamená. Neváhej

Děkuji za sdílení zkušenosti. Moc mě mrzí, že sis tím musela projít. Tohle je právě to, kde nechci, aby to dospělo. Můj manžel žádnou ze svých předchozích partnerek nikdy fyzicky nenapadl, to vím určitě, ale jeho verbální agresivita je neúnosná i přestože není vulgární, je na mě opravdu zlý, útočný a shazuje mě kvůli naprostým nesmyslům.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
6.5.20 11:13

Děkuji vám všem za podporu i rady. Opravdu si vážím toho, že jste mi sem napsali svůj objektivní názor. Vím, že je to tak, jak píšete, jen je mi asi těžko to přiznat, zároveň jsem si vědomá toho, že s radikálním řešením nesmím čekat. Jak tu někdo napsal, mohl by mě manžel začít stahovat k sobě, toho se taky bojím, i když já mám docela pevnou vůli a jen tak se nenechám.
Ještě chci dodat, že manžel syna strašně miluje a hezky se o něj stará. Ne že by se nějak přetrhl, ale zapojuje se - přebaluje, koupe. Je tedy pravda, že se víc předvádí před svou rodinou, to mě dost štve, protože pak musím poslouchat, jaké mám štěstí a jak je úžasný otec. Doma už tak aktivní pochopitelně není, takže je to jen jeho divadlo. Asi máte pravdu vy co jste tu psaly, že stejně to pak padne na moji hlavu. On je přece tak úžasný otec, se vším mi pomáhá a já jsem nevděčná. Je mi to jasné. Jinak, otec manžela byl taky obrovský pijan, kvůli tomu se s ním manželova matka rozvedla. Myslím si, že to muže dost poznamenalo, i když tvrdí opak. Nebo jsou to geny? Možná obojí.

  • Nahlásit
  • Citovat
Ou
13061
6.5.20 11:26
@Anonymní píše:
Děkuji vám všem za podporu i rady. Opravdu si vážím toho, že jste mi sem napsali svůj objektivní názor. Vím, že je to tak, jak píšete, jen je mi asi těžko to přiznat, zároveň jsem si vědomá toho, že s radikálním řešením nesmím čekat. Jak tu někdo napsal, mohl by mě manžel začít stahovat k sobě, toho se taky bojím, i když já mám docela pevnou vůli a jen tak se nenechám.
Ještě chci dodat, že manžel syna strašně miluje a hezky se o něj stará. Ne že by se nějak přetrhl, ale zapojuje se - přebaluje, koupe. Je tedy pravda, že se víc předvádí před svou rodinou, to mě dost štve, protože pak musím poslouchat, jaké mám štěstí a jak je úžasný otec. Doma už tak aktivní pochopitelně není, takže je to jen jeho divadlo. Asi máte pravdu vy co jste tu psaly, že stejně to pak padne na moji hlavu. On je přece tak úžasný otec, se vším mi pomáhá a já jsem nevděčná. Je mi to jasné. Jinak, otec manžela byl taky obrovský pijan, kvůli tomu se s ním manželova matka rozvedla. Myslím si, že to muže dost poznamenalo, i když tvrdí opak. Nebo jsou to geny? Možná obojí.

Hele právě zkušenost, že o vás může přijít může být motivace aby s tím začal něco dělat dřív, než bude pozdě. Ale nemůže to být planá výhružka. Pokud se ještě na možnost reálného odchodu někam necítíš, začni chodit někam do té poradny pro příbuzné - nabídne ti to monžost ujasnit si věci sama v sobě, připravit se a mít za zády podporu.

nejste v situaci, kdy musíš odejít teď hned, nebo volat policajty a nechat ho vykázat.

V okamžiku kdy do tebe zase začne rýpat, tak klidně prohlaš - „jsi opilý, to co říkáš mi ubližuje, já tuhle konverzaci s tebou nechci vést“ a seber se a jdi se projít ven. Respektive pokud ho to nerozčílí, tak by mohlo stačit odejít do jiné místnost a co nejklidnější hlasem na pokusy dál pokračovat v konfliktu říkat pořád dokolečka něco ve smysl: „hele já sice chápu že ti není dobře, ale fakt nechci aby ses ke mě takhle choval, ubližuje mi to, promluvme si ráno.“ Nemá smysl se vůbec zabírat tím, co konkrétně ti říká, ideální je nebrat si to osobně, prostě má záchvat a vyvádí. To co chceš je odejít z té situace a nechat ho, ať se v tom vymáchá sám. Zároveň je potřeba neeskalovat konflikt tím, že začneš útočit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.5.20 11:37
@Ou píše:
Hele právě zkušenost, že o vás může přijít může být motivace aby s tím začal něco dělat dřív, než bude pozdě. Ale nemůže to být planá výhružka. Pokud se ještě na možnost reálného odchodu někam necítíš, začni chodit někam do té poradny pro příbuzné - nabídne ti to monžost ujasnit si věci sama v sobě, připravit se a mít za zády podporu.

nejste v situaci, kdy musíš odejít teď hned, nebo volat policajty a nechat ho vykázat.

V okamžiku kdy do tebe zase začne rýpat, tak klidně prohlaš - „jsi opilý, to co říkáš mi ubližuje, já tuhle konverzaci s tebou nechci vést“ a seber se a jdi se projít ven. Respektive pokud ho to nerozčílí, tak by mohlo stačit odejít do jiné místnost a co nejklidnější hlasem na pokusy dál pokračovat v konfliktu říkat pořád dokolečka něco ve smysl: „hele já sice chápu že ti není dobře, ale fakt nechci aby ses ke mě takhle choval, ubližuje mi to, promluvme si ráno.“ Nemá smysl se vůbec zabírat tím, co konkrétně ti říká, ideální je nebrat si to osobně, prostě má záchvat a vyvádí. To co chceš je odejít z té situace a nechat ho, ať se v tom vymáchá sám. Zároveň je potřeba neeskalovat konflikt tím, že začneš útočit.

Tohle normálně dělám celou dobu. Vždy mu řeknu, že je opilý a že se s ním takto nechci bavit. Někdy i odejdu do jiné místnosti, taky jsem se byla už i projít. Jenže on vždycky začne s tím, že on chce jen komunikovat a konverzovat, že na tom nevidí nic špatného. Když mu řeknu, že říká nesmysly a uráží mě, tak tvrdí, že si toho není vědom a že ho jen zajímá to a to a ono. Pak se začne vrtat v naprostých hloupostech, třeba zpochybňuje mé vzdělání, dožaduje se důkazu o tom či onom, přitom ví, že žádné nemám. Prostě jen snaha mě vytočit a vyvolat konflikt. Nejraději se rýpe ve věcech, které jsou pro mě citlivé - jak špatně vychovávám syna, jaké chyby jsem dělala, špatné vztahy s mými rodiči… atp. Vždycky mě tím úplně rozhodí a já se strašně vytočím, načež má on z toho pak strašnou radost a směje se tomu z plných plic. V tu chvíli ho nenávidím :zed: Když se snažím něco vysvětlit, tak mě najednou přeruší třeba slovy: A miluješ mě? Je to takové to opilecké, nesmyslné chování, které mě přivádí k šílenství i k zoufalství…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
6.5.20 11:44

@Ou Jinak ti moc děkuji za ty odkazy. Už jsem se na to dívala a rozhodla jsem se, že začnu nejprve chodit sama na tu poradnu pro příbuzné. Pak se rozhodnu jak postupovat dál. Ještě jednou moc díky.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama