Manžel odešel, jak se s tím vyrovnat citově?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Hafinka
Kecalka 114 příspěvků 27.02.19 13:03
Manžel odešel, jak se s tím vyrovnat citově...

Maminky, po víc než rok dlouhé manželské krizi a po 23 leté známosti ode mě odešel manžel. (Byli jsme spolu od 16 - ti, byl můj první a jediný muž) Zůstala jsem sama s třemi dětmi v domě. Rozumově moc dobře vím, že už to dál nešlo. Byli jsme už každý úplně jinde. Zájmy, pohledem na svět, hodnotami…Už jsme neměli nic společného. Je to svým způsobem úleva. Ale stále, i když už je to asi 14 dní to nezvládám citově. Chvíli hraju drsňačku, co vechno zvládne. Ale pak následují vlny vzteku, lítosti, obviňování jeho i sebe. Tisíckrát si říkám, že mu nezavolám, že budu hrdá, a dnes už jsem to nedala a volala mu, nejdřív ho prosila at se vrátí a pak mu sprostě vynadala a praštila mobilem až se rozbil. Vůbec se nepoznávám. Normálně nikdy nejsem sprostá a agresivní, ani se ničeho nedoprošuju. Nikdy jsem ničím takto nepraštila…Snažím se pracovat na sobě. A toto mě u sebe tak překvapuje…Vůbec si nevím rady s těmito emocemi, které vůbec nechci mít. Strašně mě irituje ten jeho ledový klid, kdy já se tu hroutím a on je úplně v pohodě. No, jasně, odešel, dosáhl svého a je spokojený. On už ke mě cca rok nic necítil, já ho mám pořád ráda, proto to tak těžce nesu. Potřebuju se urychleně odmilovat a nebýt na něm závislá. Nemáte radu, jak se tohoto zbavit? Je mi trapně sama ze sebe. Třeba máte některá podobnou zkušenost, jak se s tím vyrovnat citově. Díky moc.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Kralikcek
Ukecaná baba ;) 1824 příspěvků 27.02.19 13:11

Znam to,radu nemam,ale chce to cas…

Taky jsem mela navaly vzteku a bezmoci a druhy byl v klidu…taky jsem ty pocity nemela rada…

Spis to ber tak,ze jsi jeste mlada,mas urcite moznosti lepsi,jine,nez kdyby odesel treba v Tvych 50ti letech/60…

Nejlepsi,co mi pomojlo,byla kamoska na pokec,jen tak o jinych vecech a casem jsem si uz ne,ze nevzpomnela,ale nemyslela na to.Jen kdyz mi treba datum pripomnel vyroci,nebo tak neco…

Bude lip… :hug:

Lama Lama
Hvězda diskuse 51826 příspěvků 27.02.19 13:13

Myslím, že to rychle nejde. Přejít do racionálního modu a nějak se zaměstnat - sport, kamarádky, koníčky, děti, domácnost. :hug:

pe-terka
Neúnavná pisatelka 18456 příspěvků 27.02.19 13:13

@Hafinka tak především - tvé emoce jsou naprosto přirozené, když jsi v pozici toho, kdo miluje víc. To tak bývá…Nezlob se na sebe, prostě to tak je…A dej tomu svůj čas. Nemůžeš očekávat, že po 23 letém vztahu, ze kterého vzešly tři děti, se oklepeš raz dva. Své pocity respektuj a nech je plynout. Pokud bys je potlačovala, skončíš někde v blázinci. Věděla jsi, že i vztek je přínosný? Vždyt tě zanechal samotnou, tři děti na krku, a ještě hraje ledového krále :roll: Jen se naštvi a zanadávej si!

Hafinka
Kecalka 114 příspěvků 27.02.19 13:15

Holky, když já ho musím denně vídat, pže bydlíme v bytě nad jeho firmou a to se asi jen tak nezmění. Jiné možnosti teď nemám. A to je na tom to nejhorší. Ale díky moc.

mrav
Nadpozemská drbna 26438 příspěvků 27.02.19 13:22

Buď chvilku sama, srovnej se, věnuj se dětem. Někdo si tě určitě všimne - i já jsem sám s tříletou dcerkou. Jsem vdovec. :mavam:

Hafinka
Kecalka 114 příspěvků 27.02.19 13:24

No, díky, ale další chlap je to poslední na to, na co teď myslím :-)

Kelen
Kecalka 460 příspěvků 27.02.19 13:28
@Hafinka píše:
Holky, když já ho musím denně vídat, pže bydlíme v bytě nad jeho firmou a to se asi jen tak nezmění. Jiné možnosti teď nemám. A to je na tom to nejhorší. Ale díky moc.

Jednoho dne se to obrátí a ty budeš ta v pohodě. Tvůj ex bude muset denně vídat jak jsi štastná i bez něj a bude jenom čučet jak puk. Ale chce to čas na tu transformaci. Dej si to jako takovou metu-být zase štastná a ono to postupně půjde. Držím palce!

Sany80s
Kelišová 7173 příspěvků 27.02.19 14:14

Řeknu ti to takhle, nejlepší způsob, jak se s tím vyrovnat, je být aktivní.
Nemusí jít o nějaký další vztah, i když ten často přijde, když se člověk dá dohromady.
Takže si dej dohromady ty praktické věci, co lze udělat.
Kolik je dětem, jaké ekonomické možnosti lze v tvojí situaci zvolit, co můžeš udělat pro to, aby měl děti co nejčastěji a ty jsi tím pádem měla více volna.
Najdi si koníčka, kde budeš s lidmi.
Baví tě sport, kultura?

Ou
Kelišová 6905 příspěvků 27.02.19 14:21

To nejjednoduší je začít si psát denník. Ne o tom co se ti ten který den stalo, ale o tom, co se ti honí hlavou - vypsat ze sebe strachy, vzteky a úzkosti.

Jinak to potřebuješ vyplakat a vyvztekat. A pak odpustit sobě i jemu. Mezi tím je dobré se něčím zaměstnávat a pravidelně sama sobě způsobovat radost - něčím úplně mrňavým-

Zkus si na následující dny dát malý úkol. Do neděle si sepiš 100 věcí, které tě potěší a které se dají zařídit. Tedy - dát si kafe se zmrzlinou ano, zatímco to že jsou děti zdravé je sice fatk, ale zařídit se to moc nedá. No a ten seznam si nech někde kde k němu máš snadný přístup a každý den si z něj něco zařiď. A zároveň pokud tě bude čekat něco, z čeho máš strach či to vyžaduje hodně síly, tak si něco z toho seznamu slib za odměnu, když to zvládneš - něco adekvátně „velkého“ - odpovídajíc množství námahy .

Držím palce.

atominnka
Generální žvanilka 22073 příspěvků 27.02.19 18:31

@Hafinka znám to. loni po 12ti letech odešel manžel. chce to čas, hodně času.
Srovnávala jsem se s tím skoro rok. Trochu jsem blbnula, vystřídala pár chlapů (ex byl první vztah i sex.partner), pak jsem se uklidnila, pořídila jsem si psa a venuju se dětem. A jsem vlastně takhle spokojená.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.02.19 18:32

@Hafinka :hug: :hug: . Jsem na tom úplně stejně citově jako ty. Manžel odešel po dvacetiletém vztahu, taky to nedávám. Snažím se vyhrabat z toho dna. Jde mi to pomalu, už ale aspoň jím a spím, když tu s námi nebydlí. Je to 14 dní, co odešel bydlet jinam.
Mám 41 let, dvě děti v pubertálním věku, které miluji je nade vše. Jsou mi právě teď vším. Ony mě pomalu dostávají z těch sra.ček. To ony mi dodávají sílu žít. Kvůli nim chci každé ráno vstát z postele.
Sice to se mnou mlátí tak hrozně moc ode zdi ke zdi. Jako Ty. Chvilku je dobře, pak zase propadnu pláči a brečím klidně týden.
Navíc malá vesnice bez možnosti úniku ke kultuře, obchodům nebo restauracím, kde jsou lidi. Jen dvě kamarádky, které mi pomáhají tím, že u nich můžu chvíli být občas a povídáme si. Kafe a jejich společnost mě od Vánoc držely nad vodou v těch nejhorších momentech. Dokonce jsem se asi 2× přistihla při přemýšlení nad tím, jestli je sebevražda „lepší“ oběšením nebo spolykat prášky… :oops: :oops: :oops: :oops:
Nikdy bych na sebe nesáhla, na to jsem docela srab a mám strach si vzít život. Ale fakt se mi myšlenky zatoulaly i tam… :oops:

Drž se, posílám sílu, potřebujeme ji :hug: :hug: :hug: :hug:

lilithlilith
Kecalka 481 příspěvků 27.02.19 18:42

Terry Pratchett, Obléknu si půlnoc:

Čarodějnice jej uslyšela, jak zašeptal. „Dokážeš mne zbavit toho žalu?“
„Je mi líto,“ odvětila. „Každý to po mně chce. Ale já bych to neudělala, ani kdybych věděla, jak. Patří ti. Je tvůj. Jedině čas a slzy smyjí žal; od toho tu jsou.“

Milan42
Zasloužilá kecalka 793 příspěvků 27.02.19 20:00
@lilithlilith píše:
Terry Pratchett, Obléknu si půlnoc:Čarodějnice jej uslyšela, jak zašeptal. „Dokážeš mne zbavit toho žalu?“
„Je mi líto,“ odvětila. „Každý to po mně chce. Ale já bych to neudělala, ani kdybych věděla, jak. Patří ti. Je tvůj. Jedině čas a slzy smyjí žal; od toho tu jsou.“
:palec:

Pratchett je bůh!

Hafinka
Kecalka 114 příspěvků 27.02.19 21:33

Holky, díky jste zlaté. Moc mi pomáhá to číst.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama