Manžel ponižuje syna.

Anonymní
14.9.20 19:42

Manžel ponižuje syna.

Dobrý podvečer, už delší dobu mě trápí manželovo chování k našemu synovi (2,5 roku). Než se syn narodil, zdálo se, že manzel bude skvělý táta. Krásně to uměl s ostatními dětmi v rodině, rád si s nimi hrál a prostě všechno nasvědčovalo tomu, že bude dobrý táta. Zhruba do roka a půl bylo všechno v pořádku, sice si s malým moc nehrál, ale říkala jsem si, že to třeba přijde s věkem malého, až s ním bude moct řádit. Pak se nám narodilo druhé miminko a přijde mi, že manžel začal mít na staršího syna hrozné nároky, zhruba ve stejnou dobu se u staršího syna začala projevovat vývojová dysfázie a to byla myslím pro manžela poslední kapka. Začal syna dost často urážet a ponižovat. Nedělá mu problém mu za maličkost (drobky na stole, pozvrací se) nadávat do debilů nebo o něm mluvit jako o „ne nejostřejší tužce v penále“, nadává mu do tupců a podobně. Mě tohle chování děsí, protože jsem ho předtím u manžela nikdy nepozorovala a nevím, jestli si ti mám spojovat s narozením sourozence nebo s tím, že nemůže unést synovu „vadu“. Je nějaká šance, že je to jen dočasné a srovná se to? Měl nevlastního otce, který se k němu choval dost podobně, ale manžel právě proto vždycky říkal, že ví, jaký rodič být nechce. Dnes mi řekl, že „vzory si holt nevybíráme“ a že se měnit nehodlá, že nedělá nic špatného, jen ho vychovává. :,( Bojkotuje také jeho léčbu dysfázie, dává mu mobil, aby měl od něj pokoj a tak. :nevim: Uvažuji, že manžela opustím, protože nechci, aby syn vyrůstal v takové atmosféře, ale finančně bych to nezvládla. Syn je zlatíčko a takové jednání si nezaslouží. :,( Zažil někdo něco podobného? Srovnalo se to? K psychologovi nepůjde, tam bych prý měla jít spíš já. Občas si ošklivě rýpne i do mě, ale tam se krotí.
Omlouvám se za anonym, ale nerada bych, aby nás někdo poznal.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4746
14.9.20 19:45

Tvůj manžel je de.il. Tohle si vás syn nezaslouží, podle toho se zarid. Nezmění se.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9101
14.9.20 19:48

No popravdě, my máme skoro tříletého syna a roční dceru, manželovu vymodlenou holčičku-má ještě dva téměř dospělé syny. Jen s tím rozdílem, že náš syn žádnou poruchu nemá. Poslední dobu taky sleduji a často vedeme debatu o tom, jak se manžel k synovi chová. Není to tak, jako u vás, ale ty vysoké nároky má taky, často si neuvědomuje, že jedná s batoletem a chtěl by po něm zázraky. Když děti něco vyvádí, vždycky dostane vynadáno starší, i když to kolikrát není jeho vina. A stejně jako u vás, byl manžel vychováván pedantským nevlastním otcem. Radu nemám, já mu to jen dokola vysvětluji, ale soucítím s tebou. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23102
14.9.20 19:51

Pokud se manžel měnit nehodlá a ty s ním zůstaneš, budeš svému synovi nenávratně a doživotně ubližovat. Tvůj manžel je holt primitivní blbec. Víc k tomu asi nenapíšu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.9.20 19:52

@Aduš8 Já pořád doufám, že mu to dojde. Vždyť přece vlastního syna neodepíše kvůli tomu, že má „vadu“. Navíc je to zlatíčko, je fakt hodný, žádné vzdory a vztekání. Hodné dítě, ale on prostě bere jako „vadný kus“. :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
9101
14.9.20 19:53
@Anonymní píše:
@Aduš8 Já pořád doufám, že mu to dojde. Vždyť přece vlastního syna neodepíše kvůli tomu, že má „vadu“. Navíc je to zlatíčko, je fakt hodný, žádné vzdory a vztekání. Hodné dítě, ale on prostě bere jako „vadný kus“. :,(

No, otázka je, jestli mu to dojde a nebo se to bude časem zhoršovat a syn tím bude trpět. Popravdě, pokud by se to u nás mělo zhoršovat, asi bych nad odchodem taky uvažovala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
624
14.9.20 19:58

Vysoké nároky i přísnější výchovu bych byla ochotná akceptovat, ale nadávky do debilů a tupců ne. Tohle se prostě nedělá - nikdy a nikomu, natož vlastnímu dítěti. Já chápu, že chlap prostě neví, kdy je co dítě schopné zvládnout ( můj manžel mél třeba potřebu učit ani ne roční dceru barvy, jakože podej mi tu zelenou kostičku :lol: a hrozně se divil, že to neumí a ptal se, jestli je to ok a teď třeba hrotí nočník, protože jeho máma říkala,…), ale proboha jste rodina, manželé, máma s tátou. Já jsem hrozně ráda, že i když jsme s mužrm každý jiný, tak jsme schopní se domluvit, vysvětlit si a uznat vzájemně názor druhého. Dětem se prostě neubližuje ani fyzicky, ani psychicky hawk.
Partner by u mě hrozně klesl, pokud by neměl ani snahu tohle nějak řešit nebo se nad tím zamyslet. Je mi vás líto, radu nemám. Snad jen vysvětlovat, vysvětlovat a nebo mu názorně ukázat, jaké to je.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.9.20 20:02

Odešla bych. Dysfatik za to nemůže. Taky mám syna dysfatika a manžel je skvělý. Spíš napomíná on mě a syna rozmazluje. Taky občas „není posvícení“, ale to je normální.
Jednou to začne syn vnímat a to udělá s jeho sebevědomím divy.
Náš syn jednou slyšel od babičky, jak o něm mluvila dost nepěkně. Pak se mlátil do hlavy, tvrdil, že je k ničemu.

  • Citovat
  • Nahlásit
60457
14.9.20 20:05
@Anonymní píše:
Dobrý podvečer, už delší dobu mě trápí manželovo chování k našemu synovi (2,5 roku). Než se syn narodil, zdálo se, že manzel bude skvělý táta. Krásně to uměl s ostatními dětmi v rodině, rád si s nimi hrál a prostě všechno nasvědčovalo tomu, že bude dobrý táta. Zhruba do roka a půl bylo všechno v pořádku, sice si s malým moc nehrál, ale říkala jsem si, že to třeba přijde s věkem malého, až s ním bude moct řádit. Pak se nám narodilo druhé miminko a přijde mi, že manžel začal mít na staršího syna hrozné nároky, zhruba ve stejnou dobu se u staršího syna začala projevovat vývojová dysfázie a to byla myslím pro manžela poslední kapka. Začal syna dost často urážet a ponižovat. Nedělá mu problém mu za maličkost (drobky na stole, pozvrací se) nadávat do debilů nebo o něm mluvit jako o „ne nejostřejší tužce v penále“, nadává mu do tupců a podobně. Mě tohle chování děsí, protože jsem ho předtím u manžela nikdy nepozorovala a nevím, jestli si ti mám spojovat s narozením sourozence nebo s tím, že nemůže unést synovu „vadu“. Je nějaká šance, že je to jen dočasné a srovná se to? Měl nevlastního otce, který se k němu choval dost podobně, ale manžel právě proto vždycky říkal, že ví, jaký rodič být nechce. Dnes mi řekl, že „vzory si holt nevybíráme“ a že se měnit nehodlá, že nedělá nic špatného, jen ho vychovává. :,( Bojkotuje také jeho léčbu dysfázie, dává mu mobil, aby měl od něj pokoj a tak. :nevim: Uvažuji, že manžela opustím, protože nechci, aby syn vyrůstal v takové atmosféře, ale finančně bych to nezvládla. Syn je zlatíčko a takové jednání si nezaslouží. :,( Zažil někdo něco podobného? Srovnalo se to? K psychologovi nepůjde, tam bych prý měla jít spíš já. Občas si ošklivě rýpne i do mě, ale tam se krotí.
Omlouvám se za anonym, ale nerada bych, aby nás někdo poznal.

Jednou by mi chlap řekl dítěti, že je de*il a letěl by jak namydleny blesk.. Neskutecny.. Chudák ten malej prcek.. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
87
14.9.20 20:07

Je to od něj sprosté. Spíš má tvůj manžel nějaký problém sám se sebou a teď se to teprve ukázalo.
To bych tedy ráda věděla, jak konkrétně má dítě vychovat to, že mu někdo nadává do debilů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27589
14.9.20 20:10

Muž je přísnější a důslednější, ale nikdy mu neřekl jinak než zdrobnělinou jeho jména. Tohle je nepřípustné. Opravdu bych od něj chtěla nápravu. On nepřestane být otcem ani po rozvodu. Tohle musí skončit dřív než se případně rozejdete.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1582
14.9.20 20:10

To si toho chlapa ještě vážíš, když řekne o svém málem dítěti, že je to debil, tupec? Takhle se u vás normálně vyjadřujete, že ti to přijde divné až po více pokusech? Bych asi koukala, jestli se chlap nezblaznil po prvním takovém výroku, hodně rychle by dostal nůž na krk, jestli něco takového ještě vypustí, tak šáteček. Chudák chlapeček. :poblion:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
870
14.9.20 20:20

Co zkusit jako poslední možnost nějakou poradnu pro vás dva dospělé? Pevná výchova a přísnost je ještě relativně ok, zvláště od otce k synovi. Ale ty nadávky jsou hodně přes čáru. Bez ohledu na to, že má syn „vadu“, mě by tohle vadilo i u „zdravého“ dítěte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
46
14.9.20 20:20

To je smutne, je mi moc líto co prozivas :,( zkusila bych si to sepsat na papír, uspořádat, s manzelem promluvit. Není za tím něco jiného- manželova nespokojenost s necim (praci, vámi, nedostatek pozornosti, pocit ze má míč povinnosti atd?)… je to naprd i bych šla třeba za poradcem… znam výborného pana psychologa v brne, muzes k němu sama i konzultovat po e-mailu… moc mi pomohl a na výšce mě učil (dnes je mu přes 70, ale dam za nej ruku do ohne). Odchod skrz péči a finance je teď asi narocny vid:-(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.9.20 20:27

@phan86 Ano, odchod je v podstatě nereálný, alespoň v nejbližší době. Manžel je v práci na hodně vysoké pozici a přijde mi, že je toho na něj někdy moc. Nikdy to ale sám nepřizná. Je pravda, že ani v ložnici to teď není růžové, ale jsem po porodu, pořád to bolí, pořád nejsem úplně zahojená, myslela jsem, že to pochopí. Jsem mu k dispozici všeljak jinak, ale jako manželka mu teď jsem asi k ničemu, to je fakt. :( Ale za to syn nemůže.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama