Manželství se mi rozpadá pod rukama

Anonymní
14.2.21 12:51

Manželství se mi rozpadá pod rukama a já nevím co s tím

Dobrý den,

popravdě ani nevím jak začít, nebo co vlastně od dotazu očekávám. Možná si víc než co jiného potřebuji přerovnat myšlenky a přečíst si cizí názor z jiného úhlu pohledu. Je to něco, co trvá delší dobu. Manžel je vznětlivé povahy a i když to s věkem slábne, tak občas pohár přeteče. To, co ještě nedávno byly občasné výbuchy vzteku, kvůli relevantním věcem, jsou už jen hysterické scény bez varování, kvůli maličkostem. Máme dvě děti, takže toho na něj bezesporu je někdy hodně, jenže teď je toho hodně na všechny. Děti nemůžou do školy, já jsem na nemocenské, muž na HO. Jsme tu všichni zavření jak sardinky v plechovce a ani jeden z nás už to nedává.

Už spolu ani nedokážeme normálně mluvit. Z pohodového chlapa, který se zdravě rozčílil dvakrát do roka je protivný mrzout, který nás neustále peskuje a nikdy s ničím není spokojený. Nikdy nemá radost a i dobrou zprávu překroutí tak, aby vyzněla jako špatná.

Já vím, že se tu nedočkám rady na rozpadající se manželství, ale nemám se ani komu vypovídat. Rodiče už nemám, covid mi sebral i kamarádky a já si připadám jak uprostřed rozbouřeného moře, kdy šlapu vodu a každou rukou přidržuji jedno dítě. Jenže už mi dochází síly a možná i motivace. Vždy jsem si dokázala poradit, najít v sobě vůli pro překonávání těžkých okamžiků, ale ještě nedávno jsme na to byli dva a tak to šlo lépe. Teď jen žijeme vedle sebe a já mám pocit, že žiju vedle někoho úplně cizího, že “můj muž” je už jen iluze a mnou udržovaná vzpomínka na chlapa, kterého jsem si před lety vzala.

V hloubi srdce doufám, že třeba pomůže se z toho vypsat, nebo že by pomohlo, kdybych byla ještě menší, poslušnější a neviditelnější. Ne protože bych doufala, že mě zase začne mít rád, když se bud chovat podle jeho pravidel a představ, ale že bychom tu alespoň nějak dožili v klidu. Je mi smutno z toho, že vůbec něco takového přiznávám sama sobě. Mám pocit, že už spolu jsme jen z povinnosti a kvůli dětem. Nedokážu si představit, že bych odešla, protože jednak není kam a druhak by to zničilo děti. Nehledě na svou povahu je to skvělý a milující táta. Je mi jasné, že sama zdaleka nejsem dokonalá, ale on už je neustále nastartovaný, přednasraný a asi by v takových dnech bylo nejlepší se mu úplně vyhnout a nechat ho vychladnout, jenže to bychom tu do sebe nesměli na každém rohu narážet. Navíc už to není pár dní jednou za čas, jako dřív, ale je to skoro každý den a v lepších časech jen jednou za týden.

Možná doufám, že je to jen ponorková nemoc a nebo nějaká periodická manželská krize, kterou je potřeba překonat a pak to zase bude jako dřív. Nebo že máme krizi středního věku a ve 40 nám ujíždí vlak a to na nás doléhá. Nevím, ale je mi z toho smutno. Připadám si jak cizinec ve vlastním manželství a i když jsem nikdy před problémy neutíkala, tak teď bych se nejraději někam vypařila.

Nečekám po 10 letech zamilovanost a vrkání, jenže to došlo tak daleko, že nečekám už vůbec nic a většinu dnů se snažím pokud možno přežít bez konfliktu. Když už na konflikt dojde, tak jsem snažím to minimalizovat a raději ustoupím, protože jinak bychom se dohadovali hodiny a hodiny a já mám u něj pak dojem, že ani neví, proč to začalo, ale dělá mu dobře, že se má na koho vyřvat.

Achjo, asi trochu doufám, že mi někdo napíše, že to je jen manželská krize v kombinaci lockdownem a že se to zase urovná a já se k tomu upnu jako ke světlu na konci tunelu. Možná by jen stačilo mít možnost obejmutí a vyplakání se kamarádce, ale přijdu si tak strašně sama na světě. 😔 Děkuji, pokud jste dočetli až sem, anonymitu si nechávám kvůli švagrové a tchýni, které tu jsou aktivní.

Příspěvek upraven 14.02.21 v 13:40

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9644
14.2.21 12:59

Píšeš hrozně obecně. Tvoje pocity jsou samozřejmě velmi důležuté a v konečném důsledku budou tím rozhodujícím na msice vah, protože právě ty pocity ti řeknou, že jsi ochotna pro ten vztah něco udělat a nebo ne.
Já jsme v této době ráda, za celkem velký dům a vlastní ložnici, máme se každý kam uklidit. Celá tato situace tomu určitě neprospívá, takže ano, může to být korona + krize.
Pouze, jenže to neznamená, že až nás pustí ven, tak to bude lepší.
Bude, ale pokud se dostanete za hranu, tak už není cesty.
Můžeš popsat nějaké situace, které doma nastávají?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
524
14.2.21 13:00

To mi je moc líto vím jak se cítíte, měla jsem to takhle rok a půl než jsem se rozhodla odejít, protože se to stejně nezlepšilo bylo to jen horší, jen mě mrzí že teď to tak má většina lidí, jsou zavření doma a ani si to nějak neužívají, spíš se z toho pomalu klube domácí násilí :( a s manželem jste si o tom promluvila?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2351
14.2.21 13:05

Mate proste ponorku. Budte co nejvic venku, na vyletech kdekoliv a to prejde. Nemusite prece sedet doma na zadku, ne? Muj se tak taky nekdy chova, kdyz je nervni, protoze zrovna nema co na praci :roll: pak jsem raday kdyz jede k rodicum na vikend a treba zajde s klukama posedet… Podle me jsou chlapy meky a potrebuji si casteji cistit hlavu nez zenska

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7932
14.2.21 13:07

Dokud bude manžel HO, tak to bude skřípat. Tahle doba doléhá na všechny, a je vidět že ho štve nejenom práce, ale i situace samotná, nejistota. Proto je asi takový jaký je..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.2.21 13:11
@Anonymní píše:
Dobrý den,

popravdě ani nevím jak začít, nebo co vlastně od dotazu očekávám. Možná si víc než co jiného potřebuji přerovnat myšlenky a přečíst si cizí názor z jiného úhlu pohledu. Je to něco, co trvá delší dobu. Manžel je vznětlivé povahy a i když to s věkem slábne, tak občas pohár přeteče. To, co ještě nedávno byly občasné výbuchy vzteku, kvůli relevantním věcem, jsou už jen hysterické scény bez varování, kvůli maličkostem. Máme dvě děti, takže toho na něj bezesporu je někdy hodně, jenže teď je toho hodně na všechny. Děti nemůžou do školy, já jsem na nemocenské, muž na HO. Jsme tu všichni zavření jak sardinky v plechovce a ani jeden z nás už to nedává.

Už spolu ani nedokážeme normálně mluvit. Z pohodového chlapa, který se zdravě rozčílil dvakrát do roka je protivný mrzout, který nás neustále peskuje a nikdy s ničím není spokojený. Nikdy nemá radost a i dobrou zprávu překroutí tak, aby vyzněla jako špatná.

Já vím, že se tu nedočkám rady na rozpadající se manželství, ale nemám se ani komu vypovídat. Rodiče už nemám, covid mi sebral i kamarádky a já si připadám jak uprostřed rozbouřeného moře, kdy šlapu vodu a každou rukou přidržuji jedno dítě. Jenže už mi dochází síly a možná i motivace. Vždy jsem si dokázala poradit, najít v sobě vůli pro překonávání těžkých okamžiků, ale ještě nedávno jsme na to byli dva a tak to šlo lépe. Teď jen žijeme vedle sebe a já mám pocit, že žiju vedle někoho úplně cizího, že “můj muž” je už jen iluze a mnou udržovaná vzpomínka na chlapa, kterého jsem si před lety vzala.

V hloubi srdce doufám, že třeba pomůže se z toho vypsat, nebo že by pomohlo, kdybych byla ještě menší, poslušnější a neviditelnější. Ne protože bych doufala, že mě zase začne mít rád, když se bud chovat podle jeho pravidel a představ, ale že bychom tu alespoň nějak dožili v klidu. Je mi smutno z toho, že vůbec něco takového přiznávám sama sobě. Mám pocit, že už spolu jsme jen z povinnosti a kvůli dětem. Nedokážu si představit, že bych odešla, protože jednak není kam a druhak by to zničilo děti. Nehledě na svou povahu je to skvělý a milující táta. Je mi jasné, že sama zdaleka nejsem dokonalá, ale on už je neustále nastartovaný, přednasraný a asi by v takových dnech bylo nejlepší se mu úplně vyhnout a nechat ho vychladnout, jenže to bychom tu do sebe nesměli na každém rohu narážet. Navíc už to není pár dní jednou za čas, jako dřív, ale je to skoro každý den a v lepších časech jen jednou za týden.

Možná doufám, že je to jen ponorková nemoc a nebo nějaká periodická manželská krize, kterou je potřeba překonat a pak to zase bude jako dřív. Nebo že máme krizi středního věku a ve 40 nám ujíždí vlak a to na nás doléhá. Nevím, ale je mi z toho smutno. Připadám si jak cizinec ve vlastním manželství a i když jsem nikdy před problémy neutíkala, tak teď bych se nejraději někam vypařila.

Nečekám po 10 letech zamilovanost a vrkání, jenže to došlo tak daleko, že nečekám už vůbec nic a většinu dnů se snažím pokud možno přežít bez konfliktu. Když už na konflikt dojde, tak jsem snažím to minimalizovat a raději ustoupím, protože jinak bychom se dohadovali hodiny a hodiny a já mám u něj pak dojem, že ani neví, proč to začalo, ale dělá mu dobře, že se má na koho vyřvat.

Achjo, asi tak trochu doufám, že mi někdo napíše, že to je jen manželská krize v kombinaci lockdownem a že se to zase urovná a já se k tomu upnu jako ke světlu na konci tunelu. Možná by jen stačilo mít možnost obejmutí a vyplakání se kamarádce, ale přijdu si tak strašně sama na světě. 😔 Děkuji, pokud jste dočetli až sem.

Mám to stejný :? Jsou dny, kdy věřím, že se to samo vyřeší „až…“, jsou dny kdy studuju nájmy a příspěvky na bydlení. Nakonec mi z toho vyšlo, že ještě pár let vydržím. Někdy to beru, jako že mám blbou práci a že to musím vydržet. Vypsat se sem taky pomaha. Držím ti palce :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
11522
14.2.21 13:18

Ted je spousta lidi doma, tak by mozna bylo realnejsi pronajmout si nejakou malou kancelar za pakatel, kam by mohl vypadnout. Neslo by to?

Jinak mam taky zkusenost s chlapem, ktery se nastvaval a urazel kvuli blbostem - nikdy jsem nevedela, co to bude, neslo se tomu vyhnout. Paradoxne co funguje - nedat se! Ne se hadat, ale razne se ohradit, pripadne mezi jim a tebou zavrit dvere. Musi ti byt tak trochu ukradenej, bohuzel, abys to zvladla.
Nenech se! Jinak to bude horsi a horsi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
683
14.2.21 13:25

Luci, bude to obojí - krize středního věku u chlapa a ponorka z lock downu, možná nejistota v práci - nechtějí třeba propouštět?

Asi ti tu nikdo neporadíme dobře, zkus se domluvit s nějakým psychologem a probrat to s ním, jak pomoct vám oběma. Pokud jsi u VZP, tak tam mají ted akci 10 sezení zdarma u zvoleného psychologa - koukni na jejich stránky, ale rychle, celé to končí v květnu. 10 sezení by tě mohlo provést tou vaší krizí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
481
14.2.21 13:43

Není možné i na nemocenské zajít ven, na procházku, s dětmi na výlet? Začít s dětmi kreslit a hledat kamínky, nakoupit si nové a hrát společenské hry, zkusit nové věci (my třeba díky zavřeným sjezdovkam zkusili skialpy). Na internetu se teď roztrhl pytel s různými online kurzy ;) Co si pořídit třeba rybičky? Máte nějaká zvířata? Rybičky jsou v pohodě, a zároveň se člověk o ně musí starat :roll: Je to další „aktivita“ co vám trochu rozbije den.

Zkusila bych víc se zaměřit na sebe, než na to jak se chová můj muž 8)

Chtěla bych ale říct, že se mi líbí jak píšeš, má to hlavu a patu. Má to krásný slovosled. Když by jsi chtěla, můžeš mi napsat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
669
14.2.21 14:25

Z tvého příspěvku je mi moc smutno, u nás je teď taky dost často dusno a já jsem z toho nešťastná. Manžel je hodně sportovně založený a jak teď nemá to své vyžití, tak je skoro permanentně napruzený. Do toho má malá silné období vzdoru, což při jeho náladě není zrovna dobrá kombinace. Pořád mám pocit, že musím být ve střehu, abych případně zasáhla, a už jsem z toho všeho unavená. Za týden nastupuji do nemocnice na plánovaného císaře a předem trnu, jak to tady ti dva sami zvládnou (k tomu mám samozřejmě i obavy, jak to tam zvládnu já, hlavně zda bude miminko v pořádku). Hlídání od babičky nemáme už půl roku kvůli covidu, tak to jednomu taky moc nepřidá. Do toho všechny ty negativní zprávy kolem, mám pocit, že na netu se už ani nic pozitivního nepíše. Prostě doba totálně nanic a já už ani nevím, jestli lze ještě vůbec doufat, že se to všechno časem zase nějak spraví. Ale asi nám nezbývá než to ještě chvíli vydržet, co?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
56
14.2.21 17:04
@Anonymní píše:
Mám to stejný :? Jsou dny, kdy věřím, že se to samo vyřeší „až…“, jsou dny kdy studuju nájmy a příspěvky na bydlení. Nakonec mi z toho vyšlo, že ještě pár let vydržím. Někdy to beru, jako že mám blbou práci a že to musím vydržet. Vypsat se sem taky pomaha. Držím ti palce :kytka:

Mluvíte mi holky z duše, i s těmi nájmy, brát to jako blbou práci je zajímavý úhel pohledu, vyzkouším :D
Myslím že obrovskou roli v tom hraje tahle hrozná situace., lidi spolu prostě nemůžou být pořád, bez možnosti se pořadně odreagovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.2.21 17:40

Skoro jako bych to psala já. Včera mi bylo tak smutno, že jsem brečela asi 5 minut do polštáře. Dneska Valentýn…ten můj dostal už před pár dny luxusní bonbošku, já nic. Říkám si, co ke mě vůbec cítí…Je často nastartovanej. Nikdy dopředu nevím, co zas bude špatně. Přitom ja vím, že to není mnou. K nikomu jinýmu by si ty výstupy nedovolil. Ale jako by na mě už měl averzi. Chybí mi odejmutí, dotek, achjo.

  • Citovat
  • Nahlásit
2351
14.2.21 18:50

Holky vydrzte, prijde jaro, teplo a bude zase dobre :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
381
14.2.21 20:01

Taky ted dost casto vidim ze se muj muz frni, sam ma dost depku z covidu, popiracu covidu a vlady. Jenze mesic jsem byla se synem pryc, protoze u nich v praci radil covid, po mesici prijedeme a on je schopny krom prace jen lezet se zavrenyma ocima…rano se probudi a hned je vsechno spatne…dneska spal odpoledne a taky spatne, protoze chtel neco delat. Do prace jel napruzenej…jako dneska jsem se hecla a zustala klidna, ale celkove z tohoto pristupu tecu. Mame miminko a nemuze ti byt porad „atmosfera“…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
444
14.2.21 20:46

Je rozdíl jednorázově odseknout/zařvat protože má nervy na pochodu ze situace, a je rozdíl se víc a víc vytáčet, v kuse řvát a vylévat si na tobě všechny frustrace - na to muž fakt právo nemá va ty nejsi povinná to ani náznakem snášet.

Zkoušela jsi mu říct důrazně něco jako „takhle se mnou nemluv, když se ti něco nelíbí, řekni to slušně“ nebo „řekla jsem, že na mě nebudeš křičet“ doprovozené odchodem a zavřením dveří?

Pochybuju, že skutečně neumí své emoce ovládat lépe, než dvouleté dítě, řve snad stejným stylem na šéfa nebo kamarády? Asi ne, takže evidentně to umí i jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat