Silné úzkosti

55
17.2.21 17:09

masivní uzkosti

Ahoj, píši zde hlavně proto, abych získala ještě naději. Jsem zoufala!

Od mala jsem byla úzkostlivější dítě. Měl a jsem strach ze smrti, že se něco stane rodičům…pak dlouhé období klidu. Na ZŠ jsem byla jedničkář a šprt. Před maturitou jsem zažila první záchvat úzkosti, týden jsem probrečela a nespala, nakonec jsem ji dala a tím to skončilo. Pak dlouho nic, celá Vš v pohodě. Druhý extrém, celou dobu jsem vše dávala levou zadní. jediný nešvar je škrábání si rukou ze stresu. Ale vždy jsem byla hrozně energická a žívá, oblíbená a aktiviní…sporty, hory, skály…přátelé mi říkali veselá holka…až moc. Státnice jsem půlku dala na samá Acka ale bylo to pro mne období stresu, když jsem se učila na druhou část dostala jsem svůj první tetanický záchvat…skončila v nemocnici, kde mi píchli Mg a poslali domů. Celý podzim jsem byla taková unavenější a cítila příznaky tetanie…(uzkosti). Motání hlavy…ale v pohodě. Další termín byl v únoru…hned při učení jsem dostala zase stavy uzkosti…huceni v hlave, třes…nedalo se učit…proto jsem je posunula. V dubnu kdy začala korona jsem mela odlítat do kanady, ale bohužel díky nouzovému stavu se nic nedělo. Zůstali jsme doma a mne asi z období klidu po velkém stresu nastaly velké problémy…tetanické záchvaty (panické)…skoncila jsem v nemocnici, kde mi udelali vysetresní a řekli, že je to od psychiky…tím jsem se zhroutila už úplně. Obvodacka a neurolog mi nasadily antidepresiva Elicea…na to mé nervy zareagovali takovým zhroucením, že jsem jen ležela v postli a klepala se, nemohla spát, potila se z nervů, uplne sileny reakce…panicka ataka jako takova uz nenastala. Myslela jsem že pojdu, ale za týden jsem byla lepší aza 2 týdny do mne vlítla energie jak nikdy. Řekla jsem si, že doplním hořčík a bude to dobré…jenže jsem státnice z nervu posunula jak v červnu tak v srpnu…prsote to neslo…uzkost mi to nedovolila…vim, budete si říkat, že jsem měla jít aspon zkusit, ale ty fyzické projevy mi to nedovolily…třes, strach…a to jsem vždy davla vše s přehledem. Mezitím jsem začla učit na Zš, kde se mi líbí a práci zvládám. z ničeho jiného nervy nemám. V tomto období jsem ale začla pozorovat, že mám uzkosti i z maličkostí (starost o bratra aby se nechytl špatné party, jestli nam neumre kocka…a veco které proste neovlivním) takove kazdodení uzkostky. V září (asi moc brzy jsem prášky vysadila), podzim byl klid…i když jsem se někdy cítila unavenějí a ze nemám ze vseho pocit stestí jko dřív.

Pokud bylo vše ok, měla jsem pocit, že jsem happy uplne nejvic. Stačil však menší problém a pořád jsem měla v hlave nejake uzksoti. Vše ale vyvrcholilo letos v lednu. Přečetla jsem si mimochodem nějaký článek o depresi auplne se z toho zhroutila. Došlo mi, že to neni jen horcikem, ale ze mam uzkostnou poruchu. Od té doby to bylo jk na houpacce, kdyz sjem si precetla, ze deprese nemám byla jsem vysmata ahappy, pak stacil clanek, kde na me neco sedelo a uplne sjem se rozklepala brečela,…strasny, do toih fyzicky stavy jako poceni…jen co jsem si přecetla, že se při depresi nespí a nejí hned me bylo zle od žaludku a budila jsem se ve tři ráno uplne vyklepaná. Svou uzkost jsem krmila dál a dál…všechny clanky, diskuze, lidi v blázincích a panika se prohlubovala až do uplného zhroucení. Měsíc to bylo jak na houpačce a když jsem poslední 4 dny už nemohla a úzkost byla tak mohutná, že jse mnemohla pohnout hlavou skoro, aměla pocit že bouchnu, rozškrábaný ekzém a vše jela jsem k psychiatrovi. Ten mi řekl, že se jedná o generalizovanou uzkostnou poruchu. Že depresivní nejsem, že jsem si příznaky deprese jen vsugerovávla, že u uzkosti se projevuje vše co říkám. Byla jsem zmatená a hotová. Hrozně se mi ulevilo…a nebzepečí opadlo, ted spím lépe a AD jsem azse nasadila s tím, že je budu mít asi celý rok. Konečně jsem se vyspala ač se pořád necítím uplne ok po tom měsící stresu z hloupého článku. prý to u mě vyprovokoval stres. Jenže teď než AD zaberou (mám je již 4 týdny) jsem porad spatná. Mám hrozný strach ze se ta uzkost vrátí. Že ksoncim v blazinci, pořád ty stejné obrazy. Říkám si co bude dál, analyzuji porad jestli me zivot baví, vím, že uzkost se muze prehoupnout do deprese a mám z ní strašný strach. Někdy je to v pohodě a dnes jsem si musela vzít neurol, když an mě uzkost přišla. Bylo to fakt strašné. Už ten stav nechci zažít.

Brečela jsem doma mamce at zavolá do blázince, že uz nemuzu…jakoby nikdy nekoncic panicka ataka…nešlo se uklidnit. Řekla jsem si ze vse zvladnu, ale porad me napadaji mylsenky typu, jak j emozne, ze mne inofrmace o depresich tak vzala. co budu delat se svou nervovkou až se stane neco fakt vazne…nekdo umre, opusti mne pritel napriklad(je hrozne mily a chapavy, pdoporuje mne). Proste mne desi budouci zivot ač ziji ráda. Je to hlavne tim, že jsem si precetla na diskuzich jk se z toh olidi nedostali, bojuji s tim cely zivot a tak…že jim nezabrali prašky…na psychoterapie uz chodim a asi je to vse od tech statnic, ale potrebuji nadeji. Vím, že spousta lidí měla již Panicke ataky, ale me prijde že tohle bylo horší…fakt jedna dlouhá stresová událost trvající měsíc, bez povolení křečí svalů, pláče, spaní a jídla…samozřejmě s přestávkami, ale myslela jsem že pojdu. Potřebuji nadeji, že se to zlepší…doktor rikal, ze dle nej to bylo tím, že jsem prasky brala jen 4 měsíce a udělalo to propad. Nechci je brát celej život, chci byt stastna a normlani…tak jako vzdy kdyz jsem lezla po horach a bylo mi vse jedno. Ted se klepu, ze se to zas vrati a ja to uz nedam…kdo docetl az sem moc dekuji. Chtela jsem to napsaat celé, ne jen zlomky. Omlouvám se za hacky a carky, ale píši na tabl. Někdy mám i pocity ze se zblaznim…pry je to vse jen silna uzkost…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3809
17.2.21 17:22
@den93 píše:
Ahoj, píši zde hlavně proto, abych získala ještě naději. Jsem zoufala!

Od mala jsem byla úzkostlivější dítě. Měl a jsem strach ze smrti, že se něco stane rodičům…pak dlouhé období klidu. Na ZŠ jsem byla jedničkář a šprt. Před maturitou jsem zažila první záchvat úzkosti, týden jsem probrečela a nespala, nakonec jsem ji dala a tím to skončilo. Pak dlouho nic, celá Vš v pohodě. Druhý extrém, celou dobu jsem vše dávala levou zadní. jediný nešvar je škrábání si rukou ze stresu. Ale vždy jsem byla hrozně energická a žívá, oblíbená a aktiviní…sporty, hory, skály…přátelé mi říkali veselá holka…až moc. Státnice jsem půlku dala na samá Acka ale bylo to pro mne období stresu, když jsem se učila na druhou část dostala jsem svůj první tetanický záchvat…skončila v nemocnici, kde mi píchli Mg a poslali domů. Celý podzim jsem byla taková unavenější a cítila příznaky tetanie…(uzkosti). Motání hlavy…ale v pohodě. Další termín byl v únoru…hned při učení jsem dostala zase stavy uzkosti…huceni v hlave, třes…nedalo se učit…proto jsem je posunula. V dubnu kdy začala korona jsem mela odlítat do kanady, ale bohužel díky nouzovému stavu se nic nedělo. Zůstali jsme doma a mne asi z období klidu po velkém stresu nastaly velké problémy…tetanické záchvaty (panické)…skoncila jsem v nemocnici, kde mi udelali vysetresní a řekli, že je to od psychiky…tím jsem se zhroutila už úplně. Obvodacka a neurolog mi nasadily antidepresiva Elicea…na to mé nervy zareagovali takovým zhroucením, že jsem jen ležela v postli a klepala se, nemohla spát, potila se z nervů, uplne sileny reakce…panicka ataka jako takova uz nenastala. Myslela jsem že pojdu, ale za týden jsem byla lepší aza 2 týdny do mne vlítla energie jak nikdy. Řekla jsem si, že doplním hořčík a bude to dobré…jenže jsem státnice z nervu posunula jak v červnu tak v srpnu…prsote to neslo…uzkost mi to nedovolila…vim, budete si říkat, že jsem měla jít aspon zkusit, ale ty fyzické projevy mi to nedovolily…třes, strach…a to jsem vždy davla vše s přehledem. Mezitím jsem začla učit na Zš, kde se mi líbí a práci zvládám. z ničeho jiného nervy nemám. V tomto období jsem ale začla pozorovat, že mám uzkosti i z maličkostí (starost o bratra aby se nechytl špatné party, jestli nam neumre kocka…a veco které proste neovlivním) takove kazdodení uzkostky. V září (asi moc brzy jsem prášky vysadila), podzim byl klid…i když jsem se někdy cítila unavenějí a ze nemám ze vseho pocit stestí jko dřív.

Pokud bylo vše ok, měla jsem pocit, že jsem happy uplne nejvic. Stačil však menší problém a pořád jsem měla v hlave nejake uzksoti. Vše ale vyvrcholilo letos v lednu. Přečetla jsem si mimochodem nějaký článek o depresi auplne se z toho zhroutila. Došlo mi, že to neni jen horcikem, ale ze mam uzkostnou poruchu. Od té doby to bylo jk na houpacce, kdyz sjem si precetla, ze deprese nemám byla jsem vysmata ahappy, pak stacil clanek, kde na me neco sedelo a uplne sjem se rozklepala brečela,…strasny, do toih fyzicky stavy jako poceni…jen co jsem si přecetla, že se při depresi nespí a nejí hned me bylo zle od žaludku a budila jsem se ve tři ráno uplne vyklepaná. Svou uzkost jsem krmila dál a dál…všechny clanky, diskuze, lidi v blázincích a panika se prohlubovala až do uplného zhroucení. Měsíc to bylo jak na houpačce a když jsem poslední 4 dny už nemohla a úzkost byla tak mohutná, že jse mnemohla pohnout hlavou skoro, aměla pocit že bouchnu, rozškrábaný ekzém a vše jela jsem k psychiatrovi. Ten mi řekl, že se jedná o generalizovanou uzkostnou poruchu. Že depresivní nejsem, že jsem si příznaky deprese jen vsugerovávla, že u uzkosti se projevuje vše co říkám. Byla jsem zmatená a hotová. Hrozně se mi ulevilo…a nebzepečí opadlo, ted spím lépe a AD jsem azse nasadila s tím, že je budu mít asi celý rok. Konečně jsem se vyspala ač se pořád necítím uplne ok po tom měsící stresu z hloupého článku. prý to u mě vyprovokoval stres. Jenže teď než AD zaberou (mám je již 4 týdny) jsem porad spatná. Mám hrozný strach ze se ta uzkost vrátí. Že ksoncim v blazinci, pořád ty stejné obrazy. Říkám si co bude dál, analyzuji porad jestli me zivot baví, vím, že uzkost se muze prehoupnout do deprese a mám z ní strašný strach. Někdy je to v pohodě a dnes jsem si musela vzít neurol, když an mě uzkost přišla. Bylo to fakt strašné. Už ten stav nechci zažít.

Brečela jsem doma mamce at zavolá do blázince, že uz nemuzu…jakoby nikdy nekoncic panicka ataka…nešlo se uklidnit. Řekla jsem si ze vse zvladnu, ale porad me napadaji mylsenky typu, jak j emozne, ze mne inofrmace o depresich tak vzala. co budu delat se svou nervovkou až se stane neco fakt vazne…nekdo umre, opusti mne pritel napriklad(je hrozne mily a chapavy, pdoporuje mne). Proste mne desi budouci zivot ač ziji ráda. Je to hlavne tim, že jsem si precetla na diskuzich jk se z toh olidi nedostali, bojuji s tim cely zivot a tak…že jim nezabrali prašky…na psychoterapie uz chodim a asi je to vse od tech statnic, ale potrebuji nadeji. Vím, že spousta lidí měla již Panicke ataky, ale me prijde že tohle bylo horší…fakt jedna dlouhá stresová událost trvající měsíc, bez povolení křečí svalů, pláče, spaní a jídla…samozřejmě s přestávkami, ale myslela jsem že pojdu. Potřebuji nadeji, že se to zlepší…doktor rikal, ze dle nej to bylo tím, že jsem prasky brala jen 4 měsíce a udělalo to propad. Nechci je brát celej život, chci byt stastna a normlani…tak jako vzdy kdyz jsem lezla po horach a bylo mi vse jedno. Ted se klepu, ze se to zas vrati a ja to uz nedam…kdo docetl az sem moc dekuji. Chtela jsem to napsaat celé, ne jen zlomky. Omlouvám se za hacky a carky, ale píši na tabl. Někdy mám i pocity ze se zblaznim…pry je to vse jen silna uzkost…

Ahoj, já na tom jsem podobně, taky šílím ze všeho, úzkosti… VŠ jsem ani nedodělala. Ale určitě je nejlepší léčba kombinace AD + psychoterapie. Můžeš třeba i zkusit nějaký denní stacionář. Jaká AD bereš? Bereš je krátce, tak ještě vytrvej. A je super, že máš terapii, ta v dlouhodobějším horizontu také dělá změny v mozku a hlavně, kdybys pak vysadila někdy časem AD, tak díky terapii se to pak méně vrací, protože to budeš mít zpracované. Pak se ještě doporučuje úprava životního stylu, hlavně zařazení pohybu, stačí procházky… já když chodila 6-krát týdně do fitka, tak úzkosti byly lepší. Terapie je pro mě taky důležitá. Úzkostí jsem se nezbavila nikdy, takže v tom tě asi nepotěším, mám je 13 let + jiné diagnózy, ale se vším se dá nějak bojovat. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3809
17.2.21 17:25

A tahle knížka o GAD mi pomohla:

https://obchod.portal.cz/…ost-a-obavy/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3809
17.2.21 17:27

A ještě tahle, ale tu jsem na rozdíl od té první, na kterou jsem ti dala odkaz, ještě nečetla:

https://www.grada.cz/…-praxi-8995/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3809
17.2.21 17:31

Jinak na léčbu úzkostných poruch se z terapií nejvíce doporučuje kognitivně-behaviorální terapie, KBT, v Národním ústavu duševního zdraví mají pobyt i denní stacionáře zaměřené na KBT, svého času mi KBT hodně pomohla. Pak kdybys byla z Prahy, tak je ještě KBT skupina na Psychosomatické klinice.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
55
17.2.21 17:34

@Lollitka Děkuji za odkazy, juknu. Me nevadi klasická uzkost. Mě desi tady ty zachvaty kdy jen lezim v posteli a klepu se, nemyslim, z emam zas nejak klasickou GAD. Nevymyslim az den uzkost ze vseho, mam obdobi, kdy jsem v klidu sa se rict, spis kdyz se neco dej, moje nerovovka reaguje hrozne prehnane…klepu se brecim, nemuzu jist spat. Ale driv to tak nebylo. Bojim se z enezaberou AD, ze se v tehotenstvi vse zhorsi, budu hystericka matka…priberu, prasky nevysadim. Ted proste vse me desi. A nejvic ze vseho, ze me to hodi do DEPRESE. to je uplne hruzostarsny scenar…:( dr. rikal, ze kdyz se to zahoji, mohu se tech stavu zbavit treba za dva roky prasky vysadit. Je mi jasne, ze se to muze vratit…ale proste mi prijde ze nemam silu na takovy tydny, kdy se jen klepu v posteli…ted jedu neurol jednou denne to zabira…cvicim, beham, lezu po skalach…lyzuju, jsem aktivni holka co ji proste prepadl starch, ze uz ji nikdy nic bavit nebude a nebude se umet smat a mit radost ze zivota…a byt trochu v klidu
:( :( :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3515
17.2.21 17:34

Lez víc po horách.
Taky mi to pomáhá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
55
17.2.21 17:36

@MrsNorris a ty mas GAD? taky jsi nekdy mela tak velke zachvaty uzkosti? na ktere zabral jen neurol? ne ataky, ale stav kdy se clovek jen klepe a ma pocit ze buchne…ktery trva nez nebezpeci skonci?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
55
17.2.21 17:39

@Lollitka a nebojs se deprese? ze se k tomu prida?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3809
17.2.21 17:45
@den93 píše:
@Lollitka a nebojs se deprese? ze se k tomu prida?

Já mám i deprese, mám za sebou 6 sérií elektrošoků kvůli nim. Ale toho se nemusíš bát, deprese se vůbec nemusí přidat. Bereš AD, tak vydrž, než plně zaberou a snad to bude ok spolu s terapií. Právě k úzkostným poruchám patří strach ze všeho, co se kde píše, šustne… Já mám zas neustálé obavy z ALS, protože mám pořád svalové slabosti a nevěřím, že je to z psychiky a ALS jsme měli v rodině. A teď se bojím i Covidu šíleně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29034
17.2.21 17:47

@den93 bát se všeho a vytvářet si katastrofický scénáře je cesta do svěrací kazajky a do pr.dele. Potřebuješ se intenzivně léčit, prášky a terapii. A nevysazovat si podle nálady, ale podle doktora. Jo a pilule na úzkost zaberou prý tak ze 60% max. Hodně sil. :mrgreen: :pankac: :pankac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
55
17.2.21 17:48

@Lollitka ježiši to mi nepřidalo, myslis tedy ze kdyz to budu řešit takhle snad včas, že se deprese nepřidá? elektrošoky neeeeeee. To ja takhle nemám. nemám starch skoro z ničeho, covid vbc, nemoci nevyhledavam…jen tu depresi, to je prave jediny co me v zivote desi, proto jsem se tak slozila…takze neni tam ta nejaka velka pravdepodobnost, ze budu mit depresi?. chjo. 8o 8o 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29034
17.2.21 17:49

@den93 a že jsi byla akční a veselá holka..no tak teď nejsi a jsi nemocná holka. Je třeba si přiznat, že trpíš duševní nemocí no. Pak vše půjde snáž, než když před tím budeš utíkat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
55
17.2.21 17:49

@holka_z_hor díky, je mi to jasné, že nejsou všespásné, jennevím co dělat abch se uz do takoveho stavu nedostala…léky mi takhle brzy vysadil neurolog…o kazajce nemluv. ja bch se rada prestala bat, ale jak na to?
hlava jede na 1000pro i v noci

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29034
17.2.21 17:50
@den93 píše:
@Lollitka ježiši to mi nepřidalo, myslis tedy ze kdyz to budu řešit takhle snad včas, že se deprese nepřidá? elektrošoky neeeeeee. To ja takhle nemám. nemám starch skoro z ničeho, covid vbc, nemoci nevyhledavam…jen tu depresi, to je prave jediny co me v zivote desi, proto jsem se tak slozila…takze neni tam ta nejaka velka pravdepodobnost, ze budu mit depresi?. chjo. 8o 8o 8o

Pokračuj tímhle stylem a můžeš se k ní dopracovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat