Máte tady některý koně? Co přítel/manžel? Rodina?

Anonymní
25.2.20 10:29

Máte tady některý koně? Co přítel/manžel? Rodina?

Dobrý den, prosím ponechat anonym, tento dotaz by mohl o mé přezdívce prozradit více, než si, a chodí mi sem někteří členové rodiny.

Holky, prostě…zažila jste to některá? Tato zpověď není o zvířatech, ale o ¨životech, vztazích, dětech.
Mám holčičkovský sen, který mě nikdy nepustil. Za rok mi bude 30 a já stále sním o svém koni. Nenáročném, pohodovém hobby zvířeti. Nejsem žádný zelenáč, měla jsem pod zadkem x koní za 15 let…vím, že je to drahé, časově náročné, že je to řehole…jenže jsem studovala, pak jsem žila v zahraničí, pak jsem cestovala…a čím jsme starší, tím jsem zemitější a vím, kde mám kořeny. Myslím, že partner mě miluje, a i když je ze své podstaty neskutečně racionální člověk, sám má naprosto ujetý koníček, který není úplně levný…takže chápe :D mám i práci, kde bych koně v ustájení zvládla, při nejhorším vím, že bych se na něj mohla spolehnout, že by mne ve štychu nenechal…a taky jsem se naučila, že žít se má teď, že když člověk něco odkládá, nakonec to kolikrát ani neuskuteční, a taky že se přizpůsobí ke kdečemu…a když si pořídím koně skorem v padesáti, už nemusí být zdraví, síla, energie.
JENŽE - mě hlodají jiné věci. Nemám vlastní bydlení a co si budeme povídat, v dnešní době to není žádná sranda. Ani jeden nejsme úplně z nemajetné rodiny, ale nelze na to spoléhat nyní, zařídit se musíme sami, jednou něco dostaneme, ale za dlouho. Ale v případě nouze máme kam jít, to jako zadní vrátka. No a taky děti…jednou je chci, ale, ale tak nejdříve za dva roky, ideálně tři čtyři, ale zase už mi to dýchá na paty třicítka na krku…ale zase by to byla vzpruha být s dětmi často venku, pokud by tomu nasvědčovaly okolnosti.

Máte to někdo tak? Zažily jste to? Jak to ovlivnilo vztah, rodinu? Díky!

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

6966
25.2.20 10:35

Tohle je o prioritách. Osobně bych do koně nešla, pokud nemáš vyřešené ani vlastní bydlení. Zároveň pokud jsi v platové situaci tak, že na vlastní bydlení nedosahnes nikdy, tak proč ne koně. Kdyby kůň onemocněl, měla bys v pohodě peníze na leckdy nákladnou léčbu? A ještě je tu možnost koně napůl pronajímat, to by ti snížilo náklady. Jinak určitě bych nekalkulovala s penězmi své rodiny a že jednou něco zdědím, počítala bych jen to, co mám já.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.2.20 10:46

Ahoj, já jsem po koni toužila od dětství, vlastního jsem si koupila ve 23 letech, hned jak jsem nastoupila po VŠ do první práce. Brala jsem tam pár šupů, neměla vlastní auto, takže to bylo někdy pekelně složité.. je to už 6 let, co ho mám, a rozhodnutí absolutně nelituju. Ano, je to žrout peněz a času, ale zároveň moje štěstí, radost a hnací motor. Když si někdy říkám, že nemít koně, měla bych tolik peněz, že bych si mohla… ehm, splnit nějaký sen, třeba si koupit koně?
U partnera si to samozřejmě musíš vyjednat hned od začátku, vidím to u kamarádek od koní - jde to bez problémů i s dítětem, ale chlap se musí zapojit, hlídat prcka, počítat s tím, že při mateřské potáhne koníka i finančně…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.2.20 10:51

@Lalelale s majetkem mé rodiny nekalkuluji absolutně:) jen podotýkám, že kdyby se cokoli sypalo i kdybych měla děti, prostě mám kam jít alespoň dočasně, nejsem prostě nezajištěná, podpora rodiny by v tomto směru byla, jinak bych o takových kaskadérských činech vůbec neuvažovala:) díky za názor ale!

  • Nahlásit
  • Citovat
6010
25.2.20 10:52

Nojo, zviratka..vzdycky jsem nejaky mela. Ted teda psa, kocku, par morcat…ke trem detem :D..hele zivot je kratkej, spocitej si jestli bys to zvladla financne a uvidis…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.2.20 10:59

Ahoj,
koně jsem měla svého, no, takže koupili jsme Holštýna, který měl být na závody dostala měsíční slepotu i přes léčby za x desítek tisíc kobyla slepá.. Ale byla hodná, tak jsme si ji nechali a co bůh nechtěl, otěhotněla jsem, rizikové těhotenství ustájení 7000.- v Praze.. Já nemohla ani z gauče, kůň každodenní péče 3× denně kapat oko.. Musela bohužel jít, platit 7 tisíc, nemoci mu dopřát péči a já musela jen a jen ležet.
Potom jsem musela na akutní císař, byla jsem ráda, že už koně nemám.. Jezdila jsem 9 let z toho 7 závodně. Popravdě po porodu se ti změní i pud sebezáchovy. Jsem ráda, i rok po porodu, že nemusím řešit kováře, veterináře, provozy do Heřmaňáku do toho výživáře, fyzioterapeuta, trenéry.. Prostě už si koně maximálně tak pronajmu.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.2.20 11:04

Za mě ano, až budete mít větší děti, já osobně bych si to teď “nelajskla”. Rok a něco nebudete moct jezdit, kůň bude stát, do bude mít zdravotní problémy, ať už kolika nebo zchvácení kopyt protože nejezdí. Pořídit si koně je krásné, ale je potřeba mu zajistit kvalitní život a péči.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.2.20 11:11

Ja měla ve 20 vlastniho, dokud jsem byla u rodicu tak to slo. Potom to slo spis rychle z kopce a dluhy z te doby platim jeste dnes. Takze za me ne. Kamaradka si poridila ted, kdyz uz ma dite vetsi a najednou prisla nemoc, invalidni duchod a velke problemy, prakticky se rozhoduje, jestli koupit diteti lyze nebo zaplatit kone. A na spoluucast nekoho bych absolutne nespolehla, to spis najdi nekoho kdo ti kone pronajme. Ja s tim souhlasim pouze v pripade, ze ma clovek vlastni bydleni s pozemky, pak to smysl ma.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.2.20 11:19

Samozřejmě může se stát vždy úraz, nehoda, nemoc… ale to by člověk nemohl nic, kdyby takhle uvažoval. ;) Pokud se nečekaně drasticky změní životní situace, vždy je možnost koně prodat, přesunout někam do levnějšího ustájení… Záleží na každém. Pro mě to prostě byl fakt sen a blbě by se mi žilo s tím, že jsem se ani nepokusila si ho splnit a kvůli hmotným statkům žila celý život v kompromisu ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
25.2.20 11:35

Mám dva koně je mi 26, stále zaměstnání, milujicicho přítele. Bydlíme v druhém domě jeho rodičů, který možná jednou bude přítele. Mimčo plánujeme. Dokážu platit dvě ustájení, finanční rezervu v případě úrazu koně mám. Vím že kdyby cokoli přítel me ve stychu nenechá, dříve ke koním moc nemusel, teď je má rád stejně jako já.
Je to všechno o kompromisech. Pokud bude mimčo sehnat k sobě někoho kdo přispěje na provoz koně a za to na něm bude moc občas jezdit. Nebo po dobu co nebudete moc jezdit přesunout na levnější ustájení kde se bude flakat. Jde všechno jen si to musí člověk uspořádat. Mít rezervu v případě úrazu, nebo mít soudnost a když to nepůjde najít koni nový domov. Prodat jde kůň vždycky. Já mám koně od mých 17ti měla sem ho na splátky, platila sem ho a ustájení z brigády takže jde všechno. Já bych se toho nebála kor jestli máte podporu

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
312
25.2.20 21:15

Já bych se toho nebála, ono bůhvíjak to bude potom s dětmi, prodat ho pak můžeš vždycky. Já si splnila vlastního a 2 měsíce na to jsem otěhotněla… No co, stane se, buď to dáš nebo to nedáš. Myslím si, že lepší mít a pak třeba dát pryč než nemít a litovat, protože já bych do koupě koně po narození dítěte nešla. Hrozně záleží, co na to partner, jak se k tomu postaví. Nevíš, co bude za týden, natož za pár let.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
29.2.20 18:53

Já mám trošku jiný příběh, ale ptáš se, jak kůň ovlivňuje vztah a rodinu…
Můj kůň byl jak se říká problémový, byl dominantní, když nebylo po jeho, bylo zle. Měla jsem ho cca 8 let, dovedla jsem si s ním poradit, mám zkušenosti. Vše bylo ok.
Manžel koně nemusel, nezajímali ho, ale respektoval moje hobby. Do té doby, než mě kůň zcela nepředvídatelně napadl, pokousal a skončila jsem na chirurgii… Po tom už jsem cítila dost tlak, ať se koně zbavim.
Po asi roce jsem otěhotněla a jak ubývaly síly, přestala jsem s ním pracovat. Po porodu jsem doufala, že se situace zlepší, ale časově jsem dávala návštěvu stáje tak 1× týdně. S koněm samozřejmě byly problémy, všechny veterinární úkony, kování, odčervení atd jsem si dělala sama (i v těhotenství, ostatní nerespektoval a ani jsem to po nikom nechtěla…) Ne že by někoho napadal, ale prostě dělal potíže. Avšak právě po porodu, když jsem se mu teda chtěla věnovat, začal dělat problémy i mě (odvykl práci) a k tomu ten čas…
No táhla jsem to asi do skoro 2 let malé a pak ho prodala. Dostala jsem fakt strach, po té, co přeze mě málem přešel, když chtěl do boxu. Co by bylo s malou a tak. Nastal čas si přiznat, že s mými možnosti už to nebyl kůň pro mě.
Už je to pár let, kůň se má dobře, majitelka má na něj čas a projevy jeho povahy jsou zase mírné.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama