Matka mě nutí do věcí, které nechci

Anonymní
23.11.20 17:54

Matka mě nutí do věcí, které nechci

Ahoj,
poslední dobou už to nemůžu vydržet se svojí matkou. Odjakživa mě spíš ponižovala a shazovala, než že bych od ní slyšela nějaký slova podpory nebo nedej bože pochvalu, nikdy nebylo nic dobře, všechno byl problém a katastrofa, ale zvykla jsem si, že je permanentně jen negativní, na tenhle způsob komunikace a neřešila to.
Problém je teď ten, že je mi 32, s přítelem jsem 10 let, nechci se vdávat ani mít děti, ale matka se s tím nemůže vyrovnat. Pořád mi jen říká, že jsem zbytečná, že nejsem ženská, co chci celý život dělat, předhazuje mi děti svých známých, že tenhle má děti a tahle se vdala.. Snaží se mě neustále přesvědčit o tom, že jediná správná životní cesta je svatba a dítě, a nenechá si prostě vysvětlit, že já můžu být šťastná jen jako svobodná a bezdětná, že přesně tyhle věci, který ona po mně chce, by mě udělaly nešťastnou. Zkoušela jsem jí to vysvětlit různými způsoby, ale prostě ne. Říkala jsem ji, že respektuju její názor, ale že chci být v životě šťastná, což pro mě znamená žít vlastní život, nechci tak velkou část života obětovat dětem. Že není schopná to pochopit, dobře, každý máme nějakou vlastní představu o štěstí, já vlastně taky nechápu její životní postoje, ale respektuju to, a ani by mě nenapadlo někoho přesvědčovat o opaku. Ale už nemůžu snést to, že matka to nedokáže respektovat ani natolik, aby vydržela nechat si svoje názory pro sebe. Vidím ji jen několik málo hodin za měsíc, čemuž se bohužel nemůžu úplně vyhnout, ale jsem po setkání s ní jak přejetá parním válcem, totálně unavená, vyčerpaná a několik dní se z toho psychicky dostávám. Jak byste tohle řešily? Máte někdo takovou nebo podobnou zkušenost? Fakt nevím, co s tím :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
66267
23.11.20 18:03

Ja bych se snazila zamyslet nad tim, proc oboje vlastne nechci. Zda to neni tim, ze by si to prala matka, se kterou mas spatny vztah. Evidentne to na tebe prenesla tak, ze ty deti ani nechces :nevim: az s tim budes sama srovnana, tak te to nebude nicit :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
186
23.11.20 18:06

Odřízla bych jí. Ale já jsem v tomto tvrdá, moji vlastní rodiče byli příšerní.

A je normální nechtít svatbu a děti, i když to není převažující nastavení. Sto lidí, sto chutí. Lepší než děti mít, protože se to čeká, a pak od nich do smrti rozmrzele vyžadovat „vděčnost“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20227
23.11.20 18:07

Nojo, tak holt touží po vnoucatech. To je celkem pochopitelné, taky by me jednou mrzelo, kdyby se moje deti rozhodly zustat bezdětné :nevim: kdyz nechceš, tak se s ni bud nestykej, kdyz te to tak vycerpava, nebo jeji reci poustej jednim uchem dovnitr a druhym ven, to dělám ja, kdyz mi nekdo vnucuje nejaky svuj názor :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.11.20 18:09

Já jsem si vědomá důvodů, proč tyhle věci nechci, mám úplně jinou představu o životě, chci věnovat čas jiným věcem, ale s tím jsem srovnaná a netrápí mě to. Nevím ale co s tou matkou, je to čím dál horší, je jak umíněný děcko, pořád si jen mele svou, že si ničím život a není s ní vůbec řeč, nepřipouští jiný názor nebo postoje než ty svoje.

  • Citovat
  • Nahlásit
1460
23.11.20 18:15
@Anonymní píše:
Ahoj,
poslední dobou už to nemůžu vydržet se svojí matkou. Odjakživa mě spíš ponižovala a shazovala, než že bych od ní slyšela nějaký slova podpory nebo nedej bože pochvalu, nikdy nebylo nic dobře, všechno byl problém a katastrofa, ale zvykla jsem si, že je permanentně jen negativní, na tenhle způsob komunikace a neřešila to.
Problém je teď ten, že je mi 32, s přítelem jsem 10 let, nechci se vdávat ani mít děti, ale matka se s tím nemůže vyrovnat. Pořád mi jen říká, že jsem zbytečná, že nejsem ženská, co chci celý život dělat, předhazuje mi děti svých známých, že tenhle má děti a tahle se vdala.. Snaží se mě neustále přesvědčit o tom, že jediná správná životní cesta je svatba a dítě, a nenechá si prostě vysvětlit, že já můžu být šťastná jen jako svobodná a bezdětná, že přesně tyhle věci, který ona po mně chce, by mě udělaly nešťastnou. Zkoušela jsem jí to vysvětlit různými způsoby, ale prostě ne. Říkala jsem ji, že respektuju její názor, ale že chci být v životě šťastná, což pro mě znamená žít vlastní život, nechci tak velkou část života obětovat dětem. Že není schopná to pochopit, dobře, každý máme nějakou vlastní představu o štěstí, já vlastně taky nechápu její životní postoje, ale respektuju to, a ani by mě nenapadlo někoho přesvědčovat o opaku. Ale už nemůžu snést to, že matka to nedokáže respektovat ani natolik, aby vydržela nechat si svoje názory pro sebe. Vidím ji jen několik málo hodin za měsíc, čemuž se bohužel nemůžu úplně vyhnout, ale jsem po setkání s ní jak přejetá parním válcem, totálně unavená, vyčerpaná a několik dní se z toho psychicky dostávám. Jak byste tohle řešily? Máte někdo takovou nebo podobnou zkušenost? Fakt nevím, co s tím :nevim:

Třeba říct, že nechceš děti, protože se bojíš, že bys byla stejně mizerná matka jako ona.

Nejspíš to ořve, ale pokud budeš důsledná, tak by ji mohlo přestat bavit do toho tématu rýpat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13948
23.11.20 18:16
@Anonymní píše:
Já jsem si vědomá důvodů, proč tyhle věci nechci, mám úplně jinou představu o životě, chci věnovat čas jiným věcem, ale s tím jsem srovnaná a netrápí mě to. Nevím ale co s tou matkou, je to čím dál horší, je jak umíněný děcko, pořád si jen mele svou, že si ničím život a není s ní vůbec řeč, nepřipouští jiný názor nebo postoje než ty svoje.

A co zkusit na maminku, že by si měla pořídit třeba psa nebo kočku.. Nebo zahrádku.. a nebo, že by měla vycestovat..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1965
23.11.20 18:16
@Anonymní píše:
Já jsem si vědomá důvodů, proč tyhle věci nechci, mám úplně jinou představu o životě, chci věnovat čas jiným věcem, ale s tím jsem srovnaná a netrápí mě to. Nevím ale co s tou matkou, je to čím dál horší, je jak umíněný děcko, pořád si jen mele svou, že si ničím život a není s ní vůbec řeč, nepřipouští jiný názor nebo postoje než ty svoje.

Tak na ni jdi jednou víc "zostra, nemůže tě takhle pokazdy rozhodit. Jestli vnoučata chce nebo nechce, není tvůj problém, to ona ho má a sama se s tím musí popasovat. Není ochotná ti naslouchat, respektovat, tak ať si jede dál svoji lajnu, ale ať z toho vynechá tebe. A proto, jsi dost stará na to, aby jsi ji donekonečna vysvětlovala svoje důvody nebo se obhajovala, jsi dospělá ženská, tohle nemáš zapotřebí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1965
23.11.20 18:17
@aquarian píše:
Třeba říct, že nechceš děti, protože se bojíš, že bys byla stejně mizerná matka jako ona.Nejspíš to ořve, ale pokud budeš důsledná, tak by ji mohlo přestat bavit do toho tématu rýpat.
:palec:
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23.11.20 18:20

Obávám se, že jediná šance je matce jasně a polopaticky vysvětlit svá stanoviska, proč to tak chceš, ale zároveň jí jasně dát na vědomí, že pokud to nebude respektovat, nebudete spolu v kontaktu. Nemáš zapotřebí nechat se urážet, že nejsi žena a podobně, a to ani od vlastní matky. Ona bude chvíli nafučená a uražená, ale pokud je normální, bude mít radši bezdětnou dceru, než nikoho. Sice to asi nepochopí, ale u tebe bude asi dost úspěch, když to bude alespoň respektovat

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Lalelale
23.11.20 18:21
@Anonymní píše:
Ahoj,
poslední dobou už to nemůžu vydržet se svojí matkou. Odjakživa mě spíš ponižovala a shazovala, než že bych od ní slyšela nějaký slova podpory nebo nedej bože pochvalu, nikdy nebylo nic dobře, všechno byl problém a katastrofa, ale zvykla jsem si, že je permanentně jen negativní, na tenhle způsob komunikace a neřešila to.
Problém je teď ten, že je mi 32, s přítelem jsem 10 let, nechci se vdávat ani mít děti, ale matka se s tím nemůže vyrovnat. Pořád mi jen říká, že jsem zbytečná, že nejsem ženská, co chci celý život dělat, předhazuje mi děti svých známých, že tenhle má děti a tahle se vdala.. Snaží se mě neustále přesvědčit o tom, že jediná správná životní cesta je svatba a dítě, a nenechá si prostě vysvětlit, že já můžu být šťastná jen jako svobodná a bezdětná, že přesně tyhle věci, který ona po mně chce, by mě udělaly nešťastnou. Zkoušela jsem jí to vysvětlit různými způsoby, ale prostě ne. Říkala jsem ji, že respektuju její názor, ale že chci být v životě šťastná, což pro mě znamená žít vlastní život, nechci tak velkou část života obětovat dětem. Že není schopná to pochopit, dobře, každý máme nějakou vlastní představu o štěstí, já vlastně taky nechápu její životní postoje, ale respektuju to, a ani by mě nenapadlo někoho přesvědčovat o opaku. Ale už nemůžu snést to, že matka to nedokáže respektovat ani natolik, aby vydržela nechat si svoje názory pro sebe. Vidím ji jen několik málo hodin za měsíc, čemuž se bohužel nemůžu úplně vyhnout, ale jsem po setkání s ní jak přejetá parním válcem, totálně unavená, vyčerpaná a několik dní se z toho psychicky dostávám. Jak byste tohle řešily? Máte někdo takovou nebo podobnou zkušenost? Fakt nevím, co s tím :nevim:

Možná bych se zeptala sama sebe, proč někomu takovému vůbec něco vysvětlovat a popravdě, stýkat se. Pokud se musíte vídat, protože například bydlíte poblíž a zkrátka se potkáte, byla bych tvrdá a klidně jí řekla, že jí do zmíněného nic není. Vsadím boty, že kdybys zkusila říct trefnou přípomínku, co tu někdo radil, že nechceš děti abys nebyla stejně mizernou matkou, tak ze sebe udělá chudáka a ztropí ti hysterickou scénu, jak ti všechno dala a ty takhle, takže jakýmkoliv debatám bych se vyhýbala.

  • Citovat
  • Nahlásit
29
23.11.20 18:21

Jo to chápu, moje máma je podobnej typ. Pořád všem vnucuje vlastní pravdu a nedokáže pochopit, že nejsme všichni stejný. Jediná možnost se snažit o tom vůbec nebavit a když už začne sama, tak jí absolutně ignoruj. Vůbec nereaguj a neodpovídej. Snad jí to prostě přestane bavit, když nebude mít reakci. Ale jestli to ani tak nepomůže a tebe to bude psychicky deptat (což naprosto chápu), tak jedině s ní prostě omezit kontakt.
Tyhle lidi se nezmění a neexistuje žádná možnost jak jim to vysvětlit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
511
23.11.20 18:22

Jasně, ona šla jinou cestou než ty, tu zkušenost má a snaží se ti ji předat. Je to vcelku pochopitelné. Pokud se s ní vídáš málo, tak to prostě vydrž. Časem o tom přestane mluvit, protože už budeš na tohle téma stejně stará. Odříznout jí mi přijde tedy drsné. Pořád je to mamka. Nechce třeba psa? Aby se soustředila na jiný objekt. Nebo jí řekni, že ti to lékaři nedoporučili a něco si vymysli.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16129
23.11.20 18:28

Nenech se tím semlít…prostě jí řekni, že si její názor už slyšela, ty máš jiný a nic na něm měnit nebudeš…ona dítě chtěla, tak ho měla, ty ho nechceš…a nenech se nervovat něčím, co nechceš…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4209
23.11.20 18:32

Je to trochu z jiného soudku, ale moje máma zase řeší, kolik jím. Máme pravidelně každý rok týdenní společnou dovolenou. Letos poprvé, ve třiceti letech, jsem jí hned první den řekla: Mami, pojďme se domluvit, že mi nebudeš hlídat co, kdy a kolik jím, není mi to příjemný, vážně odjedu, pokud si to neodpustíš. Celý týden byl klid. A co víc, od té doby mi nechává moji volbu ohledně jídla všechny návštěvy. Prostě pochopila, že jsem dospělá a nemá mě hlídat. Asertivita. Ohledně dětí je to ošemetnější téma, protože stárnoucím ženám se často zasteskne po dalším děťátku v rodině. Její lítost bych neodsuzovala, ale mluvit ti do toho nemůže. Tak jí to dej jasně najevo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat