Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Řešila bych s odborníky proč mimino ještě v 1,5 roce trpí na koliky.
Jinak synovi/ otci dopřála prostor na vyspání.
Jinak paní na úklid, atd…ať té mamince nehrábne úplně.
A manželovi tedy kvalitní rozkládací gauč.
Máme 3. dítě s odstupem 10 a 12,5 roku. Také 3+1 v paneláku. Nejmladší spala s námi do 2,5 roku v ložnici, dokud se vešla do postýlky. Když v noci brečela, chodila jsem s ní do obýváku, který je nejdál od ložnice a dětského pokoje, aby se právě ostatní vyspali. Ale ona byla z těch našich dětí nejklidnější, nás vyškolila hned prvorozená ![]()
Ale určitě bych malinkou holčičku necpala puberťákovi do pokoje. My jsme pak pořídili pořádnou postel do obýváku a tam jsme spali. Syn na tom vydělal nejvíc - měl svůj samostatný pokoj a nejmladší dcera byla s velkou ségrou v pokojíčku. To trvalo jen pár let než se nejstarší odstěhovala ke svému příteli. Jako bylo to náročné 5 lidí ve 3+1, navíc do toho přišel Covid a manželův HO, nejmladší v té době v první třídě na online výuce, docela očistec. Ale ustáli jsme to ![]()
Příspěvek upraven 13.07.22 v 13:22
@Anonymní píše:
@kocourGarfield
Je jí půl roku teprve a trpí na to od narození.
Nemuze mít alergii? Blokády, atd…?
Já bych hledala cestu, jak nechat toho školáka vyspat. Je jasný, že tohle je cesta do pekel. Ale taky bych ho nedala dohromady s miminem. To i při optickém dělení nemůže fungovat. Rozdílné pohlaví a věkový rozdíl.
Příspěvek upraven 13.07.22 v 13:41
Zakousnout se a vydržet. Protože tohle nebude navždy. Přijdou jiné výzvy. Myslet si, že se ti narodí bezúdržbový jedinec, je naprosto scestné. Vychovat dítě je vyčerpávající činnost, ale měli by se zaměřit na to hezké, co to přináší. O péči se vystřídat s mužem, neházet povinnosti s miminem na kluka. Spíš mu umožnit, aby sám mohl někam vypadnout a nabrat síly. Může na nákup nebo se naučit uvařit jednoduché jídlo. Ne galeje. Spíš pro radost, že je užitečný.
@Anonymní píše:
@kocourGarfield
Je jí půl roku teprve a trpí na to od narození.
Mělo by se to už zlepšit, jak poleze a začne chodit.
Rodiče by se měli pubertakovi omluvit to si matka vážně myslela že mu do pokoje nacpou dvouměsíční mimino a ono mu tam bude v noci řvát hlady ona napochoduje, tím ho vzdudí, vytáhne kozu nakojí přebalí uspí a odejde?? chudák kluk ![]()
@ka2ka píše:
Rodiče by se měli pubertakovi omluvit to si matka vážně myslela že mu do pokoje nacpou dvouměsíční mimino a ono mu tam bude v noci řvát hlady ona napochoduje, tím ho vzdudí, vytáhne kozu nakojí přebalí uspí a odejde?? chudák kluk
Ne, nechtěli mu ji tam nacpat ve dvou měsících, ale mysleli, jak ji budou mít u sebe v ložnici, jeho taky měli když se narodil, protože byli ještě nějakou dobu u rodičů a šlo to prý úplně v pohodě. Popisovala to tak, že kluk zakňoural, s manželem to ani nehlo, ona nakojila, spali dál. S dcerkou to tak ale není, tam je běžné několikahodinové řvaní a je problém uspat, což vzbudí přes zeď syna…no budu do ní hučet, jen ať je kluk na ty prázdniny pryč, že to tak je pro všechny lepší, ať mu hlavně dá pokoj a nic mu nevyčítá. Oni budou mít víc prostoru doma. A snad se ta situace za léto zlepší. Hlavně jí musí přestat z těch hormonů hrabat, že ten kluk má být z miminka posazený na zadek stejně jako ona a zabrat všemi silami pro udržení chodu rodiny
. No uvidíme, jaká budu za pár měsíců já, že jo.
A nemuze si matka prizpusobit obyvak pro sebe a malou a nechat ty dva normalne spat? Teda nevim, jak maji řešený byt..
Jinak chapu vsechny, ale pubertakovy bych starosti s malou vubec necpala, on to dite nechtel..je to kluk a navic v puberte..a i uvazovani o spolecnem pokoji je uplne zcestne. Nebudou se casove vubec shodovat se spankem atd.
Nedavno jsem s dcerou 10 hlidala sxnovce a zjistily jsme, ze uz by to pro nas nic nebylo. Maly skvely, ale jak zacal plakat, tak to byl fakt rev na entou, hodne intenzivni, ze i dcera uz si zacpavala usi a byla z toho nanervy, ackoli je s malym jinak rada. Kdyby to mela doma nastalo, vim, ze by byl mega problem. A to myslim i pozdejsi obdobi, kdy pak dite všude leze a dozaduje se pozornosti.
Chudák kluk. Snad se odstěhuje dřív než mu do pokoje šoupnou malý dítě
Ale zase dobrá antikoncepce pro něj, snad.
Klukovi bych dopřála klidně prazdniny(kdekoliv, kde bude rad a bude mít klid). A hledat, proč mimino nespí. To je problém a když se vyřeší, vše se zlepší - ideálně do konce prázdnin. Hlavně synovi musí vyjádřit podporu. Fakt 15lety kluk má co dělat sam se sebou. A spánek potřebuje.
Já mam děti 25, 17 a skoro 3… tak vím, o čem mluvím. Vždy se jsme se snažili věnovat těm starším. I když samozřejmě pomáhali.
Asi bych zkusila i preorganizovat byt, holt manžel by spal v kuchyni (koupit kvalitní rozkládací lavici… A nebo holt vyřešit bydlení.
@kocourGarfield píše: Řešila bych s odborníky proč mimino ještě v 1,5 roce trpí na koliky.
Jinak synovi/ otci dopřála prostor na vyspání.
Jinak paní na úklid, atd…ať té mamince nehrábne úplně.
A manželovi tedy kvalitní rozkládací gauč.
Dceři je 1/2roku ne 1,5
@Tuhy_LU nepotřebujou přeorganizovávat kuchyni mají ložnici, děcák a obývák místností dost, vůbec nemuseli vymýšlet takovou blbost jako že mimino strčí do k pubertákovi, stačí předělat obývák
@marcellia píše:
A nemuze si matka prizpusobit obyvak pro sebe a malou a nechat ty dva normalne spat? Teda nevim, jak maji řešený byt..
Jinak chapu vsechny, ale pubertakovy bych starosti s malou vubec necpala, on to dite nechtel..je to kluk a navic v puberte..a i uvazovani o spolecnem pokoji je uplne zcestne. Nebudou se casove vubec shodovat se spankem atd.
Nedavno jsem s dcerou 10 hlidala sxnovce a zjistily jsme, ze uz by to pro nas nic nebylo. Maly skvely, ale jak zacal plakat, tak to byl fakt rev na entou, hodne intenzivni, ze i dcera uz si zacpavala usi a byla z toho nanervy, ackoli je s malym jinak rada. Kdyby to mela doma nastalo, vim, ze by byl mega problem. A to myslim i pozdejsi obdobi, kdy pak dite všude leze a dozaduje se pozornosti.
No, právě že oni před časem hrozně moderně propojili obývák s kuchyní, je tam jen pro optické oddělení sádrošová přepážka přes kousek místnosti, takže ještě kdo spí v obýváku, je vyrušen kýmkoli, kdo vstává a jde si něco dělat do kuchyně, vyzdili jádro a propojili koupelnu se záchodem… teď jsou všichni vyšťavení a na nervy, takže na nějaké předělání bytu asi moc nemyslí. Teď jak o tom přemýšlím, vzpomněla jsem si, že na základce jsem měla ve třídě holčičku, která ve škole usínala a maminka tam chodila, že mají doma miminko, že ji mají omluvit, měla pak dovolenou spát s hlavou na lavici při výchovách. Přišlo mi to tenkrát hrozné, já byla jedináček, tak jsem miminko pochopila jako něco příšerného
. Asi mi z toho vychází, že to zázemní až tak dobře připravené jak měli dojem neměli a měli se nad tím zamyslet víc, než si pořídili dítě s tak velkým odstupem…ale jim to přišlo jako luxus, když s prvním dítětem začínali v jednom pokoji.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ahoj, zajímaly by mě názory, možná rady, jestli nějaká vůbec je. Nejde o mě, já teprve čekám první dítě protože to dřív nešlo, ale o kamarádku.
První dítě měla brzy, už v 21. No a teď je jim 35, a narodilo se jim druhé. Jako mladí byli rádi, že nějak zvládli jedno, uživit se a postavit na vlastní nohy, pak že pár let byl „klid“, postavili se na nohy i finančně, docela cestovali, a následně v 34 zatoužili ještě po jednom dítěti. Jako proč ne že jo, věk na to oba měli ještě v pohodě, zázemí taky, s prvním klukem už žádná práce. Je to moc fajn kluk, bezproblémový, ani puberta s ním nijak extra nemává, zodpovědný, introvertní studijní typ, má školu (víceleté gymnázium) a sportovní kroužek, kde má kámoše, a nic jiného ho moc nezajímá. Rodiče si libovali jak takové dítě je za odměnu, že vůbec neznají různé pubertální problémy, co řeší jiní s jeho vrstevníky. Do narození mimča fungovali jako rodina v naprostém klidu, žádné scény se u nich pokud vím nikdy nekonaly, nebyl důvod.
Ale od té doby to je naprostý horor, dceři je teď půl roku a mi přijde že jsou totálně nešťastní všichni. Bydlí v panelákovém 3+1, finančně na tom špatně nejsou ale nic většího nepřichází v úvahu, určitě ne teď. Měli to vymyšlené tak, že miminko bude s nimi v ložnici dokud nebude schopné spát samo, pak půjde k bráchovi do dětského pokoje. Jako dětský pokoj vyčlenili ten větší, myšlený jako ložnice, aby šel nějak aspoň opticky rozdělit, když jsou děti tolik od sebe. Tak tohle uspořádání zkrachovalo velice rychle, protože miminko je uplakané, v noci má koliky a řve opravdu hodně, táta nebyl schopen fungovat v práci, což je u něho i dost nebezpečné, protože tráví hodně času za volantem. Odstěhoval se tedy do obýváku na gauč a spí se špunty do uší. Stěžuje si, že dlouhodobě to nejde, na gauči se plnohodnotně nevyspí a ze špuntů ho bolí uši. Kamarádka brečí a je na nervy, že tohle s prvním tenkrát vůbec nezažila a neuměla si představit. Co je ale největší problém, nezvládá to starší syn. Ten byt není velký a v paneláku jsou zdi papírové, řev malé ho budí i v jeho pokoji, který s ložnicí sousedí, říká, že je to jako kdyby mu řvala za hlavou, že ani špunty do uší proti zvuku dětského pláče moc nepomáhají. Zhoršil se ve škole, chodí nevyspaný, začal vynechávat tréninky, že je unavený, chodí jak mátoha, neustále otrávený a nervózní, protivný. Říká rodičům, že tohle nezvládá, na prázdniny bude hodně pryč, u babiček (jsou v jiném městě), sportovním soustředění a tak, prostě chce být mimo domov co nejvíc. Kamarádka asi i proto že je sama vyčerpaná a na nervy na něj hrozně vyjíždí, že už je velký, že by jí měl podpořit a se sestrou pomoct, že by se jako rodina měli semknout a snažit se to období překonat všichni společně, ráda by ho zapojila do nošení malé aspoň večer, aby zastal víc domácích prací které ona teď moc nezvládá, vyčítá mu, že sestru nemiluje a že na něj puberta musela přijít zrovna teď. Snahu o prázdninách tam pokud možno nebýt mu má za zlé už úplně, hádají se, už po sobě i řvou, on tříská dveřmi a zavírá se v pokoji se sluchátky na uších. Jako atmosféra šílená. Mě je tak nějak líto všech, i staršího syna, přijde mi, že na jeho věk po něm chtějí moc a kluk v tomhle věku nemá povinnost zvládat nespaní s miminem a k tomu svůj běžný režim. Ale řešení nevím jaké by mělo být. Podle mě to vůbec není o tom, že by nebyl ochoten máme pomáhat a neměl ségru rád, ani to není žádná drzost z puberty, ale prostě tuhle situaci nezvládá a řešit neumí. Všichni svorně se děsí září, až se bude muset nastálo vrátit a chodit zas do školy.
Zažil jste někdo takovou situaci a jak jste to doma zvládli? Nebo myslíte, že za prázdniny se spánek malé zlepší jak bude trochu starší, nervy všech se uklidní, a bude to zas dobré?