Místy výčitky svědomí - lesbická rodina bez otce

Anonymní
2.12.19 16:49

Místy výčitky svědomí - rodina bez otce

Potřebuji se asi jen vypsat a zajímá mne nezaujatý pohled na věc. Jsme jedna z tech nestandardnich rodin, kdy nase deti nemaji tatinka, ale „dve mamy“. Pisu to v uvozovkach, protoze ackoli žiju v lesbickém partnerství, máma je dle mého názoru jen jedna. Ta druhá máma je druhý milující rodič.
Abych nás s partenrkou tak nějak stručně představila, obě jsme snad normální, vzdělané, každá máme dobrou práci (já momentálně na mateřské), slušné vychování, nejsme nijak extravagantní. Partnerku miluji, velmi si ji vážím, řekla bych, že máme velmi dobrý vztah, nehádáme se, komunikujeme, sdílíme podobné hodnoty. Máme harmonický domov a dobré emoční i materiální zázemí.
Po rozmýšlení a úvahách jsme se rozhodly mít dítě. mne už bylo 30, když jsme se poznaly, partnerce o 10 více. Ani jedna z nás žádně dítě ještě neměla. Já jsem do té doby hodně studovala a cestovala, partnerka říkala, že neměla štěstí na to poznat partnerku, se kterou by do toho šla.
Já osobně jsem o dítěti hodně přemýšlela. Hlavně v tom smyslu, jestli mu to „můžu udělat“ přivést ho do této nestandardní situace. Chodila jsem i k psychologovi. Měla jsem tři možnosti - opustit partnerku a najít si muže čistě za účelem založení rodiny (což jsem se obávala, že by byl předem prohraný boj, provázený frustrací a nebyla jsem si jistá, jaký příklad bychom jako rodiče dávali naším dětem), pak jsem měla možnost zustat s partnerkou a zkusit založit rodinu s ní, ale připravit tím dítě o otce anebo třetí možnost zůstat bez dětí - to pro mne bylo ze všeho úplně nejhorší. No, každý v životě čerpá také ze svých osobních zkušeností a možná, že kdybych měla harmonické dětství s milující mámou a tatou, treba bych se rozmyslela jinak. Bohuzel ale moji rodice byli dva lide, kterí se nesnaseli, stale se hadali, napadali se a az jejich rozvod po dlouhych 13 letech byl pro mne vysvobození. Nesnášela jsem tuto rodinnou atmosferu a zarekla se uz jako dite, ze tohle svým detem nikdy neudelam, ze me nebudou videt řvát, házet předměty po jejich otci anebo zoufale brečet… tím se nijak nehájím, jen vysvětluji své myslenkové pochody. nechtěla jsem udělat stejnou chybu a žít s někým jen proto, že bychom spolu měli dítě - (muj tatka si vzal mamku, protoze po měsíci známosti spolu otehotněli, kam vsak moje pamet sahá, nikdy se nemeli radi). no nic, shrnula jsem si argumenty proc zusatat s partnerkou a pořídit si dítě spolu - vzájemná láska, domácí klid a pohoda. taky jsem si ríkala, že když budu v pohodě já, tak to bude fajn i pro díte, kdyz budu frustrovana, ve stresu, bude to mít na dítě negativní vliv.
nasli jsem si dárce, mimochodem je to velmi milý, slusny clovek, hodne cestuje, pracuje v zahranici, jedno dite uz má, nemá na nej cas a ani o rodinu moc zájem nemá, na druhou stranu nemel problém nám pomoci. Podarilo se to rychle. Dcera má dnes dva roky. S jejím bio otcem jsme v kontaktu na urovní obcasnych mailu, fotek, informujeme ho, jak se ji dari. on je za info vzdy rád, asi 4× dceru (na sve vlastni prani videl), vzdy ji prinesl darecek a vypadal celkem na mekko, nicmene vubec nevim, co se mu honi hlavou a zda a jak (ne)chce v jejim zivote vystupovat nadale. a tady je to, co mě sžírá. ackoli mame vse to, o cem jsem psala, jako lasku a blabla, nekdy na mne padnou vycitky, ze jsem dcerusku privedla do tatkto nestandardni rodiny. trapi mne vice veci, ze bude ve tride asi jedina - bydlime na malem meste, ze bude mit kvuli nam cele detstvi nalepku, ale nejvice mne trapi obava, ze ji bude trapit (ackoliv ma veskerou nasi lasku), ze neznu sveho tatu anebo i kdyz ho treba bude okrajove znat, ze s nim nebude mit ten klasicky vztah, ze s nami nebude nikdy zit, ze spolu nepujdou na zapas, na oslavu a tak… vim, clovek si rekne, ze jsem si to mela uvedomit drive. mohu jen rici, ze jako bezdetná žena jsem uvazovala uplne jinak než ted, když uz máme dceru. ted si dokonce nekdy ve skrytu duse rikam, ze jsem si treba mela najit nejakeho muze, ktery je pracovne podstatnou cast casu mimo domov a ze bych proste byla hlavne jen ta máma a toho muže respektovala jako otce mých deti a proste bych si zvykla a ze pro deti by to bylo treba lepsi… jenze pak si vzpomenu na svou partnerku a je mi to strsne blby vuci ni mit vubec takove myslenky… máme jeste druhé miminko na ceste. otec je stejny jako u prvni dcery. a asi i tim tehotenstvim a vsim si nekdy rikam, jak to jednou budou ty deti brat. ze bych byla rada, kdybychom mely aspon nejaky vztah s jejich bio otcem, at deti ho znaji… tady je trosku problem moje partnerka, rekla, ze to je ve finale ne mne, ze ona to rozhodovat nemuze, ale ze si mylsi, ze to muze mit na deti ve finale mnohem negativnejsi vliv nez positivni, ze proste treba ony ho budou chtit vidat casteji nez on a pak se budou citit jeste hur, odstrceny. ja si myslim, ze tim, ze zijou deti s nami a jsme spolu porad, ze jako tu hlavni rodinu budou vnimat nas, ale nechci jim upirat to, aby stravili i nejaky cas s otcem, kdyby on o to stal… jenze to ja prave vubec nevim, jak on to ma. primarni domluva bylo jen darcovstvi, pak ale chtel info o tehotenstvi atd, pak mel zajem malou videt, kdyz se narodila a rikal, ze ji vzdy rad uvidi, kdyz bude v čr a bude mit cas. tak mam z nej pocit, ze by se obcasnemu kontaktu nebranil.
nekdy na mne proste jen padne splin, kdyz se podivam dcerusce do ocicek a vybavim si, ze se mne nekdy treba smutne zepta, proc ona nema tatinka…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
30972
2.12.19 17:10

Tak poridila sis takto uz dve deti, tak nevim co ted vlastne resis. Deti uz tady jsou, tak co s tim nez se s tim nejak popasovat:nevim: Ted si rikat coby kdyby nema zadny vyznam. Detem jednou urcite reknes kdo je jejich otec a treba si k sobe nejak najdou cestu a vztah ve smyslu “milovany tata” to asi nebude nikdy, kdyz s nim nevyrustaly, i kdyby chodil obcas na navstevy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5758
2.12.19 17:18

Nepsala jsi to náhodou už dřív? Podobnou story jsem tu už četla, ale to ještě nebylo druhé dítě na cestě.. Každopádně děti mají právo znát svého otce, pokud on jeví aspoň trochu zájem, kontaktu bych nebránila.. Na druhou stranu chápu i tvou partnerku, je trochu odstrecena na druhou kolej, ale co nadělá, musí přizpůsobit, děti nejsou její..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
799
2.12.19 17:31

Ty deti maji rodinu, maji dva rodice, milujete je, jak jen dokazete, jen jsou ty rodice stejneho pohlavi. Nic si nevycitej! Je to lepsi reseni, nez byt s jejich otcem jen proto, aby jste byli klasicka rodina, ale bez lasky. Treba casem vubec nebudou jedini ve vesnici.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16925
2.12.19 17:33
@solip píše:
Ty deti maji rodinu, maji dva rodice, milujete je, jak jen dokazete, jen jsou ty rodice stejneho pohlavi. Nic si nevycitej! Je to lepsi reseni, nez byt s jejich otcem jen proto, aby jste byli klasicka rodina, ale bez lasky. Treba casem vubec nebudou jedini ve vesnici.

ten druhej rodič, kromě matky, je prosím kdo? respektive koho máš na mysli? :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
799
2.12.19 18:11

@pohledzdruhestrany partnerku zakladatelky - zenu, ktera dite vychovava, dava mu lasku a zivi ho. A miluje jeho matku, coz je vic, nez dela spousta otcu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16925
2.12.19 18:22
@solip píše:
@pohledzdruhestrany partnerku zakladatelky - zenu, ktera dite vychovava, dava mu lasku a zivi ho. A miluje jeho matku, coz je vic, nez dela spousta otcu.

no, ale rodič to není, z hlediska dítěte pomocná vychovatelka :nevim:

otec nemusí biomatku milovat, důležitý je, aby miloval to dítě, vždycky mu dá víc než matka č. 2, a v daném případě není vyloučené, že otec chce dítěti tu lásku dát

Příspěvek upraven 02.12.19 v 18:24

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16925
2.12.19 18:24

.

Příspěvek upraven 02.12.19 v 18:25

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16925
2.12.19 18:25

[

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
129
2.12.19 20:32

Myslím, že je fajn, že si nedostavila bio otce, děti by ho stejně jednou chtěli znát. Tvoje situace je složitá, ale stavíš se k tomu zodpovědně. Asi tvoje partnerka trochu žárlí, to je pochopitelné. Vaše situace je prostě složitější. Moc se trápíš budoucností.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.12.19 20:49

Můj syn otce má, ale odešel od nás krátce po jeho narození a nevytvořil si k němu proto žádný vztah. Vaše děti jsou na tom z tohoto pohledu lépe, mají milující rodinu :hug: Budou to mít těžší, ale lepší než vztah rodičů, kde padají facky apod.

  • Citovat
  • Nahlásit
2261
2.12.19 20:49

Děti potřebují hlavně milující rodinu, a tu zřejmě mají, ostatní hoď za hlavu. Pokud si je budou chtít třeba spolužáci nějak vychutnat, vždycky si něco najdou, a určitě je lepší mít 2 maminky, než třeba co rok to jiného „tatínka“ - a že takových dětí je teď fakt mraky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.12.19 21:08

Když bude chtít dcera poznat svého otce, tak s tím stejně nic nenaděláš a budeš muset s pravdou ven. Nebudeš přece riskovat, že se její hněv (pokud se bude cítit ošizená) obrátí proti tobě. Jako větší problém vidím, že by případný zvýšený zájem ze strany bio otce mohl „problém s tatínkem“ otevřít zbytečně brzy. Máte sice dohodu, ale ta stejně stojí a padá jen s vaší vůlí ji respektovat. Na tvém místě bych si nedělal „předčasné starosti“ - to stejně ničemu nepomůže. Nakonec se to nakonec vyvinout úplně jinak, než jak ty předpokládáš (tvoje zkušenost je omezená a neodráží plně realitu). Ale taky bych nijak nepodněcoval zájem bio otce. Jak člověk stárne, mění se mu priority a někdy bohužel i postoje. Tak aby se v něm náhodou nerozdmýchaly otcovské pudy. Dceři vysvětlíš, že jste ji dali dar života - co s ním udělá, to už není ve vaší moci. / Možná byste si mohli najít jako přátele jiný lesbický pár s dětmi, aby vaše děti viděly, že nejste jediní na světě - jen je vás o dost méně než těch „tradičních“.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
2.12.19 21:13

No, já si myslím, že otec dětem bude chybět, že tvoje partnerka jim nemůže dát to, co otec, i když je bude mít ráda. Já na lesbickém rodičovství vidím problém pro dítě v tom, že neuvidí, jak se má chovat muž, a jak žena. Bez urážky. Bude v tom mít zmatek, kde a jakou roli má zaujmout. Podobné je to v rodině, kde není žádný mužský vzor, to pak mají chlapci problém v tom, jak vlastně v dospělosti tu roli uchopit. U vás to bude o to zmatenější, že jste dvě ženy.
Já bych na vašem místě kontakt otce s dětmi umožnila a nechala ho fungovat jako tátu po rozvodu, což ale podle mě tvoje parnerka nedá…

  • Citovat
  • Nahlásit
4340
2.12.19 21:27

Alušáček
4275
dnes v 17:18
Nepsala jsi to náhodou už dřív? Podobnou story jsem tu už četla, ale to ještě nebylo druhé dítě na cestě.. Každopádně děti mají právo znát svého otce, pokud on jeví aspoň trochu zájem, kontaktu bych nebránila.. Na druhou stranu chápu i tvou partnerku, je trochu odstrecena na druhou kolej, ale co nadělá, musí přizpůsobit, děti nejsou její..

Ano, psala sem už dřív. Jak říkáš, bylo jen jedno dítě. A vůbec se jí nelíbily odpovědí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat