Mít či nemít dítě aneb radosti a rizika u starších prvorodiček

2
22.3.21 21:31

Mít či nemít dítě aneb radosti a rizika u starších prvorodiček

Ahoj, chci se zeptat na názory a zkušenosti žen, které si pořídily první dítě v pozdějším věku. Nikdy jsem děti nechtěla, ale bylo tu takové to „ještě si to můžu rozmyslet, možná že později…“ Teď se mi blíží čtyřicítka a tak to ještě chci důkladně zvážit - buď se rozhodnout do toho přece jen jít, nebo to „ne“ brát už opravdu za definitivní.
Zajímalo by mě, co Vám pořízení dítěte v tomto věku dalo a vzalo. Kamarádky si buďto pořídily dítě brzy po škole (a dneska už neřeší mimina, ale puberťáky :) ), nebo děti nemají, takže nemám ve svém okolí nikoho, kdo by měl s těhotenstvím a péčí o dítě v takovémto věku nějakou zkušenost, proto budu ráda za každý postřeh. Děkuju!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
176
22.3.21 21:36

No a chces dite? Je ti bez nej smutno? Citis se nenaplnena? Co partner?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6155
22.3.21 21:37

To je velmi individualni, nekdo je marnej uz ve 30, jinej v 45 total fresh.
Cim starsi matka, tim muze byt tehotenstvi rizikovejsi/vyssi sance na vrozene vyvojove vady apod.
Ale pravda je, ze cim mladsi rodice, tim statisticky vyssi sance deti dovest do dospelosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2004
22.3.21 21:51

První ve 32, druhé 33 a docela mě štve, že jsem neměla děti dřív, pro mě teda sakra náročný a nedokážu si představit to absolvovat ještě o pár let později. Když ono taky strašně záleží na dítěti, jenže to dopředu nikdy nevíte no. Třeba prvorozená dcera byla daleko náročnější než druhorozený syn. Trpěla na koliky a reflux, já jsem věděla, že to nebude procházka růžovým sadem, ale to, co nastalo, jsem fakt nečekala, i v pekle by bylo líp :-D No a v neposlední řadě jsem už i v tomto věku byla zvyklá na velkou svobodu, čemuž je samozřejmě konec. Teď si sice nedokážu představit je nemít (v létě budou mít 2 a 3) a kdybych je neměla, cítila bych pořád prázdnotu, ale zas kdybych jako svobodná viděla do budoucnosti, jak to bude náročný, tak nevím nevím, jestli bych do toho dobrovolně šla :-D měla byste mít dítě, jestli opravdu chcete a jste nešťastná a trpíte třeba pocitem prázdnoty jako jsem trpěla já a ne třeba z důvodu, že byste měla, protože už máte vyšší věk na děti a nejvyšší čas.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.3.21 22:00

Můj první syn velice náročný - nespavý, nechce jíst, porod byl příšerný, táhl se, kontrakce se zastavovaly… po porodu jsem nemohla vstát ani z postele. Bylo mi 27 a cítila jsem se stará, unavená, sotva jsem lezla. I dneska patří mezi náročnější dítě se spec. potřebami ohledně vývoje.
Druhý syn bezproblémové dítě, porod úplně v klidu za pár hodin.

Vůbec nevím, co poradit. Je to loterie. Ale zažít první případ v pozdějším věku.. no nevím, nevím. Zkus se nevyspat půl roku.

  • Citovat
  • Nahlásit
21657
22.3.21 22:00
@Romanka37 píše:
Ahoj, chci se zeptat na názory a zkušenosti žen, které si pořídily první dítě v pozdějším věku. Nikdy jsem děti nechtěla, ale bylo tu takové to „ještě si to můžu rozmyslet, možná že později…“ Teď se mi blíží čtyřicítka a tak to ještě chci důkladně zvážit - buď se rozhodnout do toho přece jen jít, nebo to „ne“ brát už opravdu za definitivní.
Zajímalo by mě, co Vám pořízení dítěte v tomto věku dalo a vzalo. Kamarádky si buďto pořídily dítě brzy po škole (a dneska už neřeší mimina, ale puberťáky :) ), nebo děti nemají, takže nemám ve svém okolí nikoho, kdo by měl s těhotenstvím a péčí o dítě v takovémto věku nějakou zkušenost, proto budu ráda za každý postřeh. Děkuju!
Řeším to stejné.
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4049
22.3.21 22:02

Mně je teď 36 a mám dvě děti 6 a 3 roky. Jsem z nich unavená, kor teď, když je mám obě doma. Ale víš, co? Ta únava fyzická a kolikrát i psychická mi za to stojí. Nikdy v životě nebudeš nikoho milovat víc, jak svoje děti. Vánoce, narozeniny s dětmi, to je úplně jiný level. Jestli tě to hlodá, tak mimčo chceš a jdi do toho. Litovat určitě nebudeš, spíš mozna toho, že jsi neměla dřív.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1723
22.3.21 22:04

Mam dite narozene v mych 40ti. Kdybych dokazala ovlivnit vsechny okolnosti (co bylo nemozne), urcite bych to neodkladala do takoveho veku. Ten uz prinasi riziko vyvojovych vad, potratu atd. Na druhou stranu, mam „odzito“. Prace hodne zajimava, cestovani (az moc nekdy :mrgreen:), ale i chlapi, mejdany, free zivot. Vsechno jsem si uzila dost a dost. Tedy nikdy me nenapadne, ze jsem o neco prisla nebo nestihla. Fyzicky to pro me je celkem zahul (hlavne proto, ze jsem spac a syn je extremni nespavec). Na druhou stranu mam tutove mnohem vic trpelvosti, nez bych mela nekdy ve 20-25. Je to narocny, ale nelituju. Jenze to, ze o dite fakt stojis, to bys citila. U tveho dotazu mi prijde, ze to je takovy jako „tak si hodim korunou“ =tak se poptam na emiminu. Kdybys po diteti touzila, nemusela byses ptat :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.3.21 22:17

@Romanka37 a jak dlouho chceš ještě přemýšlet?? Já mám tedy dítě poměrně pozdě, ale vymodlené, po ivf a po potratu, několik let jsem netoužila po ničem jiném.
Zvládly to jiné, zvládla bys to taky, je jen otázka, jestli vůbec dítě chceš, a co manžel?

  • Citovat
  • Nahlásit
5936
22.3.21 22:25

@Romanka37 Druhé dítě jsem si porodila ke 38 narozeninám, už je to 6let a je to jen láska, radost a štěstí.. Nemám žádné negativu které bych sem mohla napsat, podle mě je normální porodit děti mezi 20-40rokem. Příroda to tak zařídila, zbytečně bych se v tom nepitvala a nehledala pro a proti. Dítě je závazek a starost ať se narodí v jakémkoli věku, buď ho chceš nebo ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32
22.3.21 22:30

Zdravim, jak psali ostatni, tohle je tak hodne individualni, ze se tezko radi, protoze tisic lidi, tisic chuti.Ale pro srovnani muj pribeh-ja jsem nikdy po detech netouzila, mela jsem svuj svet, prace co me bavila, narocny konicek, nemela jsem potrebu zakladat rodinu, zpetne si myslim ze jsem tak nejak podvedome vedela, ze nechci zakladat rodinu s partnerem se kterym jsem byla.Po rozchodu jsem byla docela dlouho sama a ani jsem nikoho nehledala, jsem dost samorost.No,a jak se rika, kdyz to nehledas, tak to prijde. Potkala jsem sveho „pana Bozskeho“.Najednou ta touha nejak prisla, ale prvni syn se narodil az v mych 32 letech. Tehotenstvi rizikove s pasovym oparem na obliceji, ale to nejhodnejsi miminko. Druhy syn ve 38 letech, nespechali jsme. Tehotenstvi v pohode ale syn od narozeni pekny rarasek.No,a jak se rika, ze odrikaneho nejvetsi krajic, tak zcela neplanovane a jako velike prekvapeni ted ve 41 letech jsme zavrsili nas „zlaty hattrick“tretim synem :D :srdce: Moje maminka dnes rika, ze kdyby ji tenkrat, kdyz mi bylo 25 a vsude jsem prohlasovala, ze ja a deti to teda neeee :mrgreen:,nekdo rekl, ze budu mit tri chlapaky, tak by ihned volala Chocholouskovi :lol: Tehotenstvi jsem mela narocnejsi ale deti me naplnuji a nemam pocit ze bych to nezvladala. A to zijeme v zahranici, takze zadne hlidaci babicky, vsechno pekne sami. Nejstarsi chodi do skoly, prostredni do skolky a nejmladsimu jsou ted 2 mesice…A ja jsem spokojena, nemam pocit ze jsem si nic neuzila, naopak, do tech 32 jsem toho stihla hodne a ted si uzivam s klukama :srdce:. Pri tretim a planovanem cisari jsem se nechala sterilizovat a prohlasila, ze uzaviram svuj „chovny program, neb mam splneno“ :lol: :lol: (vtip jo? ;) )

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2546
22.3.21 22:33

Ahoj, druhé dítě jsem porodila v 35 letech, teď je dceři 10 a uffff, je tu puberta a velmi náročná a já chodím z práce úplně vyšťavená, takže za mě dítě později už ne. Dceru zboznujeme, samozřejmě. Asi by byla v tomto věku bez dítěte nuda…práce, domácnost a pořád dokola, dítě ti to vše zpestří, ale někdy bych prostě za sebou jen zavřela dveře a chtěla mít chvíli klid…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1010
22.3.21 22:36

A já bych naopak řekla, že je lepší mít děti až starší, jdi do toho. :mrgreen: Samozřejmě jsem opačný případ, musím si ve všem nabít čumák sama, měla jsem děti velmi brzo, kloubíme všechno dohromady - studium, kariéru, bydlení, „nevybouřenost“, divoké děti, chceme mít všechno co nejlíp, moc trpělivosti tím pádem nemáme a je to…ehm…divoké. Už jsi toho zažila o mnohem víc, víš moc dobře, o co přijdeš a na čem ti třeba ani nemusí záležet…a dítě ti toho do života vnese tolik nového! Samozřejmě po důkladné poradě a partnerem, bych se toho tolik nebála. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2
22.3.21 22:43

Právě že nepociťuju žádnou prázdnotu nebo něco takového. Své dva synovce mám moc ráda, dovedla bych si představit starat se o vlastní dítě, ale není to moje životní touha. Spíš jde o to, že když ne teď, tak už opravdu nikdy a co když toho budu později litovat? (jak mi celé příbuzenstvo, v čele s matkou a sestrou, neustále opakuje :( ) Teď to ještě můžu zvážit, za pár let už tu volbu mít nebudu. Manžel je o osm let starší než já, má dceru z předchozího vztahu (už je velká), kdybych se rozhodla mít dítě, tak by prý nebyl proti a ještě jednou by do toho šel, ale brali jsme se s tím, že věděl, že po dětech netoužím. Obě mé kamarádky, které už mají dospívající děti, si nedokážou představit život bez nich, ale taky si nedovedou představit, že by teď „skákaly“ kolem malého miminka. Sestra naopak nechápe, že nad tím vůbec uvažuju a netrávím veškerý čas snahou o početí. :D S nikým dalším nemám možnost to probrat, proto za všechny reakce moc děkuju!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8078
22.3.21 22:56
@Romanka37 píše:
Právě že nepociťuju žádnou prázdnotu nebo něco takového. Své dva synovce mám moc ráda, dovedla bych si představit starat se o vlastní dítě, ale není to moje životní touha. Spíš jde o to, že když ne teď, tak už opravdu nikdy a co když toho budu později litovat? (jak mi celé příbuzenstvo, v čele s matkou a sestrou, neustále opakuje :( ) Teď to ještě můžu zvážit, za pár let už tu volbu mít nebudu. Manžel je o osm let starší než já, má dceru z předchozího vztahu (už je velká), kdybych se rozhodla mít dítě, tak by prý nebyl proti a ještě jednou by do toho šel, ale brali jsme se s tím, že věděl, že po dětech netoužím. Obě mé kamarádky, které už mají dospívající děti, si nedokážou představit život bez nich, ale taky si nedovedou představit, že by teď „skákaly“ kolem malého miminka. Sestra naopak nechápe, že nad tím vůbec uvažuju a netrávím veškerý čas snahou o početí. :D S nikým dalším nemám možnost to probrat, proto za všechny reakce moc děkuju!

a myslíš, že my tady jsme po dětech straaašně toužily už jako bezdětné a že je to naše životní touha? Jak chceš toužit po něčem, co vůbec neznáš a neumíš si přestavit (ono to ani nejde, totiž). Jestli váháš, tak ti možnost mít děti není proti srsti. Takoví ti dobrovolně bezdětní jsou většinou lidé, co je to ani nenapadne, že by něco měnili v životě.
Ale my tě tady stejně nemůžeme nijak přemlouvat, to si musí každý sám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat