Mít druhé dítě, protože je to tak správně?

Anonymní
13.8.15 12:17

Mít druhé dítě, protože je to tak správně?

Potřebuju se poradit…. Manžel i já máme přes 30, syn má 4,5 roku. První porod nebyl nic moc, měla jsem nějaké komplikace, a tak nějak jsme se shodli, že nám jedno dítě bude stačit. Asi před půl rokem jsme otevřeli téma „druhé dítě“, ale nakonec jsme to nerozhodli, protože jsme měli oba smíšené pocity. Manžel v té době přešel na vyšší post a v práci stále tráví průměrně 10 hodin denně. Já pracuji z domu, pracovala jsem prakticky bez přerušení – vynechala jsem jen cca 3 týdny po porodu. Bylo to dost náročné na nervy, ale asi jsem nemohla jinak. Žádná euforie se po porodu nedostavila, mateřské city se rozvíjely postupně a dost pomalu. Snažila jsem se všechno postíhat (dítě, práce, domácnost) a byla jsem často naštvaná, když nespal „podle plánu“ a já měla strach, že nestihnu dokončit zakázku :) Babičku máme o patro níž, ale moc se neangažuje, druhá babička je daleko. Syn je na mě od začátku dost fixovaný, ani teď si moc nechce hrát sám, byl mi vždycky v patách, což bylo někdy dost ubíjející. Snažila jsem se mu ale vždycky co nejvíce věnovat, povídat si s ním, prohlížet knížky a encyklopedie. Pohádku jsem mu pustila, až byl starší a jen když jsem musela dodělat práci. Taky jsem vždycky špatně snášela, když měl výbuchy vzteku nebo jinak zlobil, protože tyhle situace neumím řešit s klidem. Když jsem se pak vytočila a zařvala na něj nebo mu dokonce dala přes zadek, cítila jsem se pak strašně provinile, že jsem neschopná matka. S manželem jsme mívali pěkný vztah, když jsme byli jen dva. Nejsem ten typ, co je pro něj plození dětí a péče o ně náplní života. Vždycky jsem si říkala, že chlapa neodšoupnu na pátou kolej, ale i tak se náš vztah změnil (nemůže se nezměnit), ale je to spíš proto, že se dohadujeme o výchovných věcech a občas mi vyčte, že to s malým neumím. On se s ním vždycky uměl domluvit, to je fakt…ale jako táta je vzácnější a má větší respekt.
Nedávno manžel řekl, že by malému prospěl sourozenec, aby nebyl sám. Já si to také uvědomuju, ale nevím, jestli to zvládnu - psychicky. Je to pro mě docela dilema, chtěla jsem se poradit s psycholožkou, ale termíny jsou tak za měsíc :( Jsem od přírody spíše negativista, neumím se radovat z maličkostí. Mám strach z toho, že další dítě nebudu zvládat – nevyspání, zlobení, moje práce…. být psychicky v pohodě, abych nezačala štvát partnera a nezačal se dívat po jiných :) Jsem dost žárlivá, tak mám strach, jak dopadne moje tělo po druhém porodu - po tom prvním to dopadlo na jedničku, tak nevím, zda to znovu pokoušet…). Nejsem bezcitná a povrchní, ale mám pocit, že další dítě budeme mít jen proto, že je to tak správně (sama vím, že by malý měl mít bráchu nebo ségru, ale budou od sebe 5 let…). Nevím, co mám dělat. Nedokázala bych před okolím obhájit, že si s druhým dítětem nejsem jistá jen ze sobeckých důvodů. Vždycky jsem potřebovala mít všechno perfektní (stíhat dítě, práci, dobře vypadat, mít doma uklizeno, být pro manžela stále důležitá), a když to není, jsem naštvaná. Což je dost často, protože perfektní není skoro nic :)
Potřebovala jsem se vypovídat a potřebuju poradit…nebo spíš uklidnit. Zítra doberu prášky a už jsem začala brát listovku a tak trochu se i těším, když si představím, že zase ucítím pohyby a představuju si, jak by asi naše další dítě vypadalo :) Ale prostě mám strach, jak to zvládnu, když nejsem echt mateřský typ… Nevím, jak moc bude manžel stíhat se zapojit, takže to spíš beru tak, že skoro všechno bude na mně. Na druhou stranu se obávám, že za pár let bych stejně litovala, že mám jedináčka. Jsou to takové smíšené pocity. Snad mě někdo pochopí.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

3734
13.8.15 12:21

Zvolni a nebuď tak náročná na perfektnost…taky by to chtělo upravit pracovní dobu, dvě děti jsou přece jen náročnější než jedno.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
JayLee
13.8.15 12:24

Zustala bych u jednoho dítěte v tvem pripade a užívala bych si ho naplno ;)

  • Citovat
  • Upravit
7016
13.8.15 12:27

A proc nemuzes praci pozastavit a mit normalni materskou? To je jadny, ze kdyz pracujes, mas na hrbu celou domacnost, dite, tak se ti do druheho nechce.
Nebo pokud pravujes v oboru, kde vypadnout znamena uz se nikdy nevratit, tak si porid pani na uklid, pripadne chuvu, at muzes v klidu udelat, co potrebujes.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4245
13.8.15 12:35

Honí se mi v hlavě víceméně to stejné :nevim:
synovi je 4,5 a navíc o sourozenci pořád mluví a když jsme s nějakým miminem, tak se o něj pořád stará a hraje si s ním…
Je mi 33, takže bych se měla rozhodnout co nejdřív…
Z práce se mi nechce znovu na tři roky na mateřskou, manžel je z druhého také takový rozpačitý…

Neporadila jsem ti, ale třeba ti pomůže, že v tom nejsi sama :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
81671
13.8.15 12:35

Když nevěříš tomu, že to zvládneš, tak zůstaň jen u jednoho dítka.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11133
13.8.15 12:36

Tak asi ti nikdo neporadi to zasadni, jestli dite ano ci ne, protoze to musiv vedet/chtit hlavne ty. pocity jsou zasadni, pokud nejsi presvedcena, ze to chces, tak to nedelej.

ale pokud se to prehoupne k tomu, ze dite vazne chces, tak opravdu zpomal, bud si dej klasickou materskou „dovolenou“ (haha) nebo pokud te prace bavi a vydeles ji dost, tak pracuj, ale porid si chuvu a pani na uklid. pak si rozdel den na pracovni cast a detskou cast a v te se detem venuj.
k psycholozce si zajdi, ne ze bys potrebovala klinickou pomoc ;) ale spis si ujasnit veci, popovidat si v klidu s nekym nestrannym, komu muzes rict i to, co bys treba manzelovi nerekla.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
791
13.8.15 12:38

Mám to podobně. Mám syna, toho absolutně miluju. Mám práci z domova (podnikám), která mě naplňuje a teď se i pěkně rozjíždí. Syn je spáč, tak mám čas na domácnost i práci. S manželem nám to teď klape jako nikdy. Jsem naprosto šťastná, ale vím, že malej by měl mít sourozence. My oba s mužem je máme a nechci malýho o to připravit. Takže se od příštího roku začneme snažit. Ale už teď z toho mám vítr…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
13.8.15 12:39

Moc děkuju za reakce. Je to strašně fajn, když člověk může vybalit svůj problém a někdo má zájem poradit a dát svůj názor. Neumím si představit, že bych na 3 roky práci opustila, pak bych asi nebyla schopná se vrátit. Musela bych to utlumit na stíhatelné minimum, což by asi šlo domluvit. Zvolnila jsem i s prvním dítětem. Třeba na umytí oken bych si fakt někoho mohla sehnat, to mi pije krev. V „pracovní době“ to dělat nechci a jinak se mi syn stejně snaží asistovat :)

Taky si říkám, že to třeba nebude tak náročné v tom, že u spousty věcí už víme, jak na to :) Já bych asi taky na jednu stranu chtěla další dítě, protože – jak jsem psala – mám strach, že až bude školák, budu toho litovat. A ve 40 bych další nechtěla…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
13.8.15 12:44

Tvé pocity chápu, jsi rozumná, že nad tím přemýšlíš a nepouštíš se do toho bezhlavě… U mě to je naopak, mám 2 děti a až teď mi dochází, že vlastně asi taky nejsem až tak mateřský typ… Někdy je tak trochu lituju, že mají takovou matku a pochybuju nad tím, jestli jsem a budu dobrá máma. Ale přesto všechno je tak miluju a myslím, že jsou moje opravdové štěstí… Obdivuji, že dokážeš pořád pracovat, já mívám vždy výčitky, když děti odstavuji na druhou kolej. Nepořádek a takový ten „neřád“ neuspořádanost doma mě taky štve, ale se 2 dětma jsem se s tím musela smířit. Rozhoduj se srdcem, 2 děti=dvojnásobné radosti, ale i starosti. Hodně štěstí :kytka: Píšu anonym, nikdo o mých nemateřských pocitech neví a nechci to měnit :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
22314
13.8.15 12:44

Pokud se na to necítíš, druhé nepořizuj.
Ten věkový rozdíl je už dost veliký, aby si vyloženě hrály, ale špatné by to nebylo.
A za mě třeba platí to, že se dvěma dětmi stíhám víc, jak s jedním :D Samozřejmě krom doby, kdy byla druhá miminko.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26869
13.8.15 12:46

Já jsem jedináček a nevadí mi to…
S manželem jsme také plánovali jen jedno dítě a užít si ho naplno.

Teď je dceři 2,5 a manžel občas nakousne, že by chtěl ještě jedno… já se na to necítím a o druhém absolutně neuvažuji. Čistě ze sobeckých důvodů… těhotenství jsem neměla příjemné, 30kilo navíc, preeklampsie, 5 měsíců zvracení, přenášení, 3 dny vyvolávaný porod, nakonec císař, následně kýla, operace, taky už se těším do práce mezi lidi, vydělávat víc než 7300,– a zapojit se zase do běžného společenského života a být užitečná. Druhé dítě, a následně další tři roky opět doma, mi do plánu nezapadá :D

Je mi 30… řekla jsem manželovi, že TEĎ skutečně NE, necítím se na to, nechci.
Ale nezavrhuji to definitivně, uvidíme časem… nikdy neříkám nikdy. :nevim:

Na věkový rozdíl mezi sourozenci nehraju… když mezi nimi bude 6 let, nevidím v tom jediný problém. Nemusí všechno být u všech podle tabulek či standardů :roll:

Příspěvek upraven 13.08.15 v 12:47

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4996
13.8.15 12:46

Já jsem si také neuměla představit, jaké to s dalším miminkem bude, ale teď když už ho máme, tak rozhodně nelituju, už si neumím život bez naší malé představit. Starší dítě má konečně parťáka na hraní a okolí mě přestalo terorizovat otázkami typu Tak kdy budete mít druhý?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5021
13.8.15 12:47

No tak asi si musíš rozmyslet, co vlastně chceš, těžko budeš perfektní ve své práci, perfektní matka, která si s dítětem pořád povídá, hraje, mazlí, perfektní hospodyňka, perfektní milenka a manželka atd. Mít dítě samo o sobě znamená jít cestou kompromisů. Protože perfektní ve všem není nikdo. Nabízí se otázka, proč nemůžeš svoji práci na nějakou dobu pozastavit, já nevím, na rok, rok a půl, dva? Nebo si tedy to dítě nepořizovat a zvládat to tak, jak to zvládáš. Nebo zkrátka polev ze svých nároků na sebe i na druhé. Protože život je moc, moc krátký na to, aby ho člověk strávil jen v úzkosti, že není vše akorát. Ono je asi fakt podstatné radovat se z maličkostí.
Jinak co se správnosti týče, tak tím bych se netrápila, protože nikdy neuděláš vše tak, aby to bylo správné. To si myslím, že bys viděla s druhým dítětem, kolik by nastalo situací, kdy bys musela dělat setsakramentské ústupky a kompromisy.
Já jsem zvolila rodinu, děti máme 4. Já zase nejsem kariérní typ a jestli mám tepláky nebo nemám mě zase až tak netrápí. Taky záleží, jakého máš partnera. Jestli vyžaduje abys byla pořád akorát, nebo Tě má rád pro to, jaká jsi, ne pro to, jestli máš každý den už od rána make up a vytíráš doma v lodičkách, abys vypadala pořád sexy. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
847
13.8.15 12:47

Žiješ jen jednou. Práce je sice důležitá a fajn, ale manžel je mimo 10 hodin a povýšil, co kdybys ty trochu zvolnila? Přijde mi, že chceš moc mít všechno, a kdo chce všechno naráz většinou skončí tak, že nemá nic.
Měla jsem podobnou výchozí pozici jako ty včetně divokého prvního porodu, manžel maká jak mourovatej, do toho máme výdaje s nedodělaným barákem a neštastnou dceru, které chyběl sourozenec. Všechno jsem hodila za hlavu ( i mojí práci, kde jsem naštvala hodně lidí svým těhotenstvím ).
Máme prtě a je to ta nejlepší věc po devíti letech, kterou jsme mohli udělat. ( Myslím poprvní dceři :srdce: ). Čert vem práci, barák, starosti…tenhle věk už se ti nevrátí a že zvolníš na dva tři roky je v poměru s délkou života prdlačka. Jděte do prcka, když o něm všichni uvažujete. Také jsem měla obavy a byla téměř rozhodnutá pro jedno dítě a jsem moc ráda, že jsme do toho šli.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama