móóc smutná po zamlklém těhu a kyretáži děložní dutiny

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
barunkaaa
Povídálka 14 příspěvků 04.12.08 11:05
móóc smutná po zamlklém těhu a kyretáži děložní dutiny

:( :( :( Vrátila jsem se z nemocnice jsem po zákroku tedy po kyretáži děložní dutiny. Měla jsem zamlklé těhotenství. Ve 20tém týdnu zjistili že plodu nebije srdíčko a v nemocnici pak že je i moc malinké odpovídalo 16týdnu. Nejspíš mělo nějakou vývojovou vadu ale to mi nikdo na sto procent neřekl. Jsem hodně neštastná a také zmatená v nemocnici mi řekli že mám počkat 3 až 6 měsíců než znovu otěhotním můj gynekolog zase říká že čím dříve tím lépe tak fakt nevím kdy to zkusit znovu. Ted se láduji wobenzynem a smutním. Je to strašné a zvláště když vás pak každý lituje a v práci se mnou už navíc ani nepočítali jelikož jsem byla od začátku díky těžké práci na neschopence a ted se navíc na mě budou dívat jako na tu která za půl roku stejně zase půjde marodit protože chce miminko. Vůbec nevím jak se s tím vypořádat :(

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Prezidentka
Stálice 75 příspěvků 04.12.08 11:59

Ahoj!
Co prožíváš je opravdu hrozné. Čas všechno zahojí. Je to sice klišé, ale na druhou stranu za čas zjistíš, že pravdivé.
Být tebou, určitě bych si ohlídala, aby bylo zjištěno, proč se to stalo. Biopsie, VVV atd…(pro případnou eliminaci do budoucna)
S tou prací je to opravdu nepříjemné, nicméně, možná ti právě práce trošku pročistí hlavu. A jak se tam na tebe budou dívat, to je jejich věc.
Pokud ti dr. doporučuje pokoušet se co nejdříve, dala bych na jeho rady :wink:

Anonymni
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.12.08 13:20

Je mi líto co se ti stalo,já jsem si to prožila před 12 lety,důvodem byly infarkty na placentě,takže se mimi přestalo vyživovat a ve 20.týdnu mi vyvolávali potrat.Bylo to hrozné,protože mi napíchali nějaké látky a čekali až se rozjede porod a tělo plod samo vypudí.Já jsem sbírala odvahu 3 roky,než jsem se odhodlala otěhotnět.Na takový zážitek nejde zapomenout a i teď kdy už mám 2 děti,tak si každé září vzpomenu.Teď by měla moje holčička 12 let.Život jde dál a věř tomu,že v dalším těhotenství se nic takového opakovat nebude a to miminko přijde.

Vlastička
Kecalka 390 příspěvků 04.12.08 13:37

Ahoj Barunkooo,
taky je mi tě líto. Chce to čas a uvidíš, že to přebolí.
Jak už psala Prezidentka, určitě si nech zjistit příčinu, proč se to stalo.
V práci se to srovná a ať si myslí kdo co chce. Netrap se tím.
Držím ti palečky ať je ti co nejdříve lépe a ať se ti povede co nejdříve otěhotnět.

Ivik4
Závislačka 3152 příspěvků 04.12.08 13:42

Barunko, jdu tě utěšit. Sousedka prožila úplně to samé, byla z toho nešťastná. Do tří měsíců se zadařilo znovu a v březnu čekají miminko!!!! Uvidíš, že se to povede i u tebe!
Iva

Judycum
Kelišová 5009 příspěvků 04.12.08 14:26

Barunko , to je fakt smutné, co tě potkalo.Ale i já tě jdu uklidnit, maminka spolužáka mého syna přišla o prvni miminko ve 23tt, otěhotněla za pět měsíců a dneska už má prvňáčka.Moc ti držím palce, aby se co nejdříve podařilo zdravé miminko, rychle to uteče a určitě to alespoň trochu přebolí.

Elwing01
Nováček 2 příspěvky 04.12.08 15:30
Ahoj Barunko,

je mi to moc líto, co se ti stalo, ale určitě v tom nejsi sama. Já jsem byla na revizi 19. listopadu, takže tvé pocity jsou mi blízké. Dnes jsem se navíc u svého gyndaře po UTZ dozvěděla, že mi zůstaly nějaká rezidua, tudíž musím na další revizi. Takže v pondělí opět do nemocice :( . Naštěstí doma mám 2,5 letou Barborku, ta mi všechno pomáhá zvládat líp. Tak se drž a hodně štěstí.
Nemáte tu prosím někdo zkušenost s tím, že jste musely jít na další revizi? Nevím, jak moc často se to děje. Díky.

laducha
Generální žvanilka 22750 příspěvků 04.12.08 17:38

Ahoj, ja jsem si timhle prosla v lednu, 29.1. jsem byla na revizi. Do prace jsem sla hned po tydnu, doma jsem se hrozne trapila. A kdyz kouknes na muj metrik, tak presne na den, 29.1.2009 cekam mimco, tentokrat uplne bez problemu. Neboj, urcite se to povede, moc to Tobe, i vsem ostatnim, preju.

barunkaaa
Povídálka 14 příspěvků 04.12.08 21:23

Díky za útěchu holky. Jsem první den doma z nemocnice tak to ještě bude trvat než se dám trošku dohromady. No nevím jestli mi někdo dokáže říct proč se to stalo doktoři mi vysloveně řekli, že to nikam neposílají ten mrtvý plod, ale zase na druhou stranu můj gyndař, který slouží občas v nemocnici kde jsem ležela tam shodou okolností včera byl tak mi říkal, že mě pošle na genetiku a více si mě ohlídá. Já si myslím, že to bylo tím, že miminko bylo slabé a nemocné kdyby byla chyba v placentě nebo plodovce tak by to snad poznali v nemocnici. Pořád to mám tendenci rozpitvávat a mluvit o tom tak mi to prominte. Do práce asi nepůjdu jen tak dělám pečovatelku a dost zvedáme babičky atd… takže asi do první menstruace budu doma, ale mám skvělého manžela a ten mi pomáhá dokonce dnes vypral a pověsil prádlo :D a dělá mi do postele jídlo musím ještě přes víkend polehávat. No holky doufám že se mi to nestane podruhé to by moc bolelo já vím že se to hodně stává ale ve 20tém týdnu to je dost kruté.

harpyje
Extra třída :D 10727 příspěvků 04.12.08 22:14

barunko - mám za sebou podobný příběh jako ty, i když naše holčička byla o dost mladší… to že máš potřebu o miminku a o tvé situaci, o nemocnici a lékařích mluvit, je uplně normální a přirozený - kdybys o miminku nemluvila, to by bylo skoro divný - uplně jsem si ted vybavila, jak mi bylo první den poté co jsem se vrátila z nemocnice - a popravdě řečeno, několik dalších týdnů mi bylo skjoro stejně hrozně- brečela jsem spoustu hodin denně a nebyla jsem schopná se nějak sebrat. Tak prostě smutni, kdo už má větší nárok než ty?
je dobre, ze se ti tvuj lekar bude venovat. zaroven mne ale zarazi, ze ti v nemocnici rekli, ze nebudou nikam posílat plod - jsem myslela ze je to automatické - alespon v nemocnici kde jsem byla ja, prý zkoušejí zjistit příčinu u plodu vždy (když to jde, pokud ovšem nekecali)

myslim na tebe.

Skip
Kecalka 363 příspěvků 05.12.08 14:18

Ahoj Barunko a stejně tak holky s podobnou „zkušeností :-(“. V květnu jsem také byla na potratu - zamlklé těhotenství na konci druhého měsíce (první těhotenství). Každý dr. radí různě, nejčastěji počkat ty tři MS. Taky jsem počkala (tělo se fakt rehabilitovalo) a v srpnu se vyklubal malý hrášek. Mám strach každý den, aby vše bylo v pořádku. Toho už se asi nezbavíme, ale držím Ti BARUŠKO pěsti, aby Ti to taky rychle uteklo.Toto období propláčeš, na ostatní se vykašli, ti, co nejvíc reptají mají vlastní mindráky. Za tři měsíce se ozvi se // :-)
Kup si kontryhel, mě dost asi pomohl. Léčí dělohu.

Jo a ještě něco. Doktoři raději neřeší důvody potratu, ale když na tom budeš trvat, musí zjišťovat, o co šlo. Já jsem se taky nechala ukolébat, že se to stává, prostě na to kašlou a raději pro svou jistotu Ti nic neřeknou..

kadlina
Neúnavná pisatelka 17419 příspěvků 05.12.08 15:28

Nejsem zastáncem hesla „čas vše vyléčí“. Jsem po ZT ve 12tt rok a nemám pocit, že se něco vyléčilo, ano není to tak živé, ale brečet se mi chce pořád. Mně dr.domlouval, abych vydržela 3měs., že jsem byla těhotná dlouho, ale přesně po 3měsících se mi tak rozházel cyklus, že si říkám, že možná kdybychom tenkrát nečekali, tak by se miminko povedlo, takhle stále čekám :cry:
Ale na druhou stranu zase mohlo dopadnout špatně další těhotenství, takže těžko říct.
Těsně po revizi jsem si říkala, že si popláču a bude to pak jen lepší a lepší, ale bohužel, poměrně dlouhou dobu to bylo čím dál horší. Možná opožděný šok. Taky jsem četla příspěvky o holkách, které složila první MS. Nechci tě děsit, jen abys byla připravená, kdyby tě něco takového potkalo.
Hodně štěstí!

Kikija
Echt Kelišová 8438 příspěvků 12.12.08 20:39

Ahoj, je mi moc líto co tě potkalo. Sama mám bohužel také špatnou zkušenost a to hnedle 2× :? Ale koukni, nakonec se i na nás usmálo štěstí a mimča jsme se dočkali.

Taky nejsem zastáncem toho, že čas je všeholék. Ještě teď je mi hodně ouzko a brečím, když si vzpomenu na své první miminko :cry: :(

Drž se, posílám hodně sil

MarketaJ
Závislačka 4235 příspěvků 13.12.08 11:29

Já jsem na tom podobně, včera jsem se vrátila z nemocnice a taky na to musím pořád myslet. Naštěstí je mi po zdravotní stránce dobře. Dneska jsme si s dcerou uvařily skvělej oběd polívku s játrovými knedlíčky a lívance, člověk aspoň na chvilku zapomene, ještě že mám už 3,5 letou dceru, bez ní bych to asi nezvládla. Je to tak, že spíš utěšuje ona mně než já jí, moc se na miminko těšila, tak se snad za pár měsíců poštěstí. Mám spoustu nevyřešených věcí a restů, tak se alespoň něčím zabavím.
Přeju ti hodně sil ať to zvládneš. V nemocnici jsem si uvědomila, že jsou ještě horší věci, ležela tam se mnou paní, která byla po operaci nádoru v prsu a ještě nevěděla jestli je to zhoubný nebo ne. Obdivovala jsem jí, jak zvládala, já pořád brečela. Když jsem šla domů po chodbě kolem gyn. ambulance a tam seděly maminky s bříšky, bylo mi hrozně. Promiňte za ten román, ale nějak jsem se potřebovala vypovídat.
Markéta

Anonymni
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.07.09 20:02
Kyretáž dělohy

Ahojda, bohužel po dnešku vím o čem mluvíte, byla jsem ve 13 tt, miminku selhalo srdíčko, odpovídalo 10 tt, dneska jsem šla na kyretáž, po fyzické stránce fakt o nic nejde, bohužel psychika je ta tam… to, že mě po zákroku bolí podbřišek a krvácím jako v šestinedělí - to bych snesla, ale vědomí, že miminko už není, je daleko horší… Člověk by neřekl, co všechno způsobí stres… Rána v srdci se zahojí asi narozením pak dalšího dítěte či po hodně delší době, nevím to ale jistě, jen si to myslím… Je mi 23, mám sice už zdravého 2,5 letého chlapečka, ale ztráta bolí stejně… Dobrovolně bych na potrat nešla (něco jiného by bylo, kdyby mě někdo znásilnil apod., ale jinak …). Chjo, jen ty řeči okolo bych nemusela poslouchat, bolí to snad ještě víc…

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama