Motáme se v rodičovství, dcera zlobí,nevím jak z toho ven

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.11.18 09:40
motáme se v rodičovství, dcera zlobí,nevím jak z toho ven

Dobrý den,

ani nevím, kde začít..v poslední době je to u nás už na ústav, z obou stran, nás rodičů, i naší skoro 3 leté dcery…

Dcera od narození hodně dráždivá, pořád plakala, pak začala lézt a začala se zas vztekat, že ji to nešlo a to nás provázelo pořád, začala se stavět a chodit kolem nábytku v 7. měsíci, chtěla bez držení, což nešlo, vztekot, nechtěla přidržovat, což bylo hrozný, protože ji člověk musel jistit, ale ona nechtěla..pře­balování byl horor, nechtěla, párkrát jsme ji drželi 3 jak se s náma „prala“, kopala, šla do luku, snažila se odlézt, jako řeknete si, neudržela jsi roční dítě? ne, dokonce ani s manželem, musela nám párkrát pomoc tchýně, jako já když jsme byla sama, byla jsme uplně vyřízená, přebalování bylo na půl hodinu, musela jsme ji skoro zalehnout, koupání - vřískot, oblékání vřískot..do toho se počase přidalo další období, že si začala vynucovat, třeba v roce a půl si přinesla boty, že chce jít ven v 8 ráno, chodily jsme až po 9. v létě, jenže to začalo vztekání a řev, už v té době byla vztekla, praštila botama o zem a řvala a řvala jako by ji někdo vraždil a to bylo denně kvůli x věcem, dokonce na nás jednou zvonila sousedka, zda se něco nestalo jak řvala a důvod? šla ve 2 letech do lednice a chtěla si vzít jogurt, já ji ho nedala, protože je nejedlík a za den nesnědla nic, pamatuji si to jako včera, stály jsme u té lednice asi hodinu, já ji držela (měli jsme nalepovací z DM takovou tu příchytku, aby to dítě neotevřelo, dcera ji strhla, lednice nebyla naše, nešlo tam dát nic jiného) no a tak to šlo pořád, nezabíralo nic, vysvětlovat, na zadek, jediné co občas v jejím amoku zabralo bylo ji vzít a zamknout v ložnici, nastalo peklo, ale po chvilce se zklidnila, já k ní přišla a pomazlily jsme se, řekla jsme, že toto dělat nesmí a za hodinu to začlo s něčím novým..že venku nechtěla chodit za ruku, utíkalo, to je kapitola sama pro sebe..lezla nám pořád někam do výšek, každý říkal, bud důsledná, byla jsme, ale když jsem ji 5. měsíc denně 100× sundávala ze stolu, rezignovala jse, mám kamarádku a ta mi pořád říkala, musíš vydržet, no jo, ale její dítě to zkusilo 3× a pak přestalo, když ho sundala, já skoro 5. měsíců denně! jako už v té době jsme se hádali s manželem, pre dcera ještě špatně spala, do 2 let se budila třeba 10× za noc a v tomto mi manžel nikdy nepomohl, má těžkou práci, ale stejně, občas mohl..a já byla ko a doma atmosféra houstla..

pak nastalo období relativně klidu, kdy dcera trochu dozrála, naučila se uklízet po sobě, ale ne hračky, ale když něco rozlije a tak jde a sama to utře, nemusím ani říkat, věci po sobě odnáší do kuchyně, vyhazuje do odpadu, to jako dobrý, no a bylo období, kdy se zklidnila, poslouchala, chodila venku za ruku, na hřišti nedělala scény typu, že nechce jít domů, kdy jsme ji pomalu odtrhávala od lavičky, které se držela a vřeštěla, ne ted stačilo říct udělej papa a řekni uvidíme se potom a šla..

no a ted? období druhého pekla a já už si nevím rady, najednou se to zas zlomilo, myslím, že i naší vinou, s mužem se dost hádáme, máme i finanční problémy, on uplně rezignoval na výchovu, vše nechává na mě, vše ho obtěžuje, říká, že je malá spratek, že se s ní nebude rozčilovat, což v překladu znamená, at si děla co chce, vše ji dovolim, hlavně at mám klid, což je hrozný! já pak nevim co rovnat ve výchově dřív a samotné mi už rupají nervy..

a tchýně, když zas začala zlobit- začalo to, že na hřišti si s ní nechtěly hrát děti, je tu taková partička maminek (přestěhovali jsme se do menšího města, spíš vesnice a nezapadli..) a drží jen spolu a i jejich děti a dceru odmítali, dcera se pak začala chovat agresivně, brala jim hračky, oni do ní strkali, když šla k nim na kolotoč, pre ji tam nechtěli, začala jim to oplácet a bylo po klidu na hřišti, na moje vysvětlování, že se nedělá brát hračky, že to není její reaguje řevem a řve na mně NEEE a utíká mi, tak tchýně do mě hučela, že ji mám dát přes ruku nebo na zadek, párkrát jsme to udělala a od té doby nám to oplácí!! jsme už zoufalá..přestala jsme ji dávat na zdek a zkouším domluvy, ale manžel když bouchne, dá ji na zadek, ale dcera si z toho nic nedělá..je to s ní těžké..dělá naschvály, dělá si co chce, je samostatná, na nočník se naučila chodit sama, sama si ho chce vylívat do záchoda třeba..jídlo si chce taky dělat sama, hned se rozčiluje, když k ní přijdu a chci ji pomoc s něčím..když není po jejím je zle, třeba dnes napadl sníh, ale ven je ještě brzy, ona se už obouvá a bere si bundu a jde ke dveřím, jako že jde asi sama, jsem zamkla (muž šel do práce a nechal odemčeno) a říkám ji, ted ještě ne, dáme snídani, sprchu a půjdeme spolu a ona? řev NEEE, snaží se odemknout, beru klíče, aby ho nezlomila a říkám ji, že mě musí poslouchat, že tohle se nedělá, je brzo a půjdeme za chvíli, až zpapaá snídani a co ona udělá, strčí do mě! zvýsím hlas a říkám takhle teda ne, do mámy se nestrká a ona mě plácne a vyplázne na mě jazyk! já kdyžji dám na zadek, nic z toho, vymluvy nic, trest nejít ven je trest pro mě, co s tím? minule ji říkám, ještě jednou a dostaneš na zadek a ona se ke mně obrátí zády ave 3 letech ho na mě vyšpulí!

venku se naštěstí chová lépe, ale když ji to popadne, ohání se po nás, jak s ní jednat, tady vládne chaos, manžel naštvaný vždy bouchne, nedivím se, sedí u pc a psal mail uřadům, dcera k nemu přišla a otravovala ho, říká ji, ted ne, za chvilku sijdus tebou hráít, tatáa něco dopíše, pna mu začne tahat sluchátka ze stolu, říká ji, netahej je, rozbiješ to, o to víc je začne tahat, tak ji je vzal, zvýšeným hlasem ji řžekl, že se tohle nedělá a že musí chvilku počkat a její reakce? začala ho plácat do zad a prskat na něj, chápu, že se naštval a dal ji na zadek, dcera řvala, brečela a běží ke mně se utěšit, pohladím ji a řeknu, že musí tátu poslouchat, že tohle se nedělá a ona na mě zavřeští a letí do ložnice a práskne dveřma!

tak já nevím, manžel si myslí, že bude mít nějakou diagnozu a dost mě zamrzelo, co mi řekl, kjá mu říkám, no když bude, tak bude, nenaděláš nic, mín rád ji mít nebudeš a on na to, no to nevím, já myslím, že dcera je hodně divoká, vzpurná povahově, ale že hodně dělá to, že je tu ted dusno a že prostě vnímá naši negaci, hádky mezi sebou a dělá co děláme, že ji plácne a ona oplácí, zároveň jsme nebyli dost důslední, pre s ní je to těžké a ted se nám to vrací, já se snažím o klidnější přístup ale ne vždy to jde..

třeba dnes po vstupu s dveřmi a klíči šla a snažila se otevřít dveře na balkon, kam prostě nesmí, dveře nejdou, ale zvládne je už pootevřít, každopádně ji říkám, že to nejde otevřít at to nedělá, že to není na hraní, že opravdu půjdeme ven, ale za chvilku a opět se po mně ožene, nechce si nechat nic vysvětlit, cokoliv ji zakážeme reaguje takto, ale to má smůlu, já nemám zas pocit, že by jsme ji vše dovolovali, aby byla až takto nevychovaná, nevím co si uý myslet a hlavně nevím co s tím už..

samozřejmě má i lepší stránky, je mazel, ráda si hraje (ale chce po svém, v tomhle je fakt zvláštní, vyloženě nám dává do ruky hračky a co s nima máme dělat, prostě vše sama a po jejím), je šikovná, samostatná, bystrá, na děti je hodná, když ony jsou na ní, na mneší dává pozor, pomáhá jim, když třeba upadnou..

nevím, myslím, že problém jsme my dva s manželem z velké části, když mu něco řeknu, že musíme změnit přístup, nehádat se spolu, zareaguje ve smyslu, no jon, omlouvej ji, spratka..tak mu říkám, i kdyby byla spratek, tak je to naše vina, tak my s tím musíme něco udělat, nastavuje nám zrcadlo a on na mě vyletí, že taková byla odmala, vzteklá a vzpurná a uřvaná, což ano, ted jak víc vnímá samu sebe, víc se prosazuje, ale musíme najít nejaký způsob jak s ní jednat a ne ji pořád plácat přes zadek a řvát na ni, jí taky už dost vybuchuji, je mi to pak líto, řve malá, řvu já, začarovaný kruh, ale nevím co s tím, když jsme s ní sama je líp, mnohdy mě nastaruje manžel..ale on toho má taky dost

v sobotu byl navíc v práci, po dlouhém týdnu, doma mi zatloukal obraz nad psotel a lampičku vrtal, dcera to viděla a začala ho otravovat, prostě zatloaukal a ona mu skakala z postele na krk a věšela se na něj, uplně v nějakém amoku, brala to jako hru a smála se a chtěla, aby ji nosil po bytě, ona na něm zavěšená (občas s ní takto blbně, nebo dělá koníka) a on na ni, že ted ne a at mu neskáče na krk, ona naopak přidá, 5× ji ze sebe sundá, pošesté už se fkt zlobí, já tam jdu, že ji odvedu, NEEE a zas na tátu, ona už naštvaný ji ze sebe shodí a říká TOHLE není hra, ted ne, já se zlobím už a ona se začne smát a znova, tak jsme ji odvedla, pre jsme se bála, že už mu fakt rupne a tím kladivem ji vezme (nemyšleno vážně), jenže ona byla jak naspeedovaná a furt utíkala do ložnice, já ji musela zamknout! a nastalo zas řev a brekot a TATATATA a mlatila na dveře ložnice, to jsou situace, kdy já už rezignuje, pre u nevím co s tím a lepší ignorovat, pak přijde manžel a řve na mě co je to tu za blázinec, proč něco nedělám, a le nevim co, jakákoliv má reakce vše zhorší, fakt lepší ignorovat a prostě vypnout a nevšímat si, což on neumí..ale ona v tu chvíli je jak v amoku, absolutně nevnímá, není k uklidnění, třeba jak se snažila mu naskočit na záda, uplně mimo, je jí to vidět i v očích, nevnímá nic, na ni řvu HALO, posloucháš mě a ne očima tiká sem a tama snaží se vyškubnout a běžet za ním a zas na něj skočit..

jo a ještě jend avěc, ve 3 letech skoro nemluví, byly jsme u pediatry a prý se snad rozmluví po 3. roce, neshledala na ni nic divného, prý je hrozně bystrá a šikovná, byt hyperaktivní, nevydrží vteřinu sedět, nejde s ní jít ani na kafe do restaurace, kdyžji koupíme enco sladkého, aby poseděla, stejně névydrží, hned teká očima kam by a snaží se od stolu dostat jakkoli, přelézt, podlézt, hrůza, ale to beru k věku, že prostě s 3 letou nejde jit do restaurace, ale jít k doktorovi je taky nářez, ji tam vždy prozkoumá celou ordinaci, což ona se směje, ale ne vždy je to haha, jednou jsme musela já k obvodnímu a ji muslea vzít s sebou a to byl horor, žádné hračky nikde, čekání, v ordinaci neposděla, aby mě mohl poslechnout, hned se drala k jeho pc, ostuda. já ji jen někde odtahovala, držela ji zmítající se v rukou..ach jo, jsme vyčerpaná a potřebuji poradit co dělat, jak se v těch situacích zachovat, jak ji zklidnit..:

má jit v lednu na 3× dopo do školky a mám z toho hrůzu, že vyplázne poučitelce jazyk nebo se dokonce ožene..ednou se ohnala po kamarádce, byly jsme na kafi v dětském koutku, ona z neho vyběhla a kamarádka na ni, že se hraje tam a ona se snažila ji plácnout nebo spíš odstrčit, aby mohla utíkat dál, já se pak vždy stydím, ale nevím co s tím, ale venku se aspoň omluví, říkám, udělej tetě malá, jak se to chováš a ona šla a udělala malá, ale vůbec by si toto neměla dovolit..

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Reakce:
zudina
Ukecaná baba ;) 2301 příspěvků 26.11.18 09:50

Myslim ze by ses predevsim mela ty zklidnit a manzel. Dite hodne reaguje na to co vyzaruji rodice..

Uživatel je onlinerozand
Závislačka 4010 příspěvků 26.11.18 10:00

@zudina presne. a to i mimino.

Rive
Ukecaná baba ;) 1228 příspěvků 26.11.18 10:10

Taky souhlasím s tím, že byste se hlavně měli uklidnit vy dva.
Když je u nás doma klídeček a pohodička, tak i děti jsou zlaté, ale běda, jak se něco zvrtne a pak se to všechno nabaluje, děti řvou, my řvem na děti, pak ještě na sebe, že nesmíme řvát na děti a děti řvou na všechny…prostě kruh.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.11.18 10:10

Nedočetla jsem celé, ale v první třetině je to normální dítě… Proč sakra přidržovat u nábytku? Ať spadne, příště to bude lepší. Moje děti v tom věku spadly na hlavu 20× denně a jsou chytré. Proč jste jí nedala ten jogurt? Když je nejedlík, tak by i 2 dobrovolně snězené lžičky byly fajn, ne? Samozřejmě 100 x nic umořilo osla, takže pokud je nějaká taková prkotina každou hodinu, večer je toho už fakt moc…

Svistice
Neúnavná pisatelka 17618 příspěvků 18 inzerátů 26.11.18 10:17

Máš doma dráždivý náročný kousek. V některých věcech jako bych viděla svoje dvě děti.
Blbý je, že se s mužem hádáte a netáhnete za jeden provaz. Tyhle děti jsou extrémě chytré a jakoukoliv takovouhle „slabost“ na straně rodičů okamžité zmerčí a bravůrně využijí k posouvání hranic.
Zkusila bych spolu s mužem zajít za psycholožkou a po konzultaci s ní tam pak případně vzít dítě, aby jste se naučili spolu nějak vzájemně žít a komunikovat.
A smiř se s tím, že tvoje dítě prostě bude mít vždycky svoji hlavu a si si bude v životě muset i pořádně nabít čenich, protože si půjde tvrdě za svým.
Ještě mě napadlo, má dostatečný prostor doma o něčem rozhodovat? To poslední, co na tyhle děti platí je direktivně jim nařizovat co mají, smějí, musejí. Je lepší jim dát trochu víc prostoru a v rámci možností s nimi jednat jako s partnery.

cverunka
Závislačka 2705 příspěvků 26.11.18 10:17

Opravdu to chce duslednost (a zároveň laskavost) a to od obou rodičů, ale v zásadních věcech. Asi bych neřešila, ze chce jít ven dřív než v 9, nebo chce jogurt… Když uz ropnou nervy a das ji na zadek, tak pak hlavne nebrec. Z toho ma dítě pak akorát chaos. A třeba ji nakonec ta školka prospěje. Uvidí, ze jiné děti se tak nechovaji, učitelka bude cizi autorita, k ni si asi tolik nedovolí. Jinak kolem 3. roku mělo tohle šílené období snad každé dítě, co znám. Hodně sil. Nenechte se s manželem rozpadat. Musíte držet spolu „proti ni“ ;)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.11.18 10:19

Řeknu ti to takhle… syn se choval téměř totožně jako tvoje dcera a má diagnozu ADHD a lehká mentální ratrdace… Před měsícem jsme nasadili léky na ADHD (jbude mu 5) a konečně nastalo trošku zlepšení.. Jinak mě synovo chování stálo manželství - prostě jsme to neustáli, byl to masakr do dnes si ho jeho otec nebere :/
Co můžu poradit, nehádat se před malou - syn na to hrozně reagoval (začal se potom i sebepoškozovat)

Na domluvy se moc nespoléhej - špatně mluví to znamená, že i špatně rozumí, takové to nebouchej mě maminku to bolí podle mě nemá smysl, děti se neumí vcítit, takže jim toje putna.

Nám pomáhá být opravdu důslední a až trošku tvrdí ve výchově, co řekneš prostě musí platit nesmíš ustupovat. Podle mě je i chyba, že ji manžel plácne a ty ji pohladíš, já syna po trestu od partnera neladila nic, řekla jsem jen, že má táta pravdu a at zamnou ani nechodí, že se zlobím.

Jako trest jsme ho posílali do pokoj, ale to až když se přestal sebepoškozovat­.Předtím jsme používali metodu negativního zpevnění. Dítě chytneš za ruce (trošku h zahákuješ aby neublížilo tobě nebo sobě) a prostě ho držíš dokud se neuklidní, nebo neuděla co vyžaduješ - omluva a podobně.Pozor bude se tě snažit rozptýlit, budekřičet, prosit, nebo se tě naopak bude snažit rozesmát… Nesmíš na sobě dát znát emoce, vztek nebo pobavení. Prostě kamenej výraz a vždy jen zopakovat klidně co má udělat, nebo, že se má uklidnit.

Venku jsem byla nekompromisní, začal zlobit děti? otočka čapla jsem ho do podpaží, hodila přes rameno, cokoliv a odtáhla domů. Na hřiště se šlo až druhý den, takhle jsem to dělala asi měsíc a potom byl klid.

Zapojuj jí co nejvíc do domacích prací, hodně cho%dtěven ( já se synem moc na hřště nechodila, když měl zlobící období, šla jsem s ním do lesa (bydleli jsme ve městě, takže jsem ho naložila do auta a dojela do nejbližšího lesa) Tam jsem ho nechala at se chová po svém at si lítá, řve vzteká se… když se válel po zemi sedla jsem si v klidu o kousek dál zapálila jsem si a čekala až ho záchvat přejde. Jasně taky to nebylo vždycky ideální, třeba když začlo pršet a já ho táhla v podpaží dva km k autu a on celou dobu ječel a kopal. Ale jinak mi to pomáhalo se nezbláznit. Vyičstila jsem si hlavu, nemusela jsem se strasovat okolím. A on se vždycky super utahal.

Potom pomáhá pokaždé když bude hodná tak strašně chválit, přehnaně a za každou blbost která se povedla (třeba i právě za to že byla hodná na procházce :) )

Jinak přeju pevné nervy, u nás se to začalo lepšit asi ve 4 letech a hlavně mu hrozně pomohl nástup do školky kde má asistentku. :hug:

ZZloba89
Kecalka 421 příspěvků 26.11.18 10:22

První věc co mě napadla… proč by vás neplácala když vy plácáte ji. Moje zkušenost z pískoviště…děti co dostávají na p*del jsou prostě agresivnější, to mi nikdo nevymluví.
Navíc zamykat tříleté dítě do ložnice? Já bych řekla že je možná trochu frustrovaná a zaměřila bych se spíš na tohle. Ve třech letech by už měla mluvit myslím. Moje 21 měsíční už skládá věty

Aduš8
Závislačka 2948 příspěvků 26.11.18 10:24

Já ti řeknu jen jedno…podle popisu je to normální divoké dítě. Ale vy s manželem trochu zvolněte. Je takový problém vstát od rozepsaného e-mailu a dopsat ho později? Z tvého příspěvků to vyznívá, že u vás vše funguje vše jen na základě příkazů a to na každé dítě neplatí. Pro dítě je život hra, staňte se její součástí :nevim: samozřejmě v mezích, ale trvejte opravdu na tom, co je důležité.

Lily Evans
Ukecaná baba ;) 1212 příspěvků 3 inzeráty 26.11.18 10:24

Ani jsem to nedočetla celý - klasika. Problém není dítě, dítě je normální, akorát prostě víc samostatná jednotka a asi i trochu divočejší, ale přijde mi to že nic nenormálního, naše dvouletá umí taky pěkný kousky, taky dělá scény, prostě dítě. Problém jste vy s manželem, že nejste důslední, jste sami zmatení a přenášíte na ni svoje problémy. Nedivím se že toho má malá plnou zmatenou hlavičku a reaguje na to větším zlobením.

cverunka
Závislačka 2705 příspěvků 26.11.18 10:27

A pokud te vyčerpávají konflikty na hřišti, tak si s nim dejte pauzu. Me třeba řešení těchto dětských šarvátek vrcholné nebavilo, na hřiště jsem chodila s dcerou málo. Raději sem šly na procházku do přírody, krmit ptáčky, veverky, sázet na zahradě bylinky, na balkoně kytky… Myslím, ze ji to dalo do života vic, než hádani se s deckama o kyblicek a me to ušetřilo spoustu nervu.

Uživatel je onlineblumen
Hvězda diskuse 44100 příspěvků 26.11.18 10:31

Je to moc dlouhe. Ale pokud se neshodnete na vychove vy dva, ona v tom bude mit gulas.

Kdyz nemluvi - rozumi aspon vsemu? Taky muze byt agresivni, protoze se nedomluvite. Slysi dobre? Byli jste na orl?

Zkus byt vice v klidu. Nedoporucuje se dite odnaset, ale opustit mistnost samotna.

Kdyz ji on rika spratek a nechce nic resit, mel by si dojit na nejakou terapii primarne on a zmenit sve nastaveni.

Uživatel je onlineblumen
Hvězda diskuse 44100 příspěvků 26.11.18 10:37

A kdyz pise manzel meil, proc ji nezabavis Ty, at ma on na psani klid? Kdyz musi jeden z nas neco udelat, druhy ji zabavi/odlaka. To dite nepochopi, aspon to nase ne, taky by z toho mela srandu. Reknu, pujdes neco strihat/lepit? Proste vymyslim jinou zabavu.

Uživatel je onlineblumen
Hvězda diskuse 44100 příspěvků 26.11.18 10:39

Rikate ji i, co muze delat? Nebo jen prikazy/zakazy? Ma nekdy z neceho na vyber?

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

3 nejčastější úrazy dětí a první pomoc: Víte, jak se zachovat?

Hlídáte je jako ostříž, ale stačí vteřinka nepozornosti a neštěstí je na... číst dále >

Články z Expres.cz

Příběh lásky „Luďana a Ilony“: Dohodil Hofmann Jitce roli na usmířenou za nevěry?

V seriálu Most! hrají Martin Hofmann (40) a Jitka Čvančarová (40) bývalé... číst dále >

Doják dne: Hollywoodský herec Steve Buscemi se rozloučil s láskou svého života

Miloval ji z celého srdce dlouhých třicet let. Teď musel hollywoodský herec... číst dále >

Články z Ona Dnes

Kvůli šikaně jsem začala boxovat, říká šampionka Martina Ptáčková

Než se světová šampionka v kickoboxu, Martina Ptáčková (21), naučila rány... číst dále >

Sedm tipů, jak vyřešit manželské neshody

Pokud spolu lidé umějí komunikovat, nemusí rozpory končit házením talířů nebo... číst dále >