Možná druhé těhotenství a rozporuplné pocity

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
4.12.21 18:43

Možná druhé těhotenství a rozporuplné pocity

Holky, jdu se k vám trochu vypsat. Poprosím anonym. Nechci, aby to zatím někdo věděl a trochu se i stydím. Máme jednu holčičku 2 a čtvrt roku. Druhý dítě jsem nejdřív moc nechtěla, ale manžel celkem jo. Zhruba rok se bavíme o tom, že by asi bylo fajn mít druhý dítě, aby k sobě malá měla parťáka a tak. Teď jsme to druhý měsíc zkoušeli a ms nepřišla. Mám trochu i příznaky. No udělala jsem si test Clear blue a byl pozitivní 1-2 týdny. Jsem z toho trochu v šoku. Vlastně na jednu stranu jsem asi ráda, ale na druhou mě to vyděsilo. Koukám tady na malou jak je spokojená a říkám si, jestli to nebyla blbost. Nebudeme na nít už mít tolik času a celkově by to bylo úplně jiný. Konečně malá trochu odrostla a můžeme podnikat víc věcí. Nebylo to vždycky vůbec jednoduché. Hlídání moc nemáme. No mám z toho úplně divný pocity, i když vím, že ještě ani není nic jistý. Říkám si, že jsem si ani ten test neměla dělat a dál žít ve sladký nevědomosti :) Má to někdo taky tak?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
402
4.12.21 18:52

Myslím, ze jsou úplně přirozené pocity. Navíc se poměrně často setkávám s tím, ze u prvního žena tolik nepremysli, dítě chce, těší se a to druhé dítě už je často víc z rozumu než z vyložené touhy.
Btw prozivam něco podobného. S tím rozdílem, ze dceru už mám starší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1045
4.12.21 18:54

Úplně tě chápu. Mám teď skoro ročního a do druhýho se mi vůbec nechce přesně kvůli pocitům co máš teď ty. Nevím proč a jestli to někdy přejde.. do toho mám trochu trauma z porodu a těhotenství jsem si taky moc neužívala, spíš jsem to přetrpěla. A to jsem se vzdycky dušovala že nechci mít jedináčka!
Ale myslím, že si to sedne a budete v pohodě :) ta radost a láska za to vždycky stojí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
43
4.12.21 19:01

Měla jsem to podobně. Byla jsem z druhého těhotenství docela přepadlá, byť jsem věděla, že otěhotnět můžu. S těmito rozporuplnými pocity jsem chodila na prohlídky. V prvním trimestru se miminku zastavilo srdce, přestalo se vyvíjet. Jednalo se o zamlklé těhotenství. Až tehdy jsem zjistila, jak moc jsem o něj stála. Je to již skoro šest let a dodnes mívám výčitky, že odešlo, protože jsem ho neměla dost ráda… Vím, asi je to hloupost, ale já to tak cítím. I po těch letech pro něj občas pláču. A tak tazatelko neboj, bude to v pořádku. Před narozením prvního dítěte jsi jistě taky měla obavy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4167
4.12.21 19:27

Je to normální. Zpětně bych neměla žádný dítě, co už teď vím a mám za sebou :mrgreen: máme tři děti a rozmlouvam všem i první :lol: :lol: i když, jedno dítě je fakt super a svoboda a úplná paráda. :lol: jsi blázen :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11636
4.12.21 19:31

Měla jsem ti úplně stejně a to druhé bylo plánované. Dětem jsou 2 a 4 roky a dodnes si někdy říkám, jestli jsme udělali dobře, je to s nimi docela náročné a momentálně jsme v období, kdy si spolu sice občas hrají, ale daleko častěji jeden druhému vše berou a jen se pošťuchují. Stejně tak o naši pozornost. Ale vždycky se uklidňuji tím, že ta doba přijde a ti parťáci z nich budou. Když je pak vidím se spolu mazlit, jsem ráda, že jsou tu ona dva. Jasně, že na to první dítě už tolik času nebude, ale ono tě taky bude čím dál tím méně potřebovat. Teď je ještě natolik malá, že si to neumíš představit, ale já mám stejně starou a k tomu čtyřletého a ten rozdíl je nepředstavitelný. A to je starší fakt závislák na mamince :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.21 19:32

Já jsem z toho taky celkem špatná. Vůbec si to nechci připouštět. I když myslím, že kdyby to nešlo, že by mi to taky bylo líto. Mě to asi nejvíc mrzí kvůli dceři, že se bojím, že už to nebude takový a že bude nějak ochuzená. Předtím jsme byli sami, tak jsem to tolik neřešila. Nevím, jestli jsme se rozhodi správně. Hlavně moc nemusím mimina. Nevadilo by mi kdyby se děti rodily už tak roční :D Jinak ten první rok mě moc nebavil. Teď je to konečně už větší sranda a i taková větší volnost a možnosti ve všem.

  • Citovat
  • Nahlásit
726
4.12.21 19:41

Mám kluky od sebe necelých 17 měsíců a byl to fičák, ovšem teď je to uz přes dva roky skvělý (je jim 6 a 5). Učí se spolu stejné věci, hrají si, perou se, štvou mě a zároveň dělají radost. Mají jeden druhého. Já se s bráchou řezala do cca mých 18-ti a dnes jsme rádi že se máme. Za mě je sourozenec jedině plus. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
891
4.12.21 19:49
@Anonymní píše:
Já jsem z toho taky celkem špatná. Vůbec si to nechci připouštět. I když myslím, že kdyby to nešlo, že by mi to taky bylo líto. Mě to asi nejvíc mrzí kvůli dceři, že se bojím, že už to nebude takový a že bude nějak ochuzená. Předtím jsme byli sami, tak jsem to tolik neřešila. Nevím, jestli jsme se rozhodi správně. Hlavně moc nemusím mimina. Nevadilo by mi kdyby se děti rodily už tak roční :D Jinak ten první rok mě moc nebavil. Teď je to konečně už větší sranda a i taková větší volnost a možnosti ve všem.

Kvůli dceři by te to nemělo mrzet, ale naopak těšit!
Rika se, ze nejlepší dárek jaký můžeš dítěti dat je sourozenec a i když to zní jako klišé, je to tak :srdce:
Ja otěhotněla (plánovaně ) když bylo starší přesně 2 roky, ted je dětem dva a pět a jsou neskutečný parťáci, zabavi se spolu, vyhrajou si, doma je díky nim extrémně veselo (a ani chvíle ticha ) a fakt si nedovedu představit, ze bychom mladšího nemeli!

Naopak, mít jedináčka mi přijde, ze tím to dítě o spoustu ochuzujes. Ale to je jen můj názor, sama mám bratra a měli jsme spolu super dětství, nedám na nej dopustit a nikdy bych svoje dítě nechtěla připravit o ten souroznecky vztah, který je podle mě strašně důležitý :andel:

Ty jsi byla na druhé zřejmě nalomena tak jako tak, takže byste si ho časem pořídili ;) takhle budeš mít super věkový rozestup (z vlastní zkušenosti :D ) a věřím, ze nakonec budete šťastní ve čtyřech ;)
Přeju at všechno vyjde!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7097
4.12.21 19:52

Hele, víš kolik lidí řeší neplodnost a ivf?? buď ráda, asi jsi to nečekala tak úplně snadno a rychle, ale druhé dítě se narodí, když budou malé 3 roky, to je celkem ideální věkový rozdíl :potlesk: gratuluji :kytka: :andel:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3324
4.12.21 19:53

Tvoje pocity jsou normální a chapu je. Nicméně se trochu usmívám při větě, že dite sourozencem o něco ochudiš. Opak je pravdou. Čím víc má dítě okolo sebe lidí, interakcí, tím lip pro něho. Učí se vycházet s nimi, uci se od nich. Je to úžasný pozorovat. Se třetím dítkem to u nás přešlo zase o level výš. A co si budeme, někdy je fajn si jako rodič odfrknout a nechat děti si hrát samotné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1633
4.12.21 20:04

Tyto pocity jsem mela pri druhem, tretim i ctvrtem tehotenstvi. Vsechna byla planovana, i kdyz to treti nas prekvapilo, ze se podarilo uz pul roku po druhem porodu :mrgreen: A za deti jsme radi, nemenili bychom. Ted je jim 9 mesicu, 4, 5 a 7 let. V nekterych aktivitach jsme omezeni. Ale treba jet na 3 tydny na dovolenou pod stan jsme letos v lete zvladli :)

Edit: Hlidani mame az cca posledni rok. To si babicka vezme ty 3 starsi treba na 1 noc k sobe. Driv jsme nemeli hlidani ani na pul hodiny ani jednoho ditete.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1056
4.12.21 20:50

Hele, klid, tyto pocity jsou normální. Taky čekám druhé, ale teda předtím mě potkalo i nepodařené těhotenství, takže tím to taky vidím už trochu jinak - že to není samozřejmost a jakoby si toho víc vážím. Ale obavy tam jsou, to je jasné, zároveň se ale strašně těším. Mně vždycky pomáhá představa, že by byl syn sám, zamyslím se, jak se v tom cítím. A najednou mi přijde, že by bylo vlastně hrozně smutno, opuštěně. Nevidím ho jako jedináčka. Všechno bude fajn, neboj. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1158
5.12.21 11:12

Jako bych to psala já před rokem touto dobou. Teď mám dvě holky, 3 a čtvrt a 5 měsíců.

Celé těhotenství nebylo nic moc z důvodu, který píšeš. Vyčítala jsem si, jak jsem to mohla dceři udělat, že ji beru maminku, vadilo mi břicho, že s ní nemůžu pořádně blbnout (ale bůhví, jestli to ona takhle vnímala, asi ne), bála jsem se, jak to se dvěma zvládnu. V prvním trimestru jsem trochu doufala, že to nevyjde (nejradši bych si nafackovala, když na tu 5 měsíční kouknu). Nejhorší bylo, když jsem přijela z porodnice, to jsem brečela jak želva, že jsem starší dceru tři dny neviděla a vrací se domů „jiná“ maminka. Byly to divné pocity, hormony… No moc ráda na to nevzpomínám.

Teď už je to v pohodě, sedlo si to. Jsem moc ráda, že mám obě moje holky. :srdce: Manžel druhé tolik zase nechtěl, šel do toho taky spíš z rozumu, tak občas pi. ndá, že je to návrat zase na začátek, že nic nemůžeme, kufr v autě je obsazeny megakočárem. Ale upřímně, teď je to podle mě pohoda, to horší nás podle mě čeká za rok.

Já tedy naopak zase mám ráda ty mimina a děsím se toho období od 1 do 3 let, kdy jsou ty děti bezmozci. Když je mladší mimino, kam ji položím, tam ji najdu, pohoda, jen musím hlídat, ať ji starší neskočí na hlavu. Je mi jasné, že to nejhorší teprve přijde, tahání o hračky, rvačky a řev. Už se trochu připravuji, že pokud během roku neporidime větší bydlení, muž to nedá a odstehuje se, je to nervák :lol:

Nicméně, za mě nakonec dobré rozhodnutí. Starší dcera, jediná vnučka mých rodičů, potřebovala sourozence jako sůl, doufám, že v dospělosti budou mít hezký vztah jako třeba moje mamka a teta.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14
5.12.21 13:56
@Anonymní píše:
Holky, jdu se k vám trochu vypsat. Poprosím anonym. Nechci, aby to zatím někdo věděl a trochu se i stydím. Máme jednu holčičku 2 a čtvrt roku. Druhý dítě jsem nejdřív moc nechtěla, ale manžel celkem jo. Zhruba rok se bavíme o tom, že by asi bylo fajn mít druhý dítě, aby k sobě malá měla parťáka a tak. Teď jsme to druhý měsíc zkoušeli a ms nepřišla. Mám trochu i příznaky. No udělala jsem si test Clear blue a byl pozitivní 1-2 týdny. Jsem z toho trochu v šoku. Vlastně na jednu stranu jsem asi ráda, ale na druhou mě to vyděsilo. Koukám tady na malou jak je spokojená a říkám si, jestli to nebyla blbost. Nebudeme na nít už mít tolik času a celkově by to bylo úplně jiný. Konečně malá trochu odrostla a můžeme podnikat víc věcí. Nebylo to vždycky vůbec jednoduché. Hlídání moc nemáme. No mám z toho úplně divný pocity, i když vím, že ještě ani není nic jistý. Říkám si, že jsem si ani ten test neměla dělat a dál žít ve sladký nevědomosti :) Má to někdo taky tak?

klid, myslím, že nejvíc, co můžeš dítěti dát je sourozenec. Mám dva a jsem vděčná, manžel svého bratra taky zbožňuje. Mýmu synkovi je pět měsíců a sourozence mu pořídíme brzo. Respektive, už je asi taky na cestě :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat