Možné těhotenství, role ženy
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Chápu to. Úplně nejde poznat, jestli rodiče tlačí nebo " tak plácají" obecně do budoucna, že až jednou děti… Bylo by zvláštní, kdyby vyloženě nutili…tebe ve 20+, ještě studuješ… Ty děti chceš teď nebo se „podřizuješ“ nějakému vnějšímu tlaku? Pokud chceš, tak to děláš přece pro sebe…okolí si může myslet/říkat co chce, tomu stejně nezabráníš. Důležitý je vztah mezi vámi, zázemí, podmínky… A k tomu pocitu se chránit, před zbytečným zklamáním…tomu rozumím, je to přirozené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Musím uznat, že na to, že jsi ještě mládě, vůbec nejsi hloupá. Jinak
ti můžu říct, že tyhle pocity má spousta žen. Já si pořídila děti
o dost později než ty, ale pocity jsem měla obdobný. Taky jsem si
připadala deklasovaná na úroveň inkubátoru a později na profichůvu,
která vlastně více či méně naplňuje představy rodiny. Dočasná ztráta
svébytné identity je vlastní asi všem matkám. Dobrá zpráva je, že načas
tě ovládnou hormony a tohle všechno přehluší, nějak tě to zahalí do
milosrdné mateřské mlhy, která trvá tak do tří let věku dítěte a pak
se zvedne a ty zas najdeš sama sebe a i to okolí k tobě začne přistupovat
jinak. Strach z toho všeho je naprosto pochopitelný, ale tak nějak
zbytečný. Jak tu dobu prožiješ, to dost záleží na tobě. Vlastní mozek
neztrácíš, ten funguje pořád a můžeš se rozhodnout, jestli budeš
mateřská puťka nebo dál osobnost. Teď se ti ta představa budoucí „jen
mámy“ zdá šílená, pochopitelný, kterou inteligentní ženskou by to
nedrtilo, ale tak nějak podivně do toho vpluješ a přijde ti to naprosto
samozřejmý a vlastně krásný, a pak přece nemusíš být „jen máma“,
můžeš s dítětem pracovat, studovat, vést akční život…možnosti jsou
neomezený.
Asi to bude znít jako příšerný klišé, ale život s dětma je fakt
krásnej. A to ti říkám jako ženská, co děti nechtěla, milovala svůj
svobodnej život a říkala si Herodesova vnučka. I ten potrat jsem zažila,
jen v pokročilé fázi těhotenství, a jo, ten strach tam je a bude… Ale
já mám výhodu, jsem tak trochu fatalista, takže si říkám, že co se má
stát se stane… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nechápu, proč po dvacetileté studující holce chtějí rodit děti. Nechápu, proč jim neřekneš, že bys nejdřív chtěla otěhotnět až v posledním ročníku. Taky nechápu, proč se nechráníš, když na děti nejsi vnitřně připravená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jestli si ten test nechceš dělat, tak si ho nedělej. Buď menstruace přijde se zpožděním, nebo nepřijde. Takhle v začátku stejně nic dělat nemůžeš. Jasně, neměla bys pít, kouřit a skákat bungee jumping, ale to je tak všechno. K doktorovi se objednej, ale to pár týdnů počká.
Chápu, že tlak přítelových rodičů musí být stresující. Pokud to jsou rozumní lidé, zkus jim vysvětlit, proč jsou ti jejich řeči nepříjemné. Já teda rozumím i jim, asi jim v životě vnoučata chybí a prostě se na ně těší. Na druhou stranu by měli být ohleduplní i k tobě, navíc po prodělaném potratu. Jestli se s nimi domluvit nedá, klidně omez návštěvy na minimum a sveď to třeba na protipandemická opatření.
Žena určitě není z principu jen rodička dětí. Ty děti musí chtít ona sama se svým partnerem. Ostatním do toho nic není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Pokud je tvuj chlap co k cemu, asi by ses na to nemela citit sama…
A rodicum to taky rekni.
Jinak nemusis byt „jen matka co se stara o domacnost“. V hlave si to muzes nastavit jak chces, treba byt „mama, co vytahne deti na cundr a nauci je lyzovat“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Přijde mi, že to dite chceš hlavně ty. Jinak by se o něj už dávno nesnažila. A svoje touhy si projektujes do tchánovcu. to bude překvápko až zjistíš, že oni ještě žádné vnouce nechtějí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mela jsem dite později nez Ty a kecy lidí kolem byly otřesný (dyť uz mas nejvyšší čas!!!). Ono je to spíš tím, ze nevědí, o cem mluvit. A je to příprava na to, že těhotenství a mateřství je věc veřejná. Zazil to skoro kazdy a skoro kazdy bude v pohotovosti, aby Ti sahal na břicho (pozdeji na dítě) a vysvětloval Ti, jak to mas delat. Od toho se chce trochu oprostit…
Jinak je to, jak pise Janli, diky bohu za hormony, ktery pomůžou prezit tu dobu, kdy u dítěte opravdu budes trochu uvazana (zvlášť když budes kojit). Ale pokud bude Tvuj partner fungovat a o dítě se starat, tak aspon nejaky cas pro sebe trhneš i u kojence, život jako takový tim nekončí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Chování partnera ve vztahu z pohledu žen - dotazník BP
- Problémy s bývalým partnerem v těhotenství
- Zeleninový salát v těhotenství
- Těhotenství 5 dní před MS negav tt
- Po roce nemocenské - těhotenství
- Svědění nohou v těhotenství, je to normální?
- Možná intolerance na laktózu i přes negatovní krev?
- Přerušení těhotenství , možnosti?
Zdravím.
Nevím, jestli sem tohle patří,
ale nemám nikoho jiného s kým bych tohle mohla probrat.
Je to pátý den, kdy měla přijít menstruace, ale nepřišla. Příznaky mám stejné jako před ms - bolestivé prsa, bolest v podbříšku, změny nálad. Akorát se k tomu tentokrát přidala větší únava. Test jsem si nedělala. Asi by se dalo očekávat, že si ho v takové situaci udělám, ale já se bojím. Nechci vědět, jestli jsem těhotná. Naposledy to skončilo potratem a teď se bojím, že to dopadne zase stejně. (Asi největším šokem pro mě bylo zjištění, že se to může stát i ve dvaceti). Tak se tímto jakoby snažím chránit. Protože když ty dvě čárky neuvidím, když o tom nebudu mluvit s přítelem, třeba mě to nakonec tolik nesebere jako naposledy. Asi vám to bude připadat hloupé. Možná nezodpovědné.
Studuju vysokou školu, s přítelem bychom se chtěli brát. Jeho rodiče na nás docela tlačí ohledně dětí. Možná úplně netlačí, ale takový je můj pocit. Každou návštěvu mluví o tom jak budeme mít děti tak bude tohle a tohle. A u mě to došlo do takové fáze, že se mi k nim nechce chodit. Připadám si jako bych už (když to řeknu nejvíc blbě) nesloužila k ničemu jinému, jen abych jim dala vnoučata.
Pak vlastně ani nevím, jak se ohledně toho cítím já sama. Cítím jen tlak a očekávání. A nenávist k představě, že to jediné co teď jsem… je budoucí máma, starající se o domácnost.
Nevím, jestli to někdo tady pochopí. Ani vlastně nevím co bych chtěla slyšet. Jenom se na to cítím sama.