Mrzí mě, že už to mám za sebou

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
123straka321
Kecalka 162 příspěvků 25.01.17 12:14
Mrzí mě, že už to mám za sebou

Ahoj,

je mi jasné, že se mnou kývou hormony ze strany na stranu, jenže si s tím neumím nějak poradit a byla bych vděčná za každou radu. Mám druhého chlapečka. U toho prvního jsem po porodu říkala, že další už nikdy. Byla jsem ráda, že je to za mnou (asi jako každá prvorodička). To ale časem přešlo a začali jsme uvažovat nad druhým miminkem, jak to bylo původně v plánu (vždy jsme chtěli 2 děti). Nedávno se nám narodil druhý chlapeček a i když jsem také ráda, že je to vše za mnou, zároveň mi to je hrozně líto. Těhoteství nic moc, porody - co si budeme povídat - a přesto mě mrzí, že už to nezažiju. Že už nebudu vybírat jméno, chystat výbavičku (vždy, když něco odložím, že z toho malý vyrostl, rozpláču se), že už nezažiju tu chvilku, kdy ho dostanete poprvé do ruky… Nevím, co se to se mnou děje. Hrozně bych chtěla další a to klidně hned - přesto je to jenom taková touha někde uvnitř. Vím, že to ve skutečnosti nechci, že jsme se domluvili na 2 dětech a navíc bychom to už nezvládali. I te´d je to strašný frmol, také nemáme místo atp… Myslím si, že to není opravdová touha po dalším dítěti, ale prostě nějaký hormonální výkyv. Jenom nevím, co s tím - nedokážu si vše tak užívat, jak bych měla, protože mi chodí pořád ty myšlenky, že je to naposledy. Nemáte s tím některá zkušenost?

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
 
valina1
Kelišová 5131 příspěvků 25.01.17 12:17

Myslim ze to jsou hormony… Zlepsi se to, neboj :-)

 
24Martina
Zasloužilá kecalka 845 příspěvků 25.01.17 12:20

Mam to stejně. Už se me to drží od porodu mladsi a to je 19 měsíců :roll:

 
smurfka
Nadpozemská drbna 29812 příspěvků 25.01.17 12:22

Taky mám dvě..a taky stačí..
měla jsem těhotenství v pohodě, měla jsem porody za hubičku a stejně další už ne..
chybí mi testování, chybí mi těšení, hlazení bříška, pohyby, ale na druhou stranu si vždy vzpomenu na ty horší věci v těhotenství, na ty probdělé noci s pidi miminkem, prdíky, atd atd..a tím to vyvážím.
Pokud máš takové výkyvy vzpomen si na ty horší věci a zase budeš ráda že už to máš za sebou

 
Meeshab
Ukecaná baba ;) 1800 příspěvků 25.01.17 12:23

@123straka321 Mám to taky tak. Děti mám teda tři, ale pořád je mi to málo. Chtěla bych čtvrté, klidně i páté, ale není na to prostor a peníze. I když vím, že tohle dítě je pro nás konečná, nedokážu se s tím smířit. Pořád si říkám, že možná za pár let, až ti starší odejdou z domu a budou sami vydělávat, tak si ještě jedno miminko pořídíme. V duchu je mi ale jasné, že to tak nedopadne a zůstaneme u těch tří, co máme. Snažím se utěšit tím, že si to pak vynahradím na vnoučátkách.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.01.17 12:23

Mám to také, dost mě to štve, protože jak píšeš - místo, abych si užívala mrňouse, tak stále přemýšlím nad tím, že už nikdy nezažiju těhotenství, porod, ty první chvíle s malým miminkem… nevím, je to jako začarovaný kruh, čím víc chce člověk na to nemyslet, tím více na to myslí. Radu moc nemám. Fakt je, že postupně to otupuje, mému prckovi už se blíží druhý rok a myslím, že právě teď je ta doba, kdy už ten stesk trochu zeslabuje. Ale stejně je to přítomno. Já už jsem ve fázi, kdy přemýšlím, jestli vážně nemáme jít ještě do jednoho dítěte. Jestli to není nějaký vnitřní pocit, který má být naplněn. No nevím.
Každopádně, je nás víc, co to takhle cítíme.
Moje kamarádka má už páté dítě, po každém porodu cítila podobný pocit, že to chce zažít ještě jednou. Nyní po tom pátém dítěti jsou prý kompletní, žádný takový pocit se nedostavil, pouze taková vnitřní spokojenost, že takto to mělo být a „je dokonáno“.

 
alimdar
Zasloužilá kecalka 798 příspěvků 25.01.17 12:25

@123straka321 drží se mě to furt a to je mladší holce už 9. Celkem s přítelem máme doma 3 děti, já dvě, 9 a 11, on 10. Bydlíme společně, starostí kolem dětí i domácnosti az až a přesto se mifurt vrací myšlenky na miminko, které už mit nebudu. Jednak 3 deti už máme, jsou stejně staré, takže vše děláme společně a hlavně je mi 40. Taky čekám, kdy ty myšlenky prejdou. Ale tak já vzdy ty 3-4 děti chtěla, v tom je možná u mě ten problém

 
krtek93
Neúnavná pisatelka 17673 příspěvků 25.01.17 12:25

Co s tím nevím, ale souhlasím, že za to můžou nejspíš hormony. Měla jsem totéž po prvním (a pravděpodobně posledním :) ) dítěti. To odkládání oblečení, ze kterého malá vyrostla… přesně! První cca rok bych klidně byla otěhotněla hned znova (i když hlava věděla moc dobře, že to není dobrej nápad). A to celý šestinedělí (a možná i dýl) to dítě přes den skoro nespalo a když bylo vzhůru, 90% času probrečelo, takže žádný pohodový „bezúdržbový“ miminko :mrgreen: Nějak to přešlo časem samo. Jako i dneska nostalgicky vzpomínám a svým způsobem je mi líto, že to už asi nezažiju, ale na druhou stranu - fakt mi vyhovuje stav věcí tak, jak je teď (neboli malá na 90% zůstane jedináčkem).

 
123straka321
Kecalka 162 příspěvků 25.01.17 12:27

@24Martina Pořád to nepustilo, jo? 8o Já vůbec nevím, jak si to v sobě srovnat. Vím, že bych se měla radovat, užívat si to, ale prostě to nejde a jakmile mě přepadnou tyhle myšlenky, tak řvu jak želva. U prvního jsem byla adšená z každého pokroku, strašně jsem se těšila, až bude umět to, potom tamto,… Ale teď se z pokroků neumím radovat, nejraději bych to zastavila, nebo vrátila. K tomu se i těším, až si kluci spolu budou hrát, taky až se trochu víc vyspíme atp… Jenže jakmile se začnu na něco nebo z něčeho těšit, opět naskočí myšlenka, no jo, ale už nikdy nezažiješ to, či ono…a je to hned dokola. I se mi v noci zdá, jak mám další miminko - jenže jak jsem psala, neplánujeme to, navíc bych si zřejmě nepomohla. Protože u toho dalšího by to bylo zase vše naposledy.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.01.17 12:27

Jo a jak tady někdo psal - vzpomenout si na ty těžší chvíle, tak to vůbec nepomáhá, protože mám pocit, že žádné takové vyloženě negativní chvíle nebyly. I třeba takové ty starosti - řev miminka, prdíky apod. - tak nějak beru s nadhledem, nevysiluje mne to… můj muž mi vždy říká, že jsem nějak vnitřně nastavená na to rodit a starat se o mimina, že mě to neuvěřitelně uspokojuje a nabíjí.
Takže každá rada drahá.
anonymní z 12:23

 
krtek93
Neúnavná pisatelka 17673 příspěvků 25.01.17 12:30
@Anonymní píše:
Mám to také, dost mě to štve, protože jak píšeš - místo, abych si užívala mrňouse, tak stále přemýšlím nad tím, že už nikdy nezažiju těhotenství, porod, ty první chvíle s malým miminkem… nevím, je to jako začarovaný kruh, čím víc chce člověk na to nemyslet, tím více na to myslí. Radu moc nemám. Fakt je, že postupně to otupuje, mému prckovi už se blíží druhý rok a myslím, že právě teď je ta doba, kdy už ten stesk trochu zeslabuje. Ale stejně je to přítomno. Já už jsem ve fázi, kdy přemýšlím, jestli vážně nemáme jít ještě do jednoho dítěte. Jestli to není nějaký vnitřní pocit, který má být naplněn. No nevím.
Každopádně, je nás víc, co to takhle cítíme.
Moje kamarádka má už páté dítě, po každém porodu cítila podobný pocit, že to chce zažít ještě jednou. Nyní po tom pátém dítěti jsou prý kompletní, žádný takový pocit se nedostavil, pouze taková vnitřní spokojenost, že takto to mělo být a „je dokonáno“.

Já ten pocit, že jsme „kompletní“, mám právě už s tím jedním :mrgreen: Ale přišlo to později. A i přes ten pocit pořád docela těžce nesu některý změny (první mrkev, první krůčky, školka, teď škola ) - všechno si tak nějak uvnitř „obrečim“. Ale to už je povahou. Ale ty první měsíce, kdy se to hezky zkombinovalo s hormonama, to byla fakt síla, bulela jsem snad kvůli všemu (málo přibírá - špatně, co když něco není v pořádku… Konečně přibírá - to néééé, ona mi vyroste! :lol: ).

 
Fima
Nadpozemská drbna 29260 příspěvků 16 inzerátů 25.01.17 12:30

Jo, měla jsem to taky. Vždycky období, kdy bych si dala říct a chybělo mi to a období, že už nikdy, že mi ty větší, rostoucí a samostatnější děti vyhovují. Byli jsme posunutí už zase někde jinde. Myslím si, že je to hormony. Časem se to zlepší, časem se to možná zase připomene… My nakonec třetí čekáme, pokud všechno dobře dopadne, tak pupek, porod a miminko ještě bude. Naposledy. A myslím si, že ty stavy budu mít pořád a měla bych je, i kdybych těch dětí měla 10. ;)

 
24Martina
Zasloužilá kecalka 845 příspěvků 25.01.17 12:32

@123straka321 je pravda, už už to není tak casto-neni na to se dvouma detma cas :lol:,ale stejně to ve me je. Utesuju se tím, ze to těhotenství, porod a hlavně male miminko tak rychle uteče, ze to ani nemá už cenu :)

 
Nowuka2
Ukecaná baba ;) 2328 příspěvků 25.01.17 12:33

Nevím, jestli tě to uklidní, ale co vidím v mém okolí, tak je to normální. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne u mě po druhém děcku. Ale co mám holky v okolí tak 3 z nich to nedávaly tak moc (tu představu, že už to nikdy nebude), že šly do třetího :nevim:

 
123straka321
Kecalka 162 příspěvků 25.01.17 12:33
@Anonymní píše:
Jo a jak tady někdo psal - vzpomenout si na ty těžší chvíle, tak to vůbec nepomáhá, protože mám pocit, že žádné takové vyloženě negativní chvíle nebyly. I třeba takové ty starosti - řev miminka, prdíky apod. - tak nějak beru s nadhledem, nevysiluje mne to… můj muž mi vždy říká, že jsem nějak vnitřně nastavená na to rodit a starat se o mimina, že mě to neuvěřitelně uspokojuje a nabíjí.
Takže každá rada drahá.
anonymní z 12:23

Ano, to je přesně to. Já nikdy nebyla taková ta z miminek nadšená. A když už jsem začala uvažovat nad dětmi, vždy jsem chtěla být mámou nad věcí. U prvního to tak i bylo - nevyšilovala jsem, brala jsem to většinou s nadhledem, nějak postupně jsem se vše učila a víc a víc se vžívala do té role mámy. Ale při druhém těhotenství jsem to vnímala až příliš intenzivně, věděla jsem, že jsem konečně našla roli, ve které se cítím opravdu dobře. A přesně i ty problémy (prdíky, atp) mě tak nějak naplňují. Právě i tím, že je malý na mě naprosto závislý, neustále mě potřebuje - zatímco starší už zvládne spoustu věcí sám…no nic, jdu pro kapesník - už tu zase želvím

Příspěvek upraven 25.01.17 v 12:37

Stránka:  1 2 3 4 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Seriál o motorickém vývoji: Co se děje ve třetím roce?

Děti ve třetím roce života své okolí baví rozpustilostí. Rády tančí, zpívají... číst dále >

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

Články z Expres.cz

Podpora od táty! Tereza po soudu mluvila s otcem, slíbila mu brzký návrat

Vše nasvědčuje tomu, že se případ heroinové pašeračky Terezy žene do finální... číst dále >

Řepkova čtvrtá kniha: Z honoráře se vám protočí panenky, není to ale málo?

Klesla cena Tomáše Řepky na trhu? Vypadá to tak. Podle informací Expresu... číst dále >

Články z Ona Dnes

Když táta zemřel, neměl ani šedesát kilo, vzpomíná dcera Michala Tučného

Táta Michaely Tučné je dodnes ikonou české country music. Báječná ženská,... číst dále >

RETRO: Jak se cvičilo za socialismu. Televizní hopsání i spartakiády

Sexy vykrojené trikoty, pletené návleky, čelenky a nadšené poskakování... číst dále >