Můj potrat a těhotenství v rodině

Anonymní
25.6.21 18:03

můj potrat a těhotenství v rodině

Ahojte, v lednu jsme celá rodina prodělali covid poré jsem zjistila že jsem v prosinci otěhotněla. O miminko jsme se snažili téměř rok tak radost byla veliká. V 7. týdnu jsem šla na kontrolu k doktorovi, tam se mu nezdál vývoj miminko, řekl, že počkáme týden a uvidíme. Bohužel o víkendu jsem samovolně v 8. týdnu potratila. S mužem jsme si dali 2 měsíční pauzu potřebovala jsem to jak psychicky tak zdravotně. Pracuji v prostředí, kde se často setkávám s těhotnými, miminky apod, takže se mi toto téma celkem často připomíná. Myslela jsem si že jsem se situací už vyrovnaná. Opak je ale asi pravdou. Zjistili jsme, že blízka rodina čeká v prosinci miminko a mě to psychicky uplně položilo. Přeji jim to, jen jsem to nějak nečekala, miminko neplánovali, dokonce před měsícem na oslavě pila, i když je už teď ve 14. týdnu, pořad bylo nutné udělat to v domácnosti jet k moři apod., takže jsme byli i překvapení. Probrečela jsem 2 noci:(. Můj manžel to vubec nechápe co mi je, proč se tak chovám, nemám jim to závidět. Bohužel mě nutí k nim jezdit ale já citím, že to nezvládnu a on to odmítá pochopit.. nemáte někdo radu co s tím? Moc děkuji za přečtení a rady.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
21467
25.6.21 18:09

Pokud jsi se s tím nedokázala za takovou dobu vyrovnat, je na čase to řešit s odborníkem. Chtělo by to psychologa.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.6.21 18:12

Stalo se mi dokonce dvakrát, spousta let snahy o dítě a nakonec dva potraty v situaci, kdy další členové rodiny neplánovaně počali děti.
Měla jsem podobné pocity, myslím si, že je to úplně normální. Logicky se mi nechtělo na oslavy a setkání plná dětí a těhotných. Omluvila jsem se, v krátké zprávě upřímně vysvětlila, oč jde a jak špatně to psychicky nesu a dostalo se mi pochopení. Muž mě z počátku také moc nechápal, řekla jsem mu, ať klidně jezdí sám a respektuje, že mi není nejlíp.

  • Citovat
  • Nahlásit
451
25.6.21 18:14

Osobní zkušenost sice nemám ale řekla bych že hodně mužům tohle prostě nedochází zvlášť když děťátko odejde takhle brzy kdy si ti chlapi to pořádně ještě neuvědomují že budou tatove…

Zkus mu znovu vysvětlit jak moc je pro tebe těžké setkávat se s někým kdo je v očekávání. Že jim to přeješ ale je to z toho zároveň smutno. Možná by pomohlo promluvit si o tom i s nějakým terapeutem, zvlášť když s těhotnými a miminka i pracuješ..to musí být opravdu hodně tezke

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1924
25.6.21 18:14
@Anonymní píše:
Ahojte, v lednu jsme celá rodina prodělali covid poré jsem zjistila že jsem v prosinci otěhotněla. O miminko jsme se snažili téměř rok tak radost byla veliká. V 7. týdnu jsem šla na kontrolu k doktorovi, tam se mu nezdál vývoj miminko, řekl, že počkáme týden a uvidíme. Bohužel o víkendu jsem samovolně v 8. týdnu potratila. S mužem jsme si dali 2 měsíční pauzu potřebovala jsem to jak psychicky tak zdravotně. Pracuji v prostředí, kde se často setkávám s těhotnými, miminky apod, takže se mi toto téma celkem často připomíná. Myslela jsem si že jsem se situací už vyrovnaná. Opak je ale asi pravdou. Zjistili jsme, že blízka rodina čeká v prosinci miminko a mě to psychicky uplně položilo. Přeji jim to, jen jsem to nějak nečekala, miminko neplánovali, dokonce před měsícem na oslavě pila, i když je už teď ve 14. týdnu, pořad bylo nutné udělat to v domácnosti jet k moři apod., takže jsme byli i překvapení. Probrečela jsem 2 noci:(. Můj manžel to vubec nechápe co mi je, proč se tak chovám, nemám jim to závidět. Bohužel mě nutí k nim jezdit ale já citím, že to nezvládnu a on to odmítá pochopit.. nemáte někdo radu co s tím? Moc děkuji za přečtení a rady.

Zakladatelko já si teda myslím, že je to poměrně čerstvé a máš nárok se takto cítit. Chce to ještě čas, klidně i toho psychologa vyhledej…s mužem o tom otevřeně a v klidu mluv, měl by Tě podpořit a pochopit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26634
25.6.21 18:23

Hele děláš z toho zbytečný halo, je to půl roku, potratila jsi v podstatě na začátku, to se prostě stává. Ona za to nemůže, že vám to nejde. :nevim: a nemysli si, že nevím o čem mluvím, v životě jsem měla potraty dva a na obě děti čekala přes dva roky na každý :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
451
25.6.21 18:34

@pikola každý na to reaguje jinak někdo je citlivější a trvá mu to déle…někdo se s tím vyrovná ani nemrkne…zakladatelka se navíc s těhotnými a miminy potkává v práci o to je to pro ni jistě těžší

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20902
25.6.21 18:49
@Vladusxx píše:
@pikola každý na to reaguje jinak někdo je citlivější a trvá mu to déle…někdo se s tím vyrovná ani nemrkne…zakladatelka se navíc s těhotnými a miminy potkává v práci o to je to pro ni jistě těžší

hele čim víc se v tom bude zakladatelka hnípat tím hůř se s tím vyrovná v 7tt už byl plod nejspíš mrtvý to potratí spousta holek pokud by to byl 7 měsíc neřeknu ani popel

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21467
25.6.21 19:14
@Vladusxx píše:
@pikola každý na to reaguje jinak někdo je citlivější a trvá mu to déle…někdo se s tím vyrovná ani nemrkne…zakladatelka se navíc s těhotnými a miminy potkává v práci o to je to pro ni jistě těžší

Právě proto, že se s nimi potkává, by tohle měla už mít zpracované. Jedna věc je být citlivější a druhá se v tom utápět. Bohužel potrat v 7tt je běžná záležitost. Pokud to takhle nedává, měla by to řešit, ne strkat hlavu do písku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3485
25.6.21 19:18

Hele takhle na začátku to ještě nic není. Já potratila v 10tt, tehdy se to spojilo s dlouhodobýma úzkostma a šíleným vyhořením z práce, složila jsem se a šest tejdnů nebyla schopná vidět vůbec nikoho. Snášela jsem to tedy hůř než většina lidí, racionálně jsem sice věděla že zas o tolik nešlo, ale stejně jsem byla mimo. Nicméně po dvou měsících jsem byla zpátky v práci, za těhotnou kámoškou jsem uplně normálně chodila, nenapadlo by mě to takhle hrotit. A to jsem na těhotenství čekala dva roky. Myslim že to trochu přeháníš, jestli se ti nedaří dostat se do pohody samotný, na místě by asi byla psychoterapie.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18056
25.6.21 19:39

Stalo se mi to několikrát. Jednou jsem mela zt ve 12tt, musela jsem na revizi. Po týdnu mi bracha rekl ze čekají a jeho žena je v 6tt. Bylo mi to hrozně líto, ale prala jsem jim to.
Promiň ale v tom 7tt se to stává velmi často. Pokud to neumíš zpracovat najdi si pomoc, pul roku uz mi přijde dlouhá doba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.6.21 19:51

@Vladusxx dekuju prave premyslim, jestli si s nema promluvit.Par veci uz jsme řešili drive -vztahy v rodine, vychovu naseho starsiho ditete, nahled na zivot a je jinak naladena. hodne tvrda. vetsinou vse vi nejlip, ma nejlepsi apod. jasne muze byt, muzu delat chyby.Jen to jakym zpusobem spolu mluvime neni za me idealni a ted mam obavu, ze ze me udéla uplneho blazna..neviim mozna to opravdu zbytecne resim.jen sehnat psychologa je tak 2-3mesice nez me vezme:(.a moc dekuju

  • Citovat
  • Nahlásit
26634
25.6.21 19:56
@Anonymní píše:
@Vladusxx dekuju prave premyslim, jestli si s nema promluvit.Par veci uz jsme řešili drive -vztahy v rodine, vychovu naseho starsiho ditete, nahled na zivot a je jinak naladena. hodne tvrda. vetsinou vse vi nejlip, ma nejlepsi apod. jasne muze byt, muzu delat chyby.Jen to jakym zpusobem spolu mluvime neni za me idealni a ted mam obavu, ze ze me udéla uplneho blazna..neviim mozna to opravdu zbytecne resim.jen sehnat psychologa je tak 2-3mesice nez me vezme:(.a moc dekuju

A o cem s ni chces mluvit? 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25.6.21 19:59

@pikola Ty jo, to je napsané docela drsně. 8o Taky mám za sebou potrat, dost podobně jsem to prožívala jako zakladatelka, kamarádka mi natvrdo řekla, že to přeháním. Tak bych byla opatrná se slovy, dokážou ještě víc porýpat v ráně. :(

Zakladatelko, určitě se obrať na psychoterapeuta, tohle období je opravdu těžké a je potřeba najít nějaké „hnízdo“ plné podpory, kor když partner nepodpoří. Terapie jsou teďka dostupné i online a bývají taky rychle k dispozici, bez dlouhé čekačky. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit místní online poradnu pro ženy, kterou vede naprosto skvělá Lucie Machová - stačí jí napsat do poradny, určitě napíše něco povzbudivého. A jestli jsi z Prahy, rozhodně doporučuju osobně.

Jinak mně osobně trvalo tři měsíce, než jsem se vyhrabala z nejhoršího.. a bylo uplně jedno, že to bylo v sedmém týdnu. Ten poci prázdna jsem nikdy předtím nezažila a nikdy jsem tolik neplakala.

Moc držím palce, ať najdeš sílu a prožiješ krásné léto! Když tak napiš SZ, kdybys potřebovala, jsem tu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.6.21 20:03

@Lily Evans ja byla v praci po tydnu a to opravdu denne potkam nekolik matek a resim s nimi kdy porodi, kdy planuji atd ale za me je to jine kdyz je to „cizi clovek“ktereho vidim parkrat a napr 5 min. nez kdyz je to blizka rodina, kde to budou resit vsichni..

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat