Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nech jít, nesmysl aby on žil už v tomhle věku kvůli tobě bez sexu. To nemá budoucnost.
Nechápem, prečo ste sa o tom úprimne neporozprávali skôr. Povedzte mu otvorene, že ste stratili libido a sex vám momentálne nie je príjemný. Ak to nechcete riešiť alebo neviete, či sa to zmení, mal by to vedieť a mať možnosť rozhodnúť sa, či mu taký vzťah vyhovuje. Vy sa do sexu nútiť nemusíte, ale zároveň jeho „nie“ k vzťahu bez sexu je tiež legitímne.
@Anonymní píše: Více
Neboj se, co bude po porodu. Pokud je ten kluk normální, dítě si s tebou neudělá. Já bych doporučoval, abyste se rozešli a odstěhovali se. Ten vztah nemá budoucnost.
Pokud si předtím mela normálně chuť na sex tak bych to řešila u doktora jestli nemáš nejaky hormonální problem.
Tohle je špatně. Ty nechceš sex, on jo..on nechápe proč, co se děje…a protože neví tak se snaží a tobě je tím čím dál víc protivný a žně hucuje se ti už i jen jeho dotyk…musíte o tom mluvit…
Dobře to znám..prošla jsem si něčím podobným s manželem právě po porodech. Z různých důvodu. Po prvním byly důvody úplně jiné než po druhém..ale to je jedno..každopádně opravdu hodně pomohlo mluvit o tom…můj muž je velmi chápavý i když nedostatek sexu ho opravdu hodně frustruje tak teď když řeknu ne tak prostě přestane. A já zas se snažím mu co nejčastěji vyhovět a časem se to zlepšuje…jednak pomalu pomijeji důvody mě nechut a jednak pomáhá to že vím že když řeknu ne tak mě nenutí.
Nicméně ztráta libida u tebe bude mít jistě jiné důvody než moje. To je potřeba zjistit proč to tak je…začalo to po novém roce..co se tehdy stalo? Začali jste plánovat studium na vysoké? Začali jste mluvit o tom že se sestehujete pokud vás přijmou? Možná v tom hraje roli právě tohle..že je to na tebe brzy? Nebo je to samotné studium? Odchod od rodičů, ze známého prostředí do nového neznámého? Nebo to může být hormonální, může být příčina úplně někde jinde…Na tomle musíš přijít…a asi na to nepřijdeš úplně sama…možná by ti pomohlo mluvit třeba s nějakým odborníkem..sexuologem, psychologem…prvně bych se ale svěřila hlavně partnerovi a gynekologovi aby se začalo pátrat po příčině…
Já jsem ztratila libido tedy z HA, ale chápu tě.
Vubec mi to nedošlo, protože tu stejnou HA jsem brala už dříve před porodem.
Bylo to pro mě možná horší, jak pro manžela.
Normálně jsem začala pochybovat o našem vztahu, ikdyž jsem věděla, že je to člověk, o kterého fakt nechci přijít.
Takže takhle:
1. Nejdříve přítelovi řekni, jaký máš problém.
2. Potom to pořešit na gynekologii, opravdu to může být hormonální.
3. Jestli to hormonální není, tak by bylo vhodné přítele nechat jít.
Příspěvek upraven 02.09.26 v 21:23
Nemusíš. V žádném případě. Nedělej nic, co se ti protiví.
Na druhou stranu tvůj přítel je mladý chlap plný hormonů a sex potřebuje. Je úplně normální, že se vzruší z úplně klidného mazlení, jak píšeš. Chtít po něm, aby se mu to nedělo, je nereálné.
Takže, jak ti radí ostatní, chce to nejdřív probrat situaci s ním a následně to řešit u doktora (doktorů).
Nedelej nic, co se ti protivi. Svym chovanim te (pochopitelně) jen vic znechucuje.
Jste spolu dva roky, po tech dvou letech zhruba clovek zacina střízlivet a zacina se ukazovat, jak na tom ten vztah je.
A rozhodně nemusi byt tvůj první partner ten pravý…
Jo, asi to dopadne rozchodem, ale to je život… Bude zas líp
Ty si hladala spolubydleni a on vztah… to nebude fungovat. Najdi si ineho spolubyvajuceho/spolubyvajucu.
@Anonymní píše: Více
Zvykat si na sex?
Ne to opravdu nemusíš, když po něm sama netoužíš… ale asi bude lepší mu říct, že máš problém. Nebo se s ním v dobrém rozejít a hledat si ubytování jinde…
Však jste ještě oba mladí a život máte teprve před sebou, tak nač si ho znepříjemňovat nebo se do něčeho snažit nutit. ![]()
Ať je to genderově vyvážené. Přemlouvat se k sexu nemusíš. Ať si najde milenku a bude vám oběma dobře.
@Anonymní píše: Více
Skonci to nejste kompatibilni. Sex je v vztahu velice dulezity.
Ahojte, je mi 19 let a s pritelem jsme spolu 2 roky. Od zacatku roku jsem zniceho nic ztratila libido, nejdriv jsem proste pokracovala v sexu a nic nerikala, proroze jsem partnerovi chtela udelat dobre. Od zacatku prazdnin, jsem si ale rekla, ze zadny prespavacky ted nechci a nedelali jsme to. Respektive jsem se stale na neco vymlouvala. Ted jsme se kvuli vysoke sestehovali a jsme spolu tyden teprve, ale uz ted jsem jakasi opruzena a rekla si, ze bych to mela resit.
Neberu HA ani zadne afrodiziaka, to ze nemam chut me nijak netrapi, kdybych byla single neresim. Sex mi prijde urcitym zpusobem zvlastni, ohrozuje to uz i nas fyzicky kontakt, nechci se mazlit ani objimat, protoze se vzdycky vzrusi a z klidneho relaxacniho mazleni i objeti, zacne zkouset neco dalsiho. Momentalne to vypada tak, ze mu vecer reknu nekolikrat ze nechci, nemam chut, ale on presto tak milionkrat za noc mi strka ruky tam, s tim, ze si mysli, ze me vzrusi a ja mu ji musim milionkrat oddelat, prijde mi to nechutne, ze me nerespektuje. Nedokaze se udrzet ted, co treba az budu po porodu atd.
Na druhou stranu… sex ke vztahu patri a nelze ho vynechat. Je to jeho soucasti a je prirozene, ze ho chce. Mnoho lidi, co ma libido normalni, tohle chapat nebude a asi by se jasne kvuli tomuto rozesli. Rozumime si ve vsech ostatnich ohledech, je to jediny clovek koho v novem meste tedka znam, nechci ho ztratit. Jde nejak si na to zvyknout? Nevim, co mam delat…