Muž rychle mění nálady a necítí za ně zodpovědnost

No a rekli mu ty rodice nekdy, ze si na ne nebude otvirat hubu, vyhodili ho, kdyz hned po prijezdu zacal?
Pokud mu nikdo neda razne a jasne najevo, ze tohle ne, pokud ho v tom pokusu o vtipkovani neprerusi a jasne a zretelne neformuluji, jak se ted citi, tak proc by se tak nechoval
Ja nemam rada urazenost, ale pri takto extremnim chovani bych urazena byla a nechtela ho videt, dokud se neomluvi.

Jo takhle to mám taky, rychle se naštvu a rychle vychladnu. Já se ale naučila omluvit když to naštvání vzniklo kvůli prkotině. Můj táta je stejný jeho táta byl taky takový. Prostě povaha a je hloupé, že si to neuvědomuje a neomluví se.

@Bibi239 píše:
No a rekli mu ty rodice nekdy, ze si na ne nebude otvirat hubu, vyhodili ho, kdyz hned po prijezdu zacal?
Pokud mu nikdo neda razne a jasne najevo, ze tohle ne, pokud ho v tom pokusu o vtipkovani neprerusi a jasne a zretelne neformuluji, jak se ted citi, tak proc by se tak nechoval
Ja nemam rada urazenost, ale pri takto extremnim chovani bych urazena byla a nechtela ho videt, dokud se neomluvi.

No právě že moc ne - to bylo vždycky - nesmíme mu nic říct, protože by příště nepřijel. Jen párkrát tchyně tak nesměle prohodila, že už na ně zase křičí.
Když křičel doma, tak jsem mu toříkala - a on - musím, podívej se jak to tady vypadá… anebo - já nekřičím, ale někdo ty děcka musí vychovávat… anebo se urazil… říct mu, hele příště přijď jen vklidu jinak nechoď - to by teprve bylo peklo. prostě přišel, všechny zdupal, jemu se ulevilo a pak se divil, že je třeba v obýváku sám, že všichnu tekli. Pak to zase bylo, jsem tu sám a nikdo se mi nevěnuje. Jako kdyby to nevnímal anebo nechtěl vnímat.

@Anonymní píše:
Ahoj, bývalý takový byl, ale nějak se to stupňuje.
Rychle mění nálady - přijde, seřve někoho, poodejde a za 5 minut o ničem neví a se stejnými lidmi se snaží vtipkovat, normálně mluvit atd., jenomže ono to těm seřvaným lidem moc nejde. Tchánům to taky dělal - přijel k nim, dořval je a odjel. Tchýně si mockrát stěžovala, že to dusno po něm jim tam zůstane. Teď to udělal dceři - viděl se s ní po cca 4 měsících u příbuzných (je na ní opravdu hnusný, ona se mu vyhýbá) a místo aby se jí třeba nějak normálně zeptal, jak se má, že je třeba rád, že ji vidí, vynadal jí a že si s ní nutně musí promluvit, protože takhle teda ne (nakonec šlo jen o to, že mu telefonem nenahlásila svůj příjezd). Dcera z toho byla zase týden špatná. A teď jí poslal sms, že potřebuje s něčím pomoct, ať přijede. Prostě jako kdyby se nechumeloli - potřebuje, všichni kolem mě skákejte.
Vím, že řešením je od něho dál, to se taky snažíme, ale spíš by mě zajímaly zkušenosti, jestli jste zažily u někoho něco podobného a jak se to pak vyvíjelo.dík

Tohle je klasický příklad cholerika. Ten člověk za své chování nemůže. Prostě to má v sobě. Přijde, pohádá se, někoho seřve a za chvíli o ničem neví a absolutně nechápe, proč se mu ostatní vyhýbají, nebo s ním nechtějí mluvit.
Sranda je, když se sejdou dva cholerici. Jsou schopní rozbít si hubu a za pět minut spolu jdou jako nejlepší kamarádi na pivo .

Je to těžké, ale prostě ho musíte brát takového, jaký je. Nepomůžou domluvy, v jeho lepší chvilce si s ním zkuste promluvit, pořešit, jak je vám jeho chování nepříjemné, ale asi se tím nic nevyřeší .

Toto je přesně případ mého tchána. Říkám si, že u něj je to nízkým sebevědomím v kombinaci s cholerickou povahou.

A ještě jedna věc - žádné takové, že za to nemůže, protože je cholerik. To já jsem docela taky, ale na nikom si nic nevybíjím. Prostě se umím ovládat. Cholerik nemusí být buran.