Muž rychle mění nálady a necítí za ně zodpovědnost
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Muž rychle mění nálady a necítí za ně zodpovědnost
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
- Upravit
Reakce:
Nevypozorovalas nějakou příčinu?
Já třeba vím, že když prohrajeme ve fotbale, tak se musím dvě hodiny
krotit, protože jinak jsem bohužel taky schopnej v tu chvíli dořvat
kohokoliv za cokoliv…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Byvaly, takze moc nevis o jeho soucasnym zivote? Tak to zhorseni asi nejaky podklad ma, neco ho zere obecne, nebo zestarl, nebo se mohl taky uderit do hlavy…kdo vi…ted spis, co s tim…Mozna aby se rodina semkla a dala mu jasne najevo, za takhle k nikomu z vas ne?
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
No a rekli mu ty rodice nekdy, ze si na ne nebude otvirat hubu, vyhodili ho,
kdyz hned po prijezdu zacal?
Pokud mu nikdo neda razne a jasne najevo, ze tohle ne, pokud ho v tom pokusu
o vtipkovani neprerusi a jasne a zretelne neformuluji, jak se ted citi, tak
proc by se tak nechoval 
Ja nemam rada urazenost, ale pri takto extremnim chovani bych urazena byla a
nechtela ho videt, dokud se neomluvi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Typický cholerik, můj táta to taky tak má, rychle se rozčílí, někoho seřve a za pár minut už o tom neví a baví se normálně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jo takhle to mám taky, rychle se naštvu a rychle vychladnu. Já se ale naučila omluvit když to naštvání vzniklo kvůli prkotině. Můj táta je stejný jeho táta byl taky takový. Prostě povaha a je hloupé, že si to neuvědomuje a neomluví se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Může to být nějaká porucha osobnosti, nebo má „jenom“ hnusnou
povahu.
Promluvila bych s ním, třeba i v kruhu rodiny, dala bych mu šanci na
nápravu, třeba ať to řeší za pomoci odborníka. Pokud by odmítl, a svoje
chování nezměnil, tak bych jednala razantně i za cenu rozchodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Bibi239 píše:
No a rekli mu ty rodice nekdy, ze si na ne nebude otvirat hubu, vyhodili ho, kdyz hned po prijezdu zacal?
Pokud mu nikdo neda razne a jasne najevo, ze tohle ne, pokud ho v tom pokusu o vtipkovani neprerusi a jasne a zretelne neformuluji, jak se ted citi, tak proc by se tak nechoval
Ja nemam rada urazenost, ale pri takto extremnim chovani bych urazena byla a nechtela ho videt, dokud se neomluvi.
No právě že moc ne - to bylo vždycky - nesmíme mu nic říct, protože
by příště nepřijel. Jen párkrát tchyně tak nesměle prohodila, že už
na ně zase křičí.
Když křičel doma, tak jsem mu toříkala - a on - musím, podívej se jak to
tady vypadá… anebo - já nekřičím, ale někdo ty děcka musí
vychovávat… anebo se urazil… říct mu, hele příště přijď jen vklidu
jinak nechoď - to by teprve bylo peklo. prostě přišel, všechny zdupal, jemu
se ulevilo a pak se divil, že je třeba v obýváku sám, že všichnu tekli.
Pak to zase bylo, jsem tu sám a nikdo se mi nevěnuje. Jako kdyby to nevnímal
anebo nechtěl vnímat.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
- Upravit
@Anonymní píše:
No právě že moc ne - to bylo vždycky - nesmíme mu nic říct, protože by příště nepřijel. Jen párkrát tchyně tak nesměle prohodila, že už na ně zase křičí.
Když křičel doma, tak jsem mu toříkala - a on - musím, podívej se jak to tady vypadá… anebo - já nekřičím, ale někdo ty děcka musí vychovávat… anebo se urazil… říct mu, hele příště přijď jen vklidu jinak nechoď - to by teprve bylo peklo. prostě přišel, všechny zdupal, jemu se ulevilo a pak se divil, že je třeba v obýváku sám, že všichnu tekli. Pak to zase bylo, jsem tu sám a nikdo se mi nevěnuje. Jako kdyby to nevnímal anebo nechtěl vnímat.
trosku rozmazleny chlapecek to vypada:-)
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj, bývalý takový byl, ale nějak se to stupňuje.
Rychle mění nálady - přijde, seřve někoho, poodejde a za 5 minut o ničem neví a se stejnými lidmi se snaží vtipkovat, normálně mluvit atd., jenomže ono to těm seřvaným lidem moc nejde. Tchánům to taky dělal - přijel k nim, dořval je a odjel. Tchýně si mockrát stěžovala, že to dusno po něm jim tam zůstane. Teď to udělal dceři - viděl se s ní po cca 4 měsících u příbuzných (je na ní opravdu hnusný, ona se mu vyhýbá) a místo aby se jí třeba nějak normálně zeptal, jak se má, že je třeba rád, že ji vidí, vynadal jí a že si s ní nutně musí promluvit, protože takhle teda ne (nakonec šlo jen o to, že mu telefonem nenahlásila svůj příjezd). Dcera z toho byla zase týden špatná. A teď jí poslal sms, že potřebuje s něčím pomoct, ať přijede. Prostě jako kdyby se nechumeloli - potřebuje, všichni kolem mě skákejte.
Vím, že řešením je od něho dál, to se taky snažíme, ale spíš by mě zajímaly zkušenosti, jestli jste zažily u někoho něco podobného a jak se to pak vyvíjelo.dík
Tohle je klasický příklad cholerika. Ten člověk za své chování
nemůže. Prostě to má v sobě. Přijde, pohádá se, někoho seřve a za
chvíli o ničem neví a absolutně nechápe, proč se mu ostatní vyhýbají,
nebo s ním nechtějí mluvit.
Sranda je, když se sejdou dva cholerici. Jsou schopní rozbít si hubu a za
pět minut spolu jdou jako nejlepší kamarádi na pivo 
.
Je to těžké, ale prostě ho musíte brát takového, jaký je. Nepomůžou
domluvy, v jeho lepší chvilce si s ním zkuste promluvit, pořešit, jak je
vám jeho chování nepříjemné, ale asi se tím nic nevyřeší 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Přijde mi to trošku jako nějaký psychopat… Takovému bych se asi vyhýbala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Toto je přesně případ mého tchána. Říkám si, že u něj je to nízkým sebevědomím v kombinaci s cholerickou povahou.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ahoj zakladatelko,
s tímto chováním mám bohužel celoživotní zkušenost. Můj otec se takto
chová celý život, choval se tak už když jsem byla hodně malá.
V jednu chvíli hystericky řve, že jsem kráva, debil, nevděčné hovado
(například proto, že nemám stejný názor jako on třeba na nějakého
politika), a za pět minut dělá, jako by se nic nedělo.
Jsem silná povaha, nemám z toho žádné trauma, ale samozřejmě mě mrzí,
že jsem nikdy neměla fajn vztah dcera-otec jako některé mé kamarádky.
Nevím, jak u tvého ex, ale u mého otce je to prostě povahou, je cholerik a
sebestředný buran, záleží mu pouze na něm.
A teď k tomu, co se mi v případě tohoto chování osvědčilo:
konfrontace a zesměšňování - ano, bohužel je to tak.
konfrontace: Pokud mě otec zasype nadávkami a pak po mě něco chce, řeknu
mu, že se ke mně choval sám jako hovado (u mého táty se osvědčilo
používání stejných výrazů jako on, ačkoliv běžně sprostě nemluvím),
takže teď nemůže dělat, že se nic nestalo a chtít ode mě pomoc.
zesměšnění: Když na mě řve, klidným hlasem mu říkám, ať se podívá,
jak vypadá, že je hlupák a měl by se jít léčit.
Je to možná těžko uvěřitelné řešení, ale u nás to je bohužel to
jediné, co trochu funguje. Po nějaké době, kdy jsem si ve vztahu k němu
toto chování osvojila, ve vztahu ke mně polevil, především mě přestal
urážet v přítomnosti příbuzných a přátel, i mezi čtyřma očima je
to trochu lepší. Prostě už ví, že si ke mně nemůže tolik dovolit.
Ostatní členové nejbližší rodiny mají méně defenzivní postoj, buď
brečí nebo vše přecházejí mlčením a následně otci vyhoví, a jeho
chování k nim je buď stejné, nebo s přibývajícím věkem ještě
horší.
Držím palce, hlavně tvé dceři.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
A ještě jedna věc - žádné takové, že za to nemůže, protože je cholerik. To já jsem docela taky, ale na nikom si nic nevybíjím. Prostě se umím ovládat. Cholerik nemusí být buran.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
A ještě jedna věc - žádné takové, že za to nemůže, protože je cholerik. To já jsem docela taky, ale na nikom si nic nevybíjím. Prostě se umím ovládat. Cholerik nemusí být buran.
zakl.
Dík moc, je fakt, že jsem toto „praktikovala“ asi rok a vždycky to na
nějakou dobu zafungovalo. Mě to však ničilo, jsem flegmatik. Jenže on se
pak naučil mstít a trestat - na slabších - na dětech - prodám to a to,
nebudeš smět tam a tam, bydlíš v mém bytě a budeš se muset odstěhovat
(nedospělému dítěti!!), „tresty“ šly i za mnou. Takže jsem toho
nechala, jenže to trestání mu už zůstalo. Asi jsem v něm posílila to,
že to pro něj „funguje“, že tímhle dosáhne své převahy (to jsem
dlouho nevěděla, te´d jsem si to někde na netu přečetla).
Takže do budoucna se to spíš zhoršuje?
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
- Upravit
Další podobná témata podle názvu
- Buňka o velikosti 2 mm - může to být těhotenství?
- Kolik můžu mít odpracovaných hodin na dohodě o provedení práce?
- Ztráta chuti na sex u muže
- Má to naději nebo spíš ne?
- Až tak tě nežere, když nepíše - ne vždy platí
- Moc rychle přibírá na váze
- Může se jednat o něco vážného? Neměla bych změnit gynekologa?
- Výlučná péče otce - může k tomu dojít?
Ahoj, bývalý takový byl, ale nějak se to stupňuje.
Rychle mění nálady - přijde, seřve někoho, poodejde a za 5 minut o ničem neví a se stejnými lidmi se snaží vtipkovat, normálně mluvit atd., jenomže ono to těm seřvaným lidem moc nejde. Tchánům to taky dělal - přijel k nim, dořval je a odjel. Tchýně si mockrát stěžovala, že to dusno po něm jim tam zůstane. Teď to udělal dceři - viděl se s ní po cca 4 měsících u příbuzných (je na ní opravdu hnusný, ona se mu vyhýbá) a místo aby se jí třeba nějak normálně zeptal, jak se má, že je třeba rád, že ji vidí, vynadal jí a že si s ní nutně musí promluvit, protože takhle teda ne (nakonec šlo jen o to, že mu telefonem nenahlásila svůj příjezd). Dcera z toho byla zase týden špatná. A teď jí poslal sms, že potřebuje s něčím pomoct, ať přijede. Prostě jako kdyby se nechumeloli - potřebuje, všichni kolem mě skákejte.
Vím, že řešením je od něho dál, to se taky snažíme, ale spíš by mě zajímaly zkušenosti, jestli jste zažily u někoho něco podobného a jak se to pak vyvíjelo.
dík