Muž u porodu - na co a jak se připravit

Anonymní
23.7.20 23:49

Muz u porodu - na co a jak se pripravit

Dobry den,

za dva tri tydny nas s pritelkyni ceka prvni porod a nase rozhodnuti je ze bych u nej byl pritomen. Jeste pred par mesici jsem chtel absolvovat predporodni kurz pro muze, ale kvuli koronaviru bylo vse zruseno - ostatne zda-li me tam skutecne pusti je stale ve hvezdach.

Tak jak se termin blizi, zacinam byt lehce nervozni, spise s ohledem na to ze bych to pritelkyni rad ulehcil a prinejmensim neudelal nic spatne. Bohuzel v tom docela tapu. Je mi jasne, ze me moznosti ji pomoci jsou omezene, s porodem se fyzicky bude muset poprat ona. S krvi ci bolesti druhych jsem zatim nemel problem - soude podle nekolika situacich na civilni sluzbe v nemocnici a autonehode ke kterym jsem se primotal, tedy ve smyslu, ze jsem byl schopen drzet emoce pod kontrolou a jednat racionalne, i kdyz tady ta vyzva bude asi z rady duvodu jina.

Takze bych urcite uvital rady a postrehy od zkusenejsich. Na co bych se mel pripravit predevsim, ceho vyvarovat, co je ci neni vhodne, jak treba pomoci? Jaka je vase zkusenost? V podstate cokoliv co vas napadne, urcite si to nejak preberu a pokud me to posune pozitivnim smerem budu rad - a hadam, ze parnerka a dite nakonec take.

Diky vsem za pripadne odpovedi.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

6867
23.7.20 23:57
@Anonymní píše:
Dobry den,

za dva tri tydny nas s pritelkyni ceka prvni porod a nase rozhodnuti je ze bych u nej byl pritomen. Jeste pred par mesici jsem chtel absolvovat predporodni kurz pro muze, ale kvuli koronaviru bylo vse zruseno - ostatne zda-li me tam skutecne pusti je stale ve hvezdach.

Tak jak se termin blizi, zacinam byt lehce nervozni, spise s ohledem na to ze bych to pritelkyni rad ulehcil a prinejmensim neudelal nic spatne. Bohuzel v tom docela tapu. Je mi jasne, ze me moznosti ji pomoci jsou omezene, s porodem se fyzicky bude muset poprat ona. S krvi ci bolesti druhych jsem zatim nemel problem - soude podle nekolika situacich na civilni sluzbe v nemocnici a autonehode ke kterym jsem se primotal, tedy ve smyslu, ze jsem byl schopen drzet emoce pod kontrolou a jednat racionalne, i kdyz tady ta vyzva bude asi z rady duvodu jina.

Takze bych urcite uvital rady a postrehy od zkusenejsich. Na co bych se mel pripravit predevsim, ceho vyvarovat, co je ci neni vhodne, jak treba pomoci? Jaka je vase zkusenost? V podstate cokoliv co vas napadne, urcite si to nejak preberu a pokud me to posune pozitivnim smerem budu rad - a hadam, ze parnerka a dite nakonec take.

Diky vsem za pripadne odpovedi.

Má přítelkyně nějaký porodní plán? Něco, na čem jí záleží, co chce, aby se dodrželo? Pokud ano, podrobně to spolu proberte a pokud by byla nějak mimo sebe, budeš tam od toho, abys říkal „ne, pane doktore, ona si tohle opravdu nepřeje“.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2468
24.7.20 00:04

Já třeba moc nevnimala okolí a koncentrovala jsem se na manzela. Musel mi každou otázku zopakovat atp. Drtila jsem mu ruku, dával mi napít, pomohl na záchod když bylo třeba. A hlavně mi neříkal, ze to bude dobrý, ze ta bolest přejde a podobný kecy. Bych ho za to snad vyhodila oknem. Zavolal sestřičku když bylo třeba - sama bych to fakt nedala, neměla jsem ponětí kde je nějaký tlačítko na přivolání.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2679
24.7.20 00:23

Mít po ruce vodu a jelení lůj, moc nemluvit, hlavně nelitovat partnerku, jak moc to musí bolet… spíš si nechat drtit ruku a v začátcích treba i odvádět hovor od tematu porod… Pokud bude na míči, tak pridrzovat, třeba i hladit po vlasech.

A jak tu někdo psal, byt takový mluvčí partnerky :wink: psychicka opora…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7719
24.7.20 00:26

Hlavně si o tom promluvit s ní, co ona od tebe očekává, co chce, abys dělal a do nechce, abys dělal. Já bych třeba rozhodně nechtěla, aby za mě partner nějak bojoval, hájil mě před doktory apod. Já jsem zvyklá se o sebe postarat sama a mám pusu, ostatně ani nebylo třeba, všechny procesní otázky jsem si s personálem vyřešila v přátelském duchu sama. Co já jsem ocekalava od partnera, a on se toho s chutí ujal, byla obsluha. Podat ručník, přinest piti, podepřit mi zada, utřit mi nohy (což bylo štěstí, protože po prvním porodu jsem z ničeho nic na pár vteřin necekane omdlela a kdyby mi neutiral nohy, sekla bych sebou na zem. Takhle jsem spadla na něj, do měkkého:-D). Myslím, že mu tahle funkce pomohla přijmout to, že se samotným porodem mi pomoct nemuze, ale že tam není zbytečně a že mi může usnadnit některé věci okolo.
Další věc, za kterou jsem byla rada, že jsem si měla s kým povídat a rychleji to utíkalo. Takže partner si připravil veselé historky ze svých brigád, kdy chodil na farmu pomáhat do teletniku a rodit krávy :lol:.
No a to nejdůležitější, proč jsem ho tam chtěla, bylo kvůli dítěti. Aby ho dítě mohlo od zacatku vnímat, aby on mohl vnímat to dítě, aby mohl plnit svou otcovskou roli od prvních okamžiků. Aby nepřišel k ocistenemu miminku v zavinovacce jako slepý k houslim, ale aby mohl to miminko vidět a cítit cerstve narozené a navázat s ním pouto už v tom prvním nejdůležitějším životním okamžiku.
Jo, mmch, na žádný predporodni kurz nešel, já taky ne, považujeme to za blbost. Vsechny me porody zvládl s přehledem, prý si to moc užil.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
681
24.7.20 00:45

Já se na to, že bude manžel u porodu strašně upinala. První porod bohužel nestihl. Druhý už jsme vychytali a já jela do porodnice s ním a nadšená, jak tam bude a že se o něj „opřu“ a prozijeme to spolu. Že mi bude masírovat záda a já mu budu drtit ruku a tak. No… Druhý porod byl takový mazec, že ani nevím, že tam byl :lol: kdyby na tu poslední hodinu odešel, tak o tom ani nevím. Takže připravit se můžeš na ledasco, ale jak to bude, bůh ví… ;) asi bych jako muž jen byla přítomna a čekala na pokyny partnerky :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
442
24.7.20 00:49

Muž by tam byl taky rad se mnou, a já bych třeba očekávala, ze mi pomůže s komunikací se zdravotníky a něco podá a tak. Hlavně ale ta komunikace, s tím já mivam občas problémy jakožto introvert a u porodu se chci soustředit na proces a ne se tam s někým o něčem vybavovat a nad něčím přemýšlet :mrgreen: :mrgreen: u minulého porodu jsem byla sama a strasne mi vadilo, když se me někdo na něco ptal nebo mi něco říkal. I se mi ten porod nakonec na chvilku zastavil kvůli tomu :roll:

Obecně od zdravotníků čekám, ze mi při porodu pomůžou, nebo me jemně navedou, třeba stylem pojďte, můžeme zkusit toto nebo tamto, ale ne vyptavanim se, to nemám rada ani jindy :mrgreen: takže to spis popremyslej, jaká je tvoje partnerka a prober to s ni co by chtěla. Ale já bych rada na kurz šla i s partnerem a všeobecně bych se rada lépe připravila. Na první porod jsem se nepripravovala nijak a byl ok. Ale druhé těhotenství prožívám o dost víc celkově, tak i na ten porod se chci připravit, abych byla psychicky v klidu. Jsem tentokrat dost nervni celkově :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6892
24.7.20 00:54

Byla jsem ráda, že mám chlapa u sebe. I když jsme se jen mlčky drželi za ruce, hladil mě, případně jsme prohodili nějaký vtípek. :D Určitě jsem ocenila, když mi měřil intervaly kontrakcí, když mi ukázal, kde mám ten papír podepsat (vlastně ani netuším, co jsem podepsala :mrgreen: ), když potom šel shánět personál, že už cítím hlavičku… No prostě buď jí nablízku a podle situace. Třeba bude chtít podávat pití, doprovodit na toaletu, třeba bude chtít masírovat, třeba ti bude chtít jen drtit ruku, třeba bude stačit jen to, že budeš u ní. Ono se strašně těžko radí předem. Uvidíš podle situace.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
262
24.7.20 01:03

Já jsem mimo tu samotnou pomoc během porodu ocenila, že si muž pamatoval ten průběh mnohem líp než já, protože já si z konce porodu skoro nic nepamatuju. I když jsem pak měla na sobě syna, tak jsem vnímala jen jeho a nic kolem, takže jsem pak byla moc ráda, že tam byl muž se mnou a mohl mi převyprávět co já zapomněla nebo nevnímala :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6417
24.7.20 01:04
@Hoa Mai píše:
Hlavně si o tom promluvit s ní, co ona od tebe očekává, co chce, abys dělal a do nechce, abys dělal. Já bych třeba rozhodně nechtěla, aby za mě partner nějak bojoval, hájil mě před doktory apod. Já jsem zvyklá se o sebe postarat sama a mám pusu, ostatně ani nebylo třeba, všechny procesní otázky jsem si s personálem vyřešila v přátelském duchu sama. Co já jsem ocekalava od partnera, a on se toho s chutí ujal, byla obsluha. Podat ručník, přinest piti, podepřit mi zada, utřit mi nohy (což bylo štěstí, protože po prvním porodu jsem z ničeho nic na pár vteřin necekane omdlela a kdyby mi neutiral nohy, sekla bych sebou na zem. Takhle jsem spadla na něj, do měkkého:-D). Myslím, že mu tahle funkce pomohla přijmout to, že se samotným porodem mi pomoct nemuze, ale že tam není zbytečně a že mi může usnadnit některé věci okolo.
Další věc, za kterou jsem byla rada, že jsem si měla s kým povídat a rychleji to utíkalo. Takže partner si připravil veselé historky ze svých brigád, kdy chodil na farmu pomáhat do teletniku a rodit krávy :lol:.
No a to nejdůležitější, proč jsem ho tam chtěla, bylo kvůli dítěti. Aby ho dítě mohlo od zacatku vnímat, aby on mohl vnímat to dítě, aby mohl plnit svou otcovskou roli od prvních okamžiků. Aby nepřišel k ocistenemu miminku v zavinovacce jako slepý k houslim, ale aby mohl to miminko vidět a cítit cerstve narozené a navázat s ním pouto už v tom prvním nejdůležitějším životním okamžiku.
Jo, mmch, na žádný predporodni kurz nešel, já taky ne, považujeme to za blbost. Vsechny me porody zvládl s přehledem, prý si to moc užil.

Přesně, měla jsem ti stejně. Jsem svéprávná a sama umím říct co chci nebo nechci. Mužů mít s partnerem dohodnuty předem cokoliv, ale vlivem situace se to změní a budu se dohadovat ještě s nim, to tak! Můj partner tam byl proto aby mi pomohl co se obsluhy tyče, rozhodne ne jako můj mluvčí

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19
24.7.20 04:55

Me hodne pomahalo uz jenom to vedomi, ze tam nejsem sama :srdce: partnera jsem vyuzila na podavani vody, zavolani sestricek, kdyz uz se miminko fakt chystalo ven, komunikaci s rodinou (vsichni byli hrozne zvedavi a nedockavi a to me akorat nasiralo).
Za me bych doporucila situaci nijak nezlehcovat vtipama, to na konci nepomaha. Pravidelne podavat vodu a hroznovej cukr. Obcas jen pohladit, pochvalit, podekovat za tu jeji „obet“. A nakonec fakt stat u hlavy :D a doprovodit mimino na vazeni, otreni.
A pri vyzvednuti z porodnice mit pro slecnu/pani kyticku a klidne nejakej sperk na pamatku :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22183
24.7.20 05:32

Podat vodu, kyblik na bliti, pomoct do sprchy, zavolat sestru, doktorku, domluvte se, ze si o cokoli rekne.

Ja teda u prvniho mela muze a skoncila jsem u akutaku, u druheho mámu a hlavne mou doktorku. Ten druhy byl lepsi, ten muz, i kdyz bylo fajn, ze byl, tam podle me nepatri, stydela jsem se, neni to moc nezna chvile :roll: jak jsme byly mezi sebou zensky, tak mi to bylo prijemnejsi. Ve vedlejsim boxu nejaky tatinek fandil: 'pojd..pojd do toho…zkus to…jeste…musis…" ja uz mela po, tak jsem ho vnimala. No tvl…ja bych ho zabila, kdyby byl u me :lol: ale treba to te mamince po 20 hodinach pomohlo, no, nevím…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
234
24.7.20 07:30

U nas to bylo tak, ze manzel presne vedel, jak vypada porodni plan, presne vedel, co si opravdu nepreju, pokud to nebude nezbytne… a ja tedy spolehala hlavne na to, ze kdyby se neco delo a ja nebyla schopna to resit, bude to s personalem resit. Jinak to probihalo ve vysledku vetsinou tak, ze podaval prubezne info moji mamce a segre, kdyz uz jsem nemohla byt u mobilu. (A to jlavne proto, ze porod byl vyvolavany, vedely, ze rodim, tak aby se nebaly). Jinak si cetl knizku, ja chodila do sprchy, na monitor a zpatky… nechtela jsem, aby na me sahal, s bolesti jsem se potrebovala poprat sama. Kdyz uz mi bylo ouvej, jenom vedle me sedel a sem tam rekl neco jako “jsi statecna”. Ja nepotrebovala, aby na me mluvil a sahal, jenom jsem potrebováa vedet, ze tam je, kdyby se neco delo. Nic vic. Ze zacatku se se mnou bavil o jinych vecech, prislo mi to vhod, ze jsem na chvili nemusela myslet na porod… a vedel, ze jakmile prichazi kontrakce, ma zmlknout a drzet se stranou :D po porodu jsem mela dite u sebe chvilku, pak me uspali kvuli placente a maleho mel zhruba dve hodiny u sebe on. Tak na to bych se taky mozna pripravila, ze se muze stat, ze ti na nejakou dobu strci maly placici uzlicek. U samotneho tlaceni nemluvil, nezavazel, ja bych ho stejne asi moc nevnimala, poslouchala jsem pokyny personalu.
Jinak podaval piti, mobil, kapesniky. Mej u sebe hroznovy cukr, nejaky nutridrink. A spis bych se vzdycky ptala, jestli chce/potrebuje pomoct, at si sama rekne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
234
24.7.20 07:33

Jo, a mamzel rikal, ze po porodu ho nejvic zajimalo, jestli jsem v poradku ja, ale ja stala jen a pouze o to, aby se nehnul od ditete. Takze byl u vazeni, mereni a rikal mi, ze je v poradku, jak je velky, jak vypada, nez mi ho dali.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4433
24.7.20 08:30

Mě manžel pomáhal na wc, do sprchy, podal mi snad 100× vodu, hodně se ptal když něčemu nerozuměl a já jsem se zrovna přes bolest nemohla zeptat. Hlavně nezabirej záchod když bude mít partnerka v sobě klystyr a bude potřebovat akutně jít.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama