Může mít miminko traumata z toho, co prožívalo v děloze?

Anonymní
5.11.20 19:13

Může mít miminko traumata z toho,co prožívalo v děloze?

Zdravím všechny, obracím se na vás z dotazem, který mě dost trápí… Nuže, moje malá 4 měsíční dcera, se mnou v těhotenství dost zlého prožila (fyzické napadání bývalého)od narození má neustálou potřebu být u mě a když musím něco udělat nebo zařídit, a hlídá ji má máma tak jí musí mít na rukou nebo u ní sedět, sama nevydrží ani chvilku. Také ze spaní pláče a uklidní se tehdy, když jí dám ruku a ona mě těmi svými malinkými ručičkami pevně drží. Myslím si že má traumata z toho, co se mnou prožívala a nevím, kdy se to dá do pořádku a je mi z toho smutno :,( jinak když jsem s ní (i na záchodě) je to velice veselé miminko, směje se skoro celý den. Jen prostě nechce být sama… Co byste mi poradili? Někdo mi vyčetl, že jí rozmazluju, když se s ní furt tahám a ona si zvykla zabrečet, protože ví že přijdu. Já si to ale nemyslím. Co si myslíte vy?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
13832
5.11.20 19:24

Tak to víš, že to vnímala. Myslím, že nechceš, aby ti někdo vyvracel, co asi tušíš. Ale co bych ti ráda napsala, nestresuj se. Ona ten stres a úzkost z tebe taky teď vnímá. Snaž se být dobrou mámou, optimistickou, veselou a klidnou! To především. Časem tvoje holčička pochopí, že to zlé je už za vámi a že domov je bezpečné místo, kde může prožívat radost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.20 19:31
@MartinaIrena píše:
Tak to víš, že to vnímala. Myslím, že nechceš, aby ti někdo vyvracel, co asi tušíš. Ale co bych ti ráda napsala, nestresuj se. Ona ten stres a úzkost z tebe taky teď vnímá. Snaž se být dobrou mámou, optimistickou, veselou a klidnou! To především. Časem tvoje holčička pochopí, že to zlé je už za vámi a že domov je bezpečné místo, kde může prožívat radost.

Já vím že to vnímá :( ale teď je takové dost napjaté období kdy ještě tato hororová kapitola života není úplně za mnou… snažím se být v pohodě, veselá hrajeme si. Ale mám pořád strach…

  • Citovat
  • Nahlásit
13832
5.11.20 19:35

A proč máš strach? O dceru? Ona to zvládne. Důležité je, aby tys byla v pohodě. Jinak to na to dítě přenášíš. Chodíš někam na terapii? Nebo máš aspoň někoho, komu se pravidelně můžeš vykecat? Tohle je potřeba, abys co nejdřív vyřešila a mohla za tím zavřít dveře. Spokojená máma = spokojené dítě. :hug: :hug: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13832
5.11.20 19:37

Jinak ještě k tomu, že chce být tvoje holčička pořád s tebou, neboj, to je úplně běžné u většiny miminek. Jejich máma je celý jejich svět a je to tak v pořádku. Instinktivně ji vyhledávají. Moje děti nebyly jako miminka jiné a wc se po osmi letech musím znova učit zavírat :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19719
5.11.20 19:41

Spis se zamer na svoji naladu ted, tu vnima spis. Nebo mas proste jenom kontaktni dite, syn byl taky takový, musel byt neustale u me nebo u taty, jak sem ho někde polozila hned rev, jak si ho chtel pochovat nekdo jiny, tak rev. A to jsem těhotenství mela krásné. Az kolem roka se to zlepsilo a aspon nejeci, kdyz se k nemu priblizi babicka 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.20 19:42
@MartinaIrena píše:
Jinak ještě k tomu, že chce být tvoje holčička pořád s tebou, neboj, to je úplně běžné u většiny miminek. Jejich máma je celý jejich svět a je to tak v pořádku. Instinktivně ji vyhledávají. Moje děti nebyly jako miminka jiné a wc se po osmi letech musím znova učit zavírat :mrgreen:

Víš, můj bývalý je psychopat, už se tu dlouho neukázal, tak se bojím zda nekuje nějaké pikle. :think:

  • Citovat
  • Nahlásit
46
5.11.20 20:10
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, obracím se na vás z dotazem, který mě dost trápí… Nuže, moje malá 4 měsíční dcera, se mnou v těhotenství dost zlého prožila (fyzické napadání bývalého)od narození má neustálou potřebu být u mě a když musím něco udělat nebo zařídit, a hlídá ji má máma tak jí musí mít na rukou nebo u ní sedět, sama nevydrží ani chvilku. Také ze spaní pláče a uklidní se tehdy, když jí dám ruku a ona mě těmi svými malinkými ručičkami pevně drží. Myslím si že má traumata z toho, co se mnou prožívala a nevím, kdy se to dá do pořádku a je mi z toho smutno :,( jinak když jsem s ní (i na záchodě) je to velice veselé miminko, směje se skoro celý den. Jen prostě nechce být sama… Co byste mi poradili? Někdo mi vyčetl, že jí rozmazluju, když se s ní furt tahám a ona si zvykla zabrečet, protože ví že přijdu. Já si to ale nemyslím. Co si myslíte vy?

Zkusila bych ji nosit v šátku. Mělo by to pomoci.
A ostatní ať si škubnou.
Dělejte to co cítíte, co malé pomůže :srdce: :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
86
5.11.20 20:15

Pokud trošku věříš na nějaké alternativní metody, tak i tímto se zabývá kineziologie

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.20 20:25

Ja jsem prožívala obe těhotenství klidne a obe deti byl problem odlozit. Těhotenství s druhym synem jsem ai užívala ještě vice, nez prvni. Byla jsem klidnejsi, starsi dcera mi delala samou radost, nove krásne bydleni, muz si me rozmazloval :srdce: a mame doma hysterického rvounka :mrgreen: :mrgreen: je mu 2.5 roku a je to vzteklounek, vse co se mu nedari oplace a je na me extrémně fixovany, asi i proto ze se mnou ty jeho výstupy zvlada nejlépe, muz i když se snaží ho neumí uklidnit jako ja. Pritom je to jinak smisek, sikovny, vnímavý. Ale pak staci malickost a vyleti jak certik.
Tim chci napsat, ze bych to zbytecne neresila. Kazde dite je nejake, bud ted u ni jak muzes kdyz Te potrebuje. Raduj se z přítomnosti a zkus tolik neřešit budoucnost.

  • Citovat
  • Nahlásit
2713
5.11.20 20:47

Ty se nervujes a ona ma nervy o to vetsi. Ja mam 2 deti. U te prvni jsem to take nemela lehké, pritel fuet pryc - nervy, hadky ohledne byznysu a prace. Dceri nic neni, je v pohode. A ta druha, kdyz jsem byla od zacatku tehotenstvi uplne vklidu, nic nehrotila, doma OK, tak dite je ocásek, mamanek a u nasich taky na hlidani vydrzi, jen kdyz ji tahaj :lol:… takze ja to mam naopak. Proste nejaky deti jsou zavislacci, no

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
60923
5.11.20 21:29

Je naprosto normální, že mrne chce být pořád s mámou, popř houpane, nošené atd.. Vždyť to bylo pro spunta přirozené 9 měsíců.. Jinak ano, může si něco pamatovat, ale pokud se s ní mazlis atd, tak bude ok.. Časem se to uklidní :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
248
5.11.20 23:07

Já měla teda velký stresy v posledním trimestru a malej je mamánek, ale nemyslím si, že by to mohlo zrovna být tím. Ale určo to vnímala. Myslím, že jsou miminka víc a míň kontaktní. Malýho jsem ze začátku měla pořád v náručí, prostě jsem to chtěla, jak začal být mobilní, tak jsem ho mela pořád za zadkem, v období separační úzkosti to byl záhul, teď je mu 12 m a v noci se za mnou vyloženě přileze pritulit(má postýlku nalepenou na postel). Taky jsem si vyslechla, jak si ho na to učím atd, ale prdim na ně. Mě to nikdy neobtěžovalo a neobtěžuje, teď je mu těch 12 měsíců a vidím, že si sám odleze do vedlejší místnosti a hraje si tam, s babičkama nemá problém. A to že za mnou přijde v noci se pritulit je pro mě :srdce:. Buď v pohodě, za mě ji dopřej. Dělej si to tak, aby vám oběma bylo dobře :kytka:

Já si vždycky představím, jak hrozně by mi bylo, kdyby mi kontakt a vřelost třeba upíral manžel a to nejsem malé dítě, které to vnímá 1000× víc.

Příspěvek upraven 06.11.20 v 09:06

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
298
5.11.20 23:59

Děti v děloze nepohodu určitě vnímají. Nicméně já byla všechna těhotenství v pohodě a ve čtyřech měsících byla všechna naše milovaná miminka naprosto neodložitelná a ještě dlouho potom také. Já bych skoro řekla, že to ty dvě starší přešlo až někdy kolem 3 let :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
133
6.11.20 09:54

Moji kolegyni (to už je dávno) během tehotenství opustil manžel - vzal si její sestru!! Jak ta trpěla (rodiče byli na její straně), jak se tím nervovala… :,( A narodil se jí chlapeček: velmi klidný, zdravý, hezký. Nesmírně hodné pokojné miminko! Sama tím byla velmi překvapena. Jak si neužívala těhotenství, o to víc si pak užívala šťastné miminko! Byla skvělou mámou a já pak jako její kolegyně viděla výsledek, tehdy cca 10letého chlapečka, a jednou jsem jí to také řekla: „Víš, ty máš takového hodného syna! Tak dobře vychovaného! Tím nemyslím nějakého ťuťka, který se neumí ozvat a zůstane sedět tam, kde ho posadíš…“ Já vím, odpověděla mi a pak mi řekla to, co já teď vám.

Takže se nestresuj a těš se ze zdravého miminka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama