Může to být anorexie?

Anonymní
8.11.20 07:21

Může to být anorexie?

Mám 6 měsíční miminko, přítel mi moc nepomáhá a nezajímá se o mě. On si myslí, že je všechno v pořádku, i přesto že jsem mu všechno říkala, několikrát jsme se hodně pohádali. Odejít od něj plánuju, nepotřebuji 2 děti.. Ale. Teď k problému, tím jak nemám čas a mám pořád nervy jsem málo jedla. Většinou jen večer když mimčo usnulo. Později jsem byla unavená a místo jídla šla spát. Pak už jsem přestala mít hlad a v současný chvíli i když se najim - dám si třeba piškot. Udělá se mi tak blbě jako kdybych snědla tunu. Měřím 180cm a vážím 60 kg. Ale nevím, anorexie zřejmě není o BMI, pravda že se strašně bojím že priberu a chci být hubená. Ale zaráží mě že nemám hlad a že mi je tak hrozne zle a co s tím dál? Už se mi ani nechce jist, když vím že mi bude blbě a na „prázdno“ se cítím líp.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
8.11.20 07:26

Zkus zajít do lékárny a koupit si nutridrinky. Mají různé druhy. Začni postupně přidávat stravu i přes odpor. Pokud jsi dlouho normálně nejedla, je normální, že tělo teď přísun stravy nezvládá. Pokud se to neupraví, tak musíš k lékaři, je možné, že tě hospitalizují.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
8.11.20 07:29

A jinak ano, vypadá, že to, že máš poruchu příjmu potravy. Jak píšeš, vlastně přibrat nechceš, chceš byt hubená. Pokud to ale takto půjde dál, skončíš bez dítěte v léčebně. V tom lepším případe!!!. Najdi si psychologa a začni na sobě pracovat.

  • Citovat
  • Nahlásit
8582
8.11.20 07:44
@Anonymní píše:
Mám 6 měsíční miminko, přítel mi moc nepomáhá a nezajímá se o mě. On si myslí, že je všechno v pořádku, i přesto že jsem mu všechno říkala, několikrát jsme se hodně pohádali. Odejít od něj plánuju, nepotřebuji 2 děti.. Ale. Teď k problému, tím jak nemám čas a mám pořád nervy jsem málo jedla. Většinou jen večer když mimčo usnulo. Později jsem byla unavená a místo jídla šla spát. Pak už jsem přestala mít hlad a v současný chvíli i když se najim - dám si třeba piškot. Udělá se mi tak blbě jako kdybych snědla tunu. Měřím 180cm a vážím 60 kg. Ale nevím, anorexie zřejmě není o BMI, pravda že se strašně bojím že priberu a chci být hubená. Ale zaráží mě že nemám hlad a že mi je tak hrozne zle a co s tím dál? Už se mi ani nechce jist, když vím že mi bude blbě a na „prázdno“ se cítím líp.

Takze nejis vubec? Jak dlouho?
Jak dlouho myslis, ze se da vydrzet bez jidla?

Neni to i takovy tvuj zpusob, jak upozornit pritele, ze se chova spatne? Aby litoval, jak se choval, brecel ti na hrobe a tak…?

Hned zitra zavolej svemu praktickemu lekari a tohle vsechno mu rekni. Jsi fakt v prusvihu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8130
8.11.20 07:50
@Anonymní píše:
Mám 6 měsíční miminko, přítel mi moc nepomáhá a nezajímá se o mě. On si myslí, že je všechno v pořádku, i přesto že jsem mu všechno říkala, několikrát jsme se hodně pohádali. Odejít od něj plánuju, nepotřebuji 2 děti.. Ale. Teď k problému, tím jak nemám čas a mám pořád nervy jsem málo jedla. Většinou jen večer když mimčo usnulo. Později jsem byla unavená a místo jídla šla spát. Pak už jsem přestala mít hlad a v současný chvíli i když se najim - dám si třeba piškot. Udělá se mi tak blbě jako kdybych snědla tunu. Měřím 180cm a vážím 60 kg. Ale nevím, anorexie zřejmě není o BMI, pravda že se strašně bojím že priberu a chci být hubená. Ale zaráží mě že nemám hlad a že mi je tak hrozne zle a co s tím dál? Už se mi ani nechce jist, když vím že mi bude blbě a na „prázdno“ se cítím líp.

Tak mě třeba vůbec nezarazi, že Ti je špatně a a nemáš hlad..tělo vypovídá službu a takhle se to po novém naučilo.. radím stejně.. začni pocucavat nutridrinky (substituují jeden plnohodnotný oběd)..klidně ho pocucavej celý den, je to docela našup.. jakmile tělo zjistí, že dostává aspoň něco, začne si říkat o víc..pokud mas strach z přibírání, můžeš to všechno kontrolovat v kalorických tabulkách, dá se žít kvalitně a přitom nepřibírat.. Rozhodně vyhledej pomoc odborníka který Ti pomůže s psychickou stránkou..už jen proto, že pokud to půjde takhle dál, tak skončíš v nemocnici a dítě půjde k otci nebo jinému příbuznému po dobu co tam budeš..a to asi nechceš..takže bych to pojala tak, že to neděláš jen kvůli sobě ale taky kvůli mrneti..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1202
8.11.20 10:11

Ano mas anorexii uz z toho duvodu, ze nechces byt tlusta a proto nechces jist. Zaludek se scvrknul. Konzultuj to s psychiatrem a nasadte lecbu nez skoncis v Bohnicich a dite buh vi kde

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14618
8.11.20 12:13

Anorexie je primárně v hlavě - je to představa, že jsi hnusná, tlustá a ta nejhorší na světě a jedinná cesta jak to zlepši je zhubnout. Pokud se pouštíš do pokusí zhubnout proto, že bez toho si nezasloužíš nic, tak ano - pak jsi ohrožená mentální anorexií.

a to opravdu nevyřešíš jinak, než že si přiznáš že máš problém a alespoń si třeba začneš psát s lidma s anabell a pak přidáš regulérní ambulantní léčbu u psychiatra a v psychoterapii

http://www.anabell.cz/cz/nabizime

Pokud v důsledku vyčerpání a stresu nejíš, tka to je vcelku běžná fyziologická reakce, ale je dobré zkusit najít něco, čím ten stres uvolníš a nějaké to jídlo do sebe dostaneš, protože hladovění ti jaksi sil na překonání těžkého období nepřidá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1230
8.11.20 12:59

A co miminko? Kojis? To potrebuje, abys neco jedla. Nedokazu posoudit, jestli mas anorexii a tedy uz zavazny psych. problem…,ale ty nutridrinky, ja kupovala od nutrilonu, jsou dobry typ. Me bylo po porodu, spis po narkoze teda, dost zle, tak ty 3m jsem nemohla normalne jist, max trochu vyvaru nebo suseneho ovoce jsem do sebe dostala, a doktorka mi doporucila ty drinky, kvuli me a miminku. Ale musis zhodnotit sama, jestli nejis z fyzickych duvodu, nebo psychickych (stres, problemy s pritelem, snaha ziskat kontrolu nad sebe, strach z jidla apod…) pritele nemohu hodnptit, ale mysli na sve dite, ktere te potrebuje…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
956
8.11.20 16:54

Máte vážný problém. Teď ještě stojíte na nohou, ale nebude to trvat dlouho a zhroutíte se. Může to na vás nechat dlouhodobé fyzické, ale především psychické problémy. Hodně rychle bych s tím začala něco dělat. Ty nutridrinky jsou dobrý začátek. Máte scvrklý žaludek, takže ho musíte zase postupně roztáhnout, abyste jedla jako člověk a ne jako někdo, kdo se hodlá vyhladovět k smrti… A jestli si za to sama nestojíte, tak se podívejte na svoje dítě. Chcete, aby jednou na tom bylo taky takhle? Protože ono bude, pokud tohle uvidí u vás. Pochopí to jako normální záležitost a celý jeho život bude utrpení. Nikdy, nikdy neučte dítě, že jídlo je problém - jídlo je jídlo a ono by mělo umět jíst intuitivně správně. Měla by to být samozřejmost a ne důvod nenávidět se a denně o tom přemýšlet…

Teď trochu z osobní zkušenosti. Moje mamka byla od mala hodně obézní. Prostě nebyla šťastné dítě a přejídala se. V dospělosti pak byla štíhlá, ale po porodu druhého dítěte opět řešila nespokojenost přejídáním se (ona děti nikdy nechtěla, já byla nehoda a druhé měla, že to tak dělali všichni - logicky tedy z dvou uřvaných prcků moc nadšená být nemohla). A ošklivou nadváhou trpěla až do mých cca 25 let. Teď má jen mírnou nadváhu a konečně se smířila sama se sebou. Ale já jsem vyrostla v tom nekonečném „jsem hnusná a tlustá, nesmím žrát“. Babička, jediný druhý vzor ve stravování do lidí pomalu násilím futroval hromady jídla. Co myslíte, že to udělá s dítětem? Naučí ho to, že extrémy jsou v pořádku. Výsledek? Od deseti do patnácti let jsem se vyžrala do ošklivé, protivné koule, se kterou se nikdo nechtěl bavit. Stala jsem se kopií svojí matky. Pak neustále nějaké diety, až jsem skončila se zvykem 1 talíř polévky denně + 1 přesnídávka. A to bylo vše. Logicky přišel kolaps. Pak jsem teprve prozřela a přestala jídlo vnímat jako problém, ale jako palivo pro tělo. Trvalo to. Občas se mi stane, že se přejím, když mám opravdu špatný den, ale stává se to tak málo, že se to nemůže na váze ani projevit. Na 160 cm mám dneska 54 kg, vršek velikost 32 a spodek 34. Jím normálně, intuitivně, sem tam si něco dopřeju. A jaké to bylo překvapení zjistit, že když se chovám podle přírody, jsem vlastně hezký, veselý a štíhlý tvor :)

Je to sloh no, ale vyděsilo mě to číst - ne tak kvůli vám, ale kvůli tomu dítěti. Staňte se pro něj vzorem. Nedělejte mu tohle peklo na zemi, prosím. Je to jediná věc, co bych si přála, aby moje mamka kdysi udělala jinak. Mohla jsem si tolik let užívat bezstarostnosti a místo toho jsem se trápila… Nepřeju to nikomu…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3250
8.11.20 17:27

Ahoj,
Já bych na tvém místě kontaktovala sdružení Anabell, tam se specializují na poruchy příjmu potravy. Já si anorexii prošla a zaslo to až tak daleko, že jsem skončila se sondou prikurtovana v Bohnicích. Nikomu bych to nepřála. Ty nutridrinky jsou dobrý začátek, když mi vyndali sondu, tak jsem je též musela pít. Určitě už na nic nečekej a svěr se do rukou odborníků. Tvé dítě tě potřebuje. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat