Myšlenky na bývalého i po letech. Je tu někdo na tom podobně?

Anonymní
7.4.20 17:24

Myšlenky na bývalého i po letech. Je tu někdo na tom podobně?

Bude mi 28 a stále mám v hlavě ex první lásku z 16 let. A bohužel si přijdu už jako prokletá. Není dne, kdy bych si na něj nevzpomněla. Ani jsme spolu nikdy neměli sex, jen to “okolo”, ale bylo to hluboké. Taková ta první láska. Navíc si potom udělal dítě s mou nejlepší kamarádkou bývalou. Ale v hlavě je jak zažranej. Jdu ve městě a vyhlížím ulice a auta, jestli tam někde nejede. O to horší je, že se občas “připomene” a napíše mi jaký by to bylo, kdyby nebyl s ní ale s semnou atd. Já vztahů od tý doby už pár měla a i teď mám. S ním už bych nikdy nebyla to mám v sobě vyřešené vím, že bych se přes to vše už nepřenesla co udělal. Ale prostě ho v hlavě mám a proč nevím. Už jsem mu to i dávno odpustila takže tím to není. Byly i chvíle, kdy mne to dohánělo k šílenství a problikla hlavou (ale opravdu díky bohu) jen na pár vteřin sebevražda. To kvůli tomu beznadějnýmu pocitu, že mi asi nikdy nezmizí z hlavy a budu jím posedlá asi už navždy. A tak jsem to přijala. Že to tak nejspíš bude. Jsou dny, kdy si vzpomenu až večer před usnutím třeba když mám přes den hodně práce. Ale většina dnů je takových, že se mi vkrade do mysli tak 3×, 4× za den. Má to někdo taky tak?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

9854
7.4.20 17:37

Tak na první lásku asi vzpomíná každý. Já taky chodila s klukem, když mi bylo 16.Byl o pět let starší než já. Ještě když jsem byla vdaná a měla dítě, a jela jsem okolo jeho bydliště koukala jsem jestli tam má auto, stal se z toho takový zlozvyk. Jednou jsem s ním mluvila když mi bylo asi 25,potom jsme si psali párkrát přes počítač když mi bylo okolo 40.Nedávno jsem ho našla na fb.Jen jsem se podívala a říkám si, hm, je z něj docela ošklivej dědek, a ty blbosti co tam sdílí, na 56 moc rozumu nepobral, no zaplat pánbůh, že mi nezbyl na krku :mrgreen: Že já tam lezla, úplně jsem si zkazila celoživotní iluze :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
103
7.4.20 17:39

Jejiž co ti má co motat hlavu. Pokud s ní neni spokojenej tak ať se s ní rozejde! A ať nepíše tobě jak by to s tebou bylo krásný…

On je sobeckej kretén, a ty si to od něj necháš líbit.

Škrtni ho ze života, jinak už se ho nezbavíš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
103
7.4.20 17:41

Jinak na sbojí první lásku taky vzpomínám, ale rozhodně ne tak často. Občas si vzpomenu, když vidim něco od něj na FB, nebo když projíždíme oklo nějakýho místa, kde jsme třeba byli poprvé spolu. Jsou to ale vzpomínky, ne nějaký idealizování. Byli jsme spolu 7 let, od 18, a bylo to krásný. Víceméně jsme akorát vyrostli v jiný lidi, atd… Nakonec mě teda podvedl, ale touž jsem to tak ani nebrala, bylo jasný že bude konec, jen to ani jeden z nás nechtěl přiznat…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
475
7.4.20 17:44

Ano znám to, taky jsem o bývalém snila asi 10 let po rozchodu. Těch večerů co jsem si kvůli němu pobrečela. Přešlo mě to, když jsem potkala manžela a začala mít spokojený vztah.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.4.20 17:49

Já ho zidealiuovaneho nemam, udelal mi spatnou vec navic psal vice mym kamaradkam pred tim nez si zacal s ni. Jednou mi rikal, ze byl kvuli me u kartarky (to kdyz jsem ho jednou v tech 16 poslala k sipku). Tak jsem si rikala, jestli me u ni nejak neproklel :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
7.4.20 17:51

Dneska. Dneska jsem to tu obulela a psala kamarádce jestli nejsem divná. Já mám pořád pocit, že V. byl moje osudová láska. Ale v kontaktu nejsme, on má asi nějakou přítelkyni, já založila rodinu. Svýho muže miluju, ale ta první láska, to je prostě něco jinýho. Myslim že to je psychologie, zažíváš to poprvé a lidi si prý i na smrtelný posteli vybavují detaily jejich první lásky. Rodinu bych za něj ale nevyměnila. Jsou mi vším, víc než to čím mi kdy byl on. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
7.4.20 17:54

@Anonymní píše:
Dneska. Dneska jsem to tu obulela a psala kamarádce jestli nejsem divná. Já mám pořád pocit, že V. byl moje osudová láska. Ale v kontaktu nejsme, on má asi nějakou přítelkyni, já založila rodinu. Svýho muže miluju, ale ta první láska, to je prostě něco jinýho. Myslim že to je psychologie, zažíváš to poprvé a lidi si prý i na smrtelný posteli vybavují detaily jejich první lásky. Rodinu bych za něj ale nevyměnila. Jsou mi vším, víc než to čím mi kdy byl on. :srdce:

Mluvis mi z duse, ja na nej snad taky budu myslet i na smrtelny posteli :mrgreen: A ja si myslela, ze jsem divna. Uklidnuje me, ze je vic nas takovych “zvlastnich” :lol: A jak casto na nej myslis? Ja jen zavidim tise kdyz nekdo rekne, ze si vzpomene parkrat do mesice. Ja ho hledam vsude kdyz vyjdu ven. Pritom bych si o nej ani kolo uz neoprela je to divny :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
6150
7.4.20 17:55

Tak na první lásku jsem taky myslela dost dlouho, taky jsme tehdy spolu neměli sex, ale jinak mi to přišlo hodně silné. Úplně mě to přešlo, když jsem ho před xx lety našla na FB. Dali jsme se do řeči a já zjistila, že si na mne jen matně vzpomíná, a pár let po našem rozchodu se oženil a má tři děti. A máme úplně jiný pohled na svět, tak že by jsme spolu stejně nevydrželi. NA toho tvého bych kašlala, zbytečně ti motá hlavu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
81
7.4.20 18:05

Ahoj, úplně chápu. Byla to moje první láska v 18ti. Snad nikoho nepohorším, když sem napíšu svůj příběh.
Měla sem letní brigádu v nonstopu. Chodili tam zamnou přátelé ze střední vždy na jídlo nebo pro cigára. Jenže ti přátelé chodili i se svými dalšími přáteli a mezi nimi byl ON :srdce:
Líbil se mi hned na první pohled. Bavil se semnou velmi příjemně, božsky voněl, ty jeho oči, úsměv, styl úpravy vlasů, ach bože. Zjišťovala jsem od přátel víc, ale byli strašně tajuplní :lol: jen mi slíbili že budou chodit pokaždé co budu mít směnu. Bože, schválně sem si jich naplánovala co nejvíc abych jej mohla vidět.
Jednou za mnou přišel sám. Chtěl kávu, cigára, a že si ji vypije venku. A zeptal se, zda mám chvíli i pro něj a zda si nedám menší pauzu s ním na terase. Kývla jsem. To byl nejlepší den mého života. Vyprávěl mi o svém životě, kde teď je, jak se mu daří. Bylo mi ho strašně líto. Prostě doma to měl složité a vyhnali jej z domu na jeho 18-tiny. Jel stopem do Německa - naslepo - nevěděl zda si někde najde práci, zda bude mít jak žít. Bez peněz, bez všeho, se vydal sám do Německa. Ale měl opravdu štěstí. Našel si práci, s prací dostal i byt. K nám jezdil jen za přáteli. Nám stačilo pár dnů, travil semnou 12ti hodinové směny v práci, měli jsme si pořád co říct. Stačilo pár dnů a věděli jsme že jsme do sebe zamilovaní a chtěli jsme spolu být. Jeden víkend nás pozval jeho kámoš na akci. Šli jsme tam, přespali tam. No a samozřejmě jsme na sebe měli hroznou chuť a vyspali se spolu. Párkrát, se vším všudy. Na měsíc vždy odjel do Německa a pak se na víkend vrátil. Vždy jsme spolu byli o víkendu. Se vším všudy. V té době jsem to měla už trochu složité doma, a také sem musela odejít z domu. Jelikož sem ještě byla na střední a měla sem praxi, na které se mi jeden den udělalo zle, a vše odpovídalo tomu že jsem těhotná, ale bydlela sem u mého táty dočasně a ke všemu otec dítěte pendloval mezi nemeckem a Českem, i když mi tvrdil že dítě chce a semnou, což mě fakt těšilo a přála jsem si s ním být, dostala sem strach, protože by mě takový vztah nebavil, potřebovala sem chlapa vedle sebe a ne ho mít jeden víkend v měsíci doma. I když sliboval že se přestěhuje do Česka zpátky najde nám byt a najde si tu práci, věděla sem, že se do Česka nevrátí a když jo, tak by tu nesehnal práci protože jednou pricichl k německému životu jejich vyplatam a všemu a už by nechtěl žít takový život. Rekla jsem mu, že sem o to dítě přišla, fakt jsem měla strach.. A strašně mě to sralo. Obrecela sem to… Chtěla sem ho mít u sebe. Strašně se těšil. Ale zaprisahla jsem že si najdu jiného, samostatného a že mě přijme i s dítětem. Věděla sem ze po mě šílí ještě jeden muž. Také zamnou chodil do nonstopu, Teda ne takhle jako můj Němec, ale jen na pravidelné nákupy před sichtou nebo po sichte. :mrgreen: návrhy dělal ale já měla oči jen pro toho Němce… Tak sem za ním šla a samozřejmě mě přijal. Nastěhoval k sobě, malou si vzal za svou, ale vztah vydržel jen do porodu, do té doby jsme se stěhovali, já dostala byt, a šli jsme do něj. On těsně před porodem odešel, že to precenil, malou neviděl. Asi 2 týdny po narození naší dcery mi napsal Němec, že je v Česku a že mě chce vidět. Tak jsme vyrazili ven. Byl překvapený a šťastný. Chtěl jít k nám domů, chtěl si ji chovat, chtěl s ní prostě být. Hned věděl že je to jeho očekávané dítě. Ten den s námi i spal. Řekl že nás miluje a že zůstane v Česku. Že se nastehuje ke mě a bude nás milovat celý svůj život. Zase mě to dostalo a chtěla jsem to tak. A byla největší chyba že sem ho opět vyhnala :,( :,( :,( :,( :,( i když sem věděla že to finance zvládnu, ale on si nemohl v Česku najít práci. Dokonce mi i lhal o tom že jezdí do práce. A prostě jsem jej vyhnala.. Ale žít bez něj bylo těžké. Fakt sem jej milovala. Ale mě šlo o to aby mel snahu zabezpečit malou. Mohli jsme se pustit i do boje a vysoudit si jeho otcovství. Ale já vše zahodila. Kvůli mě se všeho v Německu vzdal aby byl semnou a já s ním nezachazela hezky. Sama nevím proč a kdybych mohla vše vrátím. Láska přece musí zvítězit nad strachem. Vše má řešení ale láska nepřichází dvakrát ani třikrát. Ke mě Teda přišla podruhé ale teď se snažím mu dokázat opak, i když mám vedle sebe partnera, ale nevyzenu jej z hlavy ani jeho slova ani nic. A když se podívám na malou je to celý on. Jediné co tak si píšeme, což je horší ale aspoň něco vidí svou dceru a jsem ráda že neztratil zájem. A vím že je to vše moje chyba. Semnou takhle vypiskat chlap už se za ním podruhé nevrátím ani potřetí. A nedivím se mu. Jen chápu jak se cítíš. Kéž by šel vratit ten čas. :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8016
7.4.20 18:06

Já vzpomínám na všechny své bývalé(byli 3),ale asi jinak, než máš na mysli. Spíš s nostalgií. Jsem v kontaktu s jejich sourozenci, protože jsme si všichni dobře rozuměli a občas si ráda poslechnu, jak se mají, jak žijí. Všichni tři mají dnes děti. Nemyslím si, že je to nenormální, každý z nich byl v mém životě důležitý a měl své nenahraditelné místo. A i díky nim jsem dnes tam, kde jsem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.4.20 18:30

@Alkub Dekuji za tvuj prispevek. Uplne chapu, ze te to boli a mrzi a je skoda, ze jsi tomu nedala sanci. Ale clovek sam dobre uvnitr vi co chce a rikam si, ze kdybys ho opravdu milovala celym srdcem tk by to takto nedopdlo a on by se hlavne nenechal takhle snadno odradit. Ale tak mel i svou hrdost takze chapu i jeho… kdyz ho stale milujes na co cekas, zavolej mu a pokus se to stmelit znovu. Co ztratis? Ty nemas co ztratit. Kdyz to odmitne, ver mi, ze uz na nej prestanes myslet a tobe se ulevi. A kdyz neodmitne muzete konecne zit jako rodina a vsichni stastny. On o dite zajem ma, je to vase dite z lasky. Mate na cem stavet :palec: Delej to kam te tahne srdce. Zivot je kratkej a pak by sis to na konci vycitala

  • Nahlásit
  • Citovat
897
7.4.20 18:38

Já teda myslím dost často na svoji třetí lásku, to byla taková moje první láska. Naše cesty se tedy rozešli nedobrovolně, já věřím, že všechno se děje pro nějaký důvod, a často mi ukapne slza, když si na něj vzpomenu. Myslím na něj s velkou laskou. Je to asi normální…

@Alkub Nic si nevyčítej, byla jsi mladá, chybami se člověk učí, sice klišé, ale je to pravda. A asi to tak mělo být, že spolu nejste.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.4.20 19:14

@alena1995 Jak dlouho jste spolu byli a jak dlouho jste od sebe?

  • Nahlásit
  • Citovat
241
7.4.20 19:46
@Alkub píše:
Ahoj, úplně chápu. Byla to moje první láska v 18ti. Snad nikoho nepohorším, když sem napíšu svůj příběh.
Měla sem letní brigádu v nonstopu. Chodili tam zamnou přátelé ze střední vždy na jídlo nebo pro cigára. Jenže ti přátelé chodili i se svými dalšími přáteli a mezi nimi byl ON :srdce:
Líbil se mi hned na první pohled. Bavil se semnou velmi příjemně, božsky voněl, ty jeho oči, úsměv, styl úpravy vlasů, ach bože. Zjišťovala jsem od přátel víc, ale byli strašně tajuplní :lol: jen mi slíbili že budou chodit pokaždé co budu mít směnu. Bože, schválně sem si jich naplánovala co nejvíc abych jej mohla vidět.
Jednou za mnou přišel sám. Chtěl kávu, cigára, a že si ji vypije venku. A zeptal se, zda mám chvíli i pro něj a zda si nedám menší pauzu s ním na terase. Kývla jsem. To byl nejlepší den mého života. Vyprávěl mi o svém životě, kde teď je, jak se mu daří. Bylo mi ho strašně líto. Prostě doma to měl složité a vyhnali jej z domu na jeho 18-tiny. Jel stopem do Německa - naslepo - nevěděl zda si někde najde práci, zda bude mít jak žít. Bez peněz, bez všeho, se vydal sám do Německa. Ale měl opravdu štěstí. Našel si práci, s prací dostal i byt. K nám jezdil jen za přáteli. Nám stačilo pár dnů, travil semnou 12ti hodinové směny v práci, měli jsme si pořád co říct. Stačilo pár dnů a věděli jsme že jsme do sebe zamilovaní a chtěli jsme spolu být. Jeden víkend nás pozval jeho kámoš na akci. Šli jsme tam, přespali tam. No a samozřejmě jsme na sebe měli hroznou chuť a vyspali se spolu. Párkrát, se vším všudy. Na měsíc vždy odjel do Německa a pak se na víkend vrátil. Vždy jsme spolu byli o víkendu. Se vším všudy. V té době jsem to měla už trochu složité doma, a také sem musela odejít z domu. Jelikož sem ještě byla na střední a měla sem praxi, na které se mi jeden den udělalo zle, a vše odpovídalo tomu že jsem těhotná, ale bydlela sem u mého táty dočasně a ke všemu otec dítěte pendloval mezi nemeckem a Českem, i když mi tvrdil že dítě chce a semnou, což mě fakt těšilo a přála jsem si s ním být, dostala sem strach, protože by mě takový vztah nebavil, potřebovala sem chlapa vedle sebe a ne ho mít jeden víkend v měsíci doma. I když sliboval že se přestěhuje do Česka zpátky najde nám byt a najde si tu práci, věděla sem, že se do Česka nevrátí a když jo, tak by tu nesehnal práci protože jednou pricichl k německému životu jejich vyplatam a všemu a už by nechtěl žít takový život. Rekla jsem mu, že sem o to dítě přišla, fakt jsem měla strach.. A strašně mě to sralo. Obrecela sem to… Chtěla sem ho mít u sebe. Strašně se těšil. Ale zaprisahla jsem že si najdu jiného, samostatného a že mě přijme i s dítětem. Věděla sem ze po mě šílí ještě jeden muž. Také zamnou chodil do nonstopu, Teda ne takhle jako můj Němec, ale jen na pravidelné nákupy před sichtou nebo po sichte. :mrgreen: návrhy dělal ale já měla oči jen pro toho Němce… Tak sem za ním šla a samozřejmě mě přijal. Nastěhoval k sobě, malou si vzal za svou, ale vztah vydržel jen do porodu, do té doby jsme se stěhovali, já dostala byt, a šli jsme do něj. On těsně před porodem odešel, že to precenil, malou neviděl. Asi 2 týdny po narození naší dcery mi napsal Němec, že je v Česku a že mě chce vidět. Tak jsme vyrazili ven. Byl překvapený a šťastný. Chtěl jít k nám domů, chtěl si ji chovat, chtěl s ní prostě být. Hned věděl že je to jeho očekávané dítě. Ten den s námi i spal. Řekl že nás miluje a že zůstane v Česku. Že se nastehuje ke mě a bude nás milovat celý svůj život. Zase mě to dostalo a chtěla jsem to tak. A byla největší chyba že sem ho opět vyhnala :,( :,( :,( :,( :,( i když sem věděla že to finance zvládnu, ale on si nemohl v Česku najít práci. Dokonce mi i lhal o tom že jezdí do práce. A prostě jsem jej vyhnala.. Ale žít bez něj bylo těžké. Fakt sem jej milovala. Ale mě šlo o to aby mel snahu zabezpečit malou. Mohli jsme se pustit i do boje a vysoudit si jeho otcovství. Ale já vše zahodila. Kvůli mě se všeho v Německu vzdal aby byl semnou a já s ním nezachazela hezky. Sama nevím proč a kdybych mohla vše vrátím. Láska přece musí zvítězit nad strachem. Vše má řešení ale láska nepřichází dvakrát ani třikrát. Ke mě Teda přišla podruhé ale teď se snažím mu dokázat opak, i když mám vedle sebe partnera, ale nevyzenu jej z hlavy ani jeho slova ani nic. A když se podívám na malou je to celý on. Jediné co tak si píšeme, což je horší ale aspoň něco vidí svou dceru a jsem ráda že neztratil zájem. A vím že je to vše moje chyba. Semnou takhle vypiskat chlap už se za ním podruhé nevrátím ani potřetí. A nedivím se mu. Jen chápu jak se cítíš. Kéž by šel vratit ten čas. :roll:

Mohla bys nám prosím Tě prozradit, jak se Ti podařilo v cca 19-20 ti letech ufinancovat na MD posléze na RP bez alimentů sebe, dítě, bydlení? Nebo Tvůj příběh nějak špatně chápu? Nerýpu…opravdu by mě to zajímalo, ale tak nějak spíše počítám s tím, že už se neozveš…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama