Na vše sama, už to nezvládám

Anonymní
22.12.19 00:29

Na vše sama, už to nezvládám

Ahoj,
nevím kde začít asi v dětství. Svého vlastního tátu jsem nikdy nepoznala, jediné co o něm vím že se rád napil, byl na ženský, zároveň ale vlk samotář co měl rád svobodu a v nervovém vypětí měl sklon k výhrůžkám, že se zabije. Když sem se narodila a v noci sem brečela, tak prý říkal že řvu jako kráva. Byla sem omyl z diskotéky, máma milovala jeho bratra který byl v době mého vzniku na vojne. Když mi byl rok našla si rozvedeného nerváka, který nepil a chodil do práce. To stačilo. Nemilovala ho, jen to pro ni bylo jednodušší než být sama. Nikdy nebyla soběstačná. Mé dětství se řídilo podle ní a něj..každou sobotu vstávat v 7ráno a jet pro jeho syna, ktereho mu ex nechtěla dávat. Když mu ho dala tak se vše řídilo podle nej a já se mu musela věnovat protože mý mámě vadil a chtěla aby sme byli doma co nejmín. Byl o 3roky starší než já. Máma mě nepouštěla ani ven, tudíž sem nemela skoro žádné kamarády protože sem nic nemohla.Za špatně umyté nádobí mě řezala, povině sem musela hrát na piano protože ona taky musela.Za každou špatnou notu facka do hlavy. Několikrát mě i zaryla nehty do ruky a zlomila prst. Shrnu to..nikdy sem od ni necitila lasku, podporu, něhu..jen ponižování, bolest, zákazy..vylyvala si na mě vztek za vše.
V prváku sem si našla kluka, v 18ti s nim začla bydlet a ve 20ti jsme si pořídili dítě. Vše bylo ok, jen v době kdy sem začla podnikat si zvykl a přestalo se mu chtít pracovat. Začal mi lhát, zjistila sem že nechodí do práce, bere si půjčky a má i exekuce.Dala sem mu x šancí kvůli nám…nakonec sem se rozhodla vztah ukončit i přes to že budu na vše sama.
Se synem měli hezky vztah.Bral si ho na víkendy, věnoval se mu, jezdili na výlety…než sem si někoho našla.„rozvádějícího“ s dvěmi dětmi..vzhlížela sem, měl reklamní agenturu, staral se o dvě děti sám, zahrnoval mi láskou a péčí, i mého syna..do doby než sem zjistila že je to žárlivý psychopat a že jeho žena z něj skončila v Bohnicích. Lhal mi a i podváděl. Jak šíleně sme do sebe byli zamilovany, tak to po 3,5letech tragicky skončilo. Našel si mladší. A otec mého dítěte si našel dívku s penězi co ho živí. Na syna se vykašlal, 3Roky už ho neviděl ani neplatí…nyní jde do insolvence. Nikdy bych to nezvládla bez své opory, nejlepšího kamaráda. Byl jako muj otec, bratr..když sem nevěděla poradil, vyslechl, pomohl…měla už sem jen jeho. Odstupem času sme spolu začli spát a sklouzlo to ve vztah..věčné rozchody a návraty..je o 11let starší a byl zvyklý žít od rozvodu sám (12let)..trvalo nám dlouho než sme se zžili a zvykli si..než jsme začli fungovat jako pár, dělat kompromisy..upřímně sem v to nikdy moc nevěřila..ale on mě ke spoustě věcem dokopal, naučil..jenže ted už půl roku nemám ani jeho a asi je to definitivní…já se s tím neumím smířit..nedokážu si představit jiného chlapa ve svém životě..už nikomu jinému nevěřím, nechci, všichni mi přijdou divný..půl roku žiju ze dne na den, zhubla sem 6kg, nemam chut k jídlu, nespim, nemam chut žít nic mě nebaví, dala sem výpoved v práci..minulý týden sem se dozvěděla že otec mého syna se stal podruhé otcem..syn pořád doufá že se mu ještě někdy ozve..je toho na mě moc..i finančně už je to neunosné, nezvládám..nemám nikoho, rodinu…matka si žije svuj život..když sem byla nejvíc v pr…řekla mi at jdu do azyláku když nemam na nájem. A to bydlí v obrovském baráku s otčínem. Ani o vnuka nejeví zájem. Mě je vše líto, jsem uplně na dně a v prdeli..a dlouhodobě unavená že už nevěřim že se seberu

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

1175
22.12.19 00:37

...

To je mi líto, že ti je před vánocemi takhle. Musíš se vzchopit, kvůli svému synovi. Má jenom tebe. Připrav mu hezké vánoce. A uvidíš, že to bude dobrý!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.12.19 00:38

To je mi moc lito :hug: je to smutny pribeh. Vzala sis toho na sebe moc a jsi ve velke depresi, to je jasne po takovych letech. Co takhle antidepresiva, aby se ti vratil „mozek“ do hlavy, asi je ted tezke racionalne uvazovat a zaroven je to dost potreba. Napise ti je obvodak. Pak te napadne, kde vzit vic penez a zaroven budes mit trochu sil a pak prijde i to dalsi :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3516
22.12.19 00:45

Zkus myslet na sebe a syna ne na chlapy. Pritahujes samé divné. Pak bych vymáhala alimenty. To zvládneš jsi silná.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3516
22.12.19 00:46

Jo a tak doporučuji psychologa a psychiatra. Uleví se ti s podporou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
384
22.12.19 00:54
@Anonymní píše:
Ahoj,
nevím kde začít asi v dětství. Svého vlastního tátu jsem nikdy nepoznala, jediné co o něm vím že se rád napil, byl na ženský, zároveň ale vlk samotář co měl rád svobodu a v nervovém vypětí měl sklon k výhrůžkám, že se zabije. Když sem se narodila a v noci sem brečela, tak prý říkal že řvu jako kráva. Byla sem omyl z diskotéky, máma milovala jeho bratra který byl v době mého vzniku na vojne. Když mi byl rok našla si rozvedeného nerváka, který nepil a chodil do práce. To stačilo. Nemilovala ho, jen to pro ni bylo jednodušší než být sama. Nikdy nebyla soběstačná. Mé dětství se řídilo podle ní a něj..každou sobotu vstávat v 7ráno a jet pro jeho syna, ktereho mu ex nechtěla dávat. Když mu ho dala tak se vše řídilo podle nej a já se mu musela věnovat protože mý mámě vadil a chtěla aby sme byli doma co nejmín. Byl o 3roky starší než já. Máma mě nepouštěla ani ven, tudíž sem nemela skoro žádné kamarády protože sem nic nemohla.Za špatně umyté nádobí mě řezala, povině sem musela hrát na piano protože ona taky musela.Za každou špatnou notu facka do hlavy. Několikrát mě i zaryla nehty do ruky a zlomila prst. Shrnu to..nikdy sem od ni necitila lasku, podporu, něhu..jen ponižování, bolest, zákazy..vylyvala si na mě vztek za vše.
V prváku sem si našla kluka, v 18ti s nim začla bydlet a ve 20ti jsme si pořídili dítě. Vše bylo ok, jen v době kdy sem začla podnikat si zvykl a přestalo se mu chtít pracovat. Začal mi lhát, zjistila sem že nechodí do práce, bere si půjčky a má i exekuce.Dala sem mu x šancí kvůli nám…nakonec sem se rozhodla vztah ukončit i přes to že budu na vše sama.
Se synem měli hezky vztah.Bral si ho na víkendy, věnoval se mu, jezdili na výlety…než sem si někoho našla.„rozvádějícího“ s dvěmi dětmi..vzhlížela sem, měl reklamní agenturu, staral se o dvě děti sám, zahrnoval mi láskou a péčí, i mého syna..do doby než sem zjistila že je to žárlivý psychopat a že jeho žena z něj skončila v Bohnicích. Lhal mi a i podváděl. Jak šíleně sme do sebe byli zamilovany, tak to po 3,5letech tragicky skončilo. Našel si mladší. A otec mého dítěte si našel dívku s penězi co ho živí. Na syna se vykašlal, 3Roky už ho neviděl ani neplatí…nyní jde do insolvence. Nikdy bych to nezvládla bez své opory, nejlepšího kamaráda. Byl jako muj otec, bratr..když sem nevěděla poradil, vyslechl, pomohl…měla už sem jen jeho. Odstupem času sme spolu začli spát a sklouzlo to ve vztah..věčné rozchody a návraty..je o 11let starší a byl zvyklý žít od rozvodu sám (12let)..trvalo nám dlouho než sme se zžili a zvykli si..než jsme začli fungovat jako pár, dělat kompromisy..upřímně sem v to nikdy moc nevěřila..ale on mě ke spoustě věcem dokopal, naučil..jenže ted už půl roku nemám ani jeho a asi je to definitivní…já se s tím neumím smířit..nedokážu si představit jiného chlapa ve svém životě..už nikomu jinému nevěřím, nechci, všichni mi přijdou divný..půl roku žiju ze dne na den, zhubla sem 6kg, nemam chut k jídlu, nespim, nemam chut žít nic mě nebaví, dala sem výpoved v práci..minulý týden sem se dozvěděla že otec mého syna se stal podruhé otcem..syn pořád doufá že se mu ještě někdy ozve..je toho na mě moc..i finančně už je to neunosné, nezvládám..nemám nikoho, rodinu…matka si žije svuj život..když sem byla nejvíc v pr…řekla mi at jdu do azyláku když nemam na nájem. A to bydlí v obrovském baráku s otčínem. Ani o vnuka nejeví zájem. Mě je vše líto, jsem uplně na dně a v prdeli..a dlouhodobě unavená že už nevěřim že se seberu

Realita je taková, že vy máte závislost na někom - pečovateli. Přišla jste o něj a teď se Vám hroutí svět. Asi kvůli něčemu od Vás odešel. Ty poslední zážitky jsou depresivní epizoda. V každém případě běžte k psychiatrovi pro antidepresiva a udělejte si OSPAT test. Nepijte alkohol. Až ty léky zaberou dostanete se zase do kondice. Pokud Vám v testu vyjde porucha osobnosti tak se léčete. Myslete na svého syna.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.12.19 00:57

Něco mi říká, že se ti konečně otvírá možnost se svým životem něco udělat, uvědomit si, proč si do svého života pořád pouštíš chlapy, kteří tě využívají. ;) Tím, že jsi momentálně jen sama se synem, pro to máš nejlepší předpoklady. Jak už tu padlo, zkus začít u psychologa.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
133
22.12.19 00:58

Podle toho co píšeš mi přijdeš jako neuvěřitelně silný člověk. Žes to všechno dokázala překonat a funguješ. Klobouk dolů! Zkus se držet kvůli synovi. Ten tě potřebuje. Říká se, že jednou je hůř, jindy zas líp.
Určitě zase nastane to lepší období. Jen to teď prostě musíš nějak vydržet.
Třeba by pomohl i ten psycholog.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3
22.12.19 01:02

Holky antidepresiva je to, čemu se chci vyvarovat..stejně tak alkoholu..jen kouřím,…dokážu ještě racionálně uvažovat, jen už nemam sílu. Je to jakobych si na zádech táhla 2pytle cementu a táhne mi ta tíha toho všeho co mám za sebou k zemi. Neřešim chlapi, nehledam..já prostě vim že tenhle byl poslední po tom všem. Okolí to na mě nevidí, naopak působim vyrovnaně..směju se, sem vtipná, spousta holek mi závidí vzhled, postavu, jak zvládám sama byt, syna, psa, do toho sem si našetřila na ojeté auto..jenže on byl pro mě hnací motor.Syn je po materiální stránce zajištěnej, až schválí jeho otci insolvenci mělo by mi začít chodit i dlužné výživné za ty 3roky co mi neplatí…včera sem vytahla 180cm jedli 5pater bez vytahu, pořidila nam nove lyže že budeme jezdit na hory abych přišla na jiný myšlenky..jenže pak zkrat a mam pocit že už nebude nikdy nic dobrý..já pořád doufam…že se zase začneme bavit, že spolu zase budeme..to mi drží…jenže už to trvá dlouho jako to nikdy netrvalo a já si život bez něj nedokážu představit…byli sme 6let přátelé den co den, díky nemu sem se hecla a sem kde sem a mam co mam a vše sem zvládla..6let přátelé a 3roky vztah..jen on a syn byl moje rodina. A syn má 15let a už má své zájmy, kamrádky, kamarády…cítím se sama.,.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3
22.12.19 01:10

Ano, mám charitativní sklony..pomáhám všem..i kdyby z posledního..lidi by si měli pomáhat a já věřím v karmu. Drtí mě pohled na okolní svět, jak si lidi závidí, okrádájí se, jsou k sobe bezcitný, podvádí se..i to mě unavuje a tíží..mám jen dvě kamarádky a ty jsou ted čerstvě zamilované..a z kamaradu/přítelu jsem měla jen jeho.. :(

Příspěvek upraven 22.12.19 v 01:11

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.12.19 01:10

@Evine1 Víš, kolik životů už antidepresiva zachránila? ;) Tím nechci říct, že je nutne potřebuješ, to my tady nezjistíme. Ale podle toho, co popisuješ (i v tom druhém příspěvků), je minimálně psychoterapie namístě. Fakt je toho na jednoho člověka příliš a chci ti vysvihnout obdiv, že ses s tím vším zvládala poprat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.12.19 01:15
@Evine1 píše:
Ano, mám charitativní sklony..pomáhám všem..i kdyby z posledního..lidi by si měli pomáhat a já věřím v karmu. Drtí mě pohled na okolní svět, jak si lidi závidí, okrádájí se, jsou k sobe bezcitný, podvádí se..i to mě unavuje a tíží..mám jen dvě kamarádky a ty jsou ted čerstvě zamilované..a z kamaradu/přítelu jsem měla jen jeho.. :(Příspěvek upraven 22.12.19 v 01:11

Dost často mají samaritansky komplex právě lidé, kteří tu pomoc sami potřebují. ;) Pomáhat můžeš, ale vždy bys měla mít pud sebezáchovy, nemuzes se kvůli tomu sama odrovnat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
217
22.12.19 07:11
@Anonymní píše:
Ahoj,
nevím kde začít asi v dětství. Svého vlastního tátu jsem nikdy nepoznala, jediné co o něm vím že se rád napil, byl na ženský, zároveň ale vlk samotář co měl rád svobodu a v nervovém vypětí měl sklon k výhrůžkám, že se zabije. Když sem se narodila a v noci sem brečela, tak prý říkal že řvu jako kráva. Byla sem omyl z diskotéky, máma milovala jeho bratra který byl v době mého vzniku na vojne. Když mi byl rok našla si rozvedeného nerváka, který nepil a chodil do práce. To stačilo. Nemilovala ho, jen to pro ni bylo jednodušší než být sama. Nikdy nebyla soběstačná. Mé dětství se řídilo podle ní a něj..každou sobotu vstávat v 7ráno a jet pro jeho syna, ktereho mu ex nechtěla dávat. Když mu ho dala tak se vše řídilo podle nej a já se mu musela věnovat protože mý mámě vadil a chtěla aby sme byli doma co nejmín. Byl o 3roky starší než já. Máma mě nepouštěla ani ven, tudíž sem nemela skoro žádné kamarády protože sem nic nemohla.Za špatně umyté nádobí mě řezala, povině sem musela hrát na piano protože ona taky musela.Za každou špatnou notu facka do hlavy. Několikrát mě i zaryla nehty do ruky a zlomila prst. Shrnu to..nikdy sem od ni necitila lasku, podporu, něhu..jen ponižování, bolest, zákazy..vylyvala si na mě vztek za vše.
V prváku sem si našla kluka, v 18ti s nim začla bydlet a ve 20ti jsme si pořídili dítě. Vše bylo ok, jen v době kdy sem začla podnikat si zvykl a přestalo se mu chtít pracovat. Začal mi lhát, zjistila sem že nechodí do práce, bere si půjčky a má i exekuce.Dala sem mu x šancí kvůli nám…nakonec sem se rozhodla vztah ukončit i přes to že budu na vše sama.
Se synem měli hezky vztah.Bral si ho na víkendy, věnoval se mu, jezdili na výlety…než sem si někoho našla.„rozvádějícího“ s dvěmi dětmi..vzhlížela sem, měl reklamní agenturu, staral se o dvě děti sám, zahrnoval mi láskou a péčí, i mého syna..do doby než sem zjistila že je to žárlivý psychopat a že jeho žena z něj skončila v Bohnicích. Lhal mi a i podváděl. Jak šíleně sme do sebe byli zamilovany, tak to po 3,5letech tragicky skončilo. Našel si mladší. A otec mého dítěte si našel dívku s penězi co ho živí. Na syna se vykašlal, 3Roky už ho neviděl ani neplatí…nyní jde do insolvence. Nikdy bych to nezvládla bez své opory, nejlepšího kamaráda. Byl jako muj otec, bratr..když sem nevěděla poradil, vyslechl, pomohl…měla už sem jen jeho. Odstupem času sme spolu začli spát a sklouzlo to ve vztah..věčné rozchody a návraty..je o 11let starší a byl zvyklý žít od rozvodu sám (12let)..trvalo nám dlouho než sme se zžili a zvykli si..než jsme začli fungovat jako pár, dělat kompromisy..upřímně sem v to nikdy moc nevěřila..ale on mě ke spoustě věcem dokopal, naučil..jenže ted už půl roku nemám ani jeho a asi je to definitivní…já se s tím neumím smířit..nedokážu si představit jiného chlapa ve svém životě..už nikomu jinému nevěřím, nechci, všichni mi přijdou divný..půl roku žiju ze dne na den, zhubla sem 6kg, nemam chut k jídlu, nespim, nemam chut žít nic mě nebaví, dala sem výpoved v práci..minulý týden sem se dozvěděla že otec mého syna se stal podruhé otcem..syn pořád doufá že se mu ještě někdy ozve..je toho na mě moc..i finančně už je to neunosné, nezvládám..nemám nikoho, rodinu…matka si žije svuj život..když sem byla nejvíc v pr…řekla mi at jdu do azyláku když nemam na nájem. A to bydlí v obrovském baráku s otčínem. Ani o vnuka nejeví zájem. Mě je vše líto, jsem uplně na dně a v prdeli..a dlouhodobě unavená že už nevěřim že se seberu

Měla si to nechat v rovině kamarádství a nepředělávat to na partnerství…myslím, že v tom vytučněném je zkopaný pes tvých současných stavů…ale je dobře, že umíš být soběstačná a samostatná…(nezaměňovat se sobeckostí)… jinak asi není dobré prostě brát každého chlapa co je svolný k „nějakému " vztahu…jinak z tohoto vztahového kolotoče s tímto typem chlapů nikdy nevystoupíš…ve svém věku už je moudřejší zapojit trochu racionální myšlení a uvážlivě vybírat a nebo pak být radši sama, než zase s někým takovým. Tím, že tvůj život ti na duši zanechal hluboké šrámy, tak bych s nebránil nějakému sezení u dobrého psychologa…pomůže ti podívat se na svět jiným pohledem a nasměrovat tě na další "jinou“ cestu životem…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.12.19 07:53

Cely tvuj zivot se toci neustale kolem nejakych chlapu. Zustan chvili sama.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.12.19 08:06

Moc smutný příběh,, byla bych teď nějakou dobu sama jen se synem teď spíše potřebuješ klid od nějakých vztahu,, dej se do kupy začni mislet pozitivně už kvůli synovi ono časem všechno bude dobré jak se říká za každou bouřkou vyjde sluníčko :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama