Náhlé emoční výkyvy u čtyřleté

440
20.11.19 12:30

Náhlé emoční výkyvy u čtyřleté

Ahoj, třeba se tady někdo najde s podobným problémem a poradí mi, jestli moje dcera má nebo nemá psychické či zdravotní problémy.
Většinu času je to veselé aktivní děvče, které si rádo hraje s panenkami, stavebnicemi, vaří se mnou. Ve školce je prý spíše klidnější, hraje si hlavně se staršími holčičkami. Občas trucuje, vzteká se, ale nic dramatického. V drtivé většině případů znám důvod a je to nějaká dětská klasika (chce čokoládu, kterou jí nekoupím atd.).
Ale v posledních měsících pozoruju něco zvláštního. Ze zcela normální veselé nálady se bez mně zjevného stimulu dostane do jakéhosi amoku, který trvá pár minut, a pak se zase vrátí do normálu.
Uvedu příklad. Jdeme na procházku parkem, povídáme si o tom, že odpoledne přijede teta s bratrancem, co budeme dělat. Je normálně veselá, směje se. Proti nám jde paní s pejskem a já řeknu: Jé, ten vypadá skoro jako babiččin pejsek, že? V tu ránu najednou obrat o 180 stupňů, změna výrazu tváře a jekot: Neeee, „Ben“ má přece větší uši a nemá flek nad ocasem! Vůbec nevypadá jako Ben! Je to nějaký hnusný pes! Doufám, že brzo umře! Nejradši bych taky umřela! Nesnáším to všechno tady!" Hrozně se rozbrečí.
Někdy je to úplně z ničeho nic, aniž bych cokoliv řekla. Jsme třeba v prodejně a kupujeme vajíčka a najednou strašný pláč a křik, že musíme už honem domů. (jdeme domů! hneeed!)
Zjistila jsem, že jakákoliv reakce na to, co dělá a říká, všechno zhoršuje, takže prostě v tu chvíli nedělám nic, pokud je ochotná, tak ji obejmu a čekám, až ji to přejde.
Když jsem se v tom nějak pitvala (To se neříká! Proč to nesnášíš? Proč chceš domů? Bolí tě něco?), jen se to zhoršovalo, brečela a křičela víc a víc. Tak teď nedělám prostě nic. Pak až vidím, že už ji to přechází, převedu řeč opět na něco jiného a už je všechno zase normální.
Když se jí ptám s odstupem, proč plakala nebo říkala ošklivé věci, odpovídá hlouposti (protože ta paní měla jelení hlavu).
Stane se to tak jednou nebo dvakrát v týdnu.
V rodině žádné problémy nemáme, ve školce se prý chová pořád stejně, tak nevím, co to může být. Nevíte někdo, jestli je takové chování v tomto věku do jisté míry normální nebo je potřeba to nějak řešit u odborníků?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Ou
10273
20.11.19 12:44

Řešíš to správně, je potřeba počkat až to přejde a přitom utišit. Neví co se děje, nedělá to schválně, prostě se jí při nějaké frustraci vyplaví spousta emocí a zatím moc neví co s nima.

Klíčová otázka je - děje se u vás doma něco (stres, hádky, dluhy, napětí)? Neumřel někdo - třeba i v širším okruhu známých, případně nějaká závažnější choroba či vázný úraz? V tomhle věku u dětí nastává uvědomění si toho, že smrt je vážně konečná a často to je velké sousto na zpracování, které se může projevit různýně.

Na porozumění tomu jak fungují emoce a co s nima dělat je fajn systém emušáků, může to docela pomoci.

https://www.scio.cz/emusaci/?…

Kdyby se to třeba do konce roku nezlepšilo samo, nebo kdyby se začaly přidávat další příznaky (špatné spaní, špatné jídlo, agresivita vůči dětem, zasmušilost a podobně, bude to chctít dětského a nebo ještě lépe rodinného psychologa)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
440
20.11.19 13:01

@Ou Hádky, problémy ani úmrtí v rodině naštěstí nejsou. Jediná změna je narození sourozence. To vzala velice dobře, neustále se s miminkem mazlí, pusinkuje, pomáhá mi. Pověřuju ji důležitými úkoly, které ráda plní a pak je na sebe náležitě pyšná. Nevím, jestli v sobě potlačuje nějaké silné emoce. Často si večer před spaním povídáme a řekne mi věci, co ji třeba štvou, ale na takové bouřlivé reakce mi nic nesedí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama