Naprostá frustrace a deprese z toho, jakej je teď život
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Ty máš problém se závislostí na alkoholu a od toho se vše odvíjí. Vyhledej odbornou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Cenarius
To si nemyslím. Já piju třeba 2× týdne a nikdy ne sama a max par piv. Jen
je mi v tu chvíli lip než normálně…
Zakladatelka
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ahoj,
hluboce s tebou cítím, doba je opravdu náročná, všichni jsme přišli
o život, jaký jsme měli dřív.
Když se k tomu ve tvém případě přidá smrt blízkého člověka, je to
samozřejmě ještě mnohem horší.
Velmi dobrý nápad je ten seznam věcí na další den.
Na tvém místě bych velmi zvážil, no vlastně spíš doporučil, řešit to
i návštěvou psychologa a o svých pocitech, myšlenkách s ním mluvit.
Zároveň se snaž dobu využít k nějakým činnostem, na které dříve
nebyl čas. Já se třeba vrhl na rodokmen, uspořádání fotek (jako bych
najednou spoustu těch hezkých věcí částečně prožil znovu), zkus třeba
v kuchyni věci, na které sis dříve netroufala, nebo se něco naučit. Jo,
chce to se přemluvit do startu, ale pak… vrátí se to v lepší
náladě.
Tak jako ty kromě covidu a jeho společenským dopadům řeším nějakou
osobní zátěžovou situaci, která trvá vlastně obdobně dlouho a někdy
jako by mi také bylo jedno, zda žiju nebo ne… Ale pak si říkám, děti,
celá rodina, naděje, že život zas bude takový, jaký byl, a je docela dost
věcí, které bych ještě zažít chtěl… Takže bojuju. Bojuj také.
Každý z nás může být něčím prospěšný, a když je, tak mu to v té
chuti do života dost energie vrátí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zkus se proplesknout. Nikdy nemůže být tak špatně aby nemohlo být ještě hůř. Chlast je jen jednostranná jízdenka jak si dokázat ještě víc pokazit život. Je hrozný jak všichni fňukají ale předpokládám že nemáš nějakou smrtelnou chorobu a zároveň máš důvod (děti) proč žít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
A když ti nepomůže proplesknout navštiv odbornou pomoc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já bych ti určitě doporučila navštívit psychiatra. Může to být počínající deprese. Hned bych se tam být tebou objednala. Je to těžká doba pro všechny a neni ostuda si nechat pomoci od odborníka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jo, tak panaka bych si dala, ale mame covid, takze radeji ne, kdovi,
jeszli/kde bych se pak druhy den probudila 
…
Samozrejme, ze me to stve, ale beru to tak, jak to je 
…zima je za nami, zacina jaro, verim ze
v dubnu nakraci deti do skoly a az do zari to bude relativne v pohode.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@TataOndra píše:
Zkus se proplesknout. Nikdy nemůže být tak špatně aby nemohlo být ještě hůř. Chlast je jen jednostranná jízdenka jak si dokázat ještě víc pokazit život. Je hrozný jak všichni fňukají ale předpokládám že nemáš nějakou smrtelnou chorobu a zároveň máš důvod (děti) proč žít.
Myslím, že deprese nemají jen smrtelně nemocní a bezdětní! Je to nemoc jako jakákoliv jiná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Vždycky, když na mě padá splín, řeknu si, kolik bych toho ještě
chtěla zažít. Zatnu zuby a i přes nechuť jdu na větší vycházku. Nebo
uvařím něco, do čeho jsem dřív neměla odvahu, někomu zavolám nebo si
pustím muziku.
U Tebe to asi bude hlubší problém, objednej se k odborníkům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Chápu tě…já to řeším pobytem venku. Každý den jsme venku 3-5h,
trénujem si nejrůznější sporty a hrajem hry a blbnem. Potkáváme venku
známé a aspoň prohodime pár slov a hned je lépe. Domácnost leží ladem a
vařím jen nutné minimum pro děti. Bude líp. Ber to tak jak to je a zkus
chodit ven, pomůže ti to. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Blue2 píše:
Myslím, že deprese nemají jen smrtelně nemocní a bezdětní! Je to nemoc jako jakákoliv jiná.
Otázka je zda je to deprese. Každopádně lidi jsou čím dál tím více slabší. Sám mám občas blbou náladu ale žiju pro dítě. A když blbou naladu člověk řeší chlastem bude to jen horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce důvody… školkové dítě je doma, manžel částečně na home office, takže když je doma hlídá a já můžu do práce, pak hlídají prarodiče… Večer se těším na film nebo deskovou hru s manželem, také si u toho dáme pivo nebo víno, ale ne do kocoviny na druhý den. Ano, chybí nám společenské akce, ale to není důvod netešit se na další den… jak máš nefunkční vztah?
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Zkusila bych se s tou situaci naučit žít, ne čekat, až se vše možná vrátí do starých kolejí. Vymysli, co vás těší a co můžeš provozovat teď. Netrap se tím, co provozovat nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce důvody… školkové dítě je doma, manžel částečně na home office, takže když je doma hlídá a já můžu do práce, pak hlídají prarodiče… Večer se těším na film nebo deskovou hru s manželem, také si u toho dáme pivo nebo víno, ale ne do kocoviny na druhý den. Ano, chybí nám společenské akce, ale to není důvod netešit se na další den… jak máš nefunkční vztah?
To se ti lehce řekne, ale ne každý má manžela na home Office a děti
můžou k prarodičům…trošku se vcítit do druhého by to chtělo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Píseň, která vystihuje jak se teď cítíte
- Co teď, brát nebo nebrat?
- Kde teď koupím nitě/bavlnky?
- Přírodní lék při těhotenské depresi
- Leiden mutace, další problémy s antikoncepcí - co teď?
- Život bez hlídání dětí
- Zvládl někdo depresi bez léků?
- Mamka se zajímá o můj sexuální život
Je tu ještě někdo, kdo už tuhle situaci vůbec psychicky nedává?
Ja jsem už vážně na pokraji sil. Měla jsem děti ve školce, dodelavala jsem si školu, do toho brigáda a teď je proste všechno pryč. Děti doma, pořad bordel, kazdej den úplně stejnej. Do toho mi nedávno umřel hodně blízký člověk.
Já se už proste ani nechci ráno probudit. Absolutně nic mě nebaví. Vztah je úplně nefunkční. Filmy, rozhovory s kamarádkami, necítím absolutně žádný emoce. Jediné alkohol aspoň na chvíli pomůže, až na to, ze mi je potom každé ráno špatně. Nedokážu se ani poradně věnovat dětem. Kdyby tady nebyly, tak už ani nechci žít. To musí bejt klídek proste už nebýt a nemuset nic a nevědět o ničem.
Měl někdo takové emoce a má návod, jak z toho ven? Já si vždycky říkám, abych se vzchopila, napisu si plán na další den, abych měla Jasne činnosti, co budu dělat, ale pak se ráno vzbudim, nesmírna únava, bolesti hlavy a nechce se mi ani dělat dětem snídani. Mám hrozny výčitky vůči dětem… ale proste pravda je, ze se mi nic nechce, nic mě nebaví a jenom prezivam den od té doby, co se probudim, než půjdu spát.