Náročná dcera, nebo naivní rodiče?

  • Fotoalbum (1)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
22.9.21 22:13

Náročná dcera, nebo naivní rodiče?

Jdu si sem pro názory, jakékoliv. Máme dceru, která nám dává docela zabrat. Je to náctiletá holka, přes velmi velké množství věnovaného času, spoustu pohodlí, výhod, výletů, pěkné bydlení, kapesné, mobil, oslavy..stále jsme ti nejhorší špatní rodiče. Máme věkově různě další tři děti obou pohlaví a tyto potíže jsou pouze s touto dcerou, výchova stejná, geny..nevíme už, co si myslet. Dnes nám řekla, že bude šťastná teprve až my umřeme. Jak nás nenávidí slyšíme pořád. Je drzá, nespolehlivá, lže. Je zlá i na sourozence. Nejvíce se to odvíjí od její nespokojenosti s naším životním stylem, proto vzniká většina těchto výlevů a tření. My jsme oba poměrně skromní, oba z chudých poměrů, dost pokorní, dá se říct věřící. Ve výchově dbáme na pro nás skutečné hodnoty, vedeme děti k pomoci ostatním, k lásce jeden k druhému, vzájemné úctě, nemáme rádi moderní technologie, raději chodíme do lesa, do přírody, dovolené pod stanem. Zdravé jídlo, méně masa, zahrádka a pěstování, což děti také učíme. Tato dcera byla spokojená s naším způsobem žití asi 3 roky. Od nástupu do MŠ začal problém s oblečením, odmítala nosit věci z přírodních materiálů, preferovala třpytivé šílenosti od Vietnamce. Dobře. Společně se školkou přestávala jíst zeleninu, ovoce, vyžadovala sladkosti, fastfood. Dobře, občas jsme dopřáli McDonald's, začali jsme nakupovat sladkosti. Další děti nic takového přesto nevyžadovaly, řídily se podle nás. Následně chtěla telefon, počítač, tablet, sama si vybírá oblečení, zábavu, dovolili jsme líčení, lakování nehtů, barvení vlasů, kapesné, ačkoliv kromě toho kapesného s tím nejsme vůbec ztotožnění, ale respektujeme její osobnost. Dcera také nevěří v Boha. To také respektujeme. Jenže bohužel, nestačí to. Dcera nám neustále vyčítá, že máme čtyři děti, že nemáme vilu - doslova - ale jen hnusnej barák…Nový nábytek v pokojíčku také není dost nóbl (přírodní dřevo od truhláře, kvalitní), pokoj sdílí se sourozencem, takže jsme do toho zasahovali. To je další problém, že vyžaduje vlastní pokoj. Dříve v bytě vlastní pokoj měla, následně chtěla společný, opět jsme vyhověli, zařídili drahým nábytkem a opět změna. Vybrala si dva snad úplně nejdražší sporty, co jen mohla. Na oba nemáme, takže jsme vybrali společně s dcerou jeden. Stále nám to vyčítá. Není spokojená ani s jídlem, jaké vaříme. S čestností návštěv restaurací, s dovolenými. Chce k moři, nikdo další z rodiny nechce. Do restaurace chodíme 1× týdně, ale obvykle k tomu 1× týdně objednávka domů. Kapesné má 300kč na útratu za sladkosti, na hračky, oblečení a další má peníze vždy, když si o něco řekne, potřebuje. Pokud doma pomůže, má peníze navíc. Brigádu zatím nemůže mít kvůli věku, ale nechce o tom ani slyšet. Věnujeme jí mnoho času, poslední dobou na úkor ostatních dětí i nás. Vše je ale stále málo a pořád jsme špatní, jen opravdu hnusná a člověka to bolí u srdce. Manžel je z toho vzteklý. Říká, že je nevděčná, že má první poslední. Já mám ten pocit také, ale umím chápat, že ona to tak nevnímá. Je velmi materiálně založená, chce větší a hezčí dům, více peněz, lepší jídlo, lepší svačiny, větší a vlastní pokoj, dražší oblečení, méně sourozenců, aby se nemusela o nic dělit. K tomu nechce nic dělat, s ničím pomáhat. Chce abychom platili paní na úklid, ona na špínu sahat nebude. My to neumíme vstřebat, nikdy takové namyšlené chování doma neviděla. Jsme si vědomi toho, že je jiná, než my, ale co teď? Dovolené u moře, nový dům, vařit podle dcery, nebo ji nechat trpět? Ona si připadá chudá a především jí ta představa hodně vadí. Bohatí nejsme, ale bohatí finančně ani být nechceme. Dcera si přeje, aby náš dům měl anglický trávník a abychom pracovali třeba jako úředníci, ale ani jeden z nás to nesplňuje. Manžel pracuje v lese, já pracuji z domu a šiji. Z našeho pohledu si žijeme velmi dobře, nemáme žádné dluhy, máme, co potřebujeme, kvalitní jídlo, pěkné oblečení, auto. Dcera by ale ráda luxus a vše sama pro sebe a styl venkovského života ve velké rodině jí vadí, říká, že se měla narodit do jiné rodiny a že to nedokáže vydržet, že by radši zemřela, než žít takhle, stydí se za nás a za to, z jaké rodiny pochází. Kolem máme bohatší i chudší rodiny, dcera se ale výhradně drží bohatých přátel a stále jim vše závidí. Trhá nám srdce, jak se k nám chová. Ona se ale sama trápí, je to vidět. Uvítám každý úhel pohledu. ANONYM ZACHOVAT

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
11985
22.9.21 22:19

Teda pěkně s vama cvičí. Bych ji všechno sebrala ať vidí jak žijí opravdu chudí. A to, že nemá žádný povinnosti aby chudinka netrpěla? Jako vážně?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2473
22.9.21 22:21
@Anonymní píše:
Jdu si sem pro názory, jakékoliv. Máme dceru, která nám dává docela zabrat. Je to náctiletá holka, přes velmi velké množství věnovaného času, spoustu pohodlí, výhod, výletů, pěkné bydlení, kapesné, mobil, oslavy..stále jsme ti nejhorší špatní rodiče. Máme věkově různě další tři děti obou pohlaví a tyto potíže jsou pouze s touto dcerou, výchova stejná, geny..nevíme už, co si myslet. Dnes nám řekla, že bude šťastná teprve až my umřeme. Jak nás nenávidí slyšíme pořád. Je drzá, nespolehlivá, lže. Je zlá i na sourozence. Nejvíce se to odvíjí od její nespokojenosti s naším životním stylem, proto vzniká většina těchto výlevů a tření. My jsme oba poměrně skromní, oba z chudých poměrů, dost pokorní, dá se říct věřící. Ve výchově dbáme na pro nás skutečné hodnoty, vedeme děti k pomoci ostatním, k lásce jeden k druhému, vzájemné úctě, nemáme rádi moderní technologie, raději chodíme do lesa, do přírody, dovolené pod stanem. Zdravé jídlo, méně masa, zahrádka a pěstování, což děti také učíme. Tato dcera byla spokojená s naším způsobem žití asi 3 roky. Od nástupu do MŠ začal problém s oblečením, odmítala nosit věci z přírodních materiálů, preferovala třpytivé šílenosti od Vietnamce. Dobře. Společně se školkou přestávala jíst zeleninu, ovoce, vyžadovala sladkosti, fastfood. Dobře, občas jsme dopřáli McDonald's, začali jsme nakupovat sladkosti. Další děti nic takového přesto nevyžadovaly, řídily se podle nás. Následně chtěla telefon, počítač, tablet, sama si vybírá oblečení, zábavu, dovolili jsme líčení, lakování nehtů, barvení vlasů, kapesné, ačkoliv kromě toho kapesného s tím nejsme vůbec ztotožnění, ale respektujeme její osobnost. Dcera také nevěří v Boha. To také respektujeme. Jenže bohužel, nestačí to. Dcera nám neustále vyčítá, že máme čtyři děti, že nemáme vilu - doslova - ale jen hnusnej barák…Nový nábytek v pokojíčku také není dost nóbl (přírodní dřevo od truhláře, kvalitní), pokoj sdílí se sourozencem, takže jsme do toho zasahovali. To je další problém, že vyžaduje vlastní pokoj. Dříve v bytě vlastní pokoj měla, následně chtěla společný, opět jsme vyhověli, zařídili drahým nábytkem a opět změna. Vybrala si dva snad úplně nejdražší sporty, co jen mohla. Na oba nemáme, takže jsme vybrali společně s dcerou jeden. Stále nám to vyčítá. Není spokojená ani s jídlem, jaké vaříme. S čestností návštěv restaurací, s dovolenými. Chce k moři, nikdo další z rodiny nechce. Do restaurace chodíme 1× týdně, ale obvykle k tomu 1× týdně objednávka domů. Kapesné má 300kč na útratu za sladkosti, na hračky, oblečení a další má peníze vždy, když si o něco řekne, potřebuje. Pokud doma pomůže, má peníze navíc. Brigádu zatím nemůže mít kvůli věku, ale nechce o tom ani slyšet. Věnujeme jí mnoho času, poslední dobou na úkor ostatních dětí i nás. Vše je ale stále málo a pořád jsme špatní, jen opravdu hnusná a člověka to bolí u srdce. Manžel je z toho vzteklý. Říká, že je nevděčná, že má první poslední. Já mám ten pocit také, ale umím chápat, že ona to tak nevnímá. Je velmi materiálně založená, chce větší a hezčí dům, více peněz, lepší jídlo, lepší svačiny, větší a vlastní pokoj, dražší oblečení, méně sourozenců, aby se nemusela o nic dělit. K tomu nechce nic dělat, s ničím pomáhat. Chce abychom platili paní na úklid, ona na špínu sahat nebude. My to neumíme vstřebat, nikdy takové namyšlené chování doma neviděla. Jsme si vědomi toho, že je jiná, než my, ale co teď? Dovolené u moře, nový dům, vařit podle dcery, nebo ji nechat trpět? Ona si připadá chudá a především jí ta představa hodně vadí. Bohatí nejsme, ale bohatí finančně ani být nechceme. Dcera si přeje, aby náš dům měl anglický trávník a abychom pracovali třeba jako úředníci, ale ani jeden z nás to nesplňuje. Manžel pracuje v lese, já pracuji z domu a šiji. Z našeho pohledu si žijeme velmi dobře, nemáme žádné dluhy, máme, co potřebujeme, kvalitní jídlo, pěkné oblečení, auto. Dcera by ale ráda luxus a vše sama pro sebe a styl venkovského života ve velké rodině jí vadí, říká, že se měla narodit do jiné rodiny a že to nedokáže vydržet, že by radši zemřela, než žít takhle, stydí se za nás a za to, z jaké rodiny pochází. Kolem máme bohatší i chudší rodiny, dcera se ale výhradně drží bohatých přátel a stále jim vše závidí. Trhá nám srdce, jak se k nám chová. Ona se ale sama trápí, je to vidět. Uvítám každý úhel pohledu. ANONYM ZACHOVAT

Dostava vše až pod nos…Tak se nediv, že není vděčná, chtělo by to ubrat kapesné, mobil, poslat na brigádu.
Příště prosím enter - špatně se to čte. Jdu dočíst

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27019
22.9.21 22:25

Vstoupila bych spolu s dcerou do rodinné terapie. Takhle se budete jen cyklit a vzájemná averze bude narůstat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
337
22.9.21 22:30

Ja bych sve dite takto s nami rodici mluvit nenechala, nekompromisne bych si stala za tim, ze takto se s nami bavit nebude, ona nemuze diktovat, co mate delat za praci nebo co si mate porizovat za veci, kdyz se na tom financne nepodili. A pokud se ji neco nelibi, tak se ma sama ucastnit zmeny, pokud ji nevoni uvarene jidlo, tak druhy den vari ona…atd…a mobil, penize, sminky bych teda za takove chovani nedovolila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2473
22.9.21 22:31

Poslat na brigádu
A vy si uvědomte, že vychovávají rodiče ne dětí…a tedy nebude mít vše co chce
Pomoc v domáctnosti není za peníze
No možná je už trochu pozdě, ale uberte. Nedávejte ji vše co chce a ať jde na brigádu. Nejlíp roznos letáku nebo do skladu někde vypomáhat. Těžší robota a naučí se, že peníze nerostou na stromě
Ok, nemá věk na brigádu - kolik ji je? I když ji není 15 let, tak brigádu mít může. Výpomoc starším lidem, výpomoc v lese, sběr kaštanu a pak to odnést do lesa, bydlíte na vesnici - sběr brambor, určitě tam máte zemědělce apod…Ale neplatit za domácí práce a nedávat kapesné at si vydělá…
Jestli ji v tom budete podporovat - dostane vše co che - tak v budoucnu (až bude dospělá) narazí a upřímně nebojím se říct, aby dostala co chce - velký dům, dovolená, oblečení atd… Buď půjčky, které nebude splácet, protože nebude znát hodnotu peněz, ale pouze chci, chci, chci a nebo se bude prodávat

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
281
22.9.21 22:32

Někdy se holt v hnízdě objeví kukačka (co se životního stylu tyce) a nikdo nechape, proč a jak se to mohlo stát. Což je asi vás případ a s dceřinou materialistickou povahou nic neuděláte.

Ok. Chápu, že jste na ni možná moc „prirodni“. Třeba praktikujici věřící rodiny na mě většinou taky nedělají moc dojem :oops:, je mi to cizí, takže v tomto ji chápu, ale ustupovat náctileté, která se sama nikdy o nic nepricinila? Ani náhodou. To si dokážete představit kvůli 1 změnit život všem? Pracovat úplně jinak? Platit uklizecku? Vždyť to jsou všechno nehorázné zásahy - do rodiny, rozpočtu. Pochybuju, že jste ochotni dat 70 tis. za dovolenou u moře, protoze ONA chce…

A jak jako, že se nebude dotýkat nepořádku? Chceš luxus? Tak se začni přiměřeně věku starat, ať jsi zvykla a jednou si na něj třeba vydelas…

Doprala bych ji nějaký ten dnešní zakladni elektronicky standard, moderní oblečení atd., aby nebyla úplně mimon, opačné by to nebylo fér, a zbytek bych neřešila, pac zbytek rodiny by nechtěl a nemohl.

Příspěvek upraven 22.09.21 v 22:34

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
566
22.9.21 22:33

Určitě zavést povinnosti včetně úklidu svého pokoje. Pokud mi náctiletá takhle začíná přerůstat přes hlavu co bude dělat za pár let.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4082
22.9.21 22:35

Já bych přitvrdila a přestala ustupovat. Takhle by si neměla dovolit s vámi mluvit. Říct, že se těší až nebudete už je hodně přes čáru. :? Řekla bych jí, že si na tu vilu, dovolené u moře a drahé oblečení může vydělat, tak ať se dobře učí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.9.21 22:39

Moje matka se o mě také vyjadřovala jako o spratkovi a z toho, co píšete se zdá jako pěkný spratek, ale bůhví, kde je pravda.
Jako malá jsem také hrozně chtěla k moři a rodiče mě tam nikdy nevzali s tím, že na to nemáme, ale moje matka byla schopná vykouřit každý den krabičku cigaret a utrácela za blbosti, otec zase utrácel velké sumy za pivo. Na základce jsem se vždy po létě citila trapně vedle svých spolužáků, protože jsem musela říct, že jsme byli doma, zatímco ostatni spolužáci jezdili s rodinou k moři. Kroužek, kam jsem chtěla chodit mi také nepovolili. Ale oba, HLAVNĚ MATKA mi neustale predhazovala jak mám být šťastná za to, že mě živí, ze mám kde spat apod. Zhruba v 15ti jsem jí řekla, že jsem si nemohla vybrat, jestli se chci narodit a že kdybych mohla, tak se narodim jinym lidem. Také na mě koukala s otevřenou hubou a stezovala si na mě komu mohla. Hned když jsem měla příležitost jsem se odstěhovala, vystudovala vysokou a teď si žiju ten životní styl, který jsem viděla u svých kamarádů. Poprvé jsem letěla k moři s kamarádkou, když toho nebyli moji rodiče schopní. A porad jsem na rodice naštvaná, protože vim, ze mohli udělat mnohem víc, ale nikdy to pro me neudělali

  • Citovat
  • Nahlásit
6439
22.9.21 22:40

Tak nezažila nedostatek, je to produkt vaší výchovy, neumí být skromná. Ještě by mě zajímalo, kolikátá v pořadí se narodila.

Dcera je především v pubertě a zkouší. Že jste tak vstřícní je velká chyba. Neříkám, že má být eko, bio a věřit v Boha. Taky nikdy neocení nábytek z masivu. Neocení nikdy, žádnou hodnotu, na které se nebude muset podílet. Nevím, co za strašně drahy sport dělá.

Nicméně já pocházím ze dvou sourozenců, asi úplně chudí jsme nebyli, jenže žádná sláva to taky nebyla. Naši doteď nechápou, co se mi nelíbilo. Mít co tvá dcera, tak si toho vážím úplně jinak. Má vlastně to, co já nikdy neměla ani z jedné třetiny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.9.21 22:42

To bude pro nás hodně těžké, nejsme zrovna typ přísných rodičů, ale názory jsou víceméně jednoznačné od všech a asi nám nic jiného nezbude, než zapracovat sami na sobě a neustupovat tolik, jako doposud.

  • Citovat
  • Nahlásit
1123
22.9.21 22:43

Já ji částečně chápu, má prostě jinou povahu. A prostě se necítí konfortně. Navíc jde do puberty a ta to zesílí.

Nicméně neustupovala bych ji ve všem.
Moderní oblečení - ano. Už jen proto, aby nebyla vyčleněná z kolektivu. Stejně tak šminky a nehty. Že nebude pomáhat s úklidem - ne. Jen ať si mákne na svých povinnostech. Život není jen zábava.
S jídlem je to těžké. Já sama jsem vybíravá a přitom nikdo jiný v rodině není. Takže u nás ač všichni milují brambory na všechny způsoby se vaří i rýže (vždy jen pro mě). Tady to chce kompromis.

Co se dovolené pod stanem týká, taky bych nejásala. Zkusit jí vysvětlit, že až bude starší a našetří peníze tak si k tomu moři zajede. Třeba s přáteli. (Stejně tak nejásám z procházek po lese a okopávání zahrady - jde to mimo mě. Máma zas nechápe, že vydržím půl dne háčkovat - to zas nesnáší ona.)

Shrnuto je to o kompromisu. A i holka by se ho měla naučit. Otevřeně s ní o tom promluvit. Hlavně v klidu a bez výčitek.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4884
22.9.21 22:48
@Anonymní píše:
Moje matka se o mě také vyjadřovala jako o spratkovi a z toho, co píšete se zdá jako pěkný spratek, ale bůhví, kde je pravda.
Jako malá jsem také hrozně chtěla k moři a rodiče mě tam nikdy nevzali s tím, že na to nemáme, ale moje matka byla schopná vykouřit každý den krabičku cigaret a utrácela za blbosti, otec zase utrácel velké sumy za pivo. Na základce jsem se vždy po létě citila trapně vedle svých spolužáků, protože jsem musela říct, že jsme byli doma, zatímco ostatni spolužáci jezdili s rodinou k moři. Kroužek, kam jsem chtěla chodit mi také nepovolili. Ale oba, HLAVNĚ MATKA mi neustale predhazovala jak mám být šťastná za to, že mě živí, ze mám kde spat apod. Zhruba v 15ti jsem jí řekla, že jsem si nemohla vybrat, jestli se chci narodit a že kdybych mohla, tak se narodim jinym lidem. Také na mě koukala s otevřenou hubou a stezovala si na mě komu mohla. Hned když jsem měla příležitost jsem se odstěhovala, vystudovala vysokou a teď si žiju ten životní styl, který jsem viděla u svých kamarádů. Poprvé jsem letěla k moři s kamarádkou, když toho nebyli moji rodiče schopní. A porad jsem na rodice naštvaná, protože vim, ze mohli udělat mnohem víc, ale nikdy to pro me neudělali
Říct mámě, že bych se raději narodila jiným rodičům kvůli dovolené u moře? Jo, byla jsi spratek.
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22.9.21 22:48
@Anonymní píše:
Jdu si sem pro názory, jakékoliv. Máme dceru, která nám dává docela zabrat. Je to náctiletá holka, přes velmi velké množství věnovaného času, spoustu pohodlí, výhod, výletů, pěkné bydlení, kapesné, mobil, oslavy..stále jsme ti nejhorší špatní rodiče. Máme věkově různě další tři děti obou pohlaví a tyto potíže jsou pouze s touto dcerou, výchova stejná, geny..nevíme už, co si myslet. Dnes nám řekla, že bude šťastná teprve až my umřeme. Jak nás nenávidí slyšíme pořád. Je drzá, nespolehlivá, lže. Je zlá i na sourozence. Nejvíce se to odvíjí od její nespokojenosti s naším životním stylem, proto vzniká většina těchto výlevů a tření. My jsme oba poměrně skromní, oba z chudých poměrů, dost pokorní, dá se říct věřící. Ve výchově dbáme na pro nás skutečné hodnoty, vedeme děti k pomoci ostatním, k lásce jeden k druhému, vzájemné úctě, nemáme rádi moderní technologie, raději chodíme do lesa, do přírody, dovolené pod stanem. Zdravé jídlo, méně masa, zahrádka a pěstování, což děti také učíme. Tato dcera byla spokojená s naším způsobem žití asi 3 roky. Od nástupu do MŠ začal problém s oblečením, odmítala nosit věci z přírodních materiálů, preferovala třpytivé šílenosti od Vietnamce. Dobře. Společně se školkou přestávala jíst zeleninu, ovoce, vyžadovala sladkosti, fastfood. Dobře, občas jsme dopřáli McDonald's, začali jsme nakupovat sladkosti. Další děti nic takového přesto nevyžadovaly, řídily se podle nás. Následně chtěla telefon, počítač, tablet, sama si vybírá oblečení, zábavu, dovolili jsme líčení, lakování nehtů, barvení vlasů, kapesné, ačkoliv kromě toho kapesného s tím nejsme vůbec ztotožnění, ale respektujeme její osobnost. Dcera také nevěří v Boha. To také respektujeme. Jenže bohužel, nestačí to. Dcera nám neustále vyčítá, že máme čtyři děti, že nemáme vilu - doslova - ale jen hnusnej barák…Nový nábytek v pokojíčku také není dost nóbl (přírodní dřevo od truhláře, kvalitní), pokoj sdílí se sourozencem, takže jsme do toho zasahovali. To je další problém, že vyžaduje vlastní pokoj. Dříve v bytě vlastní pokoj měla, následně chtěla společný, opět jsme vyhověli, zařídili drahým nábytkem a opět změna. Vybrala si dva snad úplně nejdražší sporty, co jen mohla. Na oba nemáme, takže jsme vybrali společně s dcerou jeden. Stále nám to vyčítá. Není spokojená ani s jídlem, jaké vaříme. S čestností návštěv restaurací, s dovolenými. Chce k moři, nikdo další z rodiny nechce. Do restaurace chodíme 1× týdně, ale obvykle k tomu 1× týdně objednávka domů. Kapesné má 300kč na útratu za sladkosti, na hračky, oblečení a další má peníze vždy, když si o něco řekne, potřebuje. Pokud doma pomůže, má peníze navíc. Brigádu zatím nemůže mít kvůli věku, ale nechce o tom ani slyšet. Věnujeme jí mnoho času, poslední dobou na úkor ostatních dětí i nás. Vše je ale stále málo a pořád jsme špatní, jen opravdu hnusná a člověka to bolí u srdce. Manžel je z toho vzteklý. Říká, že je nevděčná, že má první poslední. Já mám ten pocit také, ale umím chápat, že ona to tak nevnímá. Je velmi materiálně založená, chce větší a hezčí dům, více peněz, lepší jídlo, lepší svačiny, větší a vlastní pokoj, dražší oblečení, méně sourozenců, aby se nemusela o nic dělit. K tomu nechce nic dělat, s ničím pomáhat. Chce abychom platili paní na úklid, ona na špínu sahat nebude. My to neumíme vstřebat, nikdy takové namyšlené chování doma neviděla. Jsme si vědomi toho, že je jiná, než my, ale co teď? Dovolené u moře, nový dům, vařit podle dcery, nebo ji nechat trpět? Ona si připadá chudá a především jí ta představa hodně vadí. Bohatí nejsme, ale bohatí finančně ani být nechceme. Dcera si přeje, aby náš dům měl anglický trávník a abychom pracovali třeba jako úředníci, ale ani jeden z nás to nesplňuje. Manžel pracuje v lese, já pracuji z domu a šiji. Z našeho pohledu si žijeme velmi dobře, nemáme žádné dluhy, máme, co potřebujeme, kvalitní jídlo, pěkné oblečení, auto. Dcera by ale ráda luxus a vše sama pro sebe a styl venkovského života ve velké rodině jí vadí, říká, že se měla narodit do jiné rodiny a že to nedokáže vydržet, že by radši zemřela, než žít takhle, stydí se za nás a za to, z jaké rodiny pochází. Kolem máme bohatší i chudší rodiny, dcera se ale výhradně drží bohatých přátel a stále jim vše závidí. Trhá nám srdce, jak se k nám chová. Ona se ale sama trápí, je to vidět. Uvítám každý úhel pohledu. ANONYM ZACHOVAT

Úplně z toho na mě padl smutek. Vy všichni jste přesvědčení, jak jste skvělí, skromní, dokonalí, jen ona je vyvrhel, co furt něco chce. Musí si připadat strašně sama. Při každé příležitosti, kdy projeví svou osobnost, je to hned špatně. Ona jediná je špatně, ostatní děti jsou super, protože chtějí to, co rodiče. Ach jo… Malá holka chce třpytivý věci, no to je toho… kdybyste jí doopravdy přijali, takovou jaká je, tak jste si nevyrobili problém, co máte teď. A kombinovat nepřijetí s volností, s ničím z toho, co chce, nesouhlasit, ale dovolit to… to je snad ještě horší, než jí to zakázat, má pak v hlavě solidní zmatek. Že je nešťastná se vám snaží říct, kudy chodí. Řešte to a prosím rychle. Ta rodinná terapie je moc fajn nápad.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat