Návrat do práce a jak to vše zvládnout

Šla jsem do práce když měl syn rok. Zvládla jsem to bez problémů a to jsem měla dvě starší děti. Syn chodil do jeslí.

@Ali12345 vyjímečně pomáhala babička, ne že by nechtěla, ale zdravotní stav ji to nedovoloval

@Ali12345 píše: … Da se to psychicky zvladnout, abych nezila s vinou, ze me dite mne potrebuje, a ja tam nejsem? …

Já šla s takto starým dítětem zpátky do školy na prezenční studium. Bylo to těžké, malý hrozně trpěl, vyskakoval z postýlky a padal na hlavičku, odmítal jíst, moc plakal a dodnes (2r) je nejistý, od té doby nedokáže usínat sám. Pořád mě drží vší silou a usíná v mém obětí. Tehdy jsem dělala vše pro to, aby se cítil lépe, utíkala ze školy zpět a brávala ho i jen na tu hodinu ven a snažila mu dát ze sebe všechno. Časem si zvykl, ale vím že trpěl. Po půl roce jsem přešla na dálkové (dřív to nešlo). Dodnes je mi to líto, a vyčítám si to, ale nešlo to udělat jinak. Jediné co jsem mu mohla dát je stabilní, laskavá chůva a domácí prostředí. Do jeslí bych ho nedala. Když jsem přešla na to dálkové, náš vztah se zlepšil (on se na mě skutečně zlobil). Dnes je vše ok.

Ahojky, vracela jsem se od půlročního plně kojeného dítěte - jen na půl úvazku a v roce a 5ti měsících na celý - do směnného provozu. Mám výhodu, že mám doma muže, ale taky šest dětí, kromě práce ještě studuji vysokou školu. Je to někdy náročné, teď třeba syn je po těžkém úraze, někdy má toho člověk plné zuby, ale je rád, že má úžasnou rodinu… Nevím, jak budeš řešit hlídání během pobytu v práci, ale obecně by to nemusel být problém si myslím, jak přijdeš z práce, vezmeš prcka, užijete si do večera spolu. Mi spousta lidí vyčítá, že jsem v práci, ale někdo rodinu živit musí a já vydělám trojnásobek manželova platu… Teď když se stal maličkému úraz, tak ač to nebyla vina jeho ani má, ale známé, tak se zvedla vlna proti nám oběma, já že jsem karieristka (nejsem, to bych se chovala jinak) a manželovi, že toho má moc a nezvládá… to jsou ta negativa . Ale já jsem spokojená a hlavně - zvládnu 5× více věcí, když běhám mezi prací - dětmi - školou, než když jsem byla ten půl rok doma . uvidíš, že to půjde.

Ja jsem sla zpet jako se v zahranici chodi, mala je uplne v pohode a zvladnout se to da bez problemu, i kdyz je to vetsi honicka nez byt doma, ja bych nemenila. Neposlouchej kecy, ze to zanecha nasledky, nasledky zanechava uplne vsechno . Jen se to musi dobre pripravit, udelat nejaka alespon tydenni adaptace na jesle nebo na hlidani atd. a dulezite je se netrapit pocity viny, protoze male dite vsechno vyciti a kdyz budes v pohode ty a budes to vnimat jako neco normalniho, bude taky, zatimco kdyz se budes chovat jako „chudacku, mama te opustila“, tak ho budes stresovat, nebude chapat, co se deje. Uvidis, ze kolektiv ma pro dite velmi prinosne stranky.

Sla jsem v roce a půl na zkrácený úvazek, malá do firemní školky…byla jsem víc unavená a většinou po obědě usnula s ní.
jinak žádná traumata na ní ani na sobě nepozoruji, je to sebevědomá šikovná slečna:-)
je velmi důležité, jak jsi s tím sama srovnaná, to si z tebe převezme i dítě