Návrat do zaměstnání - strach z lidí

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 01.02.17 12:29
Návrat do zaměstnání - strach z lidí

Pěkný den,
po skoro šesti letech doma se mi pomalu začal přibližovat termín návratu do zaměstnání. Bohužel jsem zjistila, že po takové době doma mám problém mluvit s lidmi. Dělá mi problém vhodně reagovat, dívat se do očí, mluvím potichu, blábolím. Povahově jsem spíš tichý introvert. Nejlépe mi je doma v klidu. Do prvního dítěte nebyla dlouhodobě mimo kolektiv - školka, škola (základní, střední, vysoká) a zaměstnání. To jsem neměla šanci zakrnět. Teď se to projevilo ve velkém.
Ještě celkem v pohodě zvládám jeden na jednoho, ale jak jsem sama a proti mně přesila, tak konec.
V zaměstnání budu od prvního dne v úzkém kontaktu s lidmi, takže od prvního okamžiku stres.
Jak jste to zvládly vy? Řešily jste to nějak předem? Je něco, co vám pomohlo?
Všem děkuji za reakce.
Prosím o ponechání anonymu, pokud to nejde, tak raději smazat.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
hehehe
Extra třída :D 11565 příspěvků 01.02.17 12:41

Myslím si, že konkrétně na tohle by byly ideální bachovy esence, jinak ale, je to o zvyku, nejhorší je, že se toho bojíš takhle předem, třeba tě to pak překvapí a bude to v pohodě, do toho se dostaneš. ;)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 01.02.17 12:46

@hehehe jelikož mám problém i s tím, když vedu dítě do školky, tak nevím, jestli to bude v pohodě.
A je mi jasný, že si zvyknu, jinak to nepůjde.

Kelsey
Hvězda diskuse 45118 příspěvků 01.02.17 12:55

Musi se to prekonat. Byla jsem doma 6,5r.pak jsem behem posledniho rodicaku nejmladšího sla pracovat, nez jsem tam mela jit tak stres, nervy (bezne me jen tak neco nerozhodi) zaludek na vode. Tesne pred nastupem jsem rikala asi uz jsem, tak vygumovana za ty roky, ze se snad ani nepodepisu, kdyz se me nekdo zeptal, tak jsem koktala odpoved, ze strachu, ze neco reknu blbe.
A ted? Uz se tomu akorat smeju, treba to prekonat, ale vim, ze uz bych tak dlouho nikdy doma zustat nechtela a pokud jo, tak pritom chodit do skoly, kdyby tak sel vratit cas :jazyk:.

Kelsey
Hvězda diskuse 45118 příspěvků 01.02.17 12:56

Musi se to prekonat. Byla jsem doma 6,5r.pak jsem behem posledniho rodicaku nejmladšího sla pracovat, nez jsem tam mela jit tak stres, nervy (bezne me jen tak neco nerozhodi) zaludek na vode. Tesne pred nastupem jsem rikala asi uz jsem, tak vygumovana za ty roky, ze se snad ani nepodepisu, kdyz se me nekdo zeptal, tak jsem koktala odpoved, ze strachu, ze neco reknu blbe.
A ted? Uz se tomu akorat smeju, treba to prekonat, ale vim, ze uz bych tak dlouho nikdy doma zustat nechtela a pokud jo, tak pritom chodit do skoly, kdyby tak sel vratit cas :jazyk:.

Trekker
Povídálka 12 příspěvků 01.02.17 13:26

Prožívám něco podobného, jsem introvert, na rodičovské 6 let, žiji na vesnici a mám se vrátit do velké společnosti, jednat s mnoha klienty a pracovat v kolektivu mladých, většinou bezdětných lidí, kteří žijí ve zcela jiných sfèrách. Děsím se toho, ale za slušný plat to stojí. Tak to snad ustojím. Snad nebude tak zle. Ta komunikace se dá trénovat…

Nadavilero
Závislačka 4185 příspěvků 01.02.17 13:29

A co zkusit cíleně vyhledávat tyhle zátěžové situace a tím se trochu „otrkat“. Ptát se učitelek ve školce, maminek ve školce, prodavaček… Třeba se přihlásit na nějaký kurz, něco vyrábět…
Stejně to bude po těch letech šok a první dny a týdny budou krutý (vlastní zkušenost), ale spraví se to :potlesk: :palec: :hug:

Paola21
Závislačka 3670 příspěvků 01.02.17 13:51
@Anonymní píše:
Pěkný den,
po skoro šesti letech doma se mi pomalu začal přibližovat termín návratu do zaměstnání. Bohužel jsem zjistila, že po takové době doma mám problém mluvit s lidmi. Dělá mi problém vhodně reagovat, dívat se do očí, mluvím potichu, blábolím. Povahově jsem spíš tichý introvert. Nejlépe mi je doma v klidu. Do prvního dítěte nebyla dlouhodobě mimo kolektiv - školka, škola (základní, střední, vysoká) a zaměstnání. To jsem neměla šanci zakrnět. Teď se to projevilo ve velkém.
Ještě celkem v pohodě zvládám jeden na jednoho, ale jak jsem sama a proti mně přesila, tak konec.
V zaměstnání budu od prvního dne v úzkém kontaktu s lidmi, takže od prvního okamžiku stres.
Jak jste to zvládly vy? Řešily jste to nějak předem? Je něco, co vám pomohlo?
Všem děkuji za reakce.
Prosím o ponechání anonymu, pokud to nejde, tak raději smazat.

Změna práce? Jestli z toho opravdu máš stres, tak proč se trápit

Uživatel je onlineTamtama
Extra třída :D 11859 příspěvků 01.02.17 13:51

Změnit práci nejde?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 01.02.17 13:58

@Paola21 @Tamtama změnit práci nechci. Před rodičákem mě to bavilo a naplňovalo. Studovala jem na to dost dlouho na to, abych to teď „zahodila“. Navíc v místě bych pak mohla jít dělat maximálně na kasu nebo uklízet. Nemít práci, tak to klidně budu dělat, ale přece jen mi přijde blbý jít na kasu s VŠ. S malými dětmi se mi dojíždět nechce.
Dobrý je, že znám většinu kolegyň. A předpokládám, že za čas do toho vpluju a bude to v pohodě.
Bohužel trénovat to moc nejde. S učitelkou ve školce problém nemám, ostatní maminky ve většině znám - jsme malé město, většina rodičů chodila do školy v době, kdy jsem tam byla já, takže se známe a zdravíme.
V práci mě čeká těžká přesilovka, toho se dost bojím.

Hoa Mai
Kelišová 5879 příspěvků 20 inzerátů 01.02.17 14:03

Jak už bylo řečeno, bude asi potřeba překonat se, ev. pokud je to opra du tak hrozné, tak vyhledat pomoc psychologa.
Jako zásadní problém vidím už to, že jsi se zahrabala doma, i když o sobě víš to, co jsi psala. Takhle jsi si pod sebou tak trochu podřezala větev a návrat sis zbytečně zkomplikovala.
Já jsem taky od přírody introvert, vystudovala jsem i obor, kde člověk pracuje často na volné noze zašitý doma a nikoho k tomu nepotřebuje. Bohužel až na škole jsem si uvědomila, že když budu dělat to, co jsem vystudovala, tak zhniju jako poustevník, takže jsem šla pracovat trochu mimo obor (ale ne úplně, znalosti využiju) do velké firmy, kde pracuji s lidmi. Ze začátku to bylo vždycky trochu těžší, ale po čase si to sedlo a v pohodě. Když jsem pak šla na mateřskou, tak už jsem věděla, co a jak a aktivně jsem vyhledávala společnost, neseděla doma, chodila mezi lidi, zařizovala si různé aktivity… Doma s dětmi jsem byla tři roky a za tu dobu to nejen že není horší, je to dokonce trochu lepší. Asi tím, že v práci přicházel ten první kontakt většinou „zvenčí“, od někoho jiného, ale teď už jsem musela přebrat iniciativu sama. Nedávno jsem se vrátila do práce vypomáhat na částečný úvazek ještě při rodičovské, což je taky fajn, že tam nemusím být hned celý den, než se to zaběhne.
Zkus se přemoct a začít se na práci pomalu připravovat, jednou mezi lidi budeš muset, tak ať to máš co nejjednodušší.

Paola21
Závislačka 3670 příspěvků 01.02.17 14:05
@Anonymní píše:
@Paola21 @Tamtama změnit práci nechci. Před rodičákem mě to bavilo a naplňovalo. Studovala jem na to dost dlouho na to, abych to teď „zahodila“. Navíc v místě bych pak mohla jít dělat maximálně na kasu nebo uklízet. Nemít práci, tak to klidně budu dělat, ale přece jen mi přijde blbý jít na kasu s VŠ. S malými dětmi se mi dojíždět nechce.
Dobrý je, že znám většinu kolegyň. A předpokládám, že za čas do toho vpluju a bude to v pohodě.
Bohužel trénovat to moc nejde. S učitelkou ve školce problém nemám, ostatní maminky ve většině znám - jsme malé město, většina rodičů chodila do školy v době, kdy jsem tam byla já, takže se známe a zdravíme.
V práci mě čeká těžká přesilovka, toho se dost bojím.

Tak leda nějaký kurz, jak tu někdo psal, aby ses dostala do kolektivu… Soucítím s tebou, je to pro mě taky noční můra, mně kolikrát stačí jednání na úřadech a mám dost

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 01.02.17 14:09

@Hoa Mai neměla jsem jinou možnost. S prvním dítětem jsem ještě zvládla studovat. S druhým to už nešlo. Letos to je o to horší, že od září si děti střídají nemoci, že byly zdravé tak 2 týdny a to ještě na přeskáčku, takže většinu doby sedíme doma. Hlídání není. Chlap přijíždí v době, kdy se děti už koupou a to se mnou nikdo nikam nechce jít.
Bohužel u mě částečný úvazek nejde. Nemám hlídání pro mladší dítě. Jinak jsem měla za ty roky několikrát nabídku na zástup za nemoc.
@Paola21 úřady mi nevadí. S mladším jezdíme po doktorech, tak tam taky nemám problém. Nemám problém telefonovat, což byl problém před rodičákem. Pro mě je opravdu nejhorší přesilovka.

bubulina
Ukecaná baba ;) 1697 příspěvků 01.02.17 14:10

Jsou to lidi jako ty, proč se jich bát? :) Já třeba když jsem měla z někoho ostych, tak jsem si třeba při hovoru všimla, že má flíček na rukávu, pupínek na tváři apod., a tak nějak mě to uklidnilo a povzbudilo. Nikdo není dokonalý :mrgreen: A hodně pomůže úsměv, bývá nakažlivý, uvolní atmosféru ;)

adam75
Ukecaná baba ;) 2439 příspěvků 01.02.17 14:15
@Paola21 píše:
Změna práce? Jestli z toho opravdu máš stres, tak proč se trápit

Ježiš proč, trápit se bude měsíc dva, pak bude úplně v pohodě.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Rozhovor: Jak přirozeně otěhotnět nebo připravit tělo na IVF

Na Lenku Malcher se mimo jiné obrací ženy, kterým se nedaří otěhotnět. Věnuje... číst dále >

DIY: Karnevaly se blíží. Vyrobte dětem originální masku

Každý, kdo se v posledních letech zúčastnil dětského karnevalu, ví, že se to... číst dále >

Články z Expres.cz

Rozhovor s primářkou nemocnice, kde leží Pomeje: Ročně u nás zemře 200 pacientů

Do Nemocnice Na Pleši byl před několika týdny přemístěn herec a producent... číst dále >

2. díl seriálu Nejhezčí mluvčí Česka: Na kterém úřadě najdete krásnou Sabinu?

Redakce Expresu pro vás připravila nový seriál, díky kterému detailně poznáte... číst dále >

Články z Ona Dnes

Pohádky jsou švindl, říká psychiatr Radkin Honzák

Pohádky a Vánoce k sobě patří jako kapr a šupiny. Radkin Honzák však říká, že... číst dále >

Příběh Šárky: Máma na mě přepsala byt, švagrová je vzteky bez sebe

S bráchou jsme vyrůstali jen s mámou. Otec nás opustil asi rok po bratrově... číst dále >