Návrat do zaměstnání - strach z lidí

Anonymní
1.2.17 12:29

Návrat do zaměstnání - strach z lidí

Pěkný den,
po skoro šesti letech doma se mi pomalu začal přibližovat termín návratu do zaměstnání. Bohužel jsem zjistila, že po takové době doma mám problém mluvit s lidmi. Dělá mi problém vhodně reagovat, dívat se do očí, mluvím potichu, blábolím. Povahově jsem spíš tichý introvert. Nejlépe mi je doma v klidu. Do prvního dítěte nebyla dlouhodobě mimo kolektiv - školka, škola (základní, střední, vysoká) a zaměstnání. To jsem neměla šanci zakrnět. Teď se to projevilo ve velkém.
Ještě celkem v pohodě zvládám jeden na jednoho, ale jak jsem sama a proti mně přesila, tak konec.
V zaměstnání budu od prvního dne v úzkém kontaktu s lidmi, takže od prvního okamžiku stres.
Jak jste to zvládly vy? Řešily jste to nějak předem? Je něco, co vám pomohlo?
Všem děkuji za reakce.
Prosím o ponechání anonymu, pokud to nejde, tak raději smazat.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

11689
1.2.17 12:41

Myslím si, že konkrétně na tohle by byly ideální bachovy esence, jinak ale, je to o zvyku, nejhorší je, že se toho bojíš takhle předem, třeba tě to pak překvapí a bude to v pohodě, do toho se dostaneš. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.2.17 12:46

@hehehe jelikož mám problém i s tím, když vedu dítě do školky, tak nevím, jestli to bude v pohodě.
A je mi jasný, že si zvyknu, jinak to nepůjde.

  • Nahlásit
  • Citovat
47504
1.2.17 12:55

Musi se to prekonat. Byla jsem doma 6,5r.pak jsem behem posledniho rodicaku nejmladšího sla pracovat, nez jsem tam mela jit tak stres, nervy (bezne me jen tak neco nerozhodi) zaludek na vode. Tesne pred nastupem jsem rikala asi uz jsem, tak vygumovana za ty roky, ze se snad ani nepodepisu, kdyz se me nekdo zeptal, tak jsem koktala odpoved, ze strachu, ze neco reknu blbe.
A ted? Uz se tomu akorat smeju, treba to prekonat, ale vim, ze uz bych tak dlouho nikdy doma zustat nechtela a pokud jo, tak pritom chodit do skoly, kdyby tak sel vratit cas :jazyk:.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
47504
1.2.17 12:56

Musi se to prekonat. Byla jsem doma 6,5r.pak jsem behem posledniho rodicaku nejmladšího sla pracovat, nez jsem tam mela jit tak stres, nervy (bezne me jen tak neco nerozhodi) zaludek na vode. Tesne pred nastupem jsem rikala asi uz jsem, tak vygumovana za ty roky, ze se snad ani nepodepisu, kdyz se me nekdo zeptal, tak jsem koktala odpoved, ze strachu, ze neco reknu blbe.
A ted? Uz se tomu akorat smeju, treba to prekonat, ale vim, ze uz bych tak dlouho nikdy doma zustat nechtela a pokud jo, tak pritom chodit do skoly, kdyby tak sel vratit cas :jazyk:.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12
1.2.17 13:26

Prožívám něco podobného, jsem introvert, na rodičovské 6 let, žiji na vesnici a mám se vrátit do velké společnosti, jednat s mnoha klienty a pracovat v kolektivu mladých, většinou bezdětných lidí, kteří žijí ve zcela jiných sfèrách. Děsím se toho, ale za slušný plat to stojí. Tak to snad ustojím. Snad nebude tak zle. Ta komunikace se dá trénovat…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4210
1.2.17 13:29

A co zkusit cíleně vyhledávat tyhle zátěžové situace a tím se trochu „otrkat“. Ptát se učitelek ve školce, maminek ve školce, prodavaček… Třeba se přihlásit na nějaký kurz, něco vyrábět…
Stejně to bude po těch letech šok a první dny a týdny budou krutý (vlastní zkušenost), ale spraví se to :potlesk: :palec: :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4171
1.2.17 13:51
@Anonymní píše:
Pěkný den,
po skoro šesti letech doma se mi pomalu začal přibližovat termín návratu do zaměstnání. Bohužel jsem zjistila, že po takové době doma mám problém mluvit s lidmi. Dělá mi problém vhodně reagovat, dívat se do očí, mluvím potichu, blábolím. Povahově jsem spíš tichý introvert. Nejlépe mi je doma v klidu. Do prvního dítěte nebyla dlouhodobě mimo kolektiv - školka, škola (základní, střední, vysoká) a zaměstnání. To jsem neměla šanci zakrnět. Teď se to projevilo ve velkém.
Ještě celkem v pohodě zvládám jeden na jednoho, ale jak jsem sama a proti mně přesila, tak konec.
V zaměstnání budu od prvního dne v úzkém kontaktu s lidmi, takže od prvního okamžiku stres.
Jak jste to zvládly vy? Řešily jste to nějak předem? Je něco, co vám pomohlo?
Všem děkuji za reakce.
Prosím o ponechání anonymu, pokud to nejde, tak raději smazat.

Změna práce? Jestli z toho opravdu máš stres, tak proč se trápit

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12650
1.2.17 13:51

Změnit práci nejde?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.2.17 13:58

@Paola21 @Tamtama změnit práci nechci. Před rodičákem mě to bavilo a naplňovalo. Studovala jem na to dost dlouho na to, abych to teď „zahodila“. Navíc v místě bych pak mohla jít dělat maximálně na kasu nebo uklízet. Nemít práci, tak to klidně budu dělat, ale přece jen mi přijde blbý jít na kasu s VŠ. S malými dětmi se mi dojíždět nechce.
Dobrý je, že znám většinu kolegyň. A předpokládám, že za čas do toho vpluju a bude to v pohodě.
Bohužel trénovat to moc nejde. S učitelkou ve školce problém nemám, ostatní maminky ve většině znám - jsme malé město, většina rodičů chodila do školy v době, kdy jsem tam byla já, takže se známe a zdravíme.
V práci mě čeká těžká přesilovka, toho se dost bojím.

  • Nahlásit
  • Citovat
7172
1.2.17 14:03

Jak už bylo řečeno, bude asi potřeba překonat se, ev. pokud je to opra du tak hrozné, tak vyhledat pomoc psychologa.
Jako zásadní problém vidím už to, že jsi se zahrabala doma, i když o sobě víš to, co jsi psala. Takhle jsi si pod sebou tak trochu podřezala větev a návrat sis zbytečně zkomplikovala.
Já jsem taky od přírody introvert, vystudovala jsem i obor, kde člověk pracuje často na volné noze zašitý doma a nikoho k tomu nepotřebuje. Bohužel až na škole jsem si uvědomila, že když budu dělat to, co jsem vystudovala, tak zhniju jako poustevník, takže jsem šla pracovat trochu mimo obor (ale ne úplně, znalosti využiju) do velké firmy, kde pracuji s lidmi. Ze začátku to bylo vždycky trochu těžší, ale po čase si to sedlo a v pohodě. Když jsem pak šla na mateřskou, tak už jsem věděla, co a jak a aktivně jsem vyhledávala společnost, neseděla doma, chodila mezi lidi, zařizovala si různé aktivity… Doma s dětmi jsem byla tři roky a za tu dobu to nejen že není horší, je to dokonce trochu lepší. Asi tím, že v práci přicházel ten první kontakt většinou „zvenčí“, od někoho jiného, ale teď už jsem musela přebrat iniciativu sama. Nedávno jsem se vrátila do práce vypomáhat na částečný úvazek ještě při rodičovské, což je taky fajn, že tam nemusím být hned celý den, než se to zaběhne.
Zkus se přemoct a začít se na práci pomalu připravovat, jednou mezi lidi budeš muset, tak ať to máš co nejjednodušší.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4171
1.2.17 14:05
@Anonymní píše:
@Paola21 @Tamtama změnit práci nechci. Před rodičákem mě to bavilo a naplňovalo. Studovala jem na to dost dlouho na to, abych to teď „zahodila“. Navíc v místě bych pak mohla jít dělat maximálně na kasu nebo uklízet. Nemít práci, tak to klidně budu dělat, ale přece jen mi přijde blbý jít na kasu s VŠ. S malými dětmi se mi dojíždět nechce.
Dobrý je, že znám většinu kolegyň. A předpokládám, že za čas do toho vpluju a bude to v pohodě.
Bohužel trénovat to moc nejde. S učitelkou ve školce problém nemám, ostatní maminky ve většině znám - jsme malé město, většina rodičů chodila do školy v době, kdy jsem tam byla já, takže se známe a zdravíme.
V práci mě čeká těžká přesilovka, toho se dost bojím.

Tak leda nějaký kurz, jak tu někdo psal, aby ses dostala do kolektivu… Soucítím s tebou, je to pro mě taky noční můra, mně kolikrát stačí jednání na úřadech a mám dost

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.2.17 14:09

@Hoa Mai neměla jsem jinou možnost. S prvním dítětem jsem ještě zvládla studovat. S druhým to už nešlo. Letos to je o to horší, že od září si děti střídají nemoci, že byly zdravé tak 2 týdny a to ještě na přeskáčku, takže většinu doby sedíme doma. Hlídání není. Chlap přijíždí v době, kdy se děti už koupou a to se mnou nikdo nikam nechce jít.
Bohužel u mě částečný úvazek nejde. Nemám hlídání pro mladší dítě. Jinak jsem měla za ty roky několikrát nabídku na zástup za nemoc.
@Paola21 úřady mi nevadí. S mladším jezdíme po doktorech, tak tam taky nemám problém. Nemám problém telefonovat, což byl problém před rodičákem. Pro mě je opravdu nejhorší přesilovka.

  • Nahlásit
  • Citovat
1698
1.2.17 14:10

Jsou to lidi jako ty, proč se jich bát? :) Já třeba když jsem měla z někoho ostych, tak jsem si třeba při hovoru všimla, že má flíček na rukávu, pupínek na tváři apod., a tak nějak mě to uklidnilo a povzbudilo. Nikdo není dokonalý :mrgreen: A hodně pomůže úsměv, bývá nakažlivý, uvolní atmosféru ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2439
1.2.17 14:15
@Paola21 píše:
Změna práce? Jestli z toho opravdu máš stres, tak proč se trápit

Ježiš proč, trápit se bude měsíc dva, pak bude úplně v pohodě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama