Návštěva těžce nemocného, jsem srab

Anonymní
29.7.19 20:18

Návštěva těžce nemocného, jsem srab

Omlouvám se za anonym, ale stydím se. Mám těžce nemocného dědu, umírá. Poslední stadium rakoviny. Nyní je v LDN, stav na doma není možný. Do kdy byl ještě v nemocnici, navštěvovala jsem ho. Nesla jsem to těžko, jak se ztrácí. Ovšem nyní až to udeřilo naplno a od mamky vím, jak na tom zle je. Nejde mu už rozumnět, usíná, má bolesti, občas mluví z cesty. A ja vím, že bych i přesto měla za ním jet, miluju ho, ale ten pohled, ja prostě nezvládám. Naopak si nechci vyčítat jednou, že jsem za ním těsně před koncem nebyla. Trápí mě to, dnes jsem brečela a nevím, jak s tím v sobě bojovat. Budu ráda za každou vaši zkušenost. Ano, vím, je to život, ale i tak mi to je lito :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
512
29.7.19 20:21

Z vlastní zkušenosti…seber všechny síly a zajdi za dědečkem :hug:

Mně to tak nějak pomohlo, ale hlavně, je to to jediné, co v tuhle chvíli můžeš pro něj udělat, i když Tě moc vnímat nebude. Bohužel i nemoc a stáří k životu patří :(.

Příspěvek upraven 29.07.19 v 20:24

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
228
29.7.19 20:23

Ahoj, mrzí mě to. Máš pravdu, takový je život. Pokud to jen trošku půjde, tak se seber a běž za ním. Jednou by tě to sakra mrzelo…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8923
29.7.19 20:28

Ano, budeš si to vyčítat. Určitě za dědečkem jdi. Za babičkou jsem chodila do posledního dne. Nebylo to vždy snadné, ale bylo to to jediné, co jsem pro ni mohla dělat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2070
29.7.19 20:30

Proste nad tim nepremyslej a jdi za nim. Mela by ses rozloucit. On na tebe asi dlouho cekat nebude, proste nad tim nepremyslej a jdi!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
846
29.7.19 20:31

No ja asi pujdu proti proudu, ale pokud to citis takhle, tak za nim nechod. Z toho, co pises, asi o Tve pritomnosti stejne vedet nebude a verim, ze s nim je nekdo dalsi z vasi rodiny. A pisu Ti to na zaklade vlastni zkusenosti, kdyz mi podobne odchazela maminka. Bylo mi v te dobe necelych 15 let. A to, jak vypadala v poslednich hodinach mi naveky utkvelo v pameti a na dlouho smazalo vsechno hezke, co jsme spolu prozily, jestli mi rozumis… Je to sok. A rozloucit se s nim muzes uplne stejne dobre pri pohrbu. Zkus ho v myslenkach poprosit o pochopeni, odpusteni, proste myslim, ze napojeni v myslenkach je daleko silnejsi a dulezitejsi nez tam fyzicky byt. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2070
29.7.19 20:31

Kdyz nad tim budes premyslet stejne nic nevymyslis. Seber se a jdi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1101
29.7.19 20:32

Srab muzes byt kdyz ti v koupelne poleze velky pavouk…na tohle srab nebud. Je to jak pises milujixi deda a pro tebe velmi dulezity clovek, dal ti rodice, tesil se z vnoucat, tebe opecovaval jako malou…jsi si jista ze mu nedokazes opetovat tu posledni tichou uctu???
Ja sama sla za babickou i s pravnuckou ldyz ji bylo 11mes.sice z toho mela houby ale do te doby babicka ktera jen “spala” a nevydala hlasku zacala reagovat. Jak se moje dcerka u jeji postele ozvala tak babi zacala hucet a snazit se mluvit, pristroje pipaly…proste bengal. Ja rvala jak tur a to jsme s babi nemely vztah ideal.
Nepijdes a budes si to strasne vycitat…jo a moje babi umrela tyden na to. Ldybych byla srab a nesla tak se nerozloucim. Ani ona s pravnuckou…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29.7.19 20:35

Mám maminku která s rakovinou bojuje :? Je to strašně těžké… Je mi tě líto umim si představit jak ti musí byt :( ale za dědečkem jeď jednou toho budeš třeba litovat že už jste se neviděly :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23824
29.7.19 20:37

Překonej se a až odejde bude to pro tebe lehčí. Taky jsem jezdila s podobnými pocity za babičkou a když jsem ji viděla naposledy, tak jsem sama musela uznat, že pro ní bude smrt vysvobození. Manžel měl s babičkou to samé.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
159
29.7.19 20:37

Můj dědeček taky umíral na rakovinu, z vyprávění vím, že to bylo něco šíleného a strašně lituji, že jsem jej nemohla ještě naposledy vidět. Byla jsem tehdy „malá“, tak mi to nedovolili, ale vím, že kdybych měla tu možnost, rozhodně bych u něj chtěla být, ať by to bylo jakkoliv hrozné. :,( Přeji mnoho síly a určitě jdi! :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
274
29.7.19 20:43

Zanechat si milovaného člověka ve vzpomínkách jako vitální uctihodnou osobnost není zločinem.
Naopak pamatovat si ho v tak těžkém stavu chce odvahu. Když ji nemáš, není na tom špatného vůbec nic. Rozhodně to nemění nic na vztahu k němu. A pokud je na tom tak zle, určitě to nevnímá tak jako ty.
Osobně by jsem chtěla do poslední chvíle být s rodiči, manželem nebo dětmi a sourozenci. U ostatních členů rodiny to prostě tak silné není i když je má člověk opravdu rád.

Příspěvek upraven 29.07.19 v 20:45

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.7.19 20:44

Nezvládla jsem se rozloučit v nemocnici s babičkou. Byla už na přístrojích v umělém spánku. Plakala jsem tak moc, že jsem prostě nebyla schopná tam vejít. Nevyčítám si to, mluvila jsem s ní pár dní předtím, kdy jsme se ještě normálně bavily. :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
311
29.7.19 20:44

Určitě jdi, neboj se. :srdce: Jednou za to budeš moc ráda.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
846
29.7.19 20:45

Jinak tedy jeste me napadlo, ze by mohlo pomoci, kdybys za nim sla az se sama v sobe smiris s tim, ze odchazi. Projit si vse, co jste spolu prozili, podekovat mu, prijmout fakt, ze jeho zivotni cesta je u konce a sla za nim smirena, protoze i jeho duse bude potrebovat odejit v klidu a ne aby ji tu nekdo drzel…mozna to neumim tak uplne spravne vyjadrit. Silna a odolna matka je take v nemocnici svemu diteti oporou - pri jakemkoliv zakroku, hystericka a ubrecena nepomaha nicemu. Je to trochu pokulhavajici srovnani, ale snad je zrejme, co mam na mysli…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama