Nebaví mě se starat o miminko

Anonymní
12.4.21 16:40

Nebaví mě se starat o miminko

Ahoj holky,

předem se omlouvám za anonym…ale je to téma, u kterého bych nerada byla pod svým jménem…musím se někde vypsat a zjistit, že třeba nejsem sama :?
Mám 5měsíční miminko, předem říkám, miluji ho nadevše…jenže…
Nejsem asi ten mateřský typ…nebaví mě se o něj starat…nemůžu se dočkat, až bude větší, až bude chodit, říct si, co chce, až si s nim budu hrát až bude větší, až si ho manžel vezme někam s sebou pryč…
Teď je to pro mě hrozný…vždycky se děsím toho, až se vzbudí a bude brečet :roll: spí pěkně, vzbouzím se k němu většinou 2× za no..přes den ale skoro nenaspí nic…chvíli se dokáže sám zabavit, ale pak vyžaduje pozornost a chce furt nosit…v nositku se mu nelíbí, potřebuje furt měnit polohy…váží 8 kilo, a já už nemůžu :roll:
Přijdu si pak jako sobec vůči němu, že nejsem ta máma, která si řekne, jak to všechno utíká a že by zastavila čas…přitom já se těším, až tohle bude za mnou, až budu spát celou noc, až ho dam na noc třeba k babičce, nebo až ho někam babička vezme na výlet…abych si odpočinula…tohle je furt dokola: nakrmit, hrát si, utesovat, uspávat,…jsem zavřená furt doma, protože když s ním někam jdu, tak v cizím prostředí většinou brečí…v kočárku být nechce, taky jen brečí…takže s nim nemůžu chodit ani na procházky…když přijde někdo k nám, jsem z toho nesvá, protože očekávám kdy začne brečet :roll:
Je tohle normální? Najde se někdo takový, kdo to má teď podobně? :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7568
12.4.21 16:45

Hele maly deti jsou jak zvirata. Jak je mama nervni, jsou nervni taky..zkus meditovat, relaxovat..ja chodila v duchu na plaz k mori…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7568
12.4.21 16:47

..a jeste jedna vec, nepochybuj o sobe, neveris si…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
81
12.4.21 16:48

Ahoj, za me…JE TO NORMALNI :) Mam zlatou holcicku, ale taky nejsem z tech, ktere by nejradsi zastavily cas nebo rodily a rodily :D Hodne mi pomohlo obdobi, kdy zacala sedet a lezt. Uz si tim padem doleze kam potrebuje, sahne si pro co chce, mnohem lip rozumim jejimu projevu. Uvidime, az zacne chodit. Jestli to bude jeste lepsi nebo z ni budu hotova :D Kazdopadne bych doporucila chodit co nejvic ven, na vzduchu je proste lepsi nalada a energie. Idealne si najit nejakou brigadu nebo smysluplny vyuziti sama pro sebe. Materska laska je proces a taky se vyviji :) A pokud to preroste urcitou mez, zvlast v tehle korona dobe, vubec bych se nebala/nestydela zajit se vypovidat k nejakemu profesionalovi. Hodne sil :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3014
12.4.21 16:48

Měla jsem to podobně, miminka mě neberou ani vlastní. Jasně že jsem dceru milovala, ale bylo to spíš mechanické starání se, aby jí bylo dobře, a nejvíc jsem se těšila až půjde večer spát a já budu moct jít na chvíli za kamarády nebo si s manželem zahrát deskovky, pustit film… Dobrý na tomhle období je, že to rychle utíká, dítě začne dělat pokroky, bejt samostatnější. Do roka je to vopruz, po roce se to zlepšuje, kolem roka a půl těžká pohoda, to už jsem byla na fesťáku na tři noci, dcera s náma zvládala i náročnější dovolené, dala se dát na víkend k babičce. Takže vydrž a nenervuj, zlepší se to. Dokud se o dítě dobře staráš a dáváš mu najevo lásku, tak jsi dobrá matka, užívat si to nemusíš. To přijde časem :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2033
12.4.21 16:50

Klid, tohle jsou úplně normální pocity ;) Mě to první rok s malou taky zrovna 2× nebavilo. Ale jakmile začnou lézt, sedět atd tak už to bude veselejší ;) První rok jsem z mateřské chtěla utéct zpátky do práce, ale teď mi za pár měsíců končí a já si říkám jak bych chtěla zůstat ještě doma :lol: Každopádně s tím spaním u babiček doufám, že to budeš mít lepší jak my bo naše malá má v létě 3 roky a nikde nespala teprve v 2,5 letech začala s babičkou jezdit po výletech :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2033
12.4.21 16:52
@Tarjei píše:
Hele maly deti jsou jak zvirata. Jak je mama nervni, jsou nervni taky..zkus meditovat, relaxovat..ja chodila v duchu na plaz k mori…

Tady pláž a moře těžko najde :lol: :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18476
12.4.21 16:52
@Anonymní píše:
Ahoj holky,předem se omlouvám za anonym…ale je to téma, u kterého bych nerada byla pod svým jménem…musím se někde vypsat a zjistit, že třeba nejsem sama :?
Mám 5měsíční miminko, předem říkám, miluji ho nadevše…jenže…
Nejsem asi ten mateřský typ…nebaví mě se o něj starat…nemůžu se dočkat, až bude větší, až bude chodit, říct si, co chce, až si s nim budu hrát až bude větší, až si ho manžel vezme někam s sebou pryč…
Teď je to pro mě hrozný…vždycky se děsím toho, až se vzbudí a bude brečet :roll: spí pěkně, vzbouzím se k němu většinou 2× za no..přes den ale skoro nenaspí nic…chvíli se dokáže sám zabavit, ale pak vyžaduje pozornost a chce furt nosit…v nositku se mu nelíbí, potřebuje furt měnit polohy…váží 8 kilo, a já už nemůžu :roll:
Přijdu si pak jako sobec vůči němu, že nejsem ta máma, která si řekne, jak to všechno utíká a že by zastavila čas…přitom já se těším, až tohle bude za mnou, až budu spát celou noc, až ho dam na noc třeba k babičce, nebo až ho někam babička vezme na výlet…abych si odpočinula…tohle je furt dokola: nakrmit, hrát si, utesovat, uspávat,…jsem zavřená furt doma, protože když s ním někam jdu, tak v cizím prostředí většinou brečí…v kočárku být nechce, taky jen brečí…takže s nim nemůžu chodit ani na procházky…když přijde někdo k nám, jsem z toho nesvá, protože očekávám kdy začne brečet :roll:
Je tohle normální? Najde se někdo takový, kdo to má teď podobně? :roll:

Hele na tohle se moc neptej aktuálně. Ono to máš těžký, před dvěma lety byl život normální, prostě se jelo na výlet, chodilo se na plavání a ženská nabrala síly, když chlap pohlídal a šla třeba na víno s kamarádkou. Teď jsme na nervy všichni a jakákoliv další zátěž typu nespici kojenec tomu fakt nepřidá. Já mám syna 2.5 a nemluví a taky mě to mrzí, jinak než tebe, ale mrzí. Ale chci říct nevíš co bude, moc neplánuj a snaz si najít nějaký váš rytmus.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
63619
12.4.21 16:53

Hodně toho na něj přenášís a vesměs je dítě tvým obrazem. Nauč ho mít na výlety, na procházky atd.. Mám stejně starého a pořád někde litame :think: chce to jen to to mrne naučit. Schazej se třeba s kamarádkama, zajed si na procházku atd. To víš, že jsou dny, kdy se těším, až mrne večer uložím a bude klid.. To má každá.. Ale jinak je to přesně dle pravidla, jaké si to uděláš, takové to máš :think: hlavně to chce fakt klid, ono se to časem podda :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48801
12.4.21 16:54
@PeBa12 píše:
Tady pláž a moře těžko najde :lol: :lol:

píše, že „v duchu“ :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
112
12.4.21 17:02

Jako by si psala o mě. Já to měla úplně stejné. Teď je malé dva a půl roku a už je to mnohem lepší. Ale další dítě už neplánuji. Znovu bych mimino nechtěla. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
143
12.4.21 17:17

Mas to plus minus stejne, jako jsem to mela ja. Pres den skoro nespal a zabavit mimino, co se jeste vlastne ani zabavit neda, to me teda drtilo nepredstavitelne. Taky jsem se porad nemohla dockat kazdyho vyvojovyho pokroku, az zacne chodit, trochu komunikovat, jist normalni jidlo atd. Od nejakych 19 mesicu to zaclo byt o doat zabavnejsi, ale stejne se vzdycky neco vy**re a zase se tesim, az to obdobi skonci :lol: Miluju ho, je s nim cim dal vetsi sranda, ale stejne se na kazdy hlidani tesim jak na smilovani :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2033
12.4.21 17:31

Měla jsem to úplně stejně, protože taky nejsem úplně mateřskej typ a víc mi říkají větší děti, jenže projít si tím musí každej. Já ani nemám kamarádku, která by na tohle období vzpomínala nějak pozitivně, no vážně nikoho takového neznám :-D ale hlavně že fotek plnej Facebook :-D že ale tiše trpěly, to už tam nikdo nenapsal. Dcera jako mimino byla velkej nespavec, do toho koliky, každej večer strašnej řev, musela jsem několikrát denně používat rektální rourku, abych ji ulevila, upřímně řečeno, bylo to šílený období na které opravdu nerada vzpomínám, k tomu všemu jsem v jejích 4 měsících znovu otěhotněla, svoji blbosti, takže jsme si za to mohla sama, ale nedokázala jsem si představit jít na interupci, ale ani jsem si nedokázala představit mít doma mimino a k tomu roční batole a tím vším si procházet znovu. To bylo úplně šílený… každopádně teď mám doma dvě děti a na přelomu července a srpna budou mít 2 a 3. S dcerou už pohodička, krásně mluví, už je to docela parťacka, i když se občas dost vzteká a syna už bych taky potřebovala v tom věku :-D ale jsem ráda, že už mu budou brzo dva, protože po tom druhém roce se to opravdu dost zlepšuje, ale aspoň chodí, sám se nají, když je to tuhá strava a už se s nimi dá i něco podnikat. Takže vydržet, protože určitě bude líp. Mám doma sice dvě torpéda, ale ani za nic bych nechtěla vrátit miminkovský období.

Příspěvek upraven 12.04.21 v 17:33

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
328
12.4.21 17:32

Já jsem to měla podobně. Jsem sobec, ale věnovat všechen čas jen a jen dítěti taky není můj šálek čaje.

Taky doporučím co nejvíc chodit ven. Klidně jen nakoupit, na poštu, něco vyzvednout, s někým se sejít… Hlavně to chce rozbít tu rutinu a netrčet pořád doma.

Dcera taky kolem toho půl roku měla období, kdy v kočárku neustále ječela, ale pak to přešlo. Hodně tomu pomohl sporťák, může si koukat kam chce a jak chce.

Jestli tě to uklidní, tak tohle období, kdy nemůžeš skoro nic, je v životě opravdu krátké. Už kolem toho roku dítěte je to veselejší. Jako matka jsem zjistila, že mimina jsou sice roztomilá, ale nic s nimi není. Batolata jsou sice jako kamikaze, ale už jsou schopná nějaké smysluplnější interakce. Aspoň já už si nepřipadám jako blázen, který si celý den vypráví v podstatě jen pro sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6664
12.4.21 17:44

Zlepší se to, já první rok u syna i u dcery vyloženě protrpěla. Oba krásně spali v noci, ovšem za podmínky, že ven půjdou v šátku maximálně na hodinu a spát přes den budou ve své posteli ve tmě a tichu. Pokus o výlet s kočárkem nebo delší doba z domova se projevila jako týden prořvaných noc než se zase srovnali. Po roce, když už byli pohybliví tak se to výrazně zlepšilo, včetně možnosti vypadnout z domu na déle než na hodinu aniž by následoval noční horor. S dcerou to bylo lepší, protože tu jsem nekojila vůbec (syna jsem kojila 4 měsíce a musela jsem přestat kvůli psychickému stavu a kvůli tomu, že mi došlo mléko) takže pro mě byla největší pomoc když jsem hodila mimčo na hrb manželovi a na půl dne vypadla pryč.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat