Nečekané třetí těhotenství

Anonymní
27.1.20 23:28

Nečekané třetí těhotenství

Nikdy bych nečekala, že zrovna já sem budu něco takového psát. Mám dvě děti, 5 let a 2 roky. Dnes jsem zjistila, že čekám třetí dítě. Po takovém „úletu“, díky bohu s vlastním manželem :lol:, když to napíšu tak jak to je - jen pár zásunů naostro, asi jsem otěhotněla z preejakulátu nebo zbytek z předchozího sexu. Jinak jsme vždy používali kondomy, roky bez jakékoliv nehody. Ano, blbost, nezodpovědnost, prostě jsme se jednou jedinkrát nechali unést a hned trefa do černého, byl v tom trošku i alkohol. Takže chápete, že to byl pro mě celkem šok, objevit dnes na testu dálnici. Hlavou mi víří tisíc myšlenek, všechny ty důvody, které jsem si opakovala, když jsem si s myšlenkou na třetí dítě jen tak pohrávala a vždy to kvůli nim zavrhla. Trochu tím teda probleskuje i radost a láska, ale opravdově se radovat nedokážu, jsem úplně ochromená obavami. Přitom vím, že moje obavy nejsou neřešitelné, ale prostě mi najednou zmizel můj dosavadní a plánovaný život a nevím, jak se s tím mám popasovat. Prosím vás, vy, co jste někdy byly ve stejné situaci jako já, zmenší se ten šok časem? Kdy asi tak? :lol: Moc bych se chtěla na miminko těšit, na potrat určitě nepůjdu, ale nedokážu myslet na nic jiného, než jak to zvládneme. Děkuju za vaše zkušenosti. (pochopte prosím anonym, nikdo o tom samozřejmě ještě neví)

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

21808
27.1.20 23:33

Předně gratuluju :kytka: Též se mi to stalo, taky s manželem, taky jsem měla jiné plány. S rostoucím bříškem jsem si zvykla, že to bude jinak. Dnes jsem za všechny naše děti nesmírně vděčná, za ty plánované i neplánované.
Btw. tři děti není žádná hrůza, dnes je má řada rodin. Pohodový zvládnutelný počet, přitom už spadá do kategorie „velká rodina“.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
352
28.1.20 00:25

Ja otěhotněla s cizím manželem, to byla teprve prekerka. Dvě děti uz jsem měla, přesto jsme do toho sli. Přes všechny komplikace láska zůstala i po letech, nečekaný poklad nás všechny stále stmeluje. Cítím to jako zásah shora. Vnimej to stejně a nemysli na blbosti. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12476
28.1.20 00:29

My jsme s manželem dost zhluboka rozdýchávali už to druhé…přišlo neplánovaně a nečekaně a v mých 38letech po verdiktu lékařů, že už děti mít nebudu. Taky jsme měli život naplánovaný trochu jinak. Já jsem měla šílený těhotenství, takže šok přešel plynule do naprosté agónie :mrgreen:. Vlastně jsem se se vším smířila až se malá narodila a pak už to bylo krásný. Ono si to sedne, neboj. Vždyť jsme už od přírody naprogramovaný na zvládnutí hromady dětí a tři, to je tak akorát… A mateřský hormony přehluší všechno ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2184
28.1.20 03:55

Byla jsem v podobné situaci akorát se jednalo o čtvrté dítko. Musím přiznat, že jsem to rozdychavala celý první trimester, prvních asi 8 - 10 týdnů jsem čekala jestli si to neskončí potratem. Mám za sebou 4 spontánní potraty v rozmezí 6. - 10. TT. Byla jsem nastvana, ze si nezaběhnu planovany pulmaraton, apod. Potom jsem se tak nějak smířila s tím, že čtvrté miminko bude, ale ještě dlouho jsem se jakoby styděla a rostouci bříško jsem schovávala. Přitom není důvod, máme velký dům, manžel vydělává nadprůměrně, atd. Teď jsem ve 31 TT a na toho našeho čtvrtého chlapečka se těším, i když obavy převládají. Starší kluci mají 8,6 a 2 roky, mně je 34.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7281
28.1.20 04:01

Mame s muzem take treti dite, dceru, po „uletu“. Ja teda az tak v soku nebyla, protoze jsem vedela, ze bych v ty dny mela mit ovulaci (ulet byl z muzovy strany), kdybych dite nechtela, zajdu si pro postinor. Ale taky jsem nad tim pocuranym papirkem sedela a dumala. Vic v soku byl muz, necekal, ze se takhle trefi, cele dva tydny, co jsem ho upozornovala, at se na to psychicky pripravi, si myslel, ze si z nej delam srandu. Nicmene si zvykl velmi rychle a zacali jsme se tesit. Pak jsme o malou ve 4.mesici malem prisli kvuli hematomu a silnemu krvaceni, ale nastesti se udrzela a pak uz to bylo dobre. Ted je ji rok a pul, sice je nekdy narocne vsechno skloubit, ale jsme hrozne radi, ze ji mame. I oba brachove jsou z ni nadseni. Jako miminko byla hrozne narocna, ted je z ni pohodarka, cely den brebenti, zpiva, tancuje, je s ni veselo a ja jsem rada, ze si muzu uzit treti rodicovskou. To ostatni se muselo odsunout, ale vim, ze mi to neutece.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.1.20 04:31

U mě tento stav přišel rovnou při prvním, otěhotněla jsem totiž podobne jako ty, ale s partnerem jsme randili teprve pul roku. Miminko jsme si nechali a ač jsem se do něj zamilovala velice rychle, stejně pocit ukradeného života přešel až ke konci těhotenství. Já nebyla připravena, chtěla jsem děti až tak ta 5 let, ve vlastním a vdaná. Tak jsme v nájmu s půlročním miminkem, má mé příjmení, vdaná nejsem a ačkoliv je partner super táta, vztah růžový nemáme. Vlastně všechny mé obavy se naplnily. Ale to dítě za to stejně stojí.

  • Nahlásit
  • Citovat
28.1.20 06:22

Třetí jsem zjistila šest měsíců po druhém porodu a šok to byl, že jsem do toho záchoda málem spadla (šla jsem k zubaři a chtěla jsem jen mít čisté svědomí, až mu řeknu, že stopro nejsem těhotná a může mě rentgenovat :mrgreen: ), muž prohlásil něco v tom smyslu, že se zcvokne (nezcvoknul) a že jestli to bude třetí holka, hodí si mašli (nehodil), zvykli jsme si celkem rychle ;) potom počtvrté to nějak ujelo a taky to byl šok, až se mi ruce klepaly (i když trochu očekávaný, začla jsem mít podezření, když se mi udělalo špatně ze smradu při přebalování čísla tři) a taky jsme si zvykli a přežili :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1308
28.1.20 06:34
@Anonymní píše:
Nikdy bych nečekala, že zrovna já sem budu něco takového psát. Mám dvě děti, 5 let a 2 roky. Dnes jsem zjistila, že čekám třetí dítě. Po takovém „úletu“, díky bohu s vlastním manželem :lol:, když to napíšu tak jak to je - jen pár zásunů naostro, asi jsem otěhotněla z preejakulátu nebo zbytek z předchozího sexu. Jinak jsme vždy používali kondomy, roky bez jakékoliv nehody. Ano, blbost, nezodpovědnost, prostě jsme se jednou jedinkrát nechali unést a hned trefa do černého, byl v tom trošku i alkohol. Takže chápete, že to byl pro mě celkem šok, objevit dnes na testu dálnici. Hlavou mi víří tisíc myšlenek, všechny ty důvody, které jsem si opakovala, když jsem si s myšlenkou na třetí dítě jen tak pohrávala a vždy to kvůli nim zavrhla. Trochu tím teda probleskuje i radost a láska, ale opravdově se radovat nedokážu, jsem úplně ochromená obavami. Přitom vím, že moje obavy nejsou neřešitelné, ale prostě mi najednou zmizel můj dosavadní a plánovaný život a nevím, jak se s tím mám popasovat. Prosím vás, vy, co jste někdy byly ve stejné situaci jako já, zmenší se ten šok časem? Kdy asi tak? :lol: Moc bych se chtěla na miminko těšit, na potrat určitě nepůjdu, ale nedokážu myslet na nic jiného, než jak to zvládneme. Děkuju za vaše zkušenosti. (pochopte prosím anonym, nikdo o tom samozřejmě ještě neví)

Zazila jsem, akorat mladsi mela 5mesicu :lol:
Sok, prekvapeni a od prvniho UZ prislo teseni se. Nastesti nebylo na premysleni moc casu, byla jsem celkem v zaprahu :lol:
Jsem rada, ze potrat nepripada v uvahu ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1308
28.1.20 07:07

@sinapis.alba ani pri ctvrte holce se nezcvoknul?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5228
28.1.20 07:15
@Anonymní píše:
Nikdy bych nečekala, že zrovna já sem budu něco takového psát. Mám dvě děti, 5 let a 2 roky. Dnes jsem zjistila, že čekám třetí dítě. Po takovém „úletu“, díky bohu s vlastním manželem :lol:, když to napíšu tak jak to je - jen pár zásunů naostro, asi jsem otěhotněla z preejakulátu nebo zbytek z předchozího sexu. Jinak jsme vždy používali kondomy, roky bez jakékoliv nehody. Ano, blbost, nezodpovědnost, prostě jsme se jednou jedinkrát nechali unést a hned trefa do černého, byl v tom trošku i alkohol. Takže chápete, že to byl pro mě celkem šok, objevit dnes na testu dálnici. Hlavou mi víří tisíc myšlenek, všechny ty důvody, které jsem si opakovala, když jsem si s myšlenkou na třetí dítě jen tak pohrávala a vždy to kvůli nim zavrhla. Trochu tím teda probleskuje i radost a láska, ale opravdově se radovat nedokážu, jsem úplně ochromená obavami. Přitom vím, že moje obavy nejsou neřešitelné, ale prostě mi najednou zmizel můj dosavadní a plánovaný život a nevím, jak se s tím mám popasovat. Prosím vás, vy, co jste někdy byly ve stejné situaci jako já, zmenší se ten šok časem? Kdy asi tak? :lol: Moc bych se chtěla na miminko těšit, na potrat určitě nepůjdu, ale nedokážu myslet na nic jiného, než jak to zvládneme. Děkuju za vaše zkušenosti. (pochopte prosím anonym, nikdo o tom samozřejmě ještě neví)

Chapu te…mela jsem to same. Nasledoval samovolný potrat…pocity všelijaké na jednu stranu uleva a na druhou i smutek. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3820
28.1.20 07:27

Holky moc vám děkuju, mám normálně slzy v očích, to už asi ty hormony :lol: Hrozně jsem se bála, že si tady přečtu něco ve stylu „no jo, to sis měla rozmyslet, než jsi roztáhla nohy“ nebo „další, co bude dojit systém na dávkách“ :mrgreen: Docela mi pomohlo se na to vyspat, dneska už se s tím začínám pomalu smiřovat :srdce: Budu toho hrozně moc muset vyřešit a naplánovat, ale dneska už mám pocit, že to zvládnu :palec: Naštěstí jsem se na podzim nechala od manžela přesvědčit na auto, kam se vejdou tři sedačky, takže aspoň toto můžu vypustit, asi taky osud :D Jinak už se mi samozřejmě podařilo prodat většinu výbavy, minimálně první rok a půl musím pořídit znova, ale toho se zase tolik nebojím, na něčem se domluvím se sestřenicí a v dnešní době bazárků… Hodně se bojím toho oznamování rodině, že budou divně koukat a nedostaví se takové to nadšení, co u prvních dětí. Pokusím se počkat až po screeningu, ale máma na mě stejně vždycky všechno pozná, navíc mi pomáhá, když takový situace můžu sdílet a vidět i z jiného úhlu pohledu. Což je nakonec i důvod, proč jsem se odhodlala sem napsat a teda zatím toho nelituju, ještě jednou vám moc děkuju :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3820
28.1.20 07:28

Hm, tak anonym už to asi nezachráním, no co už :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5228
28.1.20 07:30

@Michelle_M :lol: :lol: :lol: To se stava no :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3820
28.1.20 07:31
@Annabela11 píše:
Chapu te…mela jsem to same. Nasledoval samovolný potrat…pocity všelijaké na jednu stranu uleva a na druhou i smutek. :nevim:

To se mi taky honí hlavou, od termínu, kdy měla dojít MS, mám totiž občas takové slabší křeče a pocit tlaku v podbřišku, takže i ta myšlenka mi bleskla hlavou, jestli se to nakonec nevyřeší samo a co by bylo… Pak si zase takové myšlenky vyčítám. No co bude, to bude…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama