Nechápu chování přítele, nevím, jak dál

202
11.8.15 09:19

Nechápu chování přítele, nevím, jak dál

Ahoj, řeším už delší dobu takovou věc ohledně mého vztahu s přítelem a nevím, jak dál.
Připadá mi, že se náš vztah dostal do slepé uličky a mám pocit, že to chce zásadní změnu, jinak to nedopadne dobře.

S přítelem jsme dva roky. Po prvních pár měsících vztahu, které byly krásné, se mu stal v práci úraz, byl půl roku na nemocenské a pak hledal práci. Ze sebevědomého chlapa v pohodě se stal náladový uzlíček nervů. Snažila jsem se to pochopit, nemocenská a úraz nikomu nepřidají. Už je to rok, a přítel se ze situace ještě pořádně nevyhrabal. Ve stručnosti - nejdřív hledal práci, nemohl najít, začal dělat na černo to, co ho bavilo (do toho jsme začali bydlet spolu), ale nešlo to, protože z toho nebylo moc peněz, takže nakonec se musel vrátit domů k rodičům, a sháněl si práci tam/odtamtud. Bydlí tam doteď, pomalu rozjíždí podnikání (zatím ne oficiálně), ale do toho si sehnal brigádu, protože peníze z podnikání nejsou moc jisté. Každopádně hledá práci na plný úvazek a údajně nic nemůže najít.

Jde mi o to, že tahle jeho neutěšená situace se táhne opravdu dlouho, už přes rok a náš vztah ovlivňuje hodně, i když on se snaží dělat, že ne a nepřipouštět si to. Pominu to, že mám pocit, že nikam nesměřujem, protože pokud vše půjde takovým tempem, jako dosud, tak za sebou můžeme dojíždět ještě 5 let.

Nechápu jeho přístup ke mně obecně, občas mám pocit, že jsem mu na obtíž. Příklad - na moje narozeniny přijel, koupil mi dárek a šli jsme na procházku (chtěla jsem jít ven) a on řekl, že „dneska se bude dělat, co chceš ty.“ Já nevěděla, co tím myslí, každopádně jsme neměli oběd, nebyl naplánovaný den, a já tak trochu čekala, že si pro mě něco připraví (jasně, asi chyba, ale jsem zvyklá z domova). Všechno jsem si vyloženě musela poručit, jakoby kdyby on nechtěl nic navrhnout, nebo se bál :nevim:
Já mu na narozeniny připravila jídlo, procházku, dárek, který jsem mu předala na jednom pěkném místě.
Stejně tak výročí vztahu - já jsem ho neřešila, protože minulý rok ho zkazil, takže jsem z toho pochopila, že je to tenhle rok na něm. Jenže on jen prohodil, že budeme mít výročí a nic. Čekal, co já na to. Pak z něj vypadlo, že já jsem si prosadila ve vztahu to, že na narozeniny se budeme překvapovat (stylem: „dneska se bude dělat to, co chceš ty???), tak že výročí bysme mohli plánovat společně. Trochu mi to připadalo, jak když se chtěl zbavit té zdopovědnosti, nebo jak když se mu vlastně nic dělat nechtělo.
Jenže potom jsme se o tom bavili, on nejdřív mlžil, ale pak z něj vypadlo, že má pocit, že pro mě dělá málo, že si zasloužím víc, že nemá moc peněz (to je otázka) a že by chtěl, aby to bylo jinak. Pak řek, že mu přijde třeba pozvání na kafe do mé oblíbené kavárny málo (to je příklad toho, co by se mi líbilo třeba na to výročí a ano, opravdu mi to stačí). Nevěděla jsem, co na to říct, jenom jsem se ho zeptala - aha, takže radši se neudělá nic?
Zaprvé, jak jsem psala výše, tahle situace se táhne dlouho, a táhne se dlouho kvůli němu, ne kvůli mě, takže co na to můžu asi říct. Za druhé, nejsem náročná a nevyžaduju drahé dary, ale mám ráda pozornosti a když člověk udělá něco, čím ukáže, že mu na tom druhém záleží.
Už mě to nebaví, možná i proto, že s bývalými jsme tohle absolutně neřešili, prostě jeden měl narozeniny, daly se dárky, udělal se hezký den, šlo se třeba na pizzu nebo se jelo na výlet, tečka. Ale přijde mi, že současný přítel k tomuj přistupuje strašně těžkopádně, vnímám to z něj, že je v tom hodně nesvůj.
Někdy už ale nevím, jak si to mám vyložit, jestli má problémy s dáváním a braním“, jestli o mě opravdu tak stojí, prostě nevím.
Jinak je pozorný, stará se o mě a ukazuje mi lásku, i když mám pocit, že je trochu sobec a někdy na mě působí tak, aby se náhodou nepředal, ale to je třeba můj špatný pocit.

Co si o celé situaci myslíte vy? Máte s tím nějaké zkušenosti?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
11.8.15 09:32

Pritel je dost podobny v tomto, treba k narozeninam jsem.do nej dostala cokoladu, pritom jsme spolu rok :nevim: Jako pochopim, ze nema zrovna moc na vyskakovani ale me by nez cokolada udelal radost vylet nebo neco takoveho, nevim no :nevim: Ale uz jsem rozhodnuta ze se s nim rozejdu(ne jen kvuli tomu), takze mam vyreseno.

  • Nahlásit
  • Citovat
25486
11.8.15 09:37

Mno tak sem ten tvůj elaborát nějak přelouskala, kolik ti je prosim tě?

jinak za prvé vztah je záležitostí dvou lidí takže pokud máš pocit, že jde o neutěšený stav jen pouze kvůli němu a né tobě, tak se mýlíš…za druhé evidentně spolu komunikovat moc neumíte…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
202
11.8.15 09:39

To on by mi jen čokoládu nedal, dal mi pěkné dárky, o kterých si myslel, že se mi budou líbit, ale ty věci okolo toho a jeho přístup k tomu, mi připadá zvláštní, jako když je mu to zatěžko nebo neví, jak a co…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
202
11.8.15 09:43

.

Příspěvek upraven 11.08.15 v 09:44

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
202
11.8.15 09:43

@brumdinka Je mi 26. Vím, že vztah je záležitost dvou lidí, ale já mu nezpůsobila úraz ani jsem nezapříčinila to, že nemá práci. Naopak ho podporuji v tom, co by chtěl dělat a snažím se ho podržet, když je smutný, že žádná práce není.
Co se komunikace týče, jsem to vždycky já, kdo se snaží dobrat, proč je to tak a tak. On buď dělá, že se nic neděje, nebo se pak z toho chová divně. Ale vím, že v komunikaci problém je, asi prostě komunikuju špatně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
L92
11.8.15 09:48

Podle toho co píšeš a i podle diskuze, kterou jsi založila již dříve si myslím, že s ním ztrácíš čas.

  • Nahlásit
  • Citovat
5483
11.8.15 09:56

Soudím jen z toho, co jsi napsala, tak se můžu plést, ale působí to na mě tak, že se chlap, který třeba nemá až tolik bujnou fantazii (každému bylo naděleno jinak), snaží manévrovat podle tvých nevyslovených přání a dost se v tom plácá. Myslím, že děláš běžnou ženskou chybu, totiž že myslíš, že chlap se něčeho sám dovtípí, uhodne tvé pocity apod. Ale to se většinou nestane (tím nedělám z chlapů blbce, ale nakonec z jejich strany už opakovaně padlo, že tak to u nich prostě nefunguje). Nenuť ho do nápadů a romantických akcí, když na to nemá buňky, dej mu tipy, co tě potěší (třeba ta kavárna), ale přímo, žádné náznaky. Ty budeš spokojená, že máš hezký den, a on nebude furt nervózní, že něco zkazí, že ti to nebude dost dobré atd.
S tím zaměstnáním je to těžké, rok hledat práci je dost, asi záleží na oboru, na nabídkách v daném kraji… Ale asi by se mladý člověk měl snažit tak, aby tu práci za rok sehnal, dodělat si případně nějaké kurzy, popřípadě využít psychologa, pokud se pořád nevyrovnal s tím úrazem, nebo si nevěří s hledáním práce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20807
11.8.15 09:59

Já nějak postrádám nějakou lásku, plány do budoucna, společný čas, život, smysl vztahu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7933
11.8.15 10:09

Myslím si, že on není ten typ, který je hybatelem vztahu a vyhovuje mu mít nápady.
A ty od něj čekáš, že ti bude dost přesně plnit tvoje představy v ne úplně důležitých věcech.
Mám pocit, že kdybys mu třeba napsala nějaký plán, jak chceš strávit narozeniny, tak by ti toho většinu plnil s radostí.
Pokud jde o tu práci, nevím v jakém regionu bydlíte. Mám pocit, že teď zrovna to s prací ještě jde, když to třeba srovnám s dobou před rokem nebo dvěma.
Na druhou stranu jsem si vědoma toho, že spousta těch volných míst jsou buď vysoce odborné pozice, kterých je všeobecně nedostatek, nebo se jedná o zaměstnavatele, kteří se chovají a vytvářejí zaměstnancům opravdu nesnesitelné podmínky.
Nevím, co má přítel za vzdělání, jestli má po úraze nějaká omezení.
Možná není sám od sebe moc aktivní tak jako ve vašem partnerském životě. Oni to zaměstnavatelé nemají moc rádi, i když by si měli uvědomit, že na některé práce tato povaha nevadí a tito méně aktivní lidé obvykle nemění práci tak flexibilně při jakémkoli důvodu nespokojenosti.
Nevím, co ti na tom mám říct, babráš se hodně v těch řešitelných věcech a o něčem píšeš málo informací.
Jestli máš potřebu někoho akčnějšího, tak s ním asi spokojená nebudeš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
202
11.8.15 10:21

@Sany80s V tom máš asi pravdu. Pamatuju si, že když jsem jednou řekla, že bych si přála to a to (prohodila jsem to spíš jen tak), tak on to hned příště udělal. Já vnímám, že tady je problém i ve mně, ale jak jsem psala výše, špatně se v téhle situaci orientuju, doteď jsem na tohle nebyla zvyklá, s bývalými to šlo úplně normálně a tak nějak věci vyplývaly ze situace. A asi mám i problém narovinu říct, co bych si přála… :?

On bydlí na severu Čech, teď se mu podařilo sehnat zkrácený úvazek, ale hledá dál na plný.

Jo, asi budu muset být ta akčnější já, přijde mi, že on je v dost věcech takový zpomalený a „uzeměný“.

Děkuju za názor, došlo mě díky tobě pár věcí…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9967
11.8.15 10:23

Souhlasím s @Samamama
Někteří chlapi jsou na romantická gesta, někteří ne. Většina chlapů se v tom plácá. Nemají takové nápady jako ženské (a někdy je to zase naopak).
Podívej se třeba jak to funguje u nich v rodině. Jak se slaví. To člověka hodně ovlivní. Sama říkáš, že z domova jsi zvyklá na určitý styl slavení. Že to „prožíváte“. My taky. Kdežto u mého muže ne. Tam se jen tak při přípravě obyčejného oběda „potřese prackou“ (jak říká tchyně). Max si dají štamprli.

Manželovi se naše rodinné oslavy moc líbí. Vždycky dostane dort, bouchneme šáňo, posedíme a tak. Ale když mám já narozeniny, nikdy mi dort nekoupí (nečekám, že by ho pekl). Nikdy nic nepřipraví. Dostanu dárek, kytku a šlus. O ruku mě žádal po večeři v kuchyni plné špinavého nádobí :) (Ale žádost měla romantický nápad, toho si cením.) Výročí: jdeme na večeři nebo já vařím něco spešl. On kupuje kytku. Že by mi vyskládal ze svíček srdce na terase a udělali jsme si tam „piknik“? To ho prostě nenapadne. Dal mi kytku, ne?

Někdy mě to mrzí. Chtěla bych, aby sám od sebe něco pro mě vymyslel. Já si dávám dost práce, aby měl radost. Pro něj je dřina už vymyslet dárek :) Prostě to tak má, já ho tak beru. Taky jsme spolu už 15 let :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
202
11.8.15 10:26

@Samamama To máš pravdu. On je v něčem jak slon v porcelánu. Měla bych být v dost věcech jasnější a naučit se říkat je víc přímo. Budu se to ale muset ještě učit.

On má vystudovaný obor, se kterým je v podstatě nemožné najít práci, takže se spíš orientuje na to, v čem má praxi a hledá podle toho…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25486
11.8.15 10:46

@Serenna hmm podle toho, co píšeš mi přijde, že je ti mnohem míň :nevim:

prostě chlap opravdu není věstec, aby věděl, co zrovna chceš…chlapi jednaj na rovinu (alespoň většina teda) a prostě když něco chci tak to řeknu a nemlžim :) co se týká toho ostatního, tak nevim kde bydlíte (severní čechy jsou dost širokej pojem) a taky jakej byl úraz, zda má či nemá nějaké následky, zda opravdu hledá nebo se jen vymlouvá atd…

co má za obor…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5483
11.8.15 10:48

@Serenna Neboj, to se naučíš, jakmile si toto o chlapech připustíš :mrgreen:. Teda taky mi to trvalo, urážela jsem se, nemluvila, čekala, že pochopí…ukázalo se, že nepochopí, mají to prostě v hlavě jinak uspořádané. A to myslím, že můj manžel patří k těm vnímavějším, pozornějším. Pokud má trochu paměť a schopnost naslouchat, tak je třeba fajn v průběhu času pronášet- toto se mi líbí, mám ráda to a to, ráda trávím čas tak a tak… Pokud i to je na něj moc abstraktní, tak prostě v dobrém hodit řeč, že ho nechceš nějak stresovat oslavami, že tě potěší i maličkosti, jako pozvání tam a tam, on si z toho do příštích narozenin něco vezme. A určitě je pravda, jak píše @Katyty, že to hodně ovlivní, jak oslavy prožívali v rodině, jaké dárky si dávali, někde třeba neslaví vůbec svátky, někde se dávají veledary ke každé blbosti. Asi je fajn si to probrat spolu na rovinu, aby nevznikaly ty blbé situace, kdy jeden něco očekává, druhý nechápe, co.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama