Nechci být sobecká, jak se toho zbavit?

3
20.6.21 21:50

Nechci být sobecká, jak se toho zbavit?

Dobrý večer, vím, že tady nemám co dělat, protože mi ještě není 16, ale 15. Snad nevadí, 16 mi bude za pár měsíců. Potřebuju se jenom na něco zeptat. Na něco co mě hodně trápí. Nevím jestli jsem zařadila dobře kategorii, ale nevěděla jsem kam s tím, tak snad neva ;). Teď už k věci. Jde o přítelkyni mého táty. Je hodná, v ní problém není, ale i když jsem si nalhávala, že jí mám ráda a jak je všechno super, tak to není pravda. Poslední dobou jsem si to uvědomila. Vadí mi, že je s taťkou, že bydlí s námi a vadí mi i její syn. Vadí mi i to, že můj mladší brácha ji začal říkat maminko a aby toho nebylo málo vadí mi, že můj starší brácha se jí zastává a asi nechápe o co mi jde. Já sama jsem si to nechtěla přiznat, ale všechno tohle mi vadí a stydím se za to. Vím, že ona za to nemůže. Ale vadí mi čím dál víc. Hlavně poslední dobou co dala velkou fotku naší maminky z ložnice na chodbu. Brácha mi to sice vysvětlil, má pravdu, ale to že mi to vadí na tom nic nezměnilo. A já už nevím jak dál, vadí mi, že s ní tatínek je, ale zároveň mi vadí, že mi to vadí. Vím, že na to má nárok, je mladý a po smrti naší maminky byl sám tři roky. Nechci být sobec.Co s tím prosím, jak se z tohoto stavu dostat. Budu ráda za každou radu nebo se zblaznim. Ještě jednou děkuju Kačka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
32884
20.6.21 21:59

Myslím, že tvoje pocity jsou pochopitelné a že by bylo fajn si o nich s někým promluvit. Treba zavolat na linku bezpečí, tam pracují psychologové. (S neřeší se tam jen týrání, když jim řekneš, že máš potíže a jsi hodně smutná, popovídají si s tebou). Přijít o mámu ke vždycky smutné.

Nemohla by sis tu fotku pověsit u sebe ty?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2013
20.6.21 22:02

Ahoj Kacko. Chapu tve pocity a myslim si, ze jsou prirozene. Nezpracovala jsi to, neni to jednoduche a chapu, ze te to trapi. Nejlepsi bude, kdyz si najdes dobrou psycholozku/psychologa, ktery ti pomuze, vyslechne te, potrebujes se vypovidat a nekoho, kdo te pochopi. Neboj se toho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
58914
20.6.21 22:04

@Kaceeenqa není tvoje povinnost mít ji ráda. Máš někoho, s kým si o tom můžeš promluvit? :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7028
20.6.21 22:06

Fotku si dej do pokojíčku..

R

a tada ji mít nemusíš to se nedá vynutit. Stačí ji respektovat. Zkus to brát tak že otec by byl sám nešťastný… Ty jsi ještě trochu dítě ale brzy budeš dospělá a budeš bydlet jinde… A on by zůstal sám?
Věř mi že čím je člověk starší je samota horší a hůř se hledá protějšek.

A že ji mladší brácha začal říkat maminko… No on mámu potřebuje být nepravou. To není nic proti vaší mrtvé mámě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1929
20.6.21 22:06
@Kaceeenqa píše:
Dobrý večer, vím, že tady nemám co dělat, protože mi ještě není 16, ale 15. Snad nevadí, 16 mi bude za pár měsíců. Potřebuju se jenom na něco zeptat. Na něco co mě hodně trápí. Nevím jestli jsem zařadila dobře kategorii, ale nevěděla jsem kam s tím, tak snad neva ;). Teď už k věci. Jde o přítelkyni mého táty. Je hodná, v ní problém není, ale i když jsem si nalhávala, že jí mám ráda a jak je všechno super, tak to není pravda. Poslední dobou jsem si to uvědomila. Vadí mi, že je s taťkou, že bydlí s námi a vadí mi i její syn. Vadí mi i to, že můj mladší brácha ji začal říkat maminko a aby toho nebylo málo vadí mi, že můj starší brácha se jí zastává a asi nechápe o co mi jde. Já sama jsem si to nechtěla přiznat, ale všechno tohle mi vadí a stydím se za to. Vím, že ona za to nemůže. Ale vadí mi čím dál víc. Hlavně poslední dobou co dala velkou fotku naší maminky z ložnice na chodbu. Brácha mi to sice vysvětlil, má pravdu, ale to že mi to vadí na tom nic nezměnilo. A já už nevím jak dál, vadí mi, že s ní tatínek je, ale zároveň mi vadí, že mi to vadí. Vím, že na to má nárok, je mladý a po smrti naší maminky byl sám tři roky. Nechci být sobec.Co s tím prosím, jak se z tohoto stavu dostat. Budu ráda za každou radu nebo se zblaznim. Ještě jednou děkuju Kačka.

Katuško je mi to nesmírně líto, moc Tě objímám a přeju Ti spoustu sil. Máš na tyhle pocity právo a není to nic nepochopitelného a zlého, nebo špatného.
Prosím Tě svěř se tatínkovi a popros ho, aby pro Tebe /Vás vyhledal odbornou pomoc- terapii. Nemáš se skutečně za co stydět. A určitě to řeš prosím Tě :srdce: :hug:
Pokud bys chtěla můžeš mi napsat do SZ…neodepíši třeba hned, ale budu se snažit odepsat co nejdříve :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
17414
20.6.21 22:07

Nejsi sobecká, jen holt se v tobě perou pocity.

Je to celkem přirozená fáze smutku po mámě - jo, i ten vztek k tomu patří.

Ten klíčový člověk, se kterým o tom potřebuješ mluvit je táta.

A nejde ani tak o to jaká je a nebo co dělá jeho partnerka, on by ten pocit nezmizel, i kdyby ona odešla - jde o to, jak je tobě, jak bys potřebovala aby se na mámu vzpomínalo, co bys potřebovala od táty, abys neměla pocit, že na mámu zapomíná a podbně - ono to tak nebude, ale tím, že o tom asi nemluvíte, tak se v tobě perou takovéhle pocity.

Jo a nejste blázni, ani psychicky nemocní - nepotřebujete léčit a nebo terapii. Jen prostě se vám staly věci a ještě to doznívá.

Pokud je pro tebe zatím příliš těžký o tom mluvit, tak to zkus napsat - na papír - ať už jako dopis mámě, nebo třeba dopis tátovi. A je na tobě, jestli to pak někde třeba spálíš a nebo to dáš tátovi přečíst a pak o tom zkusíte začít mluvit.

Zároveń to že máš nějaký pocit, ještě neznamená že je to něco, co musí určovat tvoje chování.

Příspěvek upraven 20.06.21 v 22:09

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7028
20.6.21 22:07

Vypořádat se se smrtí maminky to je věc s kterou se člověk pere celý život. Psycholog je určitě na místě. Ono to totiž pak klidně může v podvědomí dělat pěknou neplechu i v dospělosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32857
20.6.21 22:08
@Kaceeenqa píše:
Dobrý večer, vím, že tady nemám co dělat, protože mi ještě není 16, ale 15. Snad nevadí, 16 mi bude za pár měsíců. Potřebuju se jenom na něco zeptat. Na něco co mě hodně trápí. Nevím jestli jsem zařadila dobře kategorii, ale nevěděla jsem kam s tím, tak snad neva ;). Teď už k věci. Jde o přítelkyni mého táty. Je hodná, v ní problém není, ale i když jsem si nalhávala, že jí mám ráda a jak je všechno super, tak to není pravda. Poslední dobou jsem si to uvědomila. Vadí mi, že je s taťkou, že bydlí s námi a vadí mi i její syn. Vadí mi i to, že můj mladší brácha ji začal říkat maminko a aby toho nebylo málo vadí mi, že můj starší brácha se jí zastává a asi nechápe o co mi jde. Já sama jsem si to nechtěla přiznat, ale všechno tohle mi vadí a stydím se za to. Vím, že ona za to nemůže. Ale vadí mi čím dál víc. Hlavně poslední dobou co dala velkou fotku naší maminky z ložnice na chodbu. Brácha mi to sice vysvětlil, má pravdu, ale to že mi to vadí na tom nic nezměnilo. A já už nevím jak dál, vadí mi, že s ní tatínek je, ale zároveň mi vadí, že mi to vadí. Vím, že na to má nárok, je mladý a po smrti naší maminky byl sám tři roky. Nechci být sobec.Co s tím prosím, jak se z tohoto stavu dostat. Budu ráda za každou radu nebo se zblaznim. Ještě jednou děkuju Kačka.

Myslím, že tvoje pocity bych měla v 15 taky, kdybych byla ve tvé kůži. Pověs si fotku k sobě. Asi bych nemohla spát v ložnici s mužem a nad hlavou mi visela jeho zemřelá žena. Táta je mladý, měl by žít dál. Ale určitě na tvou maminku nikdy nezapomene :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6376
20.6.21 22:09

Tvoje pocity jsou úplně normální, ty nemusíš mít rád přítelkyni svého táty. Svým citum člověk neporuci, jsi dobrá v tom, že si to přiznás a přemýšlís o tom. Nejlepší bude když se nebudeš snažit sama sebe přesvědčit že ji musíš mít ráda. Stačí kdyz ji budeš respektovat, chápat že táta někoho potřebuje. Ostatní nech plynout, třeba si ji časem oblíbís, třeba taky ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4289
20.6.21 22:25

Ahoj, to je mi moc líto. Myslím že takové pocity jsou normální. Těžko se s tím vyrovnává a stále že moc ztráta maminky bolí. Možná tě trápí že máš pocit že ostatní „zapomínají“ nebo jdou dál a tobě to nejde. Určitě nejsi zla. Možná by pomohlo tyto pocity tátovi svěřit. Že mu to moc chceš přát a nemyslíš to zle ale nemůžeš si pomoci. Vyhledat odbornou pomoc psychologa by určitě stálo za to. Mohl by poradit jak s tím pracovat. :srdce: :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3301
20.6.21 22:30

Hlavně to nelam přes koleno a nenuť se ji mít ráda, můžeš si v sobě nastavit jen prostou toleranci. Že logicky chápeš jak to je, ale vůči tobě nic není, neznamená. Mně se v podobném případě strašně ulevilo, dokud jsem se snažila, tak mi ta osoba neskutečně vadila. Pak jsem přijala, že existuje, ale vlastně mi je jedno a moje pocity vůči ní ochladly, ale i ty negativní. Najednou mě neštvala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
202
20.6.21 22:42

Ahoj Kačko, předně Ti chci říct, že mi je to moc líto a že jsi opravdu silná a statečná slečna. To co potkalo Vás by bylo strašně těžký pro každého. Na svoje pocity máš nárok, je to úplně normální. Je strašně fajn, že si to priznáš, to je dobrý krok, ale věř mi, že se nemáš za co stydět a určitě nejsi sobec. Je to přirozená reakce, jedno z období smutku po mamince. Je hrozně fajn jak ohleduplně vše chápeš. Ale prosím Tě nezapomínej na sebe, nepotlačuj svoje pocity. Asi úplně nejlepší by bylo si promluvit s tatínkem. Pokud se necítíš na rozhovor, zkus mu napsat dopis. Vypiš se v něm ze všeho co citiš a co Tě trápí. Společně s tátou by jste mohli navštívit například psychologa, pokud si myslíš, že by ti to pomohlo. Není to žádná ostuda a neznamená to, že jsi blázen. Šlo by jen o to, že by jsi se měla komu vypovídat. Pak je tu další možnost a sice najít si nejbližší NZDM (nizkoprahové zařízení pro děti a mládež )a jít si popovídat tam. Určité služby jsou anonymní a vždy je to dobrovolné. Nikdo Tě tam k ničemu nebude nutit. A toto zařízení slouží kromě jiného i k těmto účelům jako je si jít popovídat. Mají tam na to zvláštní místnosti, kde si promluvite mezi 4 očima, nikdo vás nebude rušit a co rekneš zůstane jen mezi Vámi a záleží jen na Tobě jak moc se otevres. Pokud se Ti tam bude líbit, můžeš tam pak chodit i za jiným účelem pravidelně, ale nemusíš. Můžeš přijít jednou a vícekrát ne. Vše záleží jen a jen na Tobě. V jednom takovém nizkoprahu jsem pracoval a dětí a mladých lidí zazivajicích to co Ty tam bylo několik. Nejsi v tom sama, jen to prosím Tě opravdu nedus v sobě a využij nějakou z výše psaných možností. Drž se :kytka: :hug:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
917
20.6.21 22:53

Myslím, že jsi moc hodná holka…nepomlouvas ji, píšes dokonce, že je hodná a ještě ti vadí, že ti to vadí…to by také každý nezvládl…zkus si o tom promluvit s tatínkem nebo tu linku důvěry jak někdo psal, pomůžou ti…je to pro tebe složitá situace, ztráta maminky v dětském věku je velmi těžká věc. preji ti moc, aby jsi to zvládla…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1696
20.6.21 23:04
@Kaceeenqa píše:
Dobrý večer, vím, že tady nemám co dělat, protože mi ještě není 16, ale 15. Snad nevadí, 16 mi bude za pár měsíců. Potřebuju se jenom na něco zeptat. Na něco co mě hodně trápí. Nevím jestli jsem zařadila dobře kategorii, ale nevěděla jsem kam s tím, tak snad neva ;). Teď už k věci. Jde o přítelkyni mého táty. Je hodná, v ní problém není, ale i když jsem si nalhávala, že jí mám ráda a jak je všechno super, tak to není pravda. Poslední dobou jsem si to uvědomila. Vadí mi, že je s taťkou, že bydlí s námi a vadí mi i její syn. Vadí mi i to, že můj mladší brácha ji začal říkat maminko a aby toho nebylo málo vadí mi, že můj starší brácha se jí zastává a asi nechápe o co mi jde. Já sama jsem si to nechtěla přiznat, ale všechno tohle mi vadí a stydím se za to. Vím, že ona za to nemůže. Ale vadí mi čím dál víc. Hlavně poslední dobou co dala velkou fotku naší maminky z ložnice na chodbu. Brácha mi to sice vysvětlil, má pravdu, ale to že mi to vadí na tom nic nezměnilo. A já už nevím jak dál, vadí mi, že s ní tatínek je, ale zároveň mi vadí, že mi to vadí. Vím, že na to má nárok, je mladý a po smrti naší maminky byl sám tři roky. Nechci být sobec.Co s tím prosím, jak se z tohoto stavu dostat. Budu ráda za každou radu nebo se zblaznim. Ještě jednou děkuju Kačka.

Ne sobecká nejsi vůbec, právě naopak strašně hodná, to že Ti vadí to co si nám tady napsala, to je úplně pochopitelný. Nemáš se za co stydět a proč se na sebe zlobit, fakt ne. Nezlob se na tátu, správně chapes, že on ženskou potřebuje, aby nebyl sám. Vy doma nebudete věčně. Nezlob se na bráchu, jestli je malej, tak on mámu potřebuje, ale určitě se nezlob ani na sebe za to co citiš. Máš na to právo a neboj se si o tom promluvit s taťkou. Určitě společně přijdete na něco co Ti pomůže se s tím smířit co nejlépe. Jsi fakt dobrá Kačko a to jako vážně ;).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat