Nechci další dítě!

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Mango_Lassi
25.11.17 11:15

Doma jsem už nejednou deklaroval, že kdyby chtěl chlap další dítě, tak jedině s jinou ženskou. Vzal to v pohodě :jazyk:

  • Citovat
  • Upravit
Elenloth
25.11.17 11:17
@barcanov píše:
@Elenloth a proti je stále to, co začalo uvažování u mě a to zejména nas čas pro ní a to aby se necítila odstrcena…Já se tak jako malá jakožto starší sourozenec cítila a to dost…a nevím, jestli bych to zvládla vše tak, aby ona se tak cítit nemusela ????

S tímhle já nemám zkušenosti, každý si asi nese ze svého dětství nějaká traumátka a ovlivňuje to jeho chování v dospělosti. Já jsem přesvědčená, že i při nejlepší snaze a opatrnosti i já svým dětem nějakou újmu způsobím. Budu se tak snažit o nějakou věc, že přehlídnu, že způsobuju jinou. Myslím, že pro starší dítě je příchod sourozence vždycky trochu stresující, ale dá se to ukorigovat. Možná si to idealizuju, protože jsem to prostě nezažila, to mi řeknou až kluci, až vyrostou. Myslím, že když si toho budeš vědoma, tak to ukočíruješ. Je ale třeba se smířit s tím, že dcera určitě nějaké negativní pocity zažije, ale nemyslím si, že by to bylo vlastně špatně.

  • Citovat
  • Upravit
33
25.11.17 11:19

@Petule030 se vším souhlasím, ale několikrát jsem psala, ze hlavní důvod proč ne další je ten, ze by to bylo rozumove a chybí mi prave ta touha, co jsem měla před prvním dítětem…od maturity jsem si miminko strašně moc přála už s bývalým přítelem, ten nechtěl, tak jsem šla studovat, abych se zamestnala a během VS jsem se dala dohromady s manželem, který také moc chtěl a ani ne dva roky od začátku vztahu jsme čekali malou :srdce: celé těhotenství bylo úžasné a porod sice náročný, ale nejkrásnější asi zatím zážitek v životě…toto mi právě chybí, ten pocit, ze chci…pocitu, ze bych měla, toho mám dost…asi to neumím vyjádřit

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
33
25.11.17 11:20

@Petule030 se vším souhlasím, ale několikrát jsem psala, ze hlavní důvod proč ne další je ten, ze by to bylo rozumove a chybí mi prave ta touha, co jsem měla před prvním dítětem…od maturity jsem si miminko strašně moc přála už s bývalým přítelem, ten nechtěl, tak jsem šla studovat, abych se zamestnala a během VS jsem se dala dohromady s manželem, který také moc chtěl a ani ne dva roky od začátku vztahu jsme čekali malou :srdce: celé těhotenství bylo úžasné a porod sice náročný, ale nejkrásnější asi zatím zážitek v životě…toto mi právě chybí, ten pocit, ze chci…pocitu, ze bych měla, toho mám dost…asi to neumím vyjádřit

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Elenloth
25.11.17 11:23

@Mango_Lassi Já vím, že jsi spokojený jedináček a vím, že podobných bude spoustu, prostě jsem jen napsala za sebe, jakožto jedináčka nespokojeného, aby to bylo vyvážené. 8)
Ale třeba s velkou úpravou původního plánu, pokud tam opravdu není nějaký vážný důvod, nesouhlasím. Chápu zdravotní důvody, velice náročné dítě, nebo když to matka fakt vůbec nezvládá, ale jinak si myslím, že by se měli snažit o nějaký kompromis. Čímž teda nechci nikomu nakazovat, co mají dělat.

  • Citovat
  • Upravit
Mango_Lassi
25.11.17 11:25

@Elenloth jenže vážný důvod je pro každého něco jiného.

  • Citovat
  • Upravit
Elenloth
25.11.17 11:27
@Anonymní píše:
Nechápeš to proto, žes to nikdy nezažila a sourozence si maluješ na růžovo. Já mám sestru o 2 roky starší. Od mala jsme každá extrémně jiná, nikdy ani jako děti jsme si nerozuměly, dodnes ty vztahy hodně dřou. Máma na nás byla prakticky sama a měla samozřejmě zadek v kalupu, takže to bylo samé - holky, jděte si hrát, holky udělejte to a to,… jenže holky si spolu nechtěly ani nemohly hrát ani spolu nic dělat, protože to prostě nešlo. Sestra je nezodpovědná a nespolehlivá, takže počítat s ní nemůžu vůbec v ničem a už teď pomáhám mámě výhradně já s manželem. Je mi jasné, že ona se o ní jednou určitě nepostará. A teď co je horší, vědět že nikdo jiný neexistuje nebo že existuje, může ale nechce? Jako dítěti mi hrozně chyběl čas, který bych měla s mámou jenom pro sebe.
Sama jsem se zařekla, že nikdy nebudu mít děti blízko u sebe a ani o těch 2 jsem nebyla kdovíjak přesvědčená. Prostě vím, že to není o tom, kolik těch dětí je, ale o tom, jak ta rodina funguje. Může být jedináček spokojený jak blecha (a že jich pár znám) a naopak. Je to i o povaze dítěte. Tohle prostě nenaplánuješ.
Prosím anonym, jsou to pro mě citlivé věci.

Je možné, že si to idealizuju, nepopírám. Mám kolem sebe případy, kdy měli sourozenci vztahy super a kdy ne. Beru to jako sázku do loterie. Se sourozencem máš šanci, že vyhraješ jedinečný fajn vztah, nebo aspoň neutralitu. Jedináček nemá ani vsazeno.
Ale máš pravdu, že to nenaplánuješ, je to prostě risk, který je někdo ochoten podstoupit a někdo ne.

  • Citovat
  • Upravit
34473
25.11.17 11:37
@Anonymní píše:
Na jednu stranu chápu i tebe, ale víc chápu tvého manžela. My se o dítě snažíme rok a půl - marně. Máme před sebou druhé IUI a dost možná potom i IVF a už teď vím, že pokud se to jedno podaří, chtěla bych se co nejdřív pokusit o další. Tvému manželovi naprosto rozumím…Mně manžel říct, že druhé nechce, nevím, jestli bych nezvažovala třeba i odchod. já prostě jedináčka nechci.Sama jsem jedináček, nijak jsem nestrádala bez sourozence, ale svému dítěti bych ho ráda dopřála - pokud budu moct. Nechápu lidi (a kór!! ženy),které další dítě nechtějí. :nevim: Pokud jsou k tomu pádné důvody, tak samozřejmě ano nebo pokud si na začátku řekneme, co a jak, tak se k tomu taky můžu nějak postavit - například do toho vztahu nejít. Ale nepřijde mi fér, když si na začátku řekneme, že bysme chtěli početnou rodinu a pak budu muset být ráda, když mi manžel „dovolí“ jen jedno. Neříkám, že musíš nutně ustoupit a druhé dítě si pořídit, ale potom bych se nedivila, kdyby se chlap sebral a šel tam, kde mu to dítě ta ženská dá… :nevim: A i když je tvoje tchýně generál, nediv se jí, že má narážka (i když to manžela zraňuje),protože neví, že nechceš a on by přitom tak moc chtěl a bohužel ta špatná budeš vždycky ty…

Neber to ve zlém, ale tohle si řekneme až se ti dítě narodí. Není to legrace a chápu že někteří lidé prostě změní názor když poznají co to obnáší. Na tomhle se snad ani nejde nezměnitelně domluvit když ti dva mnohdy ani netuší na čem se vlastně domlouvají. Mě někdo tlačit do dítěte na které se necítím tak by to asi taky dobře nedopadlo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Elenloth
25.11.17 11:48
@Mango_Lassi píše:
@Elenloth jenže vážný důvod je pro každého něco jiného.

Respektuju, proto nikomu neříkám, co má dělat. Ale mnohdy vůbec nechápu. :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
9374
25.11.17 11:48

@barcanov A proč myslíš, že dcerka by byla s příchodem sourozence ochuzená? Sice by neměla veškerou pozornost jen ona, ale proč by jí to mělo vyloženě vadit? Nejde zde spíš o TVŮJ pocit? :)
Pro mě byl další bráška úžasný, těšila jsem se na něj celé těhotenství a do teď si pamatuji, jak jsem ho opečovávala a zbožňovala, jak mě mamka musela odhánět, ať ho pořád nepusinkuju a nehladím :mrgreen: A úplně stejně pořád muchlá kamarádčin syn jeho malou sestřičku. Věřím, že občas se najde dítě, které není nadšené ze sourozence. Asi záleží, jak na onu situaci děťátko připravíš.

Měla by sis o tom s manželem promluvit. Sdělit mu své obavy, proč se tématu „miminko“ vyhýbáš. Náznaky jako prodej postýlky nebo otázky na nástup do práce chápe velice dobře jako jasné NE. Třeba najdete nějaký kompromis. Třeba na RD může jít muž a ty se můžeš seberealizovat v práci… Pokud nejsi jako anonymní, co nesnáší děti, tak dítě z rozumu nemusí být chudák. Mateřská láska se objeví a dcerku budeš milovat pořád stejně, ne-li víc za to, jak by byla z miminka odvařená.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
33005
25.11.17 17:54
@Anonymní píše:
Na jednu stranu chápu i tebe, ale víc chápu tvého manžela. My se o dítě snažíme rok a půl - marně. Máme před sebou druhé IUI a dost možná potom i IVF a už teď vím, že pokud se to jedno podaří, chtěla bych se co nejdřív pokusit o další. Tvému manželovi naprosto rozumím…Mně manžel říct, že druhé nechce, nevím, jestli bych nezvažovala třeba i odchod. já prostě jedináčka nechci.Sama jsem jedináček, nijak jsem nestrádala bez sourozence, ale svému dítěti bych ho ráda dopřála - pokud budu moct. Nechápu lidi (a kór!! ženy),které další dítě nechtějí. :nevim: Pokud jsou k tomu pádné důvody, tak samozřejmě ano nebo pokud si na začátku řekneme, co a jak, tak se k tomu taky můžu nějak postavit - například do toho vztahu nejít. Ale nepřijde mi fér, když si na začátku řekneme, že bysme chtěli početnou rodinu a pak budu muset být ráda, když mi manžel „dovolí“ jen jedno. Neříkám, že musíš nutně ustoupit a druhé dítě si pořídit, ale potom bych se nedivila, kdyby se chlap sebral a šel tam, kde mu to dítě ta ženská dá… :nevim: A i když je tvoje tchýně generál, nediv se jí, že má narážka (i když to manžela zraňuje),protože neví, že nechceš a on by přitom tak moc chtěl a bohužel ta špatná budeš vždycky ty…

Nic ve zlém. Ale ono je krásné si za bezdětna, kdy je človcěk zodpovědný de facto akorát sám za sebe, plánovat početnou rodinu. Nicméně příchod dítětě prostě s tím životem dost zamává. mateřství je nepřenositelná zkušenost, člověk je rok od roku starší, do života se ti přimotají věci, o kterých jsi v době plánování rodiny vůbec nepřemýšlela nebo nemusela přemýšlet. Takže chápu, že někdo chce původně děti tři a skončí ze zcela racionálních a pochopitelných důvodů třeba u jednoho. Nebo naopak původně chce jedno a pak ho to chytne a má tři.
Taky jsme s mužem před svatbou snili o třech dětech. Máme dvě a tím končíme.

Co se týká těch sourozenců. Sama mám mladšího bratra, jsme hodně povahově odlišní, značnou část dětství jsme byli dost na nože (dost se na tom podepsal ne zrovna optimální přístup rodičů), v dospělosti nám stačí se vidět 2× za rok při rodinných sešlostech.
Ale jsme ráda, že jsem nevyrůstala jako jedináček a když šlo v rodině do tuhého (nemoci, úmrtí), bylo fajn, že na to člověk není sám. I jako děti jsme si dost vyhrálim, kuli pikle proti rodičům.
Sama mám děti dvě, docela blízko u sebe. Jo, starší o něco narozením mladšího sourozence přišel. Zárovn druhé dítě ale obohatilo nejen jeho, ale i nás rodiče. Kujou pikle, řádí, starší táhne mladší dopředu a naopak se i od mladšího dost věcí přiučí, protože jsou povahově každý jiný. Takovouhle životní zkušenost mu žádná školka nebo děti od kamarádek dát nemůžou.
Nicméně zastávám názor, že každý má mít tolik dětí, na kolik se sám cítí a je to pouze na něm a na partnerovi.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
33
26.11.17 10:30

@smurfka Děkuji za názor, ale kdybych měla přemýšlet takto šíleně…mohla bych to vzít i z druhé strany a přemýšlet tak, ze se stane něco manzelovi/me a ten druhý zůstane sám s dětmi…pak je za me jednodussí s jedním než s vice…nicmene takto nastesti neuvazuji, nechci nic přivolat…co má být, to bude :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6311
26.11.17 15:28

Este na ilustraciu k surodeneckym vztahom, o 6 rokov mladsia sestra mi sla priserne na nervy, az prakticky kym som neodisla z domu, ale dnes sme vyborne kamaratky a sme velmi casto spolu, aj nase deti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.11.17 17:10

@terien Osobně to rozhodně neberu, ale stejně, jako by nedopadlo dobře, kdyby tě někdo do dítěte tlačil, nemusí dopadnout dobře zakladatelčino manželství, když manžel po ničem jiném netouží a ona je jak psí čumák a myslí na svoje pohodlíčko a „latino dance“ :nevim: Každý svého štěstí strůjcem :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
26.11.17 17:16
@Svistice píše:
Nic ve zlém. Ale ono je krásné si za bezdětna, kdy je človcěk zodpovědný de facto akorát sám za sebe, plánovat početnou rodinu. Nicméně příchod dítětě prostě s tím životem dost zamává. mateřství je nepřenositelná zkušenost, člověk je rok od roku starší, do života se ti přimotají věci, o kterých jsi v době plánování rodiny vůbec nepřemýšlela nebo nemusela přemýšlet. Takže chápu, že někdo chce původně děti tři a skončí ze zcela racionálních a pochopitelných důvodů třeba u jednoho. Nebo naopak původně chce jedno a pak ho to chytne a má tři.
Taky jsme s mužem před svatbou snili o třech dětech. Máme dvě a tím končíme.Co se týká těch sourozenců. Sama mám mladšího bratra, jsme hodně povahově odlišní, značnou část dětství jsme byli dost na nože (dost se na tom podepsal ne zrovna optimální přístup rodičů), v dospělosti nám stačí se vidět 2× za rok při rodinných sešlostech.
Ale jsme ráda, že jsem nevyrůstala jako jedináček a když šlo v rodině do tuhého (nemoci, úmrtí), bylo fajn, že na to člověk není sám. I jako děti jsme si dost vyhrálim, kuli pikle proti rodičům.
Sama mám děti dvě, docela blízko u sebe. Jo, starší o něco narozením mladšího sourozence přišel. Zárovn druhé dítě ale obohatilo nejen jeho, ale i nás rodiče. Kujou pikle, řádí, starší táhne mladší dopředu a naopak se i od mladšího dost věcí přiučí, protože jsou povahově každý jiný. Takovouhle životní zkušenost mu žádná školka nebo děti od kamarádek dát nemůžou.
Nicméně zastávám názor, že každý má mít tolik dětí, na kolik se sám cítí a je to pouze na něm a na partnerovi.

Právě na něm a na PARTNEROVI, ale mám pocit, že je to podle zakladatelky a že je manžel nešťastný, to nevadí. Hlavně, když bude podle „zakladatelky“.V tom případě, aby nebyl ani jeden nešťastný a nemusel. ustupovat a trápit se, by asi měli jít od sebe Zakladatelka e si nechat jedno dítě a manžel si pořídit další děti s někým, kdo o to bude stát a nedoprošovat se někoho, kdo evidentně druhé nechce. Jiná možnost než tyto 3 asi neexistujou :nevim:

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Original

  • (3.9) + 55 recenzí

Prsní vložky

  • (3.5) + 51 recenzí

Babylove Prsní vložky

  • (2.4) + 40 recenzí

PureLan 100

  • (4.9) + 36 recenzí

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty