Nechci na interrupci, ale je to asi jediné řešení

Anonymní
30.11.19 13:54

Nechci na interrupci ale je to asi řešení

Ahojte :)) vím ze spousta z vás je silně proti interrupci ale potřebovala bych slyšet názor.

Rok jsme se s přítelem snažili o miminko a já jsem se radovala kdy se konečně dozvím tu radostnou zprávu ze jsem těhotná ale nepřišlo to. Přítel se se mnou nedávno rozešel s tím že už ke mě nic necítí (po 4 letech) a mě to úplně zničilo, hledala jsem i odbornou pomoc aby mi doktor predepsal alespoň nějaké prášky na uklidnění nebo něco co by mi pomohlo. Nakonec jsem se rozhodla pro úplně nový život. Dala jsem výpověď v práci a našla si nový byt i práci 200 km daleko abych začala úplně od znova i celkově s novými lidmi.

Rozešli jsme se protože jsme si přestali celkově rozumět, hodně jsme se hádali protože v jeho 23 letech byl strašně nezodpovědný a nezralý do života a já už chtěla vedle sebe mít chlapa a ne kluka. Možná jsem si podvědomě namlouvala ze dítě je to co ho změní a on to tvrdil taky. Nakonec se opravdu ukázalo ze to dělal jen z toho důvodu ze si myslel ze ho to změní a zachrání to náš vztah. Ale já jsem dítě chtěla protože jsem se na to už cítila a po 3 letech vztahu jsem myslela ze už jsme na to připravení.

Krátce po tom co jsem měla vše zařízeno (byt, nová práce) jsem se dozvěděla ze jsem těhotná. V tu chvíli jsem měla docela jasno ze na interrupci musím i když mě to hodně bolí ale přítel mě přesvědčil ze chodit nemám. Ze to spolu zase zkusíme a zvládneme to a ze to bude to co oba potřebujeme a hlavně to co ho změní. Hodně jsme to spolu probírali protože jsem nevěřila ze by se mohl změnit ale nakonec mě přesvědčil. Začal mi každý den psát jak se cítím a jak mi je a byl opravdu milý. A my spolu zase hezky fungovali ale pouze do doby než jsem se k němu zase nastehovala zpět. Prvním dnem jsem cítila ze mě vlastně nechce ze to děla jen pro to dítě. Nebyla v něm žádná láska ke mne, vyhýbá se mi co to jde, přišel ani z práce domu a nedal o sobě nic vědět, nakonec mi za půl dne napsal ze dorazí až druhy den a víc nic. Neocení ani to co tady dělám. Byt měl v takovém stavu ze se tady nedalo ani chodit bez bot tak jsem se toho ujala a 3 dny tady uklizela a snažila to dat do původního stavu jako když jsem od tadyma odchazela a on se jen díval jak uklizim. Bez snahy mi alespoň trochu pomoct když jsem těhotná. A hádka byla zase na světě. Vyčetla jsem mu ze nechci dítě s někým kdo mě nemiluje tak proč mi tvrdil ze se na mě už těší a hlavně na miminko když není schopny mi dat ani pusu. Prý to chce čas a nemám do nej furt tak rýt. Ale já nemůžu čekat jestli ho ta zamilovanost zase chytne a nebo se mnou bude opravdu jen kvůli dítěti. Jsem typ holky co potřebuje aby ji člověk tu lásku dokazoval a dával ji najevo.
Po tom co jsem se začala na miminko už těšit a hledala vše možné na internetu se ho už nechci vzdát. Ale byt každý den ve stresu tady s nim taky ne.
Byt sama neutáhnu a hlavně nebudu mít ani sílu se pak s nim o dítě hádat a přetahovat a řešit rozdílnou výchovu.
Rodiče by mi v nouzi určitě pomohli ale nemůžu se k nim jen tak nastěhovat i s dítětem kde se všichni ani nevlezeme. A pak jen poslouchat to ze mi říkali ze se k němu vracet nemám.

Nevím jestli to tady nemám všechno prekousnout a čekat až se miminko narodí a třeba to konečně bude něco díky čemu se fakt změní ale do tě doby se tady společně asi zabijeme a to nebude pro mě v mem stavu to pravé ořechové.

Teď nevím jestli pro nás ta interrupce opravdu je řešení a já budu pokračovat dal v mých plánech jako před tím než abych přivedla dítě na svět do takové situace. Bojím se ale ze bych toho hodně litovala a psychicky se s tím pak ani nevyrovnala.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5201
30.11.19 14:00

Ty ses stihla odstěhovat 200km, zařídit tam byt… pak zjistit těhotenství, přestěhovat se zpět k příteli a pořád máš čas na interupci??? :nevim: :nevim: :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9593
30.11.19 14:00

Upřímně, v dané chvíli je to rozumné řešení.
Na druhou stranu, interupce je pro ženu hodně náročná záležitost, i když je dítě naprosto neplánované, ale v případě, že tys s dítětem byla vnitřně srozuměna, to je prtavděpodobně ještě náročnější a musíš sama zhodnotit, zda to ustojíš.
Z mého pohledu by bylo lepší si ten život dlouhodobě nekomplikovat, ale pokud to psychicky nedáš, tak může být ještě hůř.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2391
30.11.19 14:01

Ty už jsi přece diskuzi na tohle téma zakladala, snad včera a holky ti toho napsaly dost.. Tak proč ji zakladas znovu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21846
30.11.19 14:02

Je to těžká situace, radu ani nemám, ale jak sis mohla myslet, že kluk v 23 je zralý na dítě?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.11.19 14:05

@Veru1987
V době kdy jsem ještě nevěděla ze jsem těhotná jsem se přestěhovala k rodičům a na dálku si zařídila byt i novou práci v Brně s tím ze se tam odstehuju po novém roce. Protože mám v práci dvou měsíční výpovědní lhůtu a dříve mě nepustí. Ano stihla jsem to protože je v Brně spoustu možnosti a šlo to opravdu rychle.
Nějaký čas na interrupci ještě mám.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
30.11.19 14:08

@stinga Protože to byl on kdo se o dítěti jako první zmínil. A tak jsem začala nad tím premyslet a zeptala jsem se ho jestli by mu to opravdu nevadilo. Řekl ze ne, ze už to tak cítí a dokázal by se postarat. Nevím proč mi to tvrdil když teď tvrdí opak :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
1779
30.11.19 14:09

Ahoj, no není to lehké. V jakém jsi týdnu? Jestli je to, jak píšeš, tvůj partner fungující a milující otec asi nikdy nebude. Takže vycházej z toho, že s ním nemůžeš počítat. Pak si v klidu zvaž všechny možnosti (přídavky a podpora od státu, rodičovská, proti tomu náklady na život s mimčem - ty jsou vysoké, to ano). Ale potrat podle mě by mělo být to poslední, když k tomu nejsou závažné zdravotní důvody. Co rodiče? Nejde je „zapojit“? Bydlet zezačátku u nich? nepomůžou? co rodiče přítele, také to je jejich vnouče a kolikrát se ukáže, že mají větší zájem než otec…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18811
30.11.19 14:09

Tak hlavně, ze jste se snažili o mimino, když vás vztah stal za prd. Hrozne ses těšila a teď, když jsi těhotná, chceš potrat, protože mas holej zadek. Nepochopím, jak někdo nezajisteny muže plánovat dítě. Jsi opravdu nevyzrala osoba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1779
30.11.19 14:12
@Anonymní píše:
@stinga Protože to byl on kdo se o dítěti jako první zmínil. A tak jsem začala nad tím premyslet a zeptala jsem se ho jestli by mu to opravdu nevadilo. Řekl ze ne, ze už to tak cítí a dokázal by se postarat. Nevím proč mi to tvrdil když teď tvrdí opak :nevim:

Tak slova jsou jen slova… jestli je chlap připravený na dítě poznáš jen z činů, jak se k dětem chová, jestli má stabilní práci, jestli je zodpovědný i vůči zbytku rodiny, jestli plní i jiné sliby, které dal ve vztahu. Tvrdit může cokoliv, hodně lidí bohužel plácá o věcech, které si ani neumí představit… natož pak tak skutečně žít a fungovat. 23letý chlap může někdy být bezva táta, ono to není jen o věku. ale to jsou výjimky a ten tvůj výjimka není bohužel :zed:

a jak píše Eemii výše - je to bohužel taky trošku tvoje vizitka, že se snažíš o mimino s klukem, o kterým víš, že je nezralý. ale už se stalo, tak teď se jako dospělá musíš chovat ty, když ne on…

Příspěvek upraven 30.11.19 v 14:14

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.11.19 14:14
@Beckyttine5 píše:
Ty už jsi přece diskuzi na tohle téma zakladala, snad včera a holky ti toho napsaly dost.. Tak proč ji zakladas znovu?

Ano je to hloupost uznávám. Ale v zoufale situaci člověk děla i takové věci. Chtěla jsem to trochu více i rozepsat a slyšet další názory třeba od těch co si toho prvně nevšimli. A asi v tom stále nemám úplně jasno. Srdce mi říká ze to dělat nemám, ale rozum zase ze to bude nejlepší pro všechny než trápit 3 životy.
Omlouvám se jestli vám to vadí pro příště vím ze zakládat 2 diskuze je hloupost.

  • Citovat
  • Nahlásit
21846
30.11.19 14:16

Jako jsi v úplně patové situaci, ten kluk o mimino stát nebude, je fakt, že potrat, pokud se s tím dokážeš psychicky srovnat, je nejjednodušší řešení
a začneš nový život, ale dokážeš se s tím srovnat?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3103
30.11.19 14:21

Na potrat bych nešla, tak se přestěhuj do garsonky někam do menšího města, kde nejsou vysoké náklady na bydlení. V Brně je draze. Pak si můžeš taky požádat o příspěvek na bydlení. Je to sice náročné, pak i péče s expartnerem o dítě, ale podívej, nikdy nevíš kdy by tě mohl opustit. Jsou případy kdy se dva rozejdou a miminko je malé, je mu rok, a žena stále na mateřské. Copak bys dítě odložila do kojeňáku? Taky by ses stím musela poprat.
Nešla bych na potrat v případě kdy dítě bylo chtěné. Rozchod je těžká věc, ale dítě bych neobětovala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.11.19 14:23

@stinga teď trochu nechápu, proč by kluk ve 23 letech neměl být zralý na to, stát se otcem? :think:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
30.11.19 14:31
@Eemii píše:
Tak hlavně, ze jste se snažili o mimino, když vás vztah stal za prd. Hrozne ses těšila a teď, když jsi těhotná, chceš potrat, protože mas holej zadek. Nepochopím, jak někdo nezajisteny muže plánovat dítě. Jsi opravdu nevyzrala osoba.

Snažit jsme se začali když nás vztah byl v pořádku a nenapadlo mě ze se rozejdeme. Kazit se to začalo po půl roce snažení a myslela jsem ze to je jen nějaká krize Kvůli tomu ze se nám to nedaří. Přítel si začal namlouvat ze je neplodný i když jsme se snažili jen půl roku. Tak jsem kvůli par hadkam nechtěla začít zase s antikoncepcí. Uznávám teď ze to byla hloupost. Zajištění jsme oba byli. Měli byt i práci. Přítel sice splácí hypotéku ale i tak by jsme to spolu finančně utáhli. Jen jsem byla tak hloupě zamilovaná ze mě nenapadlo ze bych na dítě mohla byt hned takhle ze startu sama. Nevím jestli každá co plánuje se svým přítelem dítě přemýšlí ze během těhotenství se třeba rozejdou. Opravdu mě to nenapadlo a už vůbec ne když s tím ze dítě chce přišel prvně on a já byla ta co říkala ze máme ještě čas. Nemyslela jsem ze by během tak krátké doby mi pak řekl ze na dítě ještě není připraveny. Ano asi jsem ještě nevyzrálá ale už se stalo. Naštěstí už chodím 2 roky do práce a nemusím řešit ze nemám nárok třeba na mateřskou nebo nedodelanou školu. Jde tady spíše hlavně o to jestli se vyrovnám s tím ze budu mít dítě s někým s kým nebudu ani žít a nebude mezi nama žádná láska a cit. A jestli tohle je rozumné, finančně se to dá vždy nějak zvládnou když vím ze mám i ochotné rodiče kteří by mi pomohli.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat