Nechci už žít s manželem

Anonymní
4.12.20 07:55

Nechci už žít s manželem

Dobré ráno ženy (i muži), s manželem jsme spolu 12 let, máme dvě děti. První těhotenství přišlo hodně brzy, neplánovaně, po začátku vztahu a už v té době jsem věděla, že je můj manžel hodně žárlivý, podezíravý. Ale taky jsem věděla, že má za sebou dlouhý a těžký vztah, tak jsem věřila, že jen potřebuje čas aby se z toho vzpamatoval a že mi začne důvěřovat. Milovala jsem ho, prošli jsme spolu spoustou jeho průserů (vybodování, exekuce, hádky, nezaměstnanost, podruhé bez ŘP kvůli alkoholu za volantem) a vždycky jsem při něm stála, věřila mu. Vzala jsem si ho. Chtěla jsem tím dokázat, že při něm budu stát kdykoliv a že mi může věřit. To se ale nestalo. 11 let jsem se snažila ho přesvědčit, dokazovat, ale jak to bývá - vyvrcholilo to tím, že jsem nakonec udělala to, čeho se tak bál, podvedla jsem ho. A přišel na to. Neudělala jsem to z trucu nebo naschvál, prostě už jsem byla tak zoufalá a nešťastná, že jsem potřebovala nějakou „útěchu“. Teď toho lituju, protože tohle nemám v povaze, ale stalo se a nemůžu to vrátit. To bylo před rokem a pár měsíci.

Hodně jsme se potom hádali, on, že přesně tohle celou dobu čekal, já že by se to nestalo, kdyby mi věřil… Ale rozhodli jsme se, že to spolu ještě zkusíme, že budeme víc komunikovat, on že nebude tolik pít a začne mi věřit. Nestalo se, ten poslední rok byl příšerný, nenahrává tomu pochopitelně ani ta situace s covidem, byl skoro rok bez práce (ne že by pracovat nemohl - prostě nechtěl, tvrdil, že po tolika letech má „právo“ si poležet doma). O děti se staral stylem, že jim ohřál co jsem já předtím uvařila, toť vše. Poslední dva měsíce pracuje, ale hodně se hádáme a pokaždé mi omlátí o hlavu, co se stalo loni. Vyvrcholilo to hádkou, kdy jsem mu řekla, že se chci rozejít, že ho nemiluju a nedokážu s ním být šťastná. On tvrdí, že mě miluje, ale musím „dělat to a to“, a „chovat se tak a tak“.

Takže jsem prý sobec, co myslí jen na sebe, určitě zas spím s někým jiným, měla bych mu být vděčná, že mě 7 let živil (MD), že se mnou vůbec je, po tom co jsem mu provedla. Ten vztah byl prostě už strašně dlouho peklo… V klidu, bez emocí, bez řvaní jsem se mu snažila vysvětlit, proč s ním už nemůžu být, že to tak bude lepší pro oba a ve finále pro děti taky, aby nemuseli poslouchat naše hádky a jaká je jejich máma ku*va. V ten moment úplně obrátil, začal se tvářit jako by se nic nestalo a snaží se.

Jak mu mám říct, aby odešel? Jasně, strašně se bojím, bojím se, že se o děti nezvládnu postarat, ale nechci žít s někým, kdo mi tolik ublížil a koho už nemiluju. Nemám kam jít, abych sbalila děti a sebe a odešla. Žijeme v nájmu, který bych nějak zvládla platit, chtěla bych, aby odešel on, ale to asi neudělá. Pořád tvrdí, že to musíme zkusit znovu a že potřebuju čas abych se vzpamatovala… Ženy, máte toto některá z vás za sebou? Jak mu to vysvětlit?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
232
4.12.20 08:08

Jo to bude těžký. Jak se takovej chlap zabejčí jen tak ho z domu nedostaneš. Jedině mu natvrdo nechat kufry před dveřmi, ale to bych nedělala, když máte spolu děti. Budeš s ním potřebovat aspoň trochu vycházet. Jediný východisko vidím v tom najít si jiný podnájem. I kdyby jste se museli s dětmi uskromnit. Pořád to pro ně bude lepší než poslouchat hádky, zvlášť pokud tě u nich ještě sprostě tituluje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6150
4.12.20 08:10

Najdi si jiný nájem a odejdi. Zarid si předběžné opatření na děti, nech si vymerit alimenty. Třeba pak dosáhne na příspěvek na bydlení. Rodina ti nemůže pomoc ať už finančně nebo aspoň psychicky podpořit?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19341
4.12.20 08:12

Tvůj muž je debil, to se pak těžko něco vysvětluje, spíš se připrav na to, že s ním se nedomluvíš na ničem. Vztah je v troskách, ani bych se nesnažila něco zachraňovat, spíš naopak, aby už děti měly konečně klid. Já bych si najala právníka, ti to těmhle typům umí vysvětlit, ale předpokládám, že když jste oba byli víc doma než v práci, tak na něj asi mít nebudeš. On je nezodpovědný lempl a ty jsi neskutečně hloupá, že si s něčím takovým pořídíš dvě děti, těch jediných je mi opravdu líto.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
761
4.12.20 08:17

On ti nikdy nevěru neodpustil, nemá to v sobě srovnané. Toto nikam nevede, vždycky to vytáhne. Byli jste v nějaké poradně? Ono se hezky řekne odpouštím ti, ale doopravdy odpustit a už se k tomu nevracet, to umí málo lidí. Buď poradnu nebo bych to ukončila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5015
4.12.20 08:17

A co poradna? Ve vašem případě už nemá moc co zhoršit, může Vám to jen pomoci, i kdyby jen alespoň k trochu klidnějšímu rozchodu. Pohled někoho cizího mu může otevřít oči, nevíš.

Nějaký rázný kroky s jeho povahou to nevím, jestli to bylo k něčemu bude. Bála bych se, že bude dělat naschvály o to víc.
A hodně by pomohlo, kdyby si našel jiný zájem (ženskou).

Příspěvek upraven 04.12.20 v 08:21

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.20 08:18

@terien

Ano, byla jsem hloupá a zamilovaná. Dětem je 10 a 5 let. Do práce chodím, a není to špatné zaměstnání, během tří let jsem se tam vypracovala na vedoucí pozici, jen trochu náročnější časově, ale to bych si zvládla nějak zkorigovat. O právníkovi uvažuju, asi bych to nějak zvládla i zaplatit, jen jsem chtěla aby to šlo „po dobrém“, kvůli dětem…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.20 08:20
@Tejami píše:
Jo to bude těžký. Jak se takovej chlap zabejčí jen tak ho z domu nedostaneš. Jedině mu natvrdo nechat kufry před dveřmi, ale to bych nedělala, když máte spolu děti. Budeš s ním potřebovat aspoň trochu vycházet. Jediný východisko vidím v tom najít si jiný podnájem. I kdyby jste se museli s dětmi uskromnit. Pořád to pro ně bude lepší než poslouchat hádky, zvlášť pokud tě u nich ještě sprostě tituluje.

Samozřejmě jsem přemýšlela, že odejdu já, nešlo by ani tak o uskromňování, už teď jsem zvyklá žít dost skromně. Spíš jde o to, že žijeme v obci, kde moc na výběr toho bydlení není a myslím na děti, přišly by o tátu a ještě by musely nastupovat do jiné školy a školky.. vidím to jako krajní řešení.

  • Citovat
  • Nahlásit
2707
4.12.20 08:23

Tak popisuješ to tak, že za všechno může on, ale minimálně nevěra (kterou tady nějak omlouváš) není v pořádku. A chyby budou i další na tvé straně. Sama píšeš, že ti manžel říká, že s x věcmi není u tebe spokojený. A popisuješ, jak jsi ho milovala, on tebe asi taky, když jend tebou tak dlouho a vzal si tě. Teď se navíc snaží. Tak proč by měl odcházet? Odejdi ty, když chceš opouštět manželství, proč má tedy on opouštět domov?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.20 08:23
@Ms.Ragdoll píše:
A co poradna? Ve vašem případě už nemá moc co zhoršit, může Vám to jen pomoci, i kdyby jen alespoň k trochu klidnějšímu rozchodu. Pohled někoho cizího mu může otevřít oči, nevíš.

Nějaký rázný kroky s jeho povahou to nevím, jestli to bylo k něčemu bude. Bála bych se, že bude dělat naschvály o to víc.
A hodně by pomohlo, kdyby si našel jiný zájem (ženskou).

Příspěvek upraven 04.12.20 v 08:21

Já bych asi byla vděčná nebesům, kdyby si našel jinou ženskou.. :) zní to hrozně, ale je to tak.

Do poradny by nejspíš nešel. Má o dost starší sestru, bere ji jako svou náhradní mamku, která nám to taky doporučovala, ale ani na její doporučení nedá. Mimochodem tato sestra mu doslova řekla, že je de*il a že já jsem svatá, že každá jiná by ho dávno vyflákala a vyhodila. Ale s ním to nehlo :(

  • Citovat
  • Nahlásit
2707
4.12.20 08:24
@Anonymní píše:
Samozřejmě jsem přemýšlela, že odejdu já, nešlo by ani tak o uskromňování, už teď jsem zvyklá žít dost skromně. Spíš jde o to, že žijeme v obci, kde moc na výběr toho bydlení není a myslím na děti, přišly by o tátu a ještě by musely nastupovat do jiné školy a školky.. vidím to jako krajní řešení.

A kde je psáno, že děti mají jít s tebou?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.20 08:26

@riccius

Rozumím a názor beru. Já se za tu nevěru stydím. Vážně. A taky ji nechci omlouvat, jen k ní prostě vedly určité důvody.

Manželovi na mě vadí hodně věcí. Byl by naprosto spokojený, kdybych seděla doma, starala se o děti, vařila, uklízela, a dělala bez řečí všechno co mi řekne. To se ale příčí mé povaze a inteligenci.

  • Citovat
  • Nahlásit
9290
4.12.20 08:27

Vytvořila jsi hezké životní peklo pro svoje děti, že jsi tak strašně stála při asociálovi, který nemá pracovní návyky, finanční gramotnost, chlastná a ještě ktomu to je chorobný žárlivec.
Pokud bydlíte v nájmu, zkus si najít jiný. Tento asociál se tě bude držet zuby nehty, nic jiného mu ani nezbývá.
Ono už žen, pro které je stání za chlapem, i když se chová k rodině destruktivně, prostě ubývá. Středověk už jaksi není v módě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2707
4.12.20 08:29
@Anonymní píše:
@riccius

Rozumím a názor beru. Já se za tu nevěru stydím. Vážně. A taky ji nechci omlouvat, jen k ní prostě vedly určité důvody.

Manželovi na mě vadí hodně věcí. Byl by naprosto spokojený, kdybych seděla doma, starala se o děti, vařila, uklízela, a dělala bez řečí všechno co mi řekne. To se ale příčí mé povaze a inteligenci.

Tak to ale asi měl vždycky, ne? A tenhle názor jsi x let akceptovala. Tím ho nechci omlouvat, ani to neznamená, že ty nemůžeš chtít po 10 letech něco jiného, nebo jinak. Ale jeho postoji se není co divit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.20 08:32

@riccius

Mám nechat děti s tatínkem, který se jim absolutně nevěnuje? Nehraje si s nimi? Ven je vezme dvakrát do roka? Nikdy nebyl ani s jedním z nich u doktora, nikdy nebyl na třídních schůzkách, nikdy se starším nedělal domácí úkoly? S tatínkem, který vypije denně deset kousků, protože jinak neusne?

To určitě neudělám.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat