Necítím podporu od přítele při potížích

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
8.1.22 10:28

Necítím podporu od přítele při potížích

Přítel už je pár měsíců buď v zahraničí pracovně nebo po republice takže se skoro nevidíme, vztah na dálku. Mně k tomu začaly deprese. PL doporučila psychiatra, dala kontakt. S přítelem je to vztah skoro jen na dálku, tak jsem se mu svěřila s tím, co mě trápí s cítím se teď ještě hůř, toho vyšetření na psychiatrii se děsně bojím a chtěla jsem uklidnit, on mi nepomohl ani trochu. Že hlavně ať nikam nechodím, budu toho litovat, jen mě nadopujou, ať se na to vykaslu, že raději udělá cokoliv aby měl volno a ten den kdy tam mám jit přijede a uděláme si někam výlet aby mi zlepšil náladu. Už tak jsem se toho bála tam jit a tohle mi vůbec nepomohlo… ale taky vím že to sama nezvládnu. Volali jsme si a říkala jsem mu že tohle nezvládnu sama, že kdyby věděl co se mne honilo občas hlavou, tak on že to zná že taky by občas rad nebyl. No holky nevím čekala jsem podporu, ale teď se vlastně cejtim nic moc, jak hypochondr ještě, co přemýšlí jestli mu vůbec něco je..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6042
8.1.22 10:58

Pokud sis už na něčem ověřila, že máš dobrý " šestý smysl" věř mu i teď a pak se rozhodni, jak dál.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
19176
8.1.22 11:28

No evidetntně je partner spíš zdroj tvých problému, než jejich řešení. je mi líto

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
426
8.1.22 11:43

Pokud ti neni dobre a potrebujes psychiatra, tak k nemu jdi a neres to, co ti rika pritel…nejtezsi je si uvedomit, ze mas problem a to, ze ho chces resit, je takovym tvym malym “vitezstvim”…jde o tvoje zdravi. psychiatra se bat nemusis…ber to tak, ze je od toho, aby ti pomohl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22245
8.1.22 11:51

Hmm on si slavnostně udělá jeden den volno no upřímně to ti teda dlouhodobě nepomůže

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8.1.22 12:05

Najdi si jiného přítele. V životě potřebuješ chlapa, který stojí při Tobě.
A vztah na dálku při Tvých potížích není nejlepší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
584
8.1.22 12:05

Duševní zdraví je oproti jiným oblastem zdravotnictví pořád ještě segment, který je dost stigmatizován. Často, zvlášť pokud člověk ještě taknějak zvládá fungovat (tedy že ty obtíže nejsou na první pohled viditelné ani pro nejbližší okolí), se spíš dočká rad na způsob „jdi na procházku / odpočiň si / vždyť to rozchodíš“, což by asi těžko řekli někomu třeba se zlomenou nohou nebo se zápalem plic. Právě tím, jak to není hned vidět, je to pro spoustu lidí nepředstavitelné, navíc psychiatrické pacienty si plno lidí představuje jinak, než jako člověka se začínající depresí nebo rozjetými úzkostmi. Hodně lidí se taky bojí, že by „papíry na hlavu“ mohly zkomplikovat budoucnost, třeba v práci a tak, což se teda dneska už neděje (pokud neřešíme pár velmi specifických povolání a některé hodně závažné diagnózy).
Zkusila bych příteli říct, že jsi se zkusila zrelaxovat, projít apod., ale že to prostě nefunguje, stejně jako že dnes je již plno možností moderní léčby, kdy opravdu nebudeš nadopovaná / omámená / mimo.
Pokud je ti opravdu špatně, na to vyšetření běž, nebude to nic hrozného a pomůžou ti. Pokud to přítel ani tak nepochopí, zvažovala bych pak, co se vztahem dál. Protože pokud se skoro nevídáte a není tam ani podpora, tak si říkám, o čem ten vztah teda vlastně je…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6037
8.1.22 13:29
@Anonymní píše:
Přítel už je pár měsíců buď v zahraničí pracovně nebo po republice takže se skoro nevidíme, vztah na dálku. Mně k tomu začaly deprese. PL doporučila psychiatra, dala kontakt. S přítelem je to vztah skoro jen na dálku, tak jsem se mu svěřila s tím, co mě trápí s cítím se teď ještě hůř, toho vyšetření na psychiatrii se děsně bojím a chtěla jsem uklidnit, on mi nepomohl ani trochu. Že hlavně ať nikam nechodím, budu toho litovat, jen mě nadopujou, ať se na to vykaslu, že raději udělá cokoliv aby měl volno a ten den kdy tam mám jit přijede a uděláme si někam výlet aby mi zlepšil náladu. Už tak jsem se toho bála tam jit a tohle mi vůbec nepomohlo… ale taky vím že to sama nezvládnu. Volali jsme si a říkala jsem mu že tohle nezvládnu sama, že kdyby věděl co se mne honilo občas hlavou, tak on že to zná že taky by občas rad nebyl. No holky nevím čekala jsem podporu, ale teď se vlastně cejtim nic moc, jak hypochondr ještě, co přemýšlí jestli mu vůbec něco je..

Sorry, ale tvuj pritel neni moc chytry, chytry chlap by vedel ze medikamenty pri lecbe psychickych problemu jsou velice dulezite, mozek je o chemickych pochodech, takze nekdy musi pomoc zase jen chemie..zakladatelko na vysetreni rozhodne jdi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1932
8.1.22 15:48

To je dobrej ocas :pocitac:

Jděte k tomu psychologovi. Věřte mi, že vám to pomůže. Lepší chvíli brát prášky, postupně na sobě pracovat, pak se prášků zbavit a vést relativně spokojený a vyrovnaný život, než ho poslechnout a za půl roku si to někde hodit.

Nakonec k čemu ho máte? Není s vámi, nepodporuje vás, vůbec vás nechápe (pokud je vám schopný říct, že psychologa nepotřebujete a potřebujete výlet, tak váš problém bagatelizuje, což vychází z toho, že se nikdy ani náznakem necítil tak špatně jako vy)… Já radím: vyberte si sebe. Vy jste ten jediný člověk, bez kterého nemůžete žít.

A nebojte se tam jít. Ta úleva bude opravdu stát za to :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
493
8.1.22 16:14

Psycholog nepredepisuje léky. Nadopovat vás nemůže a ani nesmí.
Pouze psychiatr předepisuje léky, někdy může dělat terapii, pokud má doplnene psychoterapeuticke vzdelani.
Terapii můžete mít 1) bezplatně u klinického psychologa na pojišťovnu, často mají plno, delší čekací doba a chodí se osobně 2) soukrome, výhoda je online kontakt, si platit anebo využít příspěvky pojišťoven. VZP dává 5000,– na deset sezení. Cpzp taky přispívá. V lednu mají pojišťovny nový seznam bonusů.

Intenzivnější forma je skupinova terapie pro uzksotne a depresivní potíže, která probíhá dochazkou do stacionáře (denně, jednou týdně po práci…různě), nebo s hospitalizaci na terapeutickem oddeleni na šest až osm týdnů. Dobrá hodnocení má např nudz klecany (denní stacionář nebo stejný program s hospitalizaci), fn Olomouc, kromerizska psychiatrie…léčení probíhá na neschopence. Léky nejsou podmínka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
440
8.1.22 19:08

Taky chodím k psycholožce a přítel z toho má akorát srandu… Protože ví, že ho tam dost probíram :lol:

Nevím, co řešíš za problém, ale pokud tam nechodíš kvůli němu a je to něco vážnějšího, tak by se měl bát o tebe spíš…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.1.22 00:53
@DeeDee.518 píše:
To je dobrej ocas :pocitac:

Jděte k tomu psychologovi. Věřte mi, že vám to pomůže. Lepší chvíli brát prášky, postupně na sobě pracovat, pak se prášků zbavit a vést relativně spokojený a vyrovnaný život, než ho poslechnout a za půl roku si to někde hodit.

Nakonec k čemu ho máte? Není s vámi, nepodporuje vás, vůbec vás nechápe (pokud je vám schopný říct, že psychologa nepotřebujete a potřebujete výlet, tak váš problém bagatelizuje, což vychází z toho, že se nikdy ani náznakem necítil tak špatně jako vy)… Já radím: vyberte si sebe. Vy jste ten jediný člověk, bez kterého nemůžete žít.

A nebojte se tam jít. Ta úleva bude opravdu stát za to :hug:

Mám jit k psychiatrovi, byla jsem u praktické lékařky, myslela jsem že je to fyzickýho rázu, únava, zhoršená nálada, nechuť do všeho, Nemohla jsem některý dny ani vstát do práce jak jsem byla unavená.. myslela jsem ze jsem nemocná tak jsem byla u prakticky a po vyšetření a rozhovoru s ní řekla že si mysli tohle.. k psychologovi nechodim
Prave z toho mám pocit že mě nebere vázne, nebo hlavně si připadám ještě víc jako že mi nic není :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
5460
9.1.22 05:26

On nikdo, kdo něčím netrpí, si většinou míru toho utrpení nedokáže představit.
Já jsem si taky při panických atakách vyslechla, že to mám překonat a že neumírám a nic mi není (jako ano, neumírala jsem, ale nepříjemný to bylo). Léčbu jsem měla tak nějak tajnou, sice věděl, že někam chodím a beru léky, ale nějak jsme se o tom nebavili. Občas jsem si prostě zalezla, to věděl, že se musí postarat o děti a domácnost, protože já v tu chvíli nic nemůžu. Ale to je vše. Paradoxně se mi paniky spustili kvůli jeho činům. Možná proto pro něj bylo těžký to přijmout.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
82
9.1.22 16:33

Z mého pohledu jsi lepší podporu dostat nemohla.
AD jsem brala - jen to ty problémy překryje. Útlum emocí, nebyla jsem sama sebou, po vysazení trvalo několik let, než si to sedlo, v podstatě jsem byla tam, kde v momentě, než jsem to začala brát. Úplně to rozhodí hormonální systém. Člověk sice zdánlivě funguje, problémy odezní, má víc energie, vše se na oko daří, ale prostě není sám sebou. Za mě jsou AD poslední možnost a říct mi tehdy a udělat pro mne něco jako Tvůj přítel, byla bych mu vděčná.
AD mají smysl, když je na tom člověk skutečně tak, že se o sebe už nepostará a není schopen absolutně fungovat, ale to je krajní mez. Problémy určitě řešit, ale jsou i jiné cesty.
Vyšetření se neboj :-) ať Ti diagnostikují cokoli, nebudeš jediná. Spousta lidí má problémy, jen žijeme ve společnosti, kde se o tom nemluví. V západních zemích je běžné mít terapeuta, se kterým si člověk jde jednou za čas popovídat, aniž by měl vážnější psych. problémy. Holt k nám to přichází pomaleji.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
82
9.1.22 16:36

*Ještě bych dodala - určitě to nepodceňovat a řešit. Psych. problémy jsou vážná věc a mohou člověka dovést na úplné dno, odkud je setsakra těžké se zvednout. Jen říkám, že jsou i další způsoby řešení než hned AD a když už je člověk bere, určitě u nich nezůstat a dál na sobě pracovat, ať je to jen dočasné. Držím palce :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat