Nedokážu jednat bez emocí

Anonymní
5.8.21 12:50

Nedokážu jednat bez emocí

Od te doby co u me propukla deprese na sobe pozoruji ze jsem uzkostnejsi na jednání druhých. Od přítele nerozeznám jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. Včera jsem dceři domluvila aby u nas spala jeji kamaradka. Holcina je trochu ten typ co se predvadi, krici, beha atd. obcas neposlechne ani me. Dcera samozrejme jeji naladu chytne a dve 8 lety holky umeji udelat bordel. Pritel toto nezná, nemá děti, bydlíme u něho. Se spanim kamarádky souhlasil. No jenze začal být mírně nervozni a holky nekolikrat okrikl. A ja misto toho abych byla rada ze mi s nima pomuze je zklidnit jsem se nastvala a resila jsem proc se tak hnusne chova. Nechapu svoje emoce. Ani nevim co po nem vlastne chci. Nekdy mi prijde ze po nem chci aby na dceru byl hodny za kazdych okolnosti, protoze neni jeho dcera. Ze by se mel k,,cizimu" diteti chovat slusne a hodne veci hazet za hlavu. Ja vim ze je to blbost. Ale proste nedokazu racionalne vyhodnotit situaci ktera prijde. Beru to vse osobne, hrozne ji asi chranim nebo ja nevim. Proste jakkykoliv problem timto smerem je pro me jak cervena pro byka. Nekdy mivam uzkosti uz do predu pritom se nic nedeje, cekam ze pritel se nejak ohradi proti dceri a ja ji musim chranit. Mozna se jen snazim aby dcera byla spokojena s nami. Ja vlastne ani nevim. Asi jsem se potrebovala spis jen vypsat :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
139
5.8.21 13:04

No, mně spíš přijde, že ty emoce neovládneš jen v danou chvílku, protože podle tvého příspěvku je jasné, že si to uvědomuješ a situaci popisuješ s jasnou sebereflexí. Mě taky občas dokáže rozhodit bezvýznamný problém, možná proto, že se nehroutím z těch větších a ono se to nějak nakumuluje. Dala jsem si na nový rok předsevzetí, že se nebudu zbytečně rozčilovat u maličkostí a nebudu ztrácet dech s malichernými hádkami. Zatím se docela daří, i když občas trochu ujedu. A musím uznat, že se cítím víc klidnější a uvolněnější, když maličkosti hodím za hlavu.

Příspěvek upraven 05.08.21 v 14:27

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.8.21 13:27

@Roxy ivka a osstupem casu pak uvazuji realne ale jinak je to pro me prostor pro boj a zbytecne je doma dusno a kazim vztah s pritelem.

  • Citovat
  • Nahlásit
217
5.8.21 13:33
@Anonymní píše:
Od te doby co u me propukla deprese na sobe pozoruji ze jsem uzkostnejsi na jednání druhých. Od přítele nerozeznám jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. Včera jsem dceři domluvila aby u nas spala jeji kamaradka. Holcina je trochu ten typ co se predvadi, krici, beha atd. obcas neposlechne ani me. Dcera samozrejme jeji naladu chytne a dve 8 lety holky umeji udelat bordel. Pritel toto nezná, nemá děti, bydlíme u něho. Se spanim kamarádky souhlasil. No jenze začal být mírně nervozni a holky nekolikrat okrikl. A ja misto toho abych byla rada ze mi s nima pomuze je zklidnit jsem se nastvala a resila jsem proc se tak hnusne chova. Nechapu svoje emoce. Ani nevim co po nem vlastne chci. Nekdy mi prijde ze po nem chci aby na dceru byl hodny za kazdych okolnosti, protoze neni jeho dcera. Ze by se mel k,,cizimu" diteti chovat slusne a hodne veci hazet za hlavu. Ja vim ze je to blbost. Ale proste nedokazu racionalne vyhodnotit situaci ktera prijde. Beru to vse osobne, hrozne ji asi chranim nebo ja nevim. Proste jakkykoliv problem timto smerem je pro me jak cervena pro byka. Nekdy mivam uzkosti uz do predu pritom se nic nedeje, cekam ze pritel se nejak ohradi proti dceri a ja ji musim chranit. Mozna se jen snazim aby dcera byla spokojena s nami. Ja vlastne ani nevim. Asi jsem se potrebovala spis jen vypsat :nevim:

Přítel je tak odporný slovo! To už je snad lepší partner.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.8.21 13:36

@Sadman to je vec nazoru ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
5997
5.8.21 13:51

Tak ono dost záleží i na způsobu, jakým partner ty holky „umírňoval“,
když mají naše holky doma kámošky, tak holt člověk trochu zatne zuby, protože je přece jasné, že holky si to chtějí užít a víc prostě hlučí, vymýšlí atd..
Je hloupé po nich hned začít řvát, protože už taky ta kámoška nemusí chtít nikdy přijít..

takže tvůj výlev docela chápu, akorát holt musíš trochu dýchat a počítat, než začneš „řešit“ a totéž platí vlastně pro všechny…
kolikrát taky cítím, že se mám prva zastavit, vydýchat (jsem dost temperamentní) a tu největší páru vyfouknout, protože špína a bordel v kuchyni po puboškách je sice hnusný a k na*rání - ale není to důvod k tomu kazit celé rodině celý večer brutálním výstupem.. je nutno jednat sice rázně, ale pokud možno v klidu ;) (no, někdy to taky nedávám :lol: )

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25022
5.8.21 14:03

A co ty holky vyváděly?

Těžko radit, když u toho nejsme, kdo to přehnal, jeslti holky, chlap, nebo ty tím, že dceru přemíru omlouváš.
Přijde mi, jako by ses bála, že tě někdo nebude mít rád, že tě opustí a tak necháš všechny, aby tebou mávali a pak jsi v úzkých.
Asi by si to chtělo ujasnit, jak to chceš doma vést, kdo bude mít hlavní slovo, kdo koho vychovává. Jsi máma, měla bys být aspoň trochu autoritativní osoba, jinak ti za chvíli na hlavu budou kálet oba, dcera i partner.
A když si holku zklidníš do rozumných kolejí sama, nemusíš pak řešit, jestli to partner nepřehání :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6937
5.8.21 14:13

Přijde mi že litáš mezi dcerou a chlapem a nevíš, koho si vybrat. Docela tě chápu, ale nezávidím tedy.
Stojí ti to za to? Na druhou stranu je spousta vlastních otců, kteří si myslí že malé dítě je na baterky a dá se vypnout a nebo že vylezou z rodidel samoobslužné, tiché, vzdelané a neobzezujici. Nikdy nevíš, na koho naraziš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
427
5.8.21 15:48
@Anonymní píše:
Od te doby co u me propukla deprese na sobe pozoruji ze jsem uzkostnejsi na jednání druhých. Od přítele nerozeznám jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. Včera jsem dceři domluvila aby u nas spala jeji kamaradka. Holcina je trochu ten typ co se predvadi, krici, beha atd. obcas neposlechne ani me. Dcera samozrejme jeji naladu chytne a dve 8 lety holky umeji udelat bordel. Pritel toto nezná, nemá děti, bydlíme u něho. Se spanim kamarádky souhlasil. No jenze začal být mírně nervozni a holky nekolikrat okrikl. A ja misto toho abych byla rada ze mi s nima pomuze je zklidnit jsem se nastvala a resila jsem proc se tak hnusne chova. Nechapu svoje emoce. Ani nevim co po nem vlastne chci. Nekdy mi prijde ze po nem chci aby na dceru byl hodny za kazdych okolnosti, protoze neni jeho dcera. Ze by se mel k,,cizimu" diteti chovat slusne a hodne veci hazet za hlavu. Ja vim ze je to blbost. Ale proste nedokazu racionalne vyhodnotit situaci ktera prijde. Beru to vse osobne, hrozne ji asi chranim nebo ja nevim. Proste jakkykoliv problem timto smerem je pro me jak cervena pro byka. Nekdy mivam uzkosti uz do predu pritom se nic nedeje, cekam ze pritel se nejak ohradi proti dceri a ja ji musim chranit. Mozna se jen snazim aby dcera byla spokojena s nami. Ja vlastne ani nevim. Asi jsem se potrebovala spis jen vypsat :nevim:

S pravdou ven? :palec: To je pro zdravý partnerství vždycky plus! :palec: Ne?

Náhodou, chytnout před přítelem pořádnej hysterák, to on hned bude vědět úplně přesně, na čem je. Jestli teď neví, :nevim: zda s Tebou chce nebo nechce být, pomůžeš mu tím vše si ujasnit.

Příspěvek upraven 06.08.21 v 12:18

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
66788
5.8.21 16:06
@Anonymní píše:
Od te doby co u me propukla deprese na sobe pozoruji ze jsem uzkostnejsi na jednání druhých. Od přítele nerozeznám jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. Včera jsem dceři domluvila aby u nas spala jeji kamaradka. Holcina je trochu ten typ co se predvadi, krici, beha atd. obcas neposlechne ani me. Dcera samozrejme jeji naladu chytne a dve 8 lety holky umeji udelat bordel. Pritel toto nezná, nemá děti, bydlíme u něho. Se spanim kamarádky souhlasil. No jenze začal být mírně nervozni a holky nekolikrat okrikl. A ja misto toho abych byla rada ze mi s nima pomuze je zklidnit jsem se nastvala a resila jsem proc se tak hnusne chova. Nechapu svoje emoce. Ani nevim co po nem vlastne chci. Nekdy mi prijde ze po nem chci aby na dceru byl hodny za kazdych okolnosti, protoze neni jeho dcera. Ze by se mel k,,cizimu" diteti chovat slusne a hodne veci hazet za hlavu. Ja vim ze je to blbost. Ale proste nedokazu racionalne vyhodnotit situaci ktera prijde. Beru to vse osobne, hrozne ji asi chranim nebo ja nevim. Proste jakkykoliv problem timto smerem je pro me jak cervena pro byka. Nekdy mivam uzkosti uz do predu pritom se nic nedeje, cekam ze pritel se nejak ohradi proti dceri a ja ji musim chranit. Mozna se jen snazim aby dcera byla spokojena s nami. Ja vlastne ani nevim. Asi jsem se potrebovala spis jen vypsat :nevim:

Tak na to je nejlepsi netahat si nikoho do zivota a hlavne do bydleni, nikdo nebude skakat, jak ty piskas.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
66788
5.8.21 16:17
@Sadman píše:
Přítel je tak odporný slovo! To už je snad lepší partner.

Co je na nem odporneho?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.8.21 19:31

Zitra mam terapii, potrebuji pomoc se z toho vymotat. Asi jo, asi chci aby bylo doma vse perfektni, aby jsme se meli vsichni radi protoze se dceri rozpadla rodina. Nevim no, myslela jsem si ze ja budu ta,,zla" a pritel bude kamarad ale nejak se nestalo a ja se porad snazim aby to tak bylo, nekdy se pristihnu ze kdyz mu pak vycitam veci ze casto pouzivam fraze aby si uvedomil ze on je ten nejhorsi a ze jestli si to neuvedomi ze odejdu, proste nevim jak zmenit cloveka i kdyz vim ze to nejde. Hodne nahravam jeho chovani ja, protoze hned vysiluju, jsem neprijemna a on jinou naladu nema :(

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat