Nedokážu zaujmout

Anonymní
19.1.20 21:34

Nedokážu zaujmout

Jsme s manželem 2 roky přestěhovaní. S dětmi jsem 4. rok na mateřské (děti po dvou letech). Připadám si úplně k ničemu, nemám přátele, žiju ve strašném stereotypu. Ti staří - sejde z očí, sejde z mysli. Tak 2× do roka si napíšeme… dost problém vnímám v tom, že nemám práci, otěhotněla jsem při studiu. Když už se náhodou s někým seznámíme, hned po druhé větě se totálně odepíšu a už se se mnou nikdo nemá důvod bavit. :zed: Ahoj, já jsem…a co děláš? NIC! jsem s dětmi na mateřské, bohužel nemám zatím práci, aha a co budeš dělat? NEVÍM! (podle poptávky v tomto kraji tak svářeče :roll: ). Po tomhle už následuje jenom otázka jak mi děti spí. :roll: A s ostatními se samozřejmě vesele konverzuje. Dopracovala jsem se k tomu, že z hezké holky s poměrně širokým záběrem se stala šedá myš, která ani nestojí nikomu za řeč. Přitom mám koníčky, mám přehled, myslím, že se chovám mile. Péče o děti mě prostě nenaplňuje. Už nevím co víc pro to udělat, zkusila jsem kde co, ale prostě kašičky, plínečky a mateřská centra mě nějak nepohltily. Přitom vidím, že ostatní se baví o obyčejných věcech, ale mě se nějak nedaří zapojit. Neumím prostě poutavě podat to, co dělám. :nevim: Do práce bohužel budu moct jít nejdřív za 2 roky, manžel mi dost háže klacky pod nohy, takže tudy cesta nevede. I tak předpokládám, že na holku bez praxe nikde s otevřenou náručí nečekají. Takže se modlím, abych vůbec něco našla. :nevim: Nějaké známé s dětmi jako mám, ale jednak se skrz ty děti domluvit je záležitost na půl roku a druhak se prostě už nutně potřebuju dostat přes ty témata „byli jsme s malou v poradně - story na hodiny“, fakt cítím, že mi to leze na mozek a jestli se nevymaním tady z té podivné sociální situace, skončím na antidepresivech. Bohužel se mi moc nedaří. :nevim: Zažil někdo něco podobného? Jak z toho ven? :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

6655
19.1.20 21:40

Dělej věci, co se dětí netýkají. Tam spíš narazíš na lidi, co se chtějí a umějí bavit i o něčem jiném a bude to pro vás společné téma (a zážitky a tak vůbec).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
272
19.1.20 21:44

Zkus si najít nějaké zájmy, udělat si někdy čas jenom pro sebe, sportovat (takové běhání udělá divy, i na psychiku) dálkově studovat nějakou školu (i když s malýma dětma to bude těžké ale zvládnout se to dá). Prostě se nějak realizovat. Určitě by sis něco našla, držím palce :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
204
19.1.20 21:45

Tak mluv s ostatnimi o svych koniccich.. ja se snazim s matkami bavit aspon z 50 procent o cemkoli jinem nez o detech, materstvi me naplnuje, ale nebavi me se o detech bavit dlouho… a proc do prace az za 2 roky? A meli jste promyslene, kam se stehujete? Asi bych nesla nekam kde lidi neznam a kde neni prace, jen muj nazor :nevim:

Příspěvek upraven 19.01.20 v 21:47

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
435
19.1.20 21:46
@Anonymní píše:
Jsme s manželem 2 roky přestěhovaní. S dětmi jsem 4. rok na mateřské (děti po dvou letech). Připadám si úplně k ničemu, nemám přátele, žiju ve strašném stereotypu. Ti staří - sejde z očí, sejde z mysli. Tak 2× do roka si napíšeme… dost problém vnímám v tom, že nemám práci, otěhotněla jsem při studiu. Když už se náhodou s někým seznámíme, hned po druhé větě se totálně odepíšu a už se se mnou nikdo nemá důvod bavit. :zed: Ahoj, já jsem…a co děláš? NIC! jsem s dětmi na mateřské, bohužel nemám zatím práci, aha a co budeš dělat? NEVÍM! (podle poptávky v tomto kraji tak svářeče :roll: ). Po tomhle už následuje jenom otázka jak mi děti spí. :roll: A s ostatními se samozřejmě vesele konverzuje. Dopracovala jsem se k tomu, že z hezké holky s poměrně širokým záběrem se stala šedá myš, která ani nestojí nikomu za řeč. Přitom mám koníčky, mám přehled, myslím, že se chovám mile. Péče o děti mě prostě nenaplňuje. Už nevím co víc pro to udělat, zkusila jsem kde co, ale prostě kašičky, plínečky a mateřská centra mě nějak nepohltily. Přitom vidím, že ostatní se baví o obyčejných věcech, ale mě se nějak nedaří zapojit. Neumím prostě poutavě podat to, co dělám. :nevim: Do práce bohužel budu moct jít nejdřív za 2 roky, manžel mi dost háže klacky pod nohy, takže tudy cesta nevede. I tak předpokládám, že na holku bez praxe nikde s otevřenou náručí nečekají. Takže se modlím, abych vůbec něco našla. :nevim: Nějaké známé s dětmi jako mám, ale jednak se skrz ty děti domluvit je záležitost na půl roku a druhak se prostě už nutně potřebuju dostat přes ty témata „byli jsme s malou v poradně - story na hodiny“, fakt cítím, že mi to leze na mozek a jestli se nevymaním tady z té podivné sociální situace, skončím na antidepresivech. Bohužel se mi moc nedaří. :nevim: Zažil někdo něco podobného? Jak z toho ven? :nevim:

A co zkusit doplnit vzdělání v rámci dálkového studia nebo prostě začít studovat něco jiného, změnit obor, pokračovat v navazujícím studiu atd.? Alespoň občas bys vypadla mezi lidi, navíc bys udělala něco pro sebe i svou budoucnost.
Zkus zabrousit na netu, ještě je čas podat si přihlášky. Pomohlo by ti to celkově - tvému egu, sebevědomí, psychice!
Držím palce!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6966
19.1.20 21:49

A mas zajímavé koníčky? Z druhé strany: ono je strašně těžké se bavit s někým, kdo nemá žádné zážitky a nic nedělá. Člověk nutně nepotřebuje tu práci, ale jakékoli jiné téma, o čem se bavit. Všeobecný přehled je super, ale s novými lidmi se člověk nebaví o politice atd… Plácnu příklad, dneska jsem potkala přes kamarádku novou holcinu a bavily jsme se o cestování, protože jsme obě byly na místech, kde ta druhá ne a tak jsme si vyměňovaly zkušenosti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10827
19.1.20 22:00

Nešlo by to „co děláš?“ převést na ty koníčky? Nebo na to, co bys ráda dělala? Nebo zkus říct, že asi svářeče, to zaujmeš! Ono na odpovědi „nedělám nic a nevím, co budu dělat“ se blbě navazuje. Řešení je podle mě skupina se společným zájmem / koníčkem, kde se děti neřeší. Mně takhle zachránilo duševní zdraví dálkové studium, sice jsem ho nedodělala, ale ani jsem se nezbláznila.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
kompendium
19.1.20 22:07

Skús si promluvit s manželom. Máš nejaký voľný čas pre seba, bez detí? Vyraz na nejakú akciu, kultúrnu, spoločenskú, športovú… Ak by to šlo zorganizovať, prihlás sa na jazykový alebo iný kurz, budeš tam v pravidelnom kontakte s dospelými ľuďmi. Trošku sebavedomia tiež nezaškodí. Otvorene povedz - som doma s deťmi, rada by som si vyrazila do kina, ale nikoho tu nepoznám… Nedokončila som školu, ale predtým ma zaujímalo to alebo ono, máš nejaký nápad ako by sa dalo tu na okolí v tomto smere realizovať? Nadviaz na svoje záujmy pred materskou a skus klásť otázky, potom sa chytis :slight_smile:

  • Nahlásit
  • Citovat
3781
20.1.20 07:24
@Lalelale píše:
A mas zajímavé koníčky? Z druhé strany: ono je strašně těžké se bavit s někým, kdo nemá žádné zážitky a nic nedělá. Člověk nutně nepotřebuje tu práci, ale jakékoli jiné téma, o čem se bavit. Všeobecný přehled je super, ale s novými lidmi se člověk nebaví o politice atd… Plácnu příklad, dneska jsem potkala přes kamarádku novou holcinu a bavily jsme se o cestování, protože jsme obě byly na místech, kde ta druhá ne a tak jsme si vyměňovaly zkušenosti.

Ja bych se treba chtel bavit rovnou o politice. Zase me nebavi komunikovat o cestovani a zazitkach

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.1.20 13:45

Asi právě narážím na lidi, kteří znají jen do práce-domů, protože když odvedu řeč ve stylu tak có, jedete někam lyžovat, hledí na mě jak na blbečka, že si dovolím s malými dětmi pomýšlet na lyžování. Nebo nevím. Cestování mě moc nebere, s dětmi už vůbec ne. Koníčky mám takové normální, řekněme třeba šití, sport, příroda, deskovky. :nevim: Připadá mi, že i kdybych se naučila hrát na harfu a skakala padakem, k čemu mi to bude. Neumím prostě poutavě hodinu vyprávět, jak jsem šla na cvičení. I na těch kurzech, pár jsem jich zkusila a buď tam je uzavřená skupina lidí, kteří se evidentně znají a nebo prohodíme pár slov a tím to končí. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
3781
20.1.20 14:05
@Anonymní píše:
Asi právě narážím na lidi, kteří znají jen do práce-domů, protože když odvedu řeč ve stylu tak có, jedete někam lyžovat, hledí na mě jak na blbečka, že si dovolím s malými dětmi pomýšlet na lyžování. Nebo nevím. Cestování mě moc nebere, s dětmi už vůbec ne. Koníčky mám takové normální, řekněme třeba šití, sport, příroda, deskovky. :nevim: Připadá mi, že i kdybych se naučila hrát na harfu a skakala padakem, k čemu mi to bude. Neumím prostě poutavě hodinu vyprávět, jak jsem šla na cvičení. I na těch kurzech, pár jsem jich zkusila a buď tam je uzavřená skupina lidí, kteří se evidentně znají a nebo prohodíme pár slov a tím to končí. :nevim:

Tak se s lidma vozer. To lame ledy

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
kompendium
20.1.20 14:07

Chápem, ono nájsť ľudí, s ktorými si naladená na jednu vlnu, je časom čím ďalej tým náročnejšie. Úprimne, ja som sa dostala do podobnej situácie, presťahovali sme sa, mala som síce v meste kamarátky z detstva, dokonca sme v podobnom čase otehotneli, ale už sme si tak nerozumeli, ony sa venujú deťom na 150% a nič iné ich už nezaujíma a nové kamarátstva sa mi nejak nedarilo nadviazať. Nakoniec sme sa odsťahovali, pretože som to už nezvládla, ja mam novu vysnívanú prácu, mam tu nablízku dobré kamarátky, chodím pravidelne do kina, divadla, koncerty a pod, s manželom a dcerkou do prírody a sme fakt šťastní. Možno pomôže návrat do práce, aspoň na skrátený úväzok. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
20.1.20 14:09

Tuším, tuším velkej potenciál pro postaršího umolousanýho kocoura, kterej chraplavým hlasem pronese…cože děláš? staráš se o děti? hmmmm, to je zajímavé, povídej mi o tom ještě chvíli :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama