Negativní pohled na sex

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.05.19 16:38
Negativní pohled na sex

Ahoj. :)
Moc ráda bych si sem mezi vás přišla pro radu nebo pro váš pohled na věc.
Jsem lesbička (orientací jsem si jistá, věděla jsem to o sobě už ve svých 11 letech) a je mi 26 let. Měla jsem zatím tři vztahy, jeden horší než druhý. Ten první není tak podstatný, bylo mi 18, slečně také, takže jsme pořádně nevěděly, jak to v běžném vztahu vypadá atd. Nikdy jsme spolu nespaly. Navíc slečna byla poměrně zvláštní - buď si mne všímala moc nebo mě dokázala celé dny naprosto ignorovat. Často se ke svým kamarádkám chovala důvěrněji než ke mně, takže jsem trochu žárlila a nevěděla jsem, co dělám špatně.

Druhou slečnu jsem měla ve 20, jí v té době bylo 16. Předtím mi to nepřišlo, ale nyní začínám chápat, že ten věkový rozdíl mému okolí mohl připadat značně zvláštní. Chodily jsme spolu něco málo přes rok. Zpočátku to šlo, ale postupně se začaly objevovat drobné problémy, které začínaly narůstat do obludných rozměrů. Slečna se chovala zvláštně a nevyzpytatelně, občas nechodila do školy, extrémně žárlila. Nemohla jsem skoro nic lajknout na FB, aniž by mi hned nepřišla zpráva „proč to tý holce lajkuju“ a že „se mi ta holka určitě líbí“… Když viděla mé fotky s přáteli, vadilo jí, že se tam víc usmívám, než když jsem s ní. Zakazovala mi chodit ven s kluky - protože by mě chtěli i s holkama - protože bych mohla být nevěrná. Zakazovala mi cestovat, zakazovala mi chodit do kavárny s kamarádkami, protože tvrdila, že je tam až příliš intimní prostředí. Zákazy jsem nerespektovala, protože se mi takové omezování nelíbilo. Takže jsem chodila, kam jsem chtěla, jen jsem jí o tom nevykládala. Stejně se to všechno víc a víc stupňovalo, až došlo na návštěvy psychologů a slečně byly oficiálně diagnostikovány těžké deprese. Měla brát antidepresiva. Tímto se to všechno zlomilo totálně. Slečna začala diagnózy využívat, chovala se ke mně čím dál hůř, následovaly výhružky, že se zabije, jestli ji opustím. Telefonáty třeba na tři hodiny od půlnoci do dvou ráno, dokud mi nekiksl telefon a ona mě ještě obvinila, že jsem jí to položila naschvál. Zoufalé zprávy, že se právě zavírá s žiletkou do pokoje a nikdo není doma, jenom ona sama. Že má chuť vyskočit oknem. Že už má pro mě dopis na rozloučenou… V té době už jsem ji vůbec nemilovala, protože mě hodně trápila, naopak se to začalo překlápět do stadia, že jsem ji začínala nenávidět a nechtěla jsem nic jiného, než ji už nikdy nevidět. Hodně jsem brečela, sama jsem se začínala hroutit, byla jsem věčně nevyspalá, všichni do mě ze všech stran hučeli, ať se s ní už konečně rozejdu. Antidepresiva nebrala. Sex byl neúnosný. Chtěla po mě věci, které jsem dělat nechtěla, smála se mi a vyčítala mi, že v posteli nic neumím. Převrátilo se to do fáze, kdy jsem já uspokojovala ji, ona mě nikdy. Když už se „obětovala“, řekla po chvíli, že „už ji to nebaví“ a „že to stačí, protože ona mě vždycky udělá, ale já ji nikdy“. Navíc se už kvůli mě odmítala alespoň trochu oholit, byla schopná se třeba celý týden neumýt… Když jsem někde pod stanem, tak se třeba taky tři dny neumeju, ale do postele bych holce neumytá teda nevlezla. :( Když jsem jí to nemytí jednou vytkla, vyhodila mě z domu. Vzápětí si to její pocuchaný nervy rozmyslely a ona mě volala zpátky. A já blbec jsem se opravdu vrátila. Vždycky, když jsem k ní jela, jsem se už jenom modlila, aby hlavně nechtěla sex. Bylo mi z toho prostě špatně. Když jsem ho odmítla, zase jsem měla na krku scénu, že mě nepřitahuje atd. atd. Bylo to strašné, když říkala, že se zabije, bylo mi to pak už úplně jedno. (Možná mě odsoudíte, ale když vám někdo říká, že se zabije cca 4× týdně, tak vás to prostě přestane děsit.) Když už jsem byla opravdu totálně vyčerpaná a konečně jsem zjistila, že když neodejdu, tak to se mnou asi švihne, rozešla jsem se s ní. To bylo ještě na hodně dlouho - SMSky, dopisy, telefonáty… táhlo se to tak ještě čtvrt roku, naštěstí jsem ji už neviděla a když mám být úplně upřímná, doufám, že už ji nikdy v životě ani neuvidím. Vím, že skončila v blázinci. Vyčítala jsem si, že jsem ji opustila, když je nemocná, ale já už musela zachránit hlavně sebe.

Pak jsem měla ještě jednu zkušenost - chodila jsem zase asi rok se slečnou, kterou jsem potkala při studiu. Také to nejdřív nevypadalo špatně, ale postupně jsem zjišťovala, že slečna je naprosto „mrtvá“. Nikdy se nerozčílila, nikdy se nesmála, nic jí nepřišlo milé, roztomilé, mluvit o sexu nebo líbání bylo nemyslitelné, nezdravila lidi, neděkovala, protože jí to přišlo jako klišé. :roll: Neměla žádné přátele, žádné zájmy a začínala na mě být hodně závislá. Všechno jsem jí zařizovala, protože toho sama nebyla schopná. Sháněla jsem jí i doktora, protože žádného neměla. Její rodiče o její orientaci nevěděli, ani o mě tedy nevěděli a slečna byla vyděšená (to byla asi její jediná emoce), aby nás někde spolu náhodou (v obrovské Praze) neviděli. Když jsem odcházela od ní z domu, koukala se do ulice a když se blížilo auto jejích rodičů, hned mi volala, ať se okamžitě schovám atd. Možná měla důvod se bát, doma se k ní - podle jejího vyprávění - nechovali moc hezky. Pořád jí nadávali, máma ji snad údajně tahala za vlasy po celém bytě. Zakazovali jí chodit k doktorovi, nedávali jí peníze, nesměla mít u sebe občanku… Moc jsem se v té rodinné situaci raději neryla. Ta její emoční mrtvost nakonec vedla k tomu, že jsme se rozešly. Ptala jsem se jí třeba, jestli ji náš vztah baví a ona na to řekla, „že neví“. Bylo to ubíjející. Řešily jsme návštěvu doktora, protože se jí začala na krku a celých zádech objevovat nějaká podivná vyrážka, kdy se jí po ne zrovna malých kouscích odlupovala kůže. Vyklubal se z toho nějaký ekzém, na který dostala mastičku. Během roku, co jsme spolu byly, jsme spolu spaly pouze šestkrát, asi ji nebavilo ani to. Vždycky musela být tma a nemluvilo se o tom. Brala jsem to tak, že je asi stydlivá. Později z ní ale vypadlo, že prý tu vyrážku už má dlouho, všude „tam dole“ a že nechtěla, abych to viděla. To mě dorazilo. Pak mi ještě kamarádka řekla, že o mě přítelkyně moc hezky nemluví, takže to už šlo úplně do kytek.

Ta zásadní věc, ke které jsem se potřebovala dostat je ta, že mi ty dvě zkazily představu o sexu. Nedokážu si ho spojit s hezkým prožitkem. Hned si vzpomenu na jednu nebo na druhou a celá se otřesu. Od dětství jsem měla k sexualitě kladný vztah, masturbovala jsem dřív, aniž bych přesně věděla, co to vlastně dělám. Ráda se koukám ve filmu na holky v posteli, jak jsou pěkné a měkké (nemyslím filmy pro dospělé samozřejmě), jak je to romantické… v realitě to naprosto neznám. Jsem z toho občas hodně špatná, protože jsem teď ve stadiu, kdy nevím, jestli vůbec chci hledat nějakou další přítelkyni. Když jsem nějakou holku měla, byla jsem většinu času vztahu spíš nešťastná. :( Je mi celkem dobře samotné, ale pak na mě padne takový stesk, že jsem sama a že nemám vedle sebe ženu, kterou bych k sobě přitiskla a dala jí pusu na čelo.

Doma se o tom mluvit nedá, protože pro mamku je všechno okolo sexu prostě „fuj“. Napadlo mne i navštívit sexuologa, ale nevím, k čemu by mi to vlastně bylo? Jestli vztah chci nebo nechci, bych měla vědět já, s tím rozhodnutím mi prostě nikdo nepomůže.
Děkuju, že jste tu litanii přečetly.

Ráda bych také upozornila na to, že ačkoliv to všechno může znít až moc šíleně, není to žádný troll, fejk ani nic podobného. Vážím si toho, že tohle čtete a třeba mi i něco poradíte. Neplýtvala bych vaším časem!
Děkuju a budu se těšit na odpovědi.
 T.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Zwetta
Zasloužilá kecalka 638 příspěvků 03.05.19 16:51

Já bych toho sexuologa zkusila.., za to nic nedáš a neřešila bys s ním ani tak to, jestli nějaký vztah mít nebo nemít, ale tvůj postoj k sexu v životě ;)

Uživatel je onlineBohulinka
Ukecaná baba ;) 1030 příspěvků 43 inzerátů 03.05.19 16:53

Přijde mi, že jsi měla smůlu na samé psychopatky. Ale ono to prostě někdo přitahuje, mám spoustu kamarádek, co si snad s prominutím magory hledají programově. Nebála bych se toho, hledala bych dál vhoný protějšek. Nemám pocit, že potřebuješ sexuologa, ale zkrátka normální kvalitní vztah s dívkou, která by tě přitahovala, vyhovovala ti v posteli a kterou by jsi zkrátka milovala.

riccius
Kecalka 320 příspěvků 03.05.19 17:01

Ahoj. No snad přežiješ radu od chlapa.
Nebudu se babrat v těch vztazích, jen možná příští své holce řekni, že je pro tebe sex a společná intimita důležitá.
Základ je se přinutit nespojovat si sex s těmi předchozími. Je to tvoje tělo, tvoje pocity, a užívej si vzrušení a orgasmus už jen proto, že ho můžeš dosáhnout. Začni klidně sama, klidně si pouštěj filmy (i ty pro dospělé) a vrať se zpátky k sobě a ke svému tělu.
Anebo si najdi holku čistě na sex. - S těmi předchozími jsi řešila hlavně vztah, tak nyní vztah upozaď a dej průchod jen sexu. Nebudeš muset řešit ty vztahové věci, které ti teď spokojený sexuální život komplikovaly.

Mart81
Kelišová 5191 příspěvků 03.05.19 17:14
@Anonymní píše:
Ahoj. :)
Moc ráda bych si sem mezi vás přišla pro radu nebo pro váš pohled na věc.
Jsem lesbička (orientací jsem si jistá, věděla jsem to o sobě už ve svých 11 letech) a je mi 26 let. Měla jsem zatím tři vztahy, jeden horší než druhý. Ten první není tak podstatný, bylo mi 18, slečně také, takže jsme pořádně nevěděly, jak to v běžném vztahu vypadá atd. Nikdy jsme spolu nespaly. Navíc slečna byla poměrně zvláštní - buď si mne všímala moc nebo mě dokázala celé dny naprosto ignorovat. Často se ke svým kamarádkám chovala důvěrněji než ke mně, takže jsem trochu žárlila a nevěděla jsem, co dělám špatně.

Druhou slečnu jsem měla ve 20, jí v té době bylo 16. Předtím mi to nepřišlo, ale nyní začínám chápat, že ten věkový rozdíl mému okolí mohl připadat značně zvláštní. Chodily jsme spolu něco málo přes rok. Zpočátku to šlo, ale postupně se začaly objevovat drobné problémy, které začínaly narůstat do obludných rozměrů. Slečna se chovala zvláštně a nevyzpytatelně, občas nechodila do školy, extrémně žárlila. Nemohla jsem skoro nic lajknout na FB, aniž by mi hned nepřišla zpráva „proč to tý holce lajkuju“ a že „se mi ta holka určitě líbí“… Když viděla mé fotky s přáteli, vadilo jí, že se tam víc usmívám, než když jsem s ní. Zakazovala mi chodit ven s kluky - protože by mě chtěli i s holkama - protože bych mohla být nevěrná. Zakazovala mi cestovat, zakazovala mi chodit do kavárny s kamarádkami, protože tvrdila, že je tam až příliš intimní prostředí. Zákazy jsem nerespektovala, protože se mi takové omezování nelíbilo. Takže jsem chodila, kam jsem chtěla, jen jsem jí o tom nevykládala. Stejně se to všechno víc a víc stupňovalo, až došlo na návštěvy psychologů a slečně byly oficiálně diagnostikovány těžké deprese. Měla brát antidepresiva. Tímto se to všechno zlomilo totálně. Slečna začala diagnózy využívat, chovala se ke mně čím dál hůř, následovaly výhružky, že se zabije, jestli ji opustím. Telefonáty třeba na tři hodiny od půlnoci do dvou ráno, dokud mi nekiksl telefon a ona mě ještě obvinila, že jsem jí to položila naschvál. Zoufalé zprávy, že se právě zavírá s žiletkou do pokoje a nikdo není doma, jenom ona sama. Že má chuť vyskočit oknem. Že už má pro mě dopis na rozloučenou… V té době už jsem ji vůbec nemilovala, protože mě hodně trápila, naopak se to začalo překlápět do stadia, že jsem ji začínala nenávidět a nechtěla jsem nic jiného, než ji už nikdy nevidět. Hodně jsem brečela, sama jsem se začínala hroutit, byla jsem věčně nevyspalá, všichni do mě ze všech stran hučeli, ať se s ní už konečně rozejdu. Antidepresiva nebrala. Sex byl neúnosný. Chtěla po mě věci, které jsem dělat nechtěla, smála se mi a vyčítala mi, že v posteli nic neumím. Převrátilo se to do fáze, kdy jsem já uspokojovala ji, ona mě nikdy. Když už se „obětovala“, řekla po chvíli, že „už ji to nebaví“ a „že to stačí, protože ona mě vždycky udělá, ale já ji nikdy“. Navíc se už kvůli mě odmítala alespoň trochu oholit, byla schopná se třeba celý týden neumýt… Když jsem někde pod stanem, tak se třeba taky tři dny neumeju, ale do postele bych holce neumytá teda nevlezla. :( Když jsem jí to nemytí jednou vytkla, vyhodila mě z domu. Vzápětí si to její pocuchaný nervy rozmyslely a ona mě volala zpátky. A já blbec jsem se opravdu vrátila. Vždycky, když jsem k ní jela, jsem se už jenom modlila, aby hlavně nechtěla sex. Bylo mi z toho prostě špatně. Když jsem ho odmítla, zase jsem měla na krku scénu, že mě nepřitahuje atd. atd. Bylo to strašné, když říkala, že se zabije, bylo mi to pak už úplně jedno. (Možná mě odsoudíte, ale když vám někdo říká, že se zabije cca 4× týdně, tak vás to prostě přestane děsit.) Když už jsem byla opravdu totálně vyčerpaná a konečně jsem zjistila, že když neodejdu, tak to se mnou asi švihne, rozešla jsem se s ní. To bylo ještě na hodně dlouho - SMSky, dopisy, telefonáty… táhlo se to tak ještě čtvrt roku, naštěstí jsem ji už neviděla a když mám být úplně upřímná, doufám, že už ji nikdy v životě ani neuvidím. Vím, že skončila v blázinci. Vyčítala jsem si, že jsem ji opustila, když je nemocná, ale já už musela zachránit hlavně sebe.

Pak jsem měla ještě jednu zkušenost - chodila jsem zase asi rok se slečnou, kterou jsem potkala při studiu. Také to nejdřív nevypadalo špatně, ale postupně jsem zjišťovala, že slečna je naprosto „mrtvá“. Nikdy se nerozčílila, nikdy se nesmála, nic jí nepřišlo milé, roztomilé, mluvit o sexu nebo líbání bylo nemyslitelné, nezdravila lidi, neděkovala, protože jí to přišlo jako klišé. :roll: Neměla žádné přátele, žádné zájmy a začínala na mě být hodně závislá. Všechno jsem jí zařizovala, protože toho sama nebyla schopná. Sháněla jsem jí i doktora, protože žádného neměla. Její rodiče o její orientaci nevěděli, ani o mě tedy nevěděli a slečna byla vyděšená (to byla asi její jediná emoce), aby nás někde spolu náhodou (v obrovské Praze) neviděli. Když jsem odcházela od ní z domu, koukala se do ulice a když se blížilo auto jejích rodičů, hned mi volala, ať se okamžitě schovám atd. Možná měla důvod se bát, doma se k ní - podle jejího vyprávění - nechovali moc hezky. Pořád jí nadávali, máma ji snad údajně tahala za vlasy po celém bytě. Zakazovali jí chodit k doktorovi, nedávali jí peníze, nesměla mít u sebe občanku… Moc jsem se v té rodinné situaci raději neryla. Ta její emoční mrtvost nakonec vedla k tomu, že jsme se rozešly. Ptala jsem se jí třeba, jestli ji náš vztah baví a ona na to řekla, „že neví“. Bylo to ubíjející. Řešily jsme návštěvu doktora, protože se jí začala na krku a celých zádech objevovat nějaká podivná vyrážka, kdy se jí po ne zrovna malých kouscích odlupovala kůže. Vyklubal se z toho nějaký ekzém, na který dostala mastičku. Během roku, co jsme spolu byly, jsme spolu spaly pouze šestkrát, asi ji nebavilo ani to. Vždycky musela být tma a nemluvilo se o tom. Brala jsem to tak, že je asi stydlivá. Později z ní ale vypadlo, že prý tu vyrážku už má dlouho, všude „tam dole“ a že nechtěla, abych to viděla. To mě dorazilo. Pak mi ještě kamarádka řekla, že o mě přítelkyně moc hezky nemluví, takže to už šlo úplně do kytek.

Ta zásadní věc, ke které jsem se potřebovala dostat je ta, že mi ty dvě zkazily představu o sexu. Nedokážu si ho spojit s hezkým prožitkem. Hned si vzpomenu na jednu nebo na druhou a celá se otřesu. Od dětství jsem měla k sexualitě kladný vztah, masturbovala jsem dřív, aniž bych přesně věděla, co to vlastně dělám. Ráda se koukám ve filmu na holky v posteli, jak jsou pěkné a měkké (nemyslím filmy pro dospělé samozřejmě), jak je to romantické… v realitě to naprosto neznám. Jsem z toho občas hodně špatná, protože jsem teď ve stadiu, kdy nevím, jestli vůbec chci hledat nějakou další přítelkyni. Když jsem nějakou holku měla, byla jsem většinu času vztahu spíš nešťastná. :( Je mi celkem dobře samotné, ale pak na mě padne takový stesk, že jsem sama a že nemám vedle sebe ženu, kterou bych k sobě přitiskla a dala jí pusu na čelo.

Doma se o tom mluvit nedá, protože pro mamku je všechno okolo sexu prostě „fuj“. Napadlo mne i navštívit sexuologa, ale nevím, k čemu by mi to vlastně bylo? Jestli vztah chci nebo nechci, bych měla vědět já, s tím rozhodnutím mi prostě nikdo nepomůže.
Děkuju, že jste tu litanii přečetly.

Ráda bych také upozornila na to, že ačkoliv to všechno může znít až moc šíleně, není to žádný troll, fejk ani nic podobného. Vážím si toho, že tohle čtete a třeba mi i něco poradíte. Neplýtvala bych vaším časem!
Děkuju a budu se těšit na odpovědi.
T.

Moc děkuji, bylo to pro mě velmi zajímavé a právě jsem zjistil, že mi prospěje přečíst si víc vztahových věcí od lesbiček.

Protože když ženy kritizuje muž, aspoň v mých očích z toho téměř vždy vychází jako ubožák nebo hulvát. Ale číst si kritiku žen od ženy je zajímavé. Nevím, zda ženy jsou ve vztahové kritice nějak lepší, ale na popisu vašich partnerek je najednou vidět, že i ženy mohou být úplně stejně vztahově neschopné, chladné, vyděračsky manipulující, špinavé obludy, jako muži. :think:

Rád bych oplatil radou, ale nevyznám se v takto zaměřených vztazích. Tak aspoň ať víte, že naopak vaše zkušenosti a pohled byly přínosné pro mě. :palec:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.05.19 17:44
@Mart81 píše:
Moc děkuji, bylo to pro mě velmi zajímavé a právě jsem zjistil, že mi prospěje přečíst si víc vztahových věcí od lesbiček.

Protože když ženy kritizuje muž, aspoň v mých očích z toho téměř vždy vychází jako ubožák nebo hulvát. Ale číst si kritiku žen od ženy je zajímavé. Nevím, zda ženy jsou ve vztahové kritice nějak lepší, ale na popisu vašich partnerek je najednou vidět, že i ženy mohou být úplně stejně vztahově neschopné, chladné, vyděračsky manipulující, špinavé obludy, jako muži. :think:

Rád bych oplatil radou, ale nevyznám se v takto zaměřených vztazích. Tak aspoň ať víte, že naopak vaše zkušenosti a pohled byly přínosné pro mě. :palec:

Děkuji za reakci, jsem ráda, že ta litanie pro vás byla alespoň nějak přínosná nebo zajímavá. Říkala jsem si, jestli to vůbec někdo přečte, až to uvidí. :D
Snažila jsem se to popsat zkrátka tak, jak to bylo. Řešila jsem to hodně, když to bylo aktuální a po rozchodu a pak jsem chtěla mít svatý klid a na nějakou dobu se k tomu nevracet. Jenže takovéhle zážitky v paměti zůstávají, ani je tam člověk nemusí nějak extra držet.
 T.

7.straka
Zasloužilá kecalka 876 příspěvků 03.05.19 18:06

Myslím si, že není takový rozdíl v tom, jestli jsou první nepovedené vztahy s děvčaty nebo chlapci. Prostě to byly hloupý nány a zanechaly stejný rány na duši, jako by to byli sebestřední pitomci. Jen je těžší najít si někoho dalšího…asi bych nešla nutně k sexuologovi, ale nějaká (obecná) terapie určitě neuškodí, ono dojde i na ten sex (myslím jakože to budete probírat) Držím palce :hug:

Moulinek
Povídálka 27 příspěvků 03.05.19 18:09

Najít mezi lesbami jednu normální je poměrně oříšek. Vlastních zkušeností mám také víc než dost. Většina je nějakým způsobem šáhlá… Osobně radím - nechodit hned s první, kterou poznáš, opravdu si uvědomit, jakou ženu vedle sebe vlastně chceš a takovou hledat, dát si čas na poznávání, nevrhat se hned do sexuálních hrátek, protože hodně holek jde jen po tom a rozhodně by sis měla hledat starší partnerky - myslím tím 25+
Jinak by stálo za to, aby ses od té minulosti snažila nějak odstřihnout. Ne každá bude ledová jak zimní královna nebo totální psychopat. Když najdeš nějakou normální, fajn babu, uvidíš že to tělesné může být krásné a něžné. Jen prosím víc vybírej

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.05.19 18:31
@riccius píše:
Ahoj. No snad přežiješ radu od chlapa.
Nebudu se babrat v těch vztazích, jen možná příští své holce řekni, že je pro tebe sex a společná intimita důležitá.
Základ je se přinutit nespojovat si sex s těmi předchozími. Je to tvoje tělo, tvoje pocity, a užívej si vzrušení a orgasmus už jen proto, že ho můžeš dosáhnout. Začni klidně sama, klidně si pouštěj filmy (i ty pro dospělé) a vrať se zpátky k sobě a ke svému tělu.
Anebo si najdi holku čistě na sex. - S těmi předchozími jsi řešila hlavně vztah, tak nyní vztah upozaď a dej průchod jen sexu. Nebudeš muset řešit ty vztahové věci, které ti teď spokojený sexuální život komplikovaly.

Samozřejmě, že přežiju radu od chlapa. Cením si rady od každého. : )
Uvědomuju si, že komunikace ve vztahu je zásadní, jenže s tou slečnou s depresemi se opravdu nedalo o ničem vážnějším mluvit, aniž by to nevyústilo v konflikt.
Sama se sebou problém nemám, to funguje bez problému.
A se známostí jenom na sex… - o tom už jsem přemýšlela také, ale nějak jsem nakonec nesebrala odvahu. Přeci jenom bych se s dotyčnou musela nějakou dobu seznamovat a ne na to hned skočit. : )

LaPaloma
Závislačka 2889 příspěvků 03.05.19 18:49

Já si nejsem jistá, že potřebuješ sexuologa. Podle mně spíše psychologa, aby ti pomohl se dostat z toho zklamání z holek a najít důvod, proč chodíš s takovýma hydrama, ale hlavně, proč tak dlouho. Musíš se naučit zatáhnout brzdu včas a skončit to dříve než z toho máš sama depinu.
I kdyby tvoje exky byly na chlapy, tak by dlouho žádného neměly. Každý by s nima vyběhl, hlavně s nemytýma.
Dej si od ženských pauzu. Normálně slyším poprvé, že lesbě zhnusila sex žena. Asi by mi přišlo normálnější, kdyby to řekla lesba po sexu s mužem. Takto je to zvláštní.
Já znám jenom jednu, ta byla původně na chlapy, pak si to ujasnila a přešla na ženy. Její nejlepší story byla, že exka rozbíjela nábytek ve vzteku. Nešíbalo jenom těm tvým. :lol:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.05.19 19:27

Z vlastní zkušenosti, kterou se ženami mám ti řeknu, že jsi narazila na psychopatky, žárlivky. V L komunitě je samozřejmě těžší najít kompatibilní osobu, protože L žen je méně než hetero, ale jednou jistě najdeš. Já jsem si pozdě přiznala, že mě přitahují ženy, takže mám za sebou v mládí i manželství, které mě nenaplňovalo, navíc partner byl také psychopat, ale musím říct, že jsem se vdávala z lásky. Jen až mnohem později jsem zjistila, jak silná láska může být, když milujete tu správnou osobu. Nyní 8 let žiju s partnerkou a jsem štastná. Znám více šťastných L párů, normálních holek. Ale je pravda, že při soužití žen se někdy mohou nakumulovat ženské emoce. Moje partnerka je povahou trochu klučičí typ, což mi vyhovuje. Co se týká sexu, ve vztahu vždycky musí být souznění, jinak to stojí za prd a jeden vždy strádá, ale to se týká všech párů stejně- hetero i homo…

LAlezane
Ukecaná baba ;) 1151 příspěvků 03.05.19 20:05

Prosím tě, opravdu to neber jako útok nebo urážku - mimochodem hluboký obdiv za vypsání takových zkušeností… A to co píšeš o prostřední přítelkyni je opravdu hardcore zkušenost, sama mám podobnou s jiným blízkým člověkem… - ale být tebou, opravdu bych se zkusila hlavně zamyslet nad sebou a svými vztahy.
Ono je to ošklivý… Dám příklad, matka si tě vychová do nějaké formy závislého vztahu, tvůj život je pak do třiceti peklo a jeden blb za druhým, ale i když naprosto jasně všude čteš, že děti si přenášejí rodinné vzorce do budoucích vztahů, tak stejně neotřesitelně věříš, že zrovna TY máš smůlu a určitě nejsi závislá a vybíráš si naprosto normální chlapy, jen to prostě nevychází :D
Hele - nenene :) Mně trvalo do pětatřiceti si přiznat, že ten super chlap, kterého znám, je vlastně kolosální ha**l a manipulátor… dost podobný jako můj „rodinný vzor“. :D
Ne že bych znala univerzální recept, jak tohle „prokletí“ zlomit - prostě i když o tom víš, kdo ti dá jasnovidecké brýle, aby sis byla jistá, že zrovna ten další super chlap je konečně super chlap a ne další manipulátor… :D Ale řekněme, že věřím, že rozumět sama sobě a umět rozšifrovat cizí chování je vždycky výhoda.
Takže než začneš řešit sex a další vztahy, zkus se opravdu zamyslet, sama nebo s psychologem, v čem může být klíč, že tě to přitahuje k lidem, kteří na tobě jsou závislí. Minimálně by ti to mohlo pomoct se vyhnout dalšímu podobnému vztahu a další bolavé zkušenosti. :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.05.19 21:44
@LAlezane píše:
Prosím tě, opravdu to neber jako útok nebo urážku - mimochodem hluboký obdiv za vypsání takových zkušeností… A to co píšeš o prostřední přítelkyni je opravdu hardcore zkušenost, sama mám podobnou s jiným blízkým člověkem… - ale být tebou, opravdu bych se zkusila hlavně zamyslet nad sebou a svými vztahy.
Ono je to ošklivý… Dám příklad, matka si tě vychová do nějaké formy závislého vztahu, tvůj život je pak do třiceti peklo a jeden blb za druhým, ale i když naprosto jasně všude čteš, že děti si přenášejí rodinné vzorce do budoucích vztahů, tak stejně neotřesitelně věříš, že zrovna TY máš smůlu a určitě nejsi závislá a vybíráš si naprosto normální chlapy, jen to prostě nevychází :D
Hele - nenene :) Mně trvalo do pětatřiceti si přiznat, že ten super chlap, kterého znám, je vlastně kolosální ha**l a manipulátor… dost podobný jako můj „rodinný vzor“. :D
Ne že bych znala univerzální recept, jak tohle „prokletí“ zlomit - prostě i když o tom víš, kdo ti dá jasnovidecké brýle, aby sis byla jistá, že zrovna ten další super chlap je konečně super chlap a ne další manipulátor… :D Ale řekněme, že věřím, že rozumět sama sobě a umět rozšifrovat cizí chování je vždycky výhoda.
Takže než začneš řešit sex a další vztahy, zkus se opravdu zamyslet, sama nebo s psychologem, v čem může být klíč, že tě to přitahuje k lidem, kteří na tobě jsou závislí. Minimálně by ti to mohlo pomoct se vyhnout dalšímu podobnému vztahu a další bolavé zkušenosti. :hug:

V pohodě, neberu to jako útok. Jsem ráda za všechno, co mi může nějak pomoct.
Strávila jsem hodně času přemýšlením, kde dělám chybu, nebo proč se zrovna na mě lepěj takový podivný typy holek a ne žádný normální. :/
S mamkou jsem nikdy bůhvíjaký vztah neměla. Ona si dítě moc nepřála, chtěl mě táta. S tátou jsem naopak vztah měla vždycky výborný. Když jsem byla malá, bývala hodně vzteklá, stačila maličkost a třeba mě i nakopla. Křičela na mě, bála jsem se jí. Moc jsem se jí ani nikdy nesvěřovala, chodila jsem vždycky se vším za tátou. O ženských a holčičích věcech jsem si radši přečetla v knížkách, než abych se jí zeptala. O vztazích se s ní bavit nemůžu. Navíc stále neakceptuje, že jsem na holky. Ví to vlastně od mých 11, kdy jsem se s tím z radosti z nalezení sama sebe doma „pochlubila“. (Což teď vidím jako chybu.) Jak se kolem mě mihne chlap, hned mě s ním někam posílá, stačí se o nějakém zmínit, ani ho nemusí vidět. Když mám kamaráda a ten si najde holku, hned mi vynadá, že jsem blbá, že jsem ho nechala utýct… furt dokola. Pořád ještě bydlím u rodičů, ale s mamkou se špatně snášíme. Vydržíme spolu, když se nevidíme příliš často. Jinak se do mě pořád naváží, cokoliv dělám nebo říkám, je špatně. Nemůžu říct skoro nic, z čeho by nevzešel konflikt.
 T.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.05.19 22:03
@Moulinek píše:
Najít mezi lesbami jednu normální je poměrně oříšek. Vlastních zkušeností mám také víc než dost. Většina je nějakým způsobem šáhlá… Osobně radím - nechodit hned s první, kterou poznáš, opravdu si uvědomit, jakou ženu vedle sebe vlastně chceš a takovou hledat, dát si čas na poznávání, nevrhat se hned do sexuálních hrátek, protože hodně holek jde jen po tom a rozhodně by sis měla hledat starší partnerky - myslím tím 25+
Jinak by stálo za to, aby ses od té minulosti snažila nějak odstřihnout. Ne každá bude ledová jak zimní královna nebo totální psychopat. Když najdeš nějakou normální, fajn babu, uvidíš že to tělesné může být krásné a něžné. Jen prosím víc vybírej

Taky mi to tak připadá - s tou šáhlostí. :D
Já jsem od puberty měla svou vysněnou dívku, ale jak jsem začala holky-lesbičky reálně poznávat, hodně jsem ty nároky snížila. Třeba ty, se kterýma jsem chodila, mne zrovna moc vzhledově nepřitahovaly, ale vždycky jsem si řekla „nemůžeš si vybírat“. Prostě jsem si říkala, že nemůžu být moc vybíravá, protože jinak zůstanu sama.
Ráda bych se od té minulosti nějak odstřihla, ale zároveň to beru jako věc, ze které můžu čerpat zkušenosti a jsem opatrnější. Abych se neuvrhla do něčeho podobného, z čeho jsem z takovou námahou vylezla. :( Psala jsem si nedávno s jednou slečnou, ale začínala být divná už během té písemné komunikace, tak jsem to nenechala více rozjet. Tak snad aspoň nějaký ten pokrok dělám. :D
Děkuju za povzbuzení. :)
 T.

Katy 7
Kelišová 5445 příspěvků 03.05.19 22:31
@Anonymní píše:
Taky mi to tak připadá - s tou šáhlostí. :D
Já jsem od puberty měla svou vysněnou dívku, ale jak jsem začala holky-lesbičky reálně poznávat, hodně jsem ty nároky snížila. Třeba ty, se kterýma jsem chodila, mne zrovna moc vzhledově nepřitahovaly, ale vždycky jsem si řekla „nemůžeš si vybírat“. Prostě jsem si říkala, že nemůžu být moc vybíravá, protože jinak zůstanu sama.
Ráda bych se od té minulosti nějak odstřihla, ale zároveň to beru jako věc, ze které můžu čerpat zkušenosti a jsem opatrnější. Abych se neuvrhla do něčeho podobného, z čeho jsem z takovou námahou vylezla. :( Psala jsem si nedávno s jednou slečnou, ale začínala být divná už během té písemné komunikace, tak jsem to nenechala více rozjet. Tak snad aspoň nějaký ten pokrok dělám. :D
Děkuju za povzbuzení. :)
T.

Podle mého by ses měla osamostatnit, aby ses odprostila od toxického vztahu s matkou. Další lesbičku vybírej srdcem a bude všechno v pořádku. Ony podle mého vycítily, že ani ty je nevnímáš jako osudové a proto ta vnitřní nejistota dívek, které sis vybrala před tím. Je to stejné, jako by jsi byla na kluky a vybrala si hajzla, protože bys měla pocit, že na lepšího nemáš. ;)
Až potkáš dívku ke které zahoříš srdcem, duší i tělem, tak i sex bude určitě na jiné úrovni. ;) Musíš si jen začít vážit víc sama sebe a svého času, který někomu nabízíš.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama