Nejsem schopná se vyrovnat s minulostí

Anonymní
20.6.13 02:51

Nejsem schopná se vyrovnat s minulostí

Ahoj. Omlouvám se za anonymitu, ale chodí tu sem pár známých a nechci, aby věděli, že se jedná o mě.
Můj problém se týká mých minulých vztahů. Na chlapy jsem měla vždycky smůlu. Až se současným partnerem jsem spokojená, i když i u nás jsou někdy přeháňky, jako všude jinde. Jenže je pár bolístek od některých mých ex, které se ani po letech nechtějí zahojit! A to se třeba jedná i o bolístky 10 let staré. Začnu od té první:
Bylo mi 16 let a zamilovala jsem se do kamaráda. Tomu bylo tehdy 21 let. Žil se svou družkou a měli spolu malé dítě. Nikdy jsem neuměla své city před daným klukem skrývat, takže i on to poznal, i když jsem to nechtěla. Začal se mnou flirtovat. Ze začátku jsem odolávala kvůli jeho rodině a taky ze strachu, že si ze mě buď utahuje, a nebo že u mě hledá spetření v jeho životě. Netajil se tím, že jim to doma moc neklape. Táhli jsme to spolu asi půl roku. Před našimi společnými kamarády se naším poměrem netajil. Pořád mluvil o tom, jak čeká na moji plnoletost, že pak vše řekne své přítelkyni, rozejde se s ní a začne bydlet se mnou. To jsem odmítala. Nechtěla jsem být ta, co rozbije rodinu s dítětem. Měla jsem výčitky svědomí už jen proto, že jsem s ním byla. Měla jsem hrozný strach, když mi potají volal z domova ze záchoda, nebo když se doma vymluvil na zaměstnání a jel za mnou. Tušila jsem, že to jednou praskne. A také že ano. Ona začala mít podezření, tak mu začala prohlédávat kapsy, kontrolovat mobil. A právě ten ho prozradil, protože si naše smsky nemazal. Ona mi pak začala psát výhružné smsky. Nějak si dokonce zjistila kdo jsem a kde bydlím. přijela k nám domů a udělala tam cirkus mé matce, jak si to dcerku vychovala, když se tahá s chlapama od rodiny. Máma ji sice poslala do háje s tím, že by si ona měla uvědomit, že kdyby byl její chlap ve vztahu s ní spokojený, nepodváděl by ji se mnou. Ale i tak, byla to ostuda po celém baráku. On mi ještě téhož dne volal a omlouval se za ní. Zeptala jsem se, jak to budeme řešit. Tehdy řekl, že si dáme chvíli pauzu než se situace uklidní. Řekla jsem, i když s bolavým srdcem, že bude možná lepší náš rozchod, protože ona by se mu pak mohla mstít na dceři a nemusel by ji smět vídat. na to řekl, že z toho strach nemá, protože by se klidně soudil. Ale od té doby jsme se už nevídali, jen jsme si dopisovali přes mobil. Zprávy vždy mazal. Jenže pak se přestal ozývat. Nevídali ho ani naši společní kamarádi. Když jsem o něm neměla zprávy asi 3/4 roku, tak se ke mně najednou doneslo, že žije sám ve Francii. S tou tehdejší přítelkyní vydržel po našem rozchodu ještě půlrok, ale pak šli definitivně od sebe. On se odstěhoval do té ciziny a do ČR jezdil jen jednou za měsíc za dcerou. S postupem let jsem na něj vzpomínala, ale rány se zdály být zahojené. Pak jsem ho potkala asi za tři roky, kdy jsem já byla už vdaná a měla dítě. Byl tu právě na té návštěvě za dcerou. Zajímal se o to, jak se mám. Když se dozvěděl, že jsem maminka, zatáhl mě do drogérie a nakoupil kosmetiku pro syna. Když jsem ho poprosila o telefonní číslo (bez postranního úmyslu), tak řekl, že ne, že stejně tak jako jeho ex, i já patřím k jeho minulosti, kterou chce vymazat. Od té doby se ale rány na srdíčku obnovily. Ne city, to ne. Ale prostě začalo zase bolet to, jak to tehdy srabácky ukončil a i to, že se ke mně po těch pár letech s radostí nahrnul, zajímal se o můj život, dárečky pro dítě koupil, ale vlastně neměl zájem mě do svého života pustit jako kamarádku. Časem jsem na něj přestala intenzivně myslet, jen občas se vyrojila nějaká vzpomínka, která ale zabolela u srdce. A teď, po deseti letech od našeho rozchodu, si mě sám vyhledal přes FB a začal mi psát. Jsem ráda. Než jsem se do něj zamilovala, byl to kamarád do nepohody. Jenže i přesto ta bolest v srdíčku zůstala a teď se mi pěkně přiživuje. Jenže já mu neumím napsat, aby mi dal pokoj. Stydím se vysvětlit mu, že i po těch letech mě to bolí. A blokovat si ho mi přijde stejně srabácké jako to, co udělal tehdy on.

Druhá rána: Po nevydařeném manželství jsem si začala s jedním klukem. To mi bylo 22 let, jemu o rok míň. Byl to „kamarád“ mého manžela. Proto chtěl náš vztah skrývat. Manžel stál o to, abychom to spolu znovu zkusili. A on mu údajně nechtěl ublížit. Skutečný důvod byl ale ten, že se za mě styděl a bral mě jen jako nouzovku do postele. Vlastně jsem to i věděla, ale nechtěla jsem si to připustit. Manžel se o nás časem dozvěděl a jemu řekl, že se za náš vztah stydět nemusí, protože spolu již nežijeme a tudíž se nejedná o nevěru. Ale že ho varuje, že pokud mi někdy ublíží, rozbije mu hubu. Očekávala jsem, že když k tomu má můj manžel (nebyli jsme ještě rozvedení) takový přístup, on se tedy už nebude chtít skrývat. Když jsem mu to ale navrhla, tak se mi vysmál, že jsem snad nemohla být tak naivní, abych si myslela, že to se mnou mohl myslet někdy vážně, když mám parchanta na krku a jsem vdaná. Tehdy jsem se nervově zhroutila a skončila na psychiatrii. Pro zajímavost, manžel mu tu hubu skutečně rozbil. Tohle mě dnes už ani nějak nebolí. Spíš se proklínám, že jsem byla tak blbá a naletěla mu, když signály byly zřetelné. Ale vadí mi to, že na něj má averzi a nepřeji mu nic dobrého. U všech mých ex si říkám, že co jsme si, to jsme si a ať to odnese voda. Jenže u něj to nejde! Často chodím na jeho FB profil s nadějí, že ho jeho současná přítelkyně opustila a on trpí jako tehdy já.

A nakonec třetí rána, která souvisí s tou druhou. Proto toho chlapa, o kterém jsem psala jako o druhé ráně, jsem se trápila dlouho. Po návratu z psychiatrie jsem se zavřela doma. S nikým jsem nekomunikovala. Seděla jsem pořád na křesle jak hromádka neštěstí. brečela jsem, nemluvila, nejedla. Tehdy jsem doma neměla ani dítě, protože jsem prostě nebyla schopná se o něj a ani o sebe starat. Těchto mých vztahů měl už dost jeden známý. Bydlel pár kilometrů ode mě. Začal za mnou jezdit. Když nemohl, byli jsme ve spojení přes net. Začal mi zvedat sebevědomí. Tvrdil, jak jsem krásná, a jak by mě bral všema deseti. A že si rád počká, až na toho dementa zapomenu atd. (také ho znal). Prosil mě, ať mu posílám své fotky. Žádná erotika nic. Jen prostě moje portréty, aby si je mohl dát jako spořič na PC a tak. Opravdu mi hodně pomohl a já se z toho srabu po dvou letech vyhrabala a začala si na něj myslet. Těšila jsem se, až mi ráno jako vždycky přijde sms, že mi přeje krásného dne a posílá pusinku na dobré ráno. Těšila jsem se, až si dáme „spicha“ ve 12h na netu, kdy má on pauzu v práci. Nazývali jsme to kávička online, protože jsme si oba uvařili kafe a psali si. Těšila jsem se, až mi popřeje krásné sny a jeho přání, aby se mu o mně zdálo. Cítila jsem se krásně a myslela jsem si, že se objevil konečně někdo, kdo o mě opravdu stojí. Když jsem ale o něj projevila zájem, najednou vycouval, že o mě nikdy opravdu nestál. Že jsem sice opravdu krásná, ale on že je vlk samotář a přítelkyni nechce. To vše že dělal jen proto, aby mě postavil zase na nohy a přinutil mě opět žít. Pak ukončil veškeré naše styky. Začal ignorovat moje zprávy. Poslala jsem jich jen pár. Už jsem měla alespoň hrdost na to, abych se víc nevtírala. Nikdy už nepřijel, ani nezavolal. Jenže tím mi v podstatě ublížil úplně stejně jako ten předchozí. A stejně jako u prvního případu, tohle mě bolí do dnes! Po zkušenosti s ním jsem si řekla, že už na chlapi kašlu. Až láska přijde, tak prostě přijde. Přišla. V podobě současného partnera. Mezi tím bylo pár nabídek na vztah, ale já se na to necítila, dokud jsem nepoznala současného přítele. jsme spolu dva roky. Žijeme spolu, máme spolu dítě a mého strašího syna má rád, jako by byl jeho vlastní. Jsem s ním opravdu spokojená. Ale přesto se mi nechtějí zahojit ty jizvičky z minula :-( A přitom mám za sebou i vztahy, kde mi chlapi ublížili ještě víc, ale s tím jsem se časem vyrovnala. Nevím, proč zrovna tohle se nechce zahojit.

Asi jsem se potřebovala jen vykecat. Vím, že je to moc dlouhé čtení. Kdyby šly psát deníčky anonymně, zvolila bych reději to. jenže to nelze. byla bych ráda, kdybyste mi poradili, jak se vyrovnat s minulostí a zároveň stojím i o vaše názory, proč se tohle děje. Děkuji všem, co t dočetli do konce.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2401
20.6.13 05:22

Ahoj, jenom se potvrzuje muj odpor k FB. Mezilidskym vztahum to vubec nic dobryho neprinasi, ale to je jen tak na okraj…
Absolutne nechapu, jak muzes myslet na chlapy, kteri s tebou zametli. Zapomen na to a koukej se jen dopredu, jinak to smrdi dusevnim masochismem. Bud vdecna, ze mas ted partnera a tatu pro deti, kterej je fajn a zij pritomnosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.6.13 05:48

@Sepishka k tomu FB: internet ani žádné stránky na něm za nic nemůžou. Vše to dělají lidi. Kdyby to nebyl FB, byl by to mail nebo něco jiného. Ale chápu, že ne každý se s FB skamarádí.
A k tomu zbytku: já bych na to ráda nemyslela, ale ono to jaksi nejde.

  • Citovat
  • Nahlásit
12785
20.6.13 06:02

Nekdo je proste „splachovaci,“ nekdo ne…Ja treba moc nejsem, ale snazim se ;) Kdyz uz to moc nejde, tak to na jeden vecer vzdam, hodim na sebe deku a porochnim se v tom. Pak se snazim „prepnout“ na to pozitivni, takove to hledani „neceho dobreho na vsem zlem“…snazim se s tim trochu pracovat.
Kdyby toho bylo moc, tak se neboj obratit na psychologa. Proti vlastni povaze se bojuje tezko, ale pry to aspon trochu jde ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2484
20.6.13 06:25

Asi bych vyhledala odbornou pomoc, smirovat svoje ex na FB a patlat se timto zpusobem v minulosti, by asi psychicky stabilni a vyrovnany clovek nedelal. Muj osobni nazor je, ze by si clovek mel vzdy vyresit minuly vztah, nez jde do dalsiho, aby prave nedochazelo k podobnym situacim :nevim:
Jako zit nejakym absolutne nevyznamny vztahem se zenacem, kdyz mi bylo 16 a dneska ho sledovat na facebooku-no nevim, me to prijde ujete, smutne, nefer vuci partnerovi. Zacla bych chodit na terapii, abych svuj drahoceny cas prestala plytvat na takove blbosti a abych se konecne posunula.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1823
20.6.13 06:53

Na me tedy dychla absolutni „nezodpovednost“ za sebe.. :roll: vse co popisujes, se deje tobe.. jakobys ty nad svym zivotem nemela zadnou moc.. byt tebou, tak opet vyhledam pomoc dobreho odbornika.. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7193
20.6.13 06:55

Poctivě jsem přečetla, co jsi napsala a myslím, že tě nepotkalo nic strašnějšího, než kžadého druhého (ne-li každého) člvěka. Málokdo pozná v patnácti lásku na celý život. Tak to prostě je, že hledáme, poznáváme, navazumeme vztahy, zjistíme, že to není to pravé a jdeme dál…To je naprosto normální život. To, že se v tom takto rýpeš a jsi schopná se v tom i poté, co máš končeně stabilní vztah a rodinu, patlat a duševně se mrskat, svědčí buď o tom, že jsi nějak labilní a měla bys vyhledat odborníka (to myslím skutečně bez jakékoli urážky), nebo ti takové sebetrýznění dělá svým způsobem dobře. Pokud je to ta druhá možnost, toho odborníka vyhledej taky, protože bys mohla sama sebe zaživa pohřbít. Celý život se rýpat v tom, že jsem ve šestnácti a ve dvaceti měla nevydařené vztahy - to je pořádná blbost. Jsi mladá, máš fajn parnera, děti, žít bys měla pro sebe a pro ně, ne pro nějaké dávno uzavřené kapitoly tvého života. To bylo, je to pryč… Teď je teď a na tom záleží. Minulost změnit nemůžeš, ale současnost ano. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.6.13 07:12

@Ter85 asi jste to špatně pochopila, nebo já to napsala nesrozumitelně. Ten muž s dítětem si mě na FB vyhledal sám, já jeho nesleduji. A on nikdy ženatý nebyl, jen žili na hromádce. Na profil chodím tomu bývalému kamarádovi mého manžela, který mě měl jen do postele.

  • Citovat
  • Nahlásit
6791
20.6.13 07:22
@Denisa56 píše:
Poctivě jsem přečetla, co jsi napsala a myslím, že tě nepotkalo nic strašnějšího, než kžadého druhého (ne-li každého) člvěka. Málokdo pozná v patnácti lásku na celý život. Tak to prostě je, že hledáme, poznáváme, navazumeme vztahy, zjistíme, že to není to pravé a jdeme dál…To je naprosto normální život. To, že se v tom takto rýpeš a jsi schopná se v tom i poté, co máš končeně stabilní vztah a rodinu, patlat a duševně se mrskat, svědčí buď o tom, že jsi nějak labilní a měla bys vyhledat odborníka (to myslím skutečně bez jakékoli urážky), nebo ti takové sebetrýznění dělá svým způsobem dobře. Pokud je to ta druhá možnost, toho odborníka vyhledej taky, protože bys mohla sama sebe zaživa pohřbít. Celý život se rýpat v tom, že jsem ve šestnácti a ve dvaceti měla nevydařené vztahy - to je pořádná blbost. Jsi mladá, máš fajn parnera, děti, žít bys měla pro sebe a pro ně, ne pro nějaké dávno uzavřené kapitoly tvého života. To bylo, je to pryč… Teď je teď a na tom záleží. Minulost změnit nemůžeš, ale současnost ano. :kytka:

Souhlasím :palec: :palec: Určitě by to chtělo odborníka. Myšleno bez urážky, v dobrém.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3020
20.6.13 07:25

A co se na celou tu historii podivat jako na nutne zlo? Jako na chyby, ktere jsi musela udelat a trapeni kterym sis musela projit, aby ses dostala tam kde jsi dnes ;) Ke spokojenemu manzelstvi a fungujici rodine :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1656
20.6.13 07:33

Připadá mi to jako urazena ješitnost, nevím jak ty ostatní vztahy, ale všechny co si popsala jsou o tom, že tys je chtěla a oni na tebe kašlali. Taky to vidim na odbornou pomoc pokud te to takto trápí i ve spokojenem vztahu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2484
20.6.13 07:44
@Anonymní píše:
@Ter85 asi jste to špatně pochopila, nebo já to napsala nesrozumitelně. Ten muž s dítětem si mě na FB vyhledal sám, já jeho nesleduji. A on nikdy ženatý nebyl, jen žili na hromádce. Na profil chodím tomu bývalému kamarádovi mého manžela, který mě měl jen do postele.

Myslim si, ze to, jestli byl zenaty nebo mel pritelkyni, je uplne jedno a taky je jedno, zrovna tak jestli chodite na profil prvnimu, druhemu nebo tretimu-podstatne je, ze vyrovnany a zdrave sebevedomy clovek by to nemel zapotrebi se takovym to zpusobem a tak dlouho zaobirat minulosti. Vy se jakoby omlouvate sama sobe, ze preci nebyl zenaty, ale jen mel pritelkyni a ze si vas nasel sam-takze je to vlastne vporadku. :nevim: Nikdy neni vporadku, kdyz jsou ve vztahu 3 osoby a z tech 3 osob to nekomu nevyhovuje, zrovna tak neni vporadku, ani kdyz jsou ve vztahu 2 a jeden se trapi nebo mu vztah nevyhovuje-takove zkusenosti ma temer kazdy-hledame, zkousime…Ale clovek by se mel z kazdeho vztahu poucit, vzit si to dobre, vyrovnat se s tim a ne po x-letech resit, zda byl zenaty nebo ne a jestli ho muzu nebo nesmim mit na FB :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
luciášice
20.6.13 07:58
@Denisa56 píše:
Poctivě jsem přečetla, co jsi napsala a myslím, že tě nepotkalo nic strašnějšího, než kžadého druhého (ne-li každého) člvěka. Málokdo pozná v patnácti lásku na celý život. Tak to prostě je, že hledáme, poznáváme, navazumeme vztahy, zjistíme, že to není to pravé a jdeme dál…To je naprosto normální život. To, že se v tom takto rýpeš a jsi schopná se v tom i poté, co máš končeně stabilní vztah a rodinu, patlat a duševně se mrskat, svědčí buď o tom, že jsi nějak labilní a měla bys vyhledat odborníka (to myslím skutečně bez jakékoli urážky), nebo ti takové sebetrýznění dělá svým způsobem dobře. Pokud je to ta druhá možnost, toho odborníka vyhledej taky, protože bys mohla sama sebe zaživa pohřbít. Celý život se rýpat v tom, že jsem ve šestnácti a ve dvaceti měla nevydařené vztahy - to je pořádná blbost. Jsi mladá, máš fajn parnera, děti, žít bys měla pro sebe a pro ně, ne pro nějaké dávno uzavřené kapitoly tvého života. To bylo, je to pryč… Teď je teď a na tom záleží. Minulost změnit nemůžeš, ale současnost ano. :kytka:
:palec: z mého laického pohledu řešíš blbosti :andel: Nemyslím to zle, ale každému se nepovedl nějaký ten vztah, to k životu patří. Nic co by tě mohlo nějak traumatizovat v tvém příběhu nevidím. Působí to na mě, že se neumíš vyrovnat s odmítnutím od těch tvých přítelů :think: Jediná rada je neřeš to, žij si svůj život, ale obávám se, že ta ti nepomůže, takže zkus asi toho odborníka :think:
  • Citovat
  • Nahlásit
5631
20.6.13 08:20

Když to čtu, mám pocit, že ti je pořád těch 16. :nevim:
Kdybys opravdu chtěla za vším udělat tlustou čáru, uděláš ji. Co ti přináší pocit, že někoho „kontroluješ“ na FB? K čemu jsou myšlenky „co by - kdyby“? Před současným partnerem toto ventiluješ?
Pokud cítíš, že to nejsi schopna zvládnout, vyhledej odborníka.
Jinak mám obavy, aby se k bolestným vzpomínkám nepřiřadil i současný vztah - a to jen pro bolístky minulé - takže úplně zbytečně.(Mne osobně by mrzelo maximálně nevydařené manželství, ale pokud spolu vycházíte, domluvíte se na výchově… :nevim: )

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.6.13 08:31

@Alichi jo, přítel o tom ví. Mluvím s ním narovinu o všech mých pocitech.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat